Nemýlili jsme se

4. 01 2026

www.inadhled.live     V prognóze na rok 2026 jsme uvedli, že se Spojené státy začnou zajímat o americký kontinent, na který přenesou svůj střed zájmu. Uvolní tím ruce Rusku na Ukrajině a Číně na Taiwanu. Uplynuly 2 dny a americká armáda napadla Venezuelu, unesla prezidenta Madura i s chotí. Bez ztrát, prostě je naložili a odletěli pryč. Mezinárodní právo je kde?

  Donald Trump už není mírotvorcem a zařadil se tak k předchozím prezidentům. Každý z nich zahájil nějakou válku a Trump není výjimkou. Jediné, co se v tomto případu dá se značnou ironií pochválit, je přiznání, že to, o co mu jde, je venezuelská ropa, ale i zlato a nerosty. Ropu považuje za majetek USA, o který ho dva poslední režimy připravily. Podivujete li se tomu, jak mohou být největší světové zásoby ropy nacházející se v jiné zemi vlastnictvím Spojených států, tedy neznáte mentalitu Američanů. Ti ji ve Venezuele kradli už dříve, když jejich koncerny těžily vzácnou surovinu, aniž by za ni odváděly peníze do venezuelského národního rozpočtu. Amerika bohatla, Venezuela byla dále chudá. Vlády dvou prezidentů, tedy Cháveze a Madura postupně omezovaly vliv amerických koncernů na těžbu, a nakonec došlo k znárodnění ropného průmyslu. Venezuelská ropa už nebyla severoamerická, ale zůstala Venezuele. Odtud omílání Trumpa mantry o ztracených investicích. A zlato potřebuje také. Nezapomeňte na dluh a jeho provázanost s drahým kovem.

  Máte li ropu, můžete být velmi bohatým státem, nebo se stanete středem zájmu americké armády a koncernů chovajících se jako jestřáby. To pak zůstanete chudou zemí platící pohodový život Američanů. Své o tom vědí v Libyi, Sýrii, Iráku a nově i ve Venezuele. Pravdou je, že polodiktátorské režimy Cháveze a Madura nedokázaly z vlastnictví 17% světových zásob ropy pro Venezuelany vytvořit dostatečně kvalitní zázemí a pohodlný svět. Je s podivem, že stát mající přístup ke Karibiku, na jehož území je možno najít od tropů až po vysokohorské podnebí vše a zároveň majitel tak obrovských zásob potřebné suroviny, dokáže nepatřit k zemím typu Emirátů či Saudské Arábie, kde to, co vytěží ze země, dokážou velmi dobře zpeněžit. Pátý nejlidnatější jihoamerický stát procházel ekonomickými problémy už dlouho a Chávez i Maduro nebyli zrovna oblíbenci vládců Bílého domu.

  Nesplatitelný americký dluh denně narůstající je třeba řešit. V naší předpovědi jsme na část řešení naráželi právě tím, že se USA zaměří na Střední a Jižní Ameriku, přičemž se nebudou „žinýrovat“ a vezmou v potaz i existenci Kanady a Grónska, které jim u nich na severu tak trochu hatí postavení výhradního majitele. Prostředků k umazání dluhu použijí více, dopad bude celosvětový. Venezuela je první na řadě, ropu si ale dosud těží Američané i v Sýrii. Doma už jí snadno dostupné moc nemají, břidlice na ni bohaté představují přeci jen složitější způsob těžby. Navíc při plundrování cizích zásob se nemusí brát ohled na ekologii a vše je levnější. Trump je klasický Američan, takže pragmatismus má zcela zjevně navrch nad jakýmkoliv náznakem demokracie či nad uznáním svrchovanosti kteréhokoliv státu. Navíc má k ruce Izrael toužící po libanonských zásobách plynu, takže ruku v ruce terorizují USA i blízkovýchodní spojenec po desetiletí nejednu zemi. Některé jsme už zmínili (Libye, Irák, Sýrie, nezapomeňme na Jugoslávii), zájem je o Írán a teď došlo na Venezuelu. K tomu stačil ještě Trump pohrozit Kolumbii, samozřejmě produkující mnohem více drog než Venezuela. Ale sousedí spolu a je to tak jen „přes les“.

  Trump prohlásil, že nyní povedou Venezuelu Američané. Kdo by čekal něco jiného, byl by naivní. Zároveň se tím dal pokyn Rusku, že mu USA nebudou bránit dokončit SVO na Ukrajině, možná i dal návod, co se Zelenským. Nu a Čína krouží kolem Taiwanu, jeho integrace pod vládu Komunistické strany Číny je blízkou realitou. Slyšeli jste reakci Milionu chvilek a Štítu demokracie? Že ne? Nebo Kolářopavla z Hradu? Má ideální možnost zkritizovat všechny své osobní nepřátele, tedy Trumpa, Putina a Si Ťing-phinga. Vyvěsit venezuelskou, ukrajinskou a taiwanskou vlajku a v podstatě z nás udělat vyvrhele. Teď je přeci ta správná chvíle být statečný. My doufáme, že se to nestane.

  Přerozdělení světa zažíváme v přímém přenosu. Jediné nejasné je ještě zjištění, jak dopadne Evropská unie. Pravděpodobně už s ní nebude chtít nikdo spolupracovat, což neznamená, že jí nebudou nabízeny potřebné suroviny, ovšem za úplně jiné peníze, než byla zvyklá. A protože se připravila o značnou část zdrojů, kdy se průmysl hroutí, výroba přesouvá mimo kontinent, technologický pokrok už dávno není její prioritou a ztrácí jak sebeufinancovatelnost, tak i schopnost vypěstovat si dost plodin a udržet chovy potřebné k nakrmení Evropanů, čeká ji drsné probuzení.

  Západ Trumpovo anexí Venezuely opět ukázal na své nejdůležitější hodnoty, tedy aroganci, přehlížení zákonů a nulový respekt ke komukoliv. A nám speciálně, že přimknutí k němu byl ten nejhorší nápad. Američané, Britové, Němci, Španělé, Portugalci, Holanďané i Francouzi byli zvyklí si v určitých etapách historie vzít to, co se jim zalíbilo. Někteří už zjistili, že na to nejsou dost velcí, jiní se odmítají smířit se ztrátou výsadního postavení. Ukrajina je nově kolbištěm mezi Ruskem a Evropskou unií včetně Británie. Rusové neprohrávají a my ze spojení S EU nic dobrého nezískáme. Je tedy třeba pochopit, kde se mají napravit staré křivdy a kdo je pro nás lepším partnerem, začít se starat sami o sebe. Ne o Ukrajince.

Jindřich Kulhavý

sdílet na