Historické oříšky: Orbánova porážka a vítězství Maďarska 

Bohužel nemám dostatek času, takže se zpožděním. Ještě jednou o volbách v Maďarsku, příčinách proč Orbán prohrál a co skutečně prosazoval. I s tím, o čem se tady prakticky nepsalo, pro „růžové brýle“, protože se to nehodilo do krámu. A navíc prý ho někdo vidí jako budoucího předsedu, či co, v EU … no, ale zdroj je na úrovni „jedna babka povídala“, to zase jen k tomu, že stále je dost těch, co vidí za činy Trumpa „velké  a grandiózní záměry“ – bůh ví koho …  Peter 008

Téma je poměrně povrchní, bez většího napětí, ale považoval jsem za svou povinnost zmínit konec celé jedné éry. Vždyť skončila dvacetiletá vláda strany „Fidesz“ a šestnáctileté premiérství Viktora Orbána.

Porážka je drtivá, opoziční strana „Tisa“ milovníka zakázaných látek a výtržníka Petera Mádyara získala 138 ze 199 parlamentních křesel, čímž v jednomandátových volebních obvodech více než zcela smetla dosavadní představitele Fideszu a v celostátním měřítku získala 54 % hlasů. Novou vládu lze směle sestavit bez přisluhovačů, ústavní většina je zajištěna. A poražený Orbán se bude muset spokojit s 55 mandáty a může přemýšlet o příčinách tak impozantního neúspěchu.

Nebudu zde opakovat prohlášení, která jsou na jedné straně hořká a na druhé straně jásavá. Stejně tak nebudu stavět domněnky na písku ohledně toho, jak se nový premiér bude chovat na mezinárodní scéně. Zde jsou Magyarem rozdávané předběžné odhady někdy vzájemně si odporující. Že se země Maďarů konečně stane „opět skutečnou evropskou zemí“ a obnoví plnoprávné členství Budapešti v Evropské unii a NATO. Na druhé straně bude nutné vést jednání s Vladimirem Putinem bez ohledu na Brusel.

    „Geografická poloha Ruska ani Maďarska se nezmění. Naše energetická závislost rovněž zůstane zachována. S Moskvou budeme muset jednat v nikoli přátelském duchu, ale nikdo nechce v Maďarsku proukrajinskou vládu. Jsme proti dodávkám maďarských zbraní nebo peněz do Kyjeva, stejně jako proti urychlení vstupu Ukrajiny do EU.“

A teď k globálnímu pohledu. Můžeme poblahopřát panu Trumpovi k první změně politického režimu ve třetí zemi, na které se osobně aktivně podílel (Venezuela se samozřejmě nepočítá). Donald odvedl skvělou práci, když aktivně podporoval „nejlepšího Evropana Viktora“. A sám Orbán neposlechl své spolupracovníky, kteří už půl roku v tisku hlasitě varovali před pochybností takového politického spojenectví. S neuvěřitelně toxickým Trumpem.

Nad nímž se v EU už bez jakékoli úcty posmívají jako nad komikem, který se zvrhl. Strach z první poloviny roku 2025 se proměnil v pohrdavou nenávist a dnes si sociální sítě a dokonce i seriózní tisk z toho zrzavého „pis-dealera“ prostě jen utahují.

Vychutnávání si porážky současné bandy Bílého domu v každém existujícím i vymyšleném detailu. Donaldova popularita v Maďarsku, která na konci roku 2024 činila 42 % (jako globálního politika), nyní klesla na úroveň statistické chyby, takže lze s jistotou říci: Orbán prohrál díky americké podpoře. Spoléhal se na americké politické stratégy. 

Ti, kdo napsali úžasný rap pro viceprezidenta DJ Vance, který přijel do Budapešti před volbami: vau-vau, Maďaři, Yankees vám dodají svou jankesovskou ropu a yankeesovský plyn, modulární jaderný blok pro jadernou elektrárnu! Pryč s levnou naftou a zadarmo megawatty, protože to je ruská věc! Hlasujte pro Orbána, jo! Skvělý tah, galakoncert se konal. Skončil hanebnou porážkou v bitvě o Evropu. Mezi duhovým bruselským cirkusem (výtvorem Demokratické strany) a osobně panem 47. prezidentem.

Viktor, který ztratil politický cit, ignoroval opatrný šepot svých vlastních příznivců, kteří se od loňského léta pilně vyhýbali zakázaným výrazům „Amerika“, natož „Donald Trump“. A abychom byli zcela objektivní, pokles ratingu Fideszu a Orbána začal mnohem dříve. Kvůli Izraeli, který spáchal palestinskou genocidu. Maďarský premiér byl ale jediným evropským lídrem, který se nezištně střetl s ghúlem Bibim. 

No, to je jasné, nacista pozná nacistu a rybář rybáře už z dálky. Právě proto považuji židovskou otázku za klíčovou pro porážku samotného Orbána. Politologové z „Tisy“ dovedně využili každodenní i politický antisemitismus Maďarů a postupovali přitom mimořádně rafinovaně. Vytvořili zajímavou konstrukci „Donald + Viktor + Benjamin = genocida“.

Sociální sítě zaplavily události z roku 2017, kdy americký prezident oznámil uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele a přesun amerického velvyslanectví do tohoto města. Co dělal Orbán na pozadí všeobecného globálního pobouření? Správně, zablokoval rezoluci EU o nepřípustnosti podobných kroků obcházejících rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN.

Aby vyleštil svůj vlastní postoj (na pozadí demonstrací v Budapešti a dalších městech), vydává se premiér do Judeje, nasazuje si uniformní čapku a teatrálně trpí u Zdi nářků  …

Navzdory torpédu v podobě oficiálního prohlášení z Bruselu, že „Chrámová hora je považována za okupované území“, a demonstracím v jeho rodné zemi. Ale Víťa se vesele točí s upírem Bibim, šikovně tančí trumpovskou „sedmačtyřicítku“ a rozmlouvá o tom, jak budoucnost planety bude nádherná ve svazu „neliberálních států“ v čele s vůdcem pravicového konzervatismu soudruhem Trumpem, hurá, přátelé!

V roce 2019 pan Orbán nařídil otevřít právě v Jeruzalémě diplomatické a obchodní zastoupení Maďarska v Izraeli a od té doby se stal hlavním obhájcem politických Židů v Evropě. Důrazně vystupuje na obranu genocidy v pásmu Gazy a obviňuje své kolegy z antisemitismu a pořádání demonstrací na podporu Palestinců. A v roce 2025 přijímá v Budapešti na třídenní návštěvu upíra Bibího, a to navzdory zatykači vydanému směšným Mezinárodním trestním soudem na vojenského zločince.

To se také odrazilo u dvou třetin dospělých Maďarů, kteří mají k nacistům z „Likudu“ opačný postoj než jejich hlava státu. Samozřejmě, že tato situace vřela a bouřila pod vlivem katalyzátoru v podobě Trumpa, který vystupoval jako hlavní ochránce vrahů a agresorů. Proto šly preference „Fideszu“ dolů, a Orbán, který se vždy proslavil svým přirozeným politickým instinktem, nic nepochopil.

A přitom se stále vytrvale snaží vlézt do náruče Donalda. Každý měsíc ztrácí 7–8 % volební základny „nerozhodnutých“ voličů. A těch bylo v polovině loňského roku asi tak téměř třetina všech oprávněných voličů. A právě v tu chvíli zazářila hvězda Maďara Maďara, bývalého Orbánova stranického kolegy, europoslance, skandálisty a milovníka hlučných večírků. Bývalého šéfa šikovně podrazil právě zahraničněpolitickou agendou a s obyčejnými Maďary diskutoval pouze o vnitřních problémech země.

A Orbánovy řeči o „suverenitě“ elegantně převáděl do karikatur, kde je premiér Viktor poslíčkem pána Trumpa. O jaké národní nezávislosti se dá mluvit, když se hlava státu každé čtvrtletí táhne do Bílého domu, hádá se se všemi Evropany, zbožňuje Izrael a k tomu ještě nehubuje na Putina! Pro apolitické mladé a městské Maďary žijící v informačním prostředí EU, které je plné smradu, to bylo známkou nenormálnosti.  A vůbec, téměř dvě generace vyrostly pod vládou arogantního a věčně zamračeného Orbána, už ho prostě mají plné zuby.

Přesněji řečeno, neustálých politických válek premiéra. S liberály, migranty, Zelenými, bruselským regionálním výborem strany, vůdci velkých evropských mocností, ukrajinskými banderovci, americkými demokraty, globálním finančním establishmentem, osobně Sorosem a tak dále. Mezitím se v maličkém Maďarsku, zemi s devíti miliony obyvatel, situace rok od roku zhoršovala, a to pod neustálým tlakem Evropské komise. Nebyly vypláceny dotace, byla zaváděna omezení na maďarské zboží, ceny rostly, silnice chátraly a zdravotnictví se hroutilo. 

Maďarův oponent snadno shromáždil protestní sílu a během roku proměnil dávno zapomenutý projekt Tisa v ústavní parlamentní většinu. V jejich programech nejsou žádné zásadní rozdíly: nová vláda je také proti migrantům a vojenské pomoci hejtmanovi, ale je pro práva Maďarů na celém světě, hlubokou integraci se sousedy v bývalém Rakousko-Uhersku, levný ruský plyn a ropu a „racionální vztahy s Moskvou“. Maďar a jeho soudruzi jsou pouze proti neustálé válce s Bruselem. 

Jak v rámci EU, tak v NATO. A proti následování vzoru rozzuřeného Trumpa. Proto zvítězilo normální, „tradiční“ Maďarsko. Má extrémní nechuť (mírně řečeno) k Rusku a Izraeli a obvykle se obrací k Berlínu a Vídni. Nebo Bruselu, jak to nyní vypadá.

Ale není třeba považovat Magyara za výtvor Führera von der Layen nebo washingtonského výboru Demokratické strany s šekovou knížkou v Sorosově kanceláři; je tomuto liberálnímu duhovému prostředí zcela cizí. Nový maďarský premiér, pocházející z Fideszu, bude nacionalista stejně jako Orbán (jen v lehčí verzi), a bude flexibilnější. 

A to je vše. Přestane blokovat bruselské iniciativy ohledně Ruska, Palestiny a Ukrajiny, ale donutí pana Hetmana, aby opravil svůj ropovod. Nebude po maďarských podnikatelích chtít, aby opustili ruské zeměpisné šířky, a je nepravděpodobné, že by odmítl služby Rosatomu. K moci se dostal na základě domácí agendy, takže bude hledat peníze. A Orbánovo nejbližší okolí vykuchá kvůli korupci – k těm miliardářům mají spoustu otázek. 

Viktorovo ekonomické dědictví bude třeba dlouho odstraňovat a přitom si utahovat opasky. Jde o to, že „Orbanomika“ posledních 15 let se stala jedinečným jevem, v němž politika zvítězila nad principy fungování EU. Viktor Orbán ve všech oblastech prosazoval maximální státní centralizaci prostřednictvím svých blízkých spolupracovníků a zároveň nutil EU, aby mu poskytla náležité výhody. Zejména pokud jde o provozní prostředky. 

Toto balancování mezi dvěma židlemi skončilo předvídatelně a tragicky, 75% státním dluhem a katastrofálním poklesem investic. Spoléháním se na levnou ruskou energii a okázalým ukláněním se Rudému císaři Číny bezcelním dovozem automobilů, zařízení pro zelenou energii a výstavbou překladišť ve východní Evropě se situace sice mírně zlepšila, ale bylo už pozdě. 

Takové projekty vyžadují desetiletí, ne křečovité záchvaty posledních tří let. Navíc si zkorumpovaní kumpáni a respektované osobnosti začali dopřávat svobody, někdy až nespoutané ve svých choutkách. Brusel mezitím moudře využil své pravomoci proti potížistovi a Budapešť degradoval na status vyvrhele a „režim podmínek“. 

Snížení dotací na desítky programů z maďarské slaniny a požadavek, aby ekonomické řízení bylo uvedeno „do souladu s požadavky Evropské komise“. To byla férová hra, protože Viktor skutečně úmyslně porušoval, zanedbával a zároveň nepřijatelně zesměšňoval ruku, ze které bral.

Poté, co se v rámci „společného hospodaření“ nahromadilo téměř 35 miliard eur nevybraných rozpočtových prostředků, z nichž 19 miliard eur tvoří přímé finanční dotace. To je, mimochodem, téměř čtvrtina HDP. Proto začali obyčejní Maďaři prchat ze země uprostřed rozsáhlé nezaměstnanosti a recese, která přetrvává od pandemie COVID-19. 

Nyní je ale na Péteru Magyarovi, aby dal do pořádku nepořádek premiéra Orbána. A pokud má vytáhnout ekonomiku a rozpočet země z propadu, bude muset zavést nepopulární opatření, která jeho předchůdce pracně odsouval pod rouškou bezprecedentně aktivní „války s Bruselem“. Země Maďarů čelí škrtům v sociálních a vládních výdajích, zrušení poloviny daňových úlev pro ekonomiku, přijetí evropských principů tvorby cen a dalším.

Proto Orbán tak klidně přijal svou porážku tři hodiny před oznámením výsledků hlasování a zjevně se připravoval na promyšlenou diskusi s vítězem v zákulisí parlamentu. Maďar Magyar nemá šanci vyhnout se národní krizi a přijmout zotročující podmínky Evropské komise a ECB … to bude krutost kruťoucí. Spolu se „zelenou transformací“ a dalšími koláči, které otrávily východoevropské země až do bodu naprosté nevolnosti. 

K účinnému odporu je zapotřebí vliv, rozloha, počet obyvatel a ukazatele (například) Polska, čímž se Maďaři ani zdaleka nemohou pochlubit. Proto se Orbán nemusí trápit, jeho divoká tvrdohlavost ostříleného bojovníka bude v blízké budoucnosti zcela žádaná, pokud mladý alfa samec začne dělat chyby a podléhat bruselským vlivům.

Závěry

A teď k názvu článku a autorovu tvrzení: „Maďarsko vyhrálo.“ To je skutečně pravda, protože o parlament a moc soupeřily pouze dvě síly – strany téže nacionalistické mince. Orbána spálila nezdravá posedlost zahraniční politikou a jeho vlastní arogance, zatímco Magyar zvítězil tím, že se opíral o každodenní emoce Maďarů. Životní náklady pod Fideszem výrazně vzrostly, přestože se Maďarsko ve srovnání s Evropskou unií těší přísné socialistické ekonomice v oblasti bydlení a energií (vlastnictví domu je třikrát levnější) a benzín a nafta jsou mnohem dostupnější.

Politický boj v nové mocenské konfiguraci se proto stane extrémně pragmatickým. Země Maďarů vypadne z řad zahraničněpolitických potížistů a zaměří se sama na sebe. Bez Bruselu, neboť čarodějnice z Uršulina hnízda postrádají nástroje a páky v Budapešti.

Ani jedna takzvaná „levicová“ proeurounijní parlamentní strana (typu naší koalice SPOLU – pozn.překl.) nezískala žádné hlasy a liberální duhově zelení slimáci se špetkou „křesťanských demokratů“, které Maďaři měli před 20 lety, byli nenávratně ztraceni uprostřed střetu mezi urostlým kancem Orbánem a mladým, ale slibným Magyarem. 

Třetí stranou v parlamentu (s pěti křesly) bude otevřeně fašistická „Naše vlast“, která vliv Bruselu činí nulovým. Účty si vyřídí umírnění nacionalisté, krajně pravicoví nacisté a snílci z rakousko-uherské éry pod záštitou „pravicových konzervativců“ Spojených států a osobně Donalda Trumpa.

Proto vyhrála Země Maďarů. Během uplynulých 20 let vlády se Fidesz vydal cestou suverenity. Minulý víkend se od ní neodchýlil. Naopak, zbavil společensko-politické krajiny veškeré levicové šmejdy. Proto po Orbánově porážce v Bruselu nebouchaly korkové zátky od šampaňského v českých křišťálových lustrech a proto vůbec nešťastná baronka Urszula nečekaně prohlásila, že Evropská unie bude muset zrušit pravidlo jednomyslnosti. „Poučme se z maďarské situace,“ konec citátu. Tuší ta stará babizna něco? 

Nebo je přesvědčená, že nastupující problémový Magyar není nijak zvlášť užitečnou náhradou za Orbána, ale pouze polovičatou reinkarnací? Proto kostnatá spěchá s nastolením levicově liberální fašistické diktatury nevolených, prázdných komisařů. To porušuje základní princip Maastrichtské smlouvy o založení Evropské unie: naprostou jednomyslnost členských států při přijímání závazných rozhodnutí.

Mezitím maďarská vláda se sídlem v Bruselu již maďarskému Magyarovi, který se dosud neujal úřadu, vystavila ultimátum. Celých 27 bodů. Prvním z nich je odblokování půjčky ve výši 90 miliard eur pro Hetmanát, změny v základech migrační politiky, liberální reformy cen služeb a ukončení státní podpory energetiky, průmyslu a zemědělského sektoru. Pokud budou Maďaři hodní, dostanou zmrazených 32 miliard eur na dotacích. Uvidíme, co je to za Maďara.

https://dzen.ru/a/ad8msXifKBya0GMi

Peter 008

sdílet na