Kam až to zajde?

10. 06 2025

www.inadhled.live     Morální úpadek politiků je strašidelný. Hon za korytem se stává jejich prioritou a je jedno, co jim stojí v cestě. Polistopadový vývoj začal výprodejem republiky, kdy podstatnější než cena prodávaného, byla výše všimného, případně zisk z poslání dále. Na budoucnost firem, podniků či nemovitostí, potažmo celého národa se nehledělo. Navíc se rozpustil formou restitucí i privatizací státní majetek a nezbylo tu vůbec nic. Nula.

  Proti restitucím je těžké se vyjadřovat negativně, protože šlo většinou o vracení majetku, který v rámci své ideologie zabavili komunisté. Výjimkou je proražení Benešových dekretů, kdy rodina Havlů i kníže Schwarzenberg získali zpět to, o co přišli díky spolupráci s nacisty. Zde šlo o jasné porušení zákonů, ovšem, jak už jsme si zvyknuli, jsou mezi námi rovní a ještě rovnější. Havel i kníže byli tímto odměněni za převedení pohrobka Československa pod vliv Západu. Pochybovat lze i o církevních restitucích, které dokonale a za úplatu připravil a realizoval Miroslav Kalousek. Aby k nim došlo, dostal tehdy údajně k dispozici od Vatikánu 5 miliard korun určených k přesvědčení poslanců potřebných k odsouhlasení celé této výprodeje. A to v době, kdy mimo pozemků už v této zemi nic cenného nezůstalo. Průmysl byl buď zlikvidován, nebo ho získali zahraniční investoři, nemovitosti skoupili za levno především Italové, čímž vyprali mnoho špinavých peněz, navíc později mnohem dráže prodávali. Voda je Francouzů, banky kdekoho, ale ve finále mají stejně jednoho majitele. Hledáte li něco českého, pak to jsou dluhy.

  Chtějí li se tedy mít politici dobře a zbavováním se státního majetku už moc bohatnout nemohou, hledají si jiné cesty. Babiš měl k dispozici covid, něco kápnulo od solárních baronů a z výroby biopaliv. Fiala se pustil jinou cestou. Česká pošta má jistý potenciál ve svém majetku, takže část jejích budov už byla nabídnuta k prodeji. Byznys s Green Dealem a emisními povolenkami skončí mimo republiku, Mnoho peněz zmizelo v rámci solidarity s Ukrajinou, ale evidentně to nestačilo. Kampelička i Dozimetr jsou doslova průšvihy zametené pod koberec a vymlčováním vláda dosáhla svého. Zvláště, když má pod palcem justici i policii. Mimochodem, rozšíření represivních protinárodních složek ve formě silničních inspektorů a povýšení pravomocí Vojenské policie je dalším antidemokratickým majstrštykem Fialovy vlády. Jenže to vše se vládní koalici zdálo málo a přišly bitcoiny.

  Stalo se vše, co se dalo předpokládat. Vyprání bitcoinů pocházejících z podezřelé a trestné činnosti a schovaných ve vrácených počítačích odsouzenému podnikateli něco dotyčného stálo. Dar státu byl zástěrkou, úplatou a korupcí, zvláště, když už se všeobecně ví, že přes státní pokladnu prošla jen část. Zbytek zmizel jinými cestami a kam, to je asi jasné. Momentálně všichni mimo odstoupivšího Blažka tvrdí, že o ničem nevěděli. Důvěryhodnost celé vládní koalice je však nulová a vzhledem k provázanosti jejích stran je jasné, že o tom muselo vědět minimálně nejužší vedení všech zúčastněných stran. Tady nešlo o jedince, který by si udělal malou domů, ale rozpouštěly se miliardy mezi vyvolené. Kolik jich bylo, jaká výše podílů, to si můžeme domyslet, ale k vědění nás to neposune. Nicméně to připomíná devadesátky a je otázkou, je li Don Pablo obdobou Mrázka, nebo hlavu chobotnice představuje někdo jiný. Jisté je, že za nehty vládních politiků zůstalo těch drobných pěkná hromada.

  Víru v politiku už může být jen hlupák, idealista nebo naivní člověk. Ze stran jsoucích dlouho na našem kolbišti vybrat poctivou je nemožné. U nových subjektů nečekejme dlouhodobou křišťálovou čistotu, vždy se to zvrtkne. Pokud nejde rovnou o výdělečný projekt, časem se aktéři stejně přikloní k tomu, aby to něco přineslo. Vzpomeňme si na Občanské fórum, Věci veřejné, Piráty, a ta řada by byla ještě delší. Být politikem už dávno není čest, byť u některých lokálních s malým dosahem bychom mohli ještě doufat. Ve vrcholné sféře to už je vše jinak. Tam se krade, podvádí a lže ve velkém. Bohužel, i přesto nám tito amorální lidé vládnou, rozhodují o naší budoucnosti. Už jsme si zvykli hledat menší zlo. Bohužel….to menší je i tak extrémně velké. My platíme daně, bojíme se pokut, insolvencí, daňových kontrol. Ti nahoře si dělají vše, co chtějí. Jsme opravdu tak hloupí? Co vše si necháme líbit?

Jindřich Kulhavý

sdílet na