Kurt Grotsch: Co Čína tiše udělala pro Venezuelu?

Čína co nejdůrazněji odsoudila únos a porušení suverenity Venezuely. Bez velkých grandiózních gest ve stylu Trumpa nebo Macrona přijala řadu opatření, protože si uvědomovala, že Spojené státy definovaly kontrolu nad venezuelskou ropou jako prostředek k omezení čínské přítomnosti v Jižní Americe a zpomalení jejího neúprosného rozvoje.

Bez prázdných prohlášení Trumpa nebo Macrona podnikla Čína řadu konkrétních opatření, protože si uvědomuje, že Spojené státy učinily kontrolu nad venezuelskou ropou prostředkem k omezení čínské přítomnosti v Jižní Americe a brzdění jejího rychlého a nezastavitelného rozvoje.

Čína přijala opatření zaměřená přímo na pilíř amerického impéria, protože útok na Venezuelu je rovnocenný vyhlášení války multipolárnímu světovému řádu a zemím BRICS.

Jen několik hodin po oznámení únosu prezidenta Nicoláse Madura svolal prezident Si Ťin-pching (Xi Jinping) mimořádné zasedání Stálého výboru politického úřadu Komunistické strany, které trvalo přesně 120 minut. Nebylo vydáno žádné oficiální prohlášení, nebyly vysloveny žádné diplomatické hrozby; byla to ticho před bouří. Toto zasedání odstartovalo to, co čínští stratégové nazývají „komplexní asymetrickou reakcí“ na jakoukoli agresi namířenou proti čínským partnerům na západní polokouli. Venezuela je čínským předmostím v Latinské Americe, přímo v srdci sféry vlivu Spojených států.

První fáze čínské odvetné reakce začala 4. ledna v 9:15, kdy Čínská lidová banka diskrétně oznámila dočasné pozastavení všech transakcí v amerických dolarech s podniky spojenými s americkým obranným sektorem. Společnosti jako Boeing, Lockheed Martin, Raytheon a General Dynamics tak bez předchozího varování zaznamenaly zmrazení všech svých transakcí s Čínou.

Téhož dne v 11:43 oznámila společnost State Grid Corporation of China, která provozuje největší elektrickou síť na světě, důkladnou technickou revizi všech svých smluv s americkými dodavateli elektrického zařízení, což jasně signalizovalo záměr Číny zbavit se americké technologie.

Ve 14:17 oznámila China National Petroleum Corporation (CNPC), největší státní ropná společnost na světě, strategickou reorganizaci svých globálních dodavatelských tras. To znamenalo opětovné aktivování čínské „energetické zbraně“ a zrušení smluv o dodávkách ropy v hodnotě 47 miliard dolarů pro americké rafinérie.

Ropa původně určená pro východní pobřeží Spojených států byla přesměrována do Indie, Brazílie, Jižní Afriky a dalších zemí na jihu. Toto opatření vedlo k 23% nárůstu cen ropy během jediného burzovního dne.

Ale především bylo jasné strategické poselství: Čína je schopna ochromit dodávky energie do Spojených států, aniž by musela vystřelit jediný výstřel.

Kromě toho společnost China Ocean Shipping Company (COSCO), která kontroluje přibližně 40 % světové přepravní kapacity, provedla to, co označila za „optimalizaci provozních tras“. V důsledku toho se začaly čínské lodě vyhýbat americkým přístavům, jako jsou Long Beach, Los Angeles, New York a Miami. Tyto přístavy, které jsou pro udržení svých dodavatelských řetězců silně závislé na čínské námořní logistice, se náhle ocitly bez 35 % svého obvyklého kontejnerového provozu. To byla katastrofa pro velké společnosti jako Walmart, Amazon a Target, které jsou závislé na čínských lodích pro dovoz produktů vyrobených v Číně do amerických přístavů, protože jejich dodavatelské řetězce se během několika hodin částečně zhroutily. (to je značně přehnané tvrzení, protože oni vydrží měsíc i dva bez čínských dodávek, jak se ukázalo loni v květnu... pokud to bude "katastrofa", tak postupně nejdřív asi tak za dva měsíce, kdyby se mezi tím nic dalšího nedělo...)

Nejvíce na těchto akcích zaujala jejich synchronizace, která vyvolala řetězovou reakci, která výrazně zesílila ekonomický dopad. Nejednalo se o postupné eskalování, ale o systémový šok, který měl paralyzovat schopnost reakce Spojených států.

Americká vláda se sotva začala s tímto úderem vyrovnávat, když Čína aktivovala novou sérii opatření: mobilizaci zemí Jihu. 4. ledna v 16:22 čínský ministr zahraničních věcí Wang Yi navrhl Brazílii, Indii, Jižní Africe, Íránu, Turecku, Indonésii a 23 dalším zemím okamžité preferenční obchodní podmínky pro všechny státy, které se veřejně zaváží neuznávat žádnou venezuelskou vládu, která se dostala k moci s podporou nebo kvůli zásahům Spojených států.

Za méně než 24 hodin nabídku přijalo 19 zemí, přičemž první byla Brazílie, následovaná Indií, Jižní Afrikou a Mexikem. Tak se zhmotnila koncepce „fungujícího multipolárního světa“.

Číně se podařilo okamžitě vytvořit antiamerickou koalici pomocí ekonomických pobídek.

Konečný akt nastal 5. ledna, kdy Peking aktivoval svou finanční zbraň. Čínský systém mezibankovních přeshraničních plateb (CIPS) oznámil rozšíření své operační kapacity, aby mohl zpracovávat všechny mezinárodní transakce, které se snaží obejít systém SWIFT kontrolovaný Washingtonem. Čína tak nabídla světu kompletní a efektivní alternativu k západnímu finančnímu systému. Každá země, společnost nebo banka, která chtěla obchodovat bez závislosti na americké finanční infrastruktuře, mohla nyní využívat čínský systém, který je o 97 % rychlejší a je levnější.

Reakce byla okamžitá a masivní: během prvních 48 hodin provozu byly zpracovány transakce v hodnotě 89 miliard dolarů a centrální banky 34 zemí si otevřely provozní účty v čínském systému, čímž urychlily odklon od dolaru jako jednoho z hlavních zdrojů financování Spojených států.

V technologické oblasti Čína, která kontroluje 60 % světové produkce vzácných zemin – prvků nezbytných pro průmysl polovodičů a elektronických součástek – oznámila dočasná omezení vývozu těchto minerálů do všech zemí, které podpořily únos prezidenta Nicoláse Madura. Toto rozhodnutí vyvolalo silné obavy u amerických technologických gigantů, jako jsou Apple, Microsoft, Google a Intel, kteří jsou závislí na čínských dodavatelských řetězcích pro své klíčové komponenty. Jejich výrobní systémy jsou nyní ohroženy kolapsem během několika týdnů.

Každá čínská iniciativa je přímým úderem do ekonomického srdce amerického impéria.

„Co Čína udělala pro Venezuelu?“ ptají se přátelé i nepřátelé. Odpověď je jasná: aniž by vyhlásila válku, Čína jedná, ovlivňuje a utváří nové skutečnosti.

Kurt Grotsch: německý akademik a výzkumník, doktorát z univerzity v Norimberku a MBA z Madridu. Je profesorem a přednáší na evropských a mezinárodních univerzitách. Specializuje se na kulturu, komunikaci a kreativní průmysl a je zakladatelem několika kulturních center a institucí. Je také viceprezidentem katedry Číny a velvyslancem Minzu University v Číně.

Původní článek Qu’a fait la Chine pour le Venezuela, en silence ? z 14.1.2026 na french.almanar.com.lb převzal Zvědavec, odkud ho vzal i InfoKurýr bez uvedení zdroje překladu, ale na původním umístění na al-Manar to do druhého dne smazali, dost možná protože to nebylo důvěryhodné? Článek lze dosud nalézt třeba na Africa News, odkud jsem provedl drobné korektury překladu...

sdílet na