Je mi smutno. Komentář Štěpána Chába

Padla na mě taková podivná únava, pocit bezmoci, z které není cesty ven. Ani možnost se k ní dopracovat.

Má to vícero důvodů.

Vít Rakušan zajel do Berlína i Londýna přesvědčovat o své marketingové politice krajany. Vzpomněl jsem si na dopis, který mi poslala jako reakci na můj text paní ze Švýcarska. S velkým zadostiučiněním o mně mluvila jako o kreatuře a oznámila mi, že ona rozhodně bude volit současnou vládní koalici, protože pan premiér konečně dobře, slušně a kvalitně reprezentuje Českou republiku. Nám, kreaturám, navzdory. Se švýcarským platem, zdaněním, sociálními výhodami, důchodem, bude ovlivňovat život v České republice, kde žijeme my, s našimi platy, daněmi, sociálními nevýhodami a důchody. A ve mně pomalu narůstá nedůvěra. Okamžik, kdy politici začnou hledat podporu v zahraničí, je konečná pro důvěru. 

Ve svém projevu u hlasování o nedůvěře předsedkyni Evropské komisi sama předsedkyně označila iniciátory hlasování za ruské loutky. Označila demokratickou opozici a její právo na vyvolání nedůvěry ve vládní složky za ruské loutky. Jak mi to připomnělo ty naše loutky Bruselu, které si vyživujeme ve Strakově akademii. A zase, budí to ve mně neskutečnou nedůvěru. Takovou unavenou a bezmocnou nedůvěru.

Začetl jsem se do rozhovoru s Davidem Uhlířem, který má z pověření „ministryně“ Evy Decroix dořešit bitcoinovou kauzu. Ty odpovědi jsou děsivé, strašlivé. Dovolím si citovat dvě otázky a dvě odpovědi z rozhovoru pro Seznam Zprávy.

„Věděl jste něco o bitcoinech, než tahle kauza propukla a než jste dostal nabídku dělat koordinátora pro objasnění případu tady na ministerstvu?

Naprosto nic.

A teď už je máte nastudované?

Musel jsem si trochu nastudovat ten technický rámec – jak se prodávají a podobně. Ale stejně tomu nerozumím. Jinak mám na bitcoiny velmi kritický názor: Ničemu neprospívají a při jejich těžbě se produkují skleníkové plyny.“

Vláda ODS je výsměch demokracii, transparentnosti a soudnosti. Kauza, která by v normálním systému založeném na demokratických principech okamžitě položila vládu, se u nás stane takovou pěknou historkou. Na mě z toho padá unavený pocit bezmoci.

K tomu další jobovka ze strany ODS, která si pro audit bitcoinové kauzy vybrala agenturu Grant Thornton, která dělala dozor i u kauzy Dozimetr a její vedení podporovalo vládní strany před volbami roku 2021. To je pozvánka k tomu, aby člověk propadl přímo třeštivé důvěře v systém a jeho pasáky.

Prezident slibuje, že nejmenuje žádného ministra, který by nebyl snad až frenetickým stoupencem EU a NATO. Další zoufalství z popírání demokratických principů, který vede k nedůvěře. Navíc od prezidenta, který… no, nic, radši mlčet.

Do toho Foltýnův vývoz hnoje zasazený do státních struktur pod označením Odbor strategické komunikace státu, ta novodobá líheň tupých politruků, začne komentovat blackout z minulého týdne. „Co přesně se pokazilo, proč za to nemohou obnovitelné zdroje a jak se na podobné situace připravit?“ napsali dezinformátoři ze stratkomu, aby následně v grafice dodali, že věc je stále v šetření. Takže se nic neví, stále se vyšetřuje, ale to nebrání státní strategické komunikaci zavážet veřejný prostor výluhem z Fialova potu o tom, že obnovitelný sluneční šum z Německa za to nemůže. Nedůvěru v systém to jen prohlubuje.

Pak se člověk koutkem oka podívá k sousedům. „Nacházíme se uprostřed nejhorší hospodářské krize od druhé světové války. Jen v loňském roce bylo bez náhrady zrušeno nejméně 100 000 pracovních míst v průmyslu. Politické sliby poslední spolkové vlády o ,zeleném hospodářském zázraku´ jsou jen clonou a mlžením. Skutečnost je totiž taková, že nikdy předtím nebylo ohroženo tolik pracovních míst jako dnes,“ napsali německé průmyslové společnosti LEAG, Lausitz Energie Kraftwerke AG, IGBCE, BASF a mnoho dalších v otevřeném dopisu tamnímu kancléřovi.

Do toho se z četky ozve zpráva, že v ČR „zbankrotovalo nejvíce podnikatelů za čtyři roky“. A skvělá vláda se na předvolebních marketingových akcích chlubí tím, že dovedla ČR do kýžené budoucnosti plné prosperity a štěstí. Německá krize je ohromná, ta česká rozhodně nebude menší. Ba naopak, v reakci na tu německou nabobtná do obludných rozměrů. Zachvacuje mě nedůvěra v budoucnost.

Do toho lidé chudnou, reálné mzdy jsou na úrovni roku 2019, přijali jsme na půl milionu Ukrajinců a divíme se, že není bydlení a když už nějaké někde je, tak je až nemravně drahé, takže mladí nechtějí mít děti, právě i proto, že nemají na to, aby s nimi někde důstojně bydleli. A tak naše vláda přijde s pojapaným nápadem začít platit Ukrajinkám mateřskou, abychom vůbec nějakou porodnost měli. Dáme si tu mateřskou pro Ukrajinky do výdajů na zbrojení? A vykážeme to u NATO jako investici do budoucí obranyschopnosti? Ježiš, ta nedůvěra v systém je u mě neskutečná.

Do toho ten absurdní, nesmyslný, likvidační závazek naházet velkou část rozpočtu zbrojařům, protože… já nevím proč. Asi proto, že zbrojaři chtějí peníze, mají jich málo.

My tu nepřemýšlíme o tom, jak vést republiku dál, k lepším zítřkům, jsme bez vize a ty divné bruselské loutky ze Strakovy akademie slouží jen ideologii Leyenové, která je… ve své ideologičnosti šílená.

Ještě že už se blíží víkend, pokusím se během něho načerpat trochu optimismu a důvěry. A když ne důvěry v systém, to se mi asi nepovede, tak aspoň v lidi. I tam jsem ale na pochybách, že se mi to povede.

https://www.krajskelisty.cz/praha/33496-je-mi-smutno-komentar-stepana-chaba.htm

*******

sdílet na