Miliardáři se hromadně vracejí k běžným telefonům. Zde je to, co o chytrých telefonech skrývají. 

Pochinka_blog 

Programátor ve velké IT korporaci vyprávěl zvláštní příběh. Na interní poradě managementu si všiml něčeho neobvyklého: několik vrcholových manažerů vytáhlo staré tlačítkové telefony, aby mohli volat. Ne historické sběratelské kousky, ale běžné funkční telefony. 

Lidé, jejichž týmy vytvářejí algoritmy pro miliardy uživatelů, se sami vyhýbají svým vlastním produktům. Náhoda? Nebo snad vědí něco, o čem mlčí? 

Elite Digital Detox: Nepřikrášlená fakta

V posledních letech se v elitních kruzích objevil trend vědomého opouštění chytrých telefonů. Nejde o luddismus (1) ani nostalgii po roce 2000. Je to chladný, vykalkulovaný rozpočet.

Bill Gates roky omezoval používání elektronických gadgetů (hraček, to je překlad z angl.) svými dětmi. Steve Jobs svým dětem nedovolil iPady. Tim Cook veřejně hovoří o nebezpečích nadměrného používání technologií, přestože Apple vydělává miliardy právě prodejem těchto technologií. (Sedlák přece nesní SVOJI husu sám, to ji raději prodá, a když, tak se říkalo,že buď byla ta husa nemocná a nebo byl nemocný sám sedlák … pozn.překl.)

Paradox? Nebo pochopení skutečných rizik, která nejsou v marketingových prezentacích sdělována masovému spotřebiteli? 

Pět důvodů, proč bohatí (pro sebe) mění pravidla hry 

Důvod první: informační bezpečnost 

Moderní „chytrý“ telefon je stroj na sběr dat. Geolokace, historie vyhledávání, hlasové příkazy, vzorce používání aplikací, finanční transakce – každá akce vytváří digitální stopu.

Pro průměrného člověka je to nepříjemnost. Pro miliardáře je to bezpečnostní hrozba. Přes jediný hacknutý telefon může uniknout interní informace o obchodech, jednáních a strategických plánech. Konkurenti jsou za taková data ochotni zaplatit miliony.

Tlačítkový telefon neshromažďuje metadata. Pouze uskutečňuje hovory. A to je jeho hlavní výhoda. 

Důvod druhý: ochrana kognitivních schopností

Neurovědci stále častěji potvrzují, že neustálé používání chytrých telefonů mění mozkové funkce. Snižuje se koncentrace, zhoršuje se dlouhodobá paměť a zhoršuje se analytické myšlení.

Efekt myšlení založeného na klipech – kdy si lidé zvyknou vnímat informace v krátkých fragmentech a ztratí schopnost je analyzovat do hloubky – se stává normou pro generaci s chytrými telefony.

Elita to chápe. Jejich kapitálem nejsou jen peníze, ale také schopnost dělat dobrá rozhodnutí (To musím protestovat, ta rozhodnutí jsou, jak je vidět, dobrá v drtivé většině jen pro jejich byznys, ale jsou škodlivá pro všechny ostatní lidi – pozn.překl.). Jedna hodina hlubokého soustředění může přinést větší zisk než týden frenetického multitaskingu.

Důvod třetí: boj o pozornost 

Oznámení. To se mi líbí – lajk. Zpráva. Novinky. Reklama. „Chytré“ telefony jsou navrženy tak, aby neustále rozptylovaly. To není chyba – je to funkce, za kterou platí inzerenti. (A pak to následně všechno stejně zaplatíme my sami! – pozn.překl.)

Pro manažera hedgeového fondu může jediná vteřina ztráty soustředění při analýze trhu stát miliony na ztrátách. Pro podnikatele to může znamenat promarněnou příležitost k uzavření obchodu.

Tlačítkový telefon zvoní jen tehdy, když to opravdu máte zvednout. „Chytrý“ telefon vibruje každé tři minuty z triviálních důvodů. Rozdíl v produktivitě je kolosální. 

Důvod čtyři: dlouhodobá vize

Bohatí myslí na generace. Vidí trendy dříve, než se stanou zřejmými pro masy (rozhodují o nich). A nyní mnoho z nich přijímá digitální minimalismus.

Proč? Protože chápou: závislost na technologiích znamená ztrátu autonomie. Ti, kteří nedokážou žít ani den bez chytrého telefonu, se stávají zranitelnými. Zranitelnými vůči manipulaci, algoritmické závislosti, ztrátě kritického myšlení.

Mimochodem, pokud vás zajímá digitální hygiena a uvědomělá konzumace technologií, telegramový kanál Pochinka se těmito tématy pravidelně zabývá bez konspiračních teorií, ale s fakty. 

Důvod pátý: kontrola nad vlastním vědomím

Algoritmy sociálních médií a aplikací jsou navrženy tak, aby udržely pozornost uživatelů co nejdéle. Nekonečné informační kanály, personalizovaný obsah a gamifikační mechanismy jsou nástroje pro řízení chování.

Odborníci na kybernetickou bezpečnost jsou upřímní: chytré telefony nejen shromažďují data, ale také ovlivňují nálady, formují světonázory lidí a podstrkávají je k určitým rozhodnutím.

Miliardáři nechtějí být objektem tohoto vlivu. Dávají přednost tomu, aby byli nezávislými – těmi, kdo vládnou, ne těmi, kdo jsou ovládáni. 

Dvojí metr: jedna věc je prodávat, druhá používat 

Nejcyničtější na tomto příběhu je, že veřejný obraz a soukromá praxe se často střetávají. IT manažeři na prezentacích předvádějí nové „chytré“ telefony a v rozhovorech chválí schopnosti umělé inteligence, ale ve svém soukromém životě používání gadgetů (I té takzvané UMĚLÉ INTELIGENCE!! – pozn.překl.) pro sebe a své děti omezují.

To vyvolává logickou otázku: pokud je produkt tak dobrý, proč se od něj jeho tvůrci distancují?

Možná to není samotná technologie, ale způsob, jakým se používá. „Chytrý“ telefon je mocný nástroj. Ale jako každý nástroj může svému majiteli sloužit nebo ho zotročit. 

Co to znamená pro obyčejné lidi?

Trend směrem k tlačítkovým telefonům mezi elitou není výzvou k opuštění technologií. Je to signál k zamyšlení se nad rovnováhou.

Ovládáte svůj „chytrý“ telefon vy, nebo on ovládá vás? Kolik hodin denně trávíte bezcílným scrollováním, prohlížením? Jak často si automaticky kontrolujete telefon, i když nepřichází žádná oznámení? Dokážete vydržet den bez svého zařízení, aniž byste cítili úzkost?

Paradox moderní doby: abyste zůstali skutečně svobodní a efektivní, někdy se musíte vědomě distancovat od „chytrých“ technologií.

Miliardáři si to uvědomili jako první. Ne proto, že by byli chytřejší, ale proto, že mají přístup k interním informacím o tom, jak algoritmy skutečně fungují a jaká rizika představují.

A tento vhled je nyní k dispozici i vám.

https://dzen.ru/a/aRGnOSKcTFY0Pe4F#cifrovoii_detoks_eelit_fakt_bez_prikras

Glosa: Co na to říci? Je to jednoduché i složité zároveň.

Vždyky jsem se snažil novinky pochopit. Byl jsem jeden z prvních „obyčejných“, co měli u nás vlastní mobil, když to ještě vyžadovalo přemýšlení, kde chytím signál a kde ne. Po roce jsem jej nabil, vymazal co a jak šlo a prodal. Na počítači jsem se tehdy snažil pochopit základy programování, jen abych věděl vo co „gou“. Teprve po dlouhé době jsem se připojil na internet (dvacet let po prvním vlastním počítači) a za dva tři měsíce jsem již dokázal vědomě najít to, co jsem  hledal, ač ti, kteří mi předtím vyprávěli pohádky o internetu, neměli sami ani tušení, že se to dá najít, ač o tom – zase – sami mluvili jako o tom báječném čarovném kouzlu internetu.

S „chytrými hračkami“ (to je překlad slova gagdet, používaného v anglojazyčných zemích (i ve Francii), když se mluví o mobilech apod.) je to skoro zrovna tak. Jen s tím rozdílem, že už jsem necítil a nepociťuji potřebu to dobrovolně vlastnit.

Ona totiž svoboda, o které se tak často mluví, má jeden aspekt, o kterém se zas až tak moc nemluví. A to je volný čas, ten který svobodný člověk může využít pro sebe a podle sebe (podmínka je jediná – smysluplně!). Abychom jej ale neměli, proto musíme chodit do práce na tak dlouho a tak dlouho, i když je už dávno dokázáno, že by stačilo pracovat maximálně dva dny po šesti hodinách v týdnu maximálně po dobu dvaceti let … proto je lidstvo přitahováno k televizím, počítačům a jiným „obrazovkám“, či jiným „tupým“ zábavám, aby nemělo čas přemýšlet samo o sobě a pochopit jednoduchá, do očí bijící fakta, která by v případě pochopení masami změnila celou podstatu (v podstatě zlodějské a zločinné) civilizace na této planetě. Proto novodobý typ vnadidla – „virtuální chléb a hry“ neo liberálně – „chléb a drogy“ nebo po současně – „mobil a drogy“. A teď ještě navíc s bonusem pro „vládce všehomíra“ – s totální totalitní kontrolou.

Jakou cenu pak má spěchat domů autem jako šílenec, když pak si sednete na gauč před televizi a vypnete mozek, svaly a de facto si vygumujete ze života každou minutu, kdy se na „obrazovky“ díváte s „popcornem v ruce, sklenkou piva, vína, kávy, či čaje“? Každý chce žít dlouho, a je schopen kvůli tomu dost často i popřít zdravý rozum, ale nechápe, že tak to nefunguje.

Dříve lidé žili jinak a co po nich zůstávalo práce! Například spisovatelé po sobě zanechávali desítky rozsáhlých knih a to psávali nejdříve jen rukou, jako třeba Viktor Hugo, Alois Jirásek, Jules Verne, Dostojevský, Tolstoj, Čechov, i Jaroslav Hašek toho také napsal mnoho mimo svého Švejka, Balzak prý přepisoval tak často, že na tom prodělal „klahoty“ … A lidé je četli … a často je i chápali.

Nemyslím, aby se každý stal spisovatelem, ale aby dokázal dělat, a dělal to, co sám má rád a co ho baví. Třeba i jen jako koníčka, zálibu. Kromě práce. Aby se rozvíjel všestranně jako člověk a ne jako skoro živočišná forma. Současné technologie sice jako vše zjednodušují, ale berou za to ďábelskou daň – čas – to je ta část – a nezbytná – pro skutečnou svobodu. Zbytečně ztracený čas je poutem otroka. I proto jsme jako celek otroci. Čas dává možnost přemýšlet, poslouchat, naslouchat, chápat.

Chápat i například skutečný význam a důležitost i „obyčejných“ stromů, alejí, lesů …

A mimochodem. Když s někým mluvím a on začne prověřovat svůj „chytrý“ mobil, otočím se a jdu od něj pryč a příště se s ním už ani nedávám dobrovolně do řeči. Nemá to smysl. Neposlouchají. Zajímavé je, že si vlastně nikdo z nich ani nestěžoval …

(1) Luddité byli angličtí řemeslníci a dělníci, kteří na počátku desátých let 19. století utvořili sociální hnutí zvané luddismus za účelem zničit stroje a překazit jejich zavádění v továrnách, poněvadž masová strojová výroba okrádala lidi o práci.

Peter 008

sdílet na