Městský bizár a volby

22. 09. 2026

www.inadhled.live  V hlavním městě Německa vyhrála volby levicová strana Die Linke. Pokud netušíte, kdo to je, v podstatě jde o německé Piráty zkombinované s kompletní LGBT komunitou a s psím útulkem. Zdá-li se Vám, že to je nemožné, mohli jste tuto sestavu zahlédnout při protestech proti jinde vítězné AfD.

  Je trochu zvláštní, co spojuje evropské metropole. Volby v Berlíně výsledkem dopadly podobně, jako poslední dvoje v Praze. U nás to do vládnoucí koalice dotáhnuli Piráti, dokonce v minulém obsazení si zajistili místo primátora. Zdeněk Hřib dokázal za doby své vlády a později z postu náměstka pro dopravu zdevastovat prostředí, v němž se Pražené denně musí přemísťovat. Destruktivní nápady Pirátů jsou velmi podobné těm z Die Linke. Snad jediná dobrá myšlenka jinak šílené obdoby Pirátů je snaha o zrušení NATO. Jinak jsou stejně zelení, progresivní a milují migranty. Jejich zástupci jako by utekli z Bohnic. Většinou vzhledově i myšlenkově. Obě partaje jdou na voliče přes bydlení (neberte přeci v potaz výsledky Pirátů) a přes krádeže soukromého majetku. U líných to zapůsobí. A že jich také je.

  Co vede obyvatele velkých měst k zvolení takových kreatur? To je skutečně k zamyšlení, Jisté je, že venkov je v podstatě ještě normálním světem. Lidé tam pracují, po práci odpočívají, setkávají se a povídají si přes plot. Ovšem je-li někdo řekněme odlišný, většinou odejde do….města. A čím lidnatější město, tím větší anonymnita, a zároveň možnost najít si podobně postižené přátele. Ve kterékoliv Lhotě těžko najdete smečku spřátelených psů humanoidů, případně budete-li mezi stájemi se skutečnými koňmi poskakovat a simulovat parkur s dřevnou napodobeninou hlavy ryzáka, asi dostanete po tlamě. Ovšem v metropoli si Vás nikdo vlastně ani moc nevšimne. Většinou si řekne, že Vás to přejde podobně, jako kdysi bordel dělající průvody Hare Krišna.

  Jestliže je koncentrace magorů v Berlínu/Praze větší, dá se očekávat, že ve volbách si zvolí sobě blízké. Neví-li někdo, které ze 64 pohlaví představuje, pak potřebuje ve vedení města někoho značně tolerantního, kdo mu umožní se různě hledat. Třeba na Pride akcích. Lesby, homosexuálové, atrapy zvířat i jejich exkrementů a další úchylové tak v průvodech zjišťují, kolik jich vůbec je. Podpora vedení měst a příspěvky jim pak umožní to zjistit. Je tedy logické, že si volí ty, kteří jim v této těžké osobní záležitosti pomáhají. Mimo své srazy se poté živí většinou v neziskovém sektoru, ze kterého bojují za svá práva. Zdá se Vám to absurdní? A co si představujete pod slovem absurdní vojín Kefalín?

  Velká města poskytují těmto existencím mnoho možností trávit čas ve své bublině. Bary pro homosexuály, manéže pro komedianty, queer a jiné typy „umělců“, kluby atd…. Všichni se ohání tolerancí, potřebou seberealizace a v hlavě mají…bordel. Nemůžeme tedy od podobných stvoření očekávat žádné zázraky a rozhodně mají daleko i k jisté zodpovědnosti. V podstatě se nechávají koupit tím, že jim je umožněno koexistovat uprostřed normálních lidí, a ne v cele pro šílené.

  V Praze Piráti napáchali mnoho škod, přesto mají stále solidní podporu, které by v již zmíněné Lhotě nikdy nedosáhli. Volí-li je však desetina Pražanů, lze předpokládat, že už se v ní sešlo skutečně velké množství magorů. A přidáme-li ambice dalších stran z těžko vysvětlitelnými záměry, třeba STAN, ODS či Praha sobě, musíme se zeptat, kam se vytratil normální selský rozum? Přesto i po šílených zkušenostech vládnou městu plno let. Nesmějme se tedy Berlíňanům, jak moc jsou tupí. Ti normálně uvažující a migrantů se bojící volili AfD. A nejextrémnější lidské klony se prostě vyslovily pro ty, kteří jim nabízí více peněz, zábavy a tolerance. Ovšem jsou-li tito lidé těmi správnými k hospodaření s velkými majetky, když mají v hlavě guláš i ve smyslu nacházení sami sebe, to už nechám na Vás. Jen až budete volit, přemýšlejte k čemu se vlastně hlásíte.

Jindřich Kulhavý

---

Volební víkend, který ukazuje Evropě cestu? Myslím tím příští cestu Evropské unie a Evropy jako celku.

22.9.2026 12:00 Jiří Paroubek

V Rusku proběhly volby do Státní dumy, které podle očekávání vyhrála strana prezidenta Vladimíra Putina Jednotné Rusko. Ve volbách, které byly charakteristické vysokou účastí voličů, se projevila vysoká loajalita Rusů vůči současnému vedení státu.

Zahraniční tlaky, včetně bezprecedentně rozsáhlých vzdušných útoků ukrajinské armády na Moskvu a další velká centra Ruska ve dnech voleb, byly zcela neúčinné. Strategie Ukrajiny, podporovaná Spojenými státy dodáváním přesných zpravodajských informací ukrajinské armádě, spočívající v ničení ruských rafinerii vyrábějících pohonné hmoty a v destrukci velkoobchodních řetězců? se ukázala jako nepříliš účinná. Rusové čekající ve svých automobilech před benzínovými pumpami dlouhé fronty zažili ve své historii již mnohem horší věci. To, že to nechápou Američané, tomu se nedivím, ale že to nechápou lídři Rusům mentálně nejbližšího národa,  to už je na pováženou. 

V Rusku prostě zvítězila touha většiny Rusů po stabilitě a bezpečnosti  země, což se zejména projevilo hlasováním pro stranu Jednotné Rusko v okrajových regionech země. Úvahy o tom, že ruské volby nebyly férové, jsou sice zajímavé, ale na pět let je v Rusku a v jeho politickém směřování v zásadě vymalováno. Jen  tak mimochodem, Ukrajina se neodvážila vlastní volby, ať už parlamentní anebo prezidentské, v podmínkách války vůbec uskutečnit. 

Prostě, prezident Putin se ukázal jako silný partner Číny, Indie a dalších států třetího světa, které s ním úzce ekonomicky spolupracují. Evropské  mocenské elity by měly vzít v úvahu jasný výsledek ruských voleb. Ruská vláda má teď plný mandát a legitimitu k tomu,  aby provedla jakákoliv opatření vedoucí k úspěšnému průběhu vojenských operací na Ukrajině. Tedy opatření zajišťujících dlouhodobé vedení opotřebovávací války.

Naopak, dvoje volby ve spolkových zemích Německa, Berlíně a Meklenbursku – Předním Pomořansku skončily pro spolkovou vládu Německa tím nejhorším možným způsobem. V berlínských volbách zvítězila strana Levice, která vyrostla z podnože postkomunistické PDS. Nicméně, nelze ji dnes již plně ztotožňovat s někdejším komunistickým režimem bývalé NDR, respektive s politickým následníctvím tohoto režimu. Co je zřejmé, že do voleb v Berlíně se zapojil zhruba milion lidí, kteří žijí v Berlíně s cizím státním občanstvím ze zemí Evropské unie. To je zajímavý faktor a dělat z Berlíňanů nějaké ultralevičáky, Honeckerovy děti, asi není příliš rozumné. Zdá se, že Levice v Berlíně pod vedením chytré a charismatické političky tureckého původu dokáže sestavit levostředovou koalici s SPD a Zelenými. To Levici dodá politickou legitimitu i v celoněmeckém měřítku. A pokud dokáže nová berlínská zemská vlada řešit navršené problémy této spolkové země, mezi něž patří především bydlení, může se tato koalice udržet v různých modifikacích I v dalších volebních obdobích. Prostě, v Berlíně došlo ke svého druhu politické revoluci, k revoltě proti stávající dominanci konzervativnějších a zkostnatělých středových stran, tedy sociální a křesťanské demokracie. Tento odklon se v plném rozsahu projevil také v Meklenbursku, spolkové zemi, která je vykreslována jako hospodářský i politicky nevýznamná. Tedy, vykreslují ji tak evropská mainstreamová média. V této spolkové zemi zvítězila AfD a jediným štěstím pro zavedené strany je to, že tamnější SPD pod vedením své politicky talentované lídryně a zemské premiérky dosáhla  volebního výsledku, který jí umožní sestavit v této zemi vládu bez vítězné AfD. Volby v Meklenbursku skončily naprostou katastrofou pro stranu kancléře Merze CDU, která se nedostala ani do zemského sněmu, neboť nepřekonala hranici 5 % potřebných hlasů, což se stalo poprvé v dějinách Spolkové republiky Německo od roku 1949. První komentáře kancléře Merze k výsledkům voleb v obou spolkových zemích svědčí o tom, že tento muž není schopen změnit politický postup vlády, v jejímž čele stojí. To průběžně přinese další a další volební porážky anebo další silná oslabení obou vládních formací. Tedy CDU/CSU a SPD. 

Vedení SPD vyjádřilo loajalitu ihned po uzavření volebních místností k současné spolkové vládě. Zdá se, že vedení SPD je připraveno na další volební katastrofy a na to, že v příštích volbách do Spolkového sněmu může  výsledek SPD být pod úrovní 10% hlasů. Hlasy, které dříve patřily sociální demokracii, mohou skončit u poměrně širokého spektra levicových stran počínaje Levicí, přes BSW až po Zelené. Obávám se, že si vedení SPD vůbec nepřipouští kritičnost situace, do které se Německo a tato historická německá politická strana dostaly.  O to hůř pro její budoucnost.

V každém případě  uplynulý volební víkend prozíravějším hlavám evropských politiků, počínaje těmi německými,  ukázal, že podpora války na Ukrajině a podpora zbrojení mezi německým obyvatelstvem není zrovna populární.  Strašení válkou a Ruskem na východě země vůbec nezabralo. A bude zabírat stále méně i na západě Německa. I tam lidé vnímají především svou vlastní životní situaci a realitu.

Prostě, projevuje se odklon od mainstreamových politických stran a to nejen v Německu, ale jak se zdá podle průzkumů veřejného mínění i v druhé klíčové zemi EU, ve Francii. 

Politické elity Evropské unie v Bruselu zřejmě zatím nejsou schopny pochopit závažnost volebních poselství uplynulého víkendu. Pro mě je věc jasná. Je nutné prosadit co nejrychleji mírové urovnání konfliktu na Ukrajině bytelnou mírovou smlouvou, která vydrží nejméně po jednu generaci.

Jiří Paroubek

sdílet na