Exkluzivní rozhovor „Vysoce riskantní hra“

Článek od Évy Péli pro web NachDenkSeiten: MUDr. Ivan david fb

Generál ve výslužbě Harald Kujat varuje před dalekosáhlými následky nedělních útoků dronů na ruské bombardéry. Útok popisuje jako „vysoce riskantní hru“, která by mohla eskalovat válku. V rozhovoru Kujat osvětluje vojenský význam, možné zapojení Západu a riziko eskalace, která přetrvává i přes probíhající jednání.

Éva Péli: Generále Kujate, jak hodnotíte útok ukrajinských dronů na ruskou flotilu strategických bombardérů?

Generál ve výslužbě Harald Kujat: Ukrajinský útok se liší od nedávných útoků dronů. Je to nepochybně úspěšná „akce“ Ukrajiny. Navzdory zdánlivým úspěchům neměl tento útok zásadní dopad na situaci na frontě ani na obranu Ukrajiny před ruskými nálety, i když se vytváří dojem, že tomu tak je. Ve skutečnosti je vojenská situace Ukrajiny čím dál napjatější.

Útoky byly namířeny proti ruské mezikontinentální flotile strategických bombardérů. Stále není jasné, kolik letadel bylo zničeno a jaké typy to byly. Ačkoli – v závislosti na počtu skutečně zničených letadel – bude schopnost Ruska použít řízené střely proti Ukrajině poněkud omezená, tento efekt nemá žádné strategické důsledky.

Éva Péli: Proč to Ukrajina dělá?

Harald Kujat: Nejde o první útok na ruskou flotilu strategických bombardérů. Už došlo k útokům na základnu v Engels u Saratova. Byly také provedeny dva útoky na ruský systém včasného varování, což by mohlo mít destabilizující vliv na strategické vztahy mezi oběma supervelmocemi.

Vzhledem k tomu, že tyto útoky nemají vliv na vojenskou situaci na Ukrajině, je třeba se ptát, jaký je jejich skutečný účel. Neznám cíle ukrajinského vedení, ale zdá se pravděpodobné, že se snaží eskalovat válku vyvoláním ostré ruské reakce, vedoucí k západní intervenci. To by byl velmi nebezpečný vývoj.

Při posuzování těchto útoků se často přehlíží, že sklady jaderných zbraní se nacházejí v bezprostřední blízkosti letišť flotily strategických bombardérů. Přestože jsou silně chráněny, vždy existuje riziko, že by dron mohl být špatně nasměrován a zasáhnout takové skladiště. Důsledky si může spočítat každý. V tomto ohledu se zde hraje velmi riskantní hra.

Jeden poslední, zásadní bod: Tento útok se odehrál v těsné blízkosti druhého kola jednání a zřejmě souvisí se souběžnými útoky na ruskou železnici. Mohla by to být koordinovaná akce. Nabízí se otázka, proč se tak stalo den před druhým kolem vyjednávání.

Vysvětlení je nasnadě: Opakovaně se tvrdí, že Moskva pouze používá zdržovací taktiku a nemá zájem o opravdová jednání. A to i přesto, že vyjednávání navrhlo samo Rusko a obě strany písemně předložily svá stanoviska jako základ pro dnešní jednání v Istanbulu. Může to tedy znamenat jen to, že možná očekávali, že ruská strana jednání v reakci na tyto útoky zruší.

Éva Péli: Ale to se nestalo…

Harald Kujat: Ne, jednání pokračují. Dokonce jsme se dozvěděli, že před zahájením těchto rozhovorů hovořili ministři zahraničí USA a Ruska znovu telefonicky. Pro mě je to jasná známka toho, že USA alespoň nadále sledují tato jednání a úplně se nestáhly – což považuji za velmi důležité.

Éva Péli: Jak je z vašeho pohledu a na základě vašich vojenských zkušeností takový útok vůbec možný? Podle ukrajinských zdrojů byl plánován rok a půl a pak, jak se říká, prováděn s kamiony z ruského území.

Harald Kujat: Pokud země nemá komplexní kontroly vozidel a taková operace je pečlivě připravena, může se něco takového stát. To však vyvolává otázku: Je to velký vojenský úspěch? Ne, to jsou útoky, ne vojenská akce v pravém slova smyslu. Takové útoky jsou možné v jakékoli zemi.

Smlouva New START mezi USA a Ruskem navíc vyžaduje, aby strategické bombardéry byly umístěny na určitých letištích tak, aby byly viditelné pro dohodnuté kontroly. V praxi to znamená, v otevřených hangárech nebo na ranveji, neskryté v uzavřených budovách. Toto nařízení slouží k ověření dodržování smlouvy a je součástí budování vzájemné důvěry. Letouny jsou však proto snadno napadnutelnými cíli.

Éva Péli: Nyní existují podezření nebo dokonce náznaky, že západní služby mohly asistovat se satelitními snímky. Britové se k tomu již vyjádřili a také Ukrajincům pogratulovali. jaké je vaše hodnocení? Byla tam nějaká západní pomoc?

Harald Kujat: Zásadně nespekuluji. Jedna věc je však jasná: Pokud jsou data pro pohyblivé cíle poskytnuta prakticky okamžitě, nemohou pocházet od Ukrajinců, ale musí pocházet odjinud. Pokud se však jedná o dlouhodobě plánovanou operaci, je docela dobře možné nezávisle – i jednoduchými prostředky – určit polohu ruského letiště. V tomto konkrétním případě tedy nepovažuji takový vnější průzkum za nutný; Ukrajinci to mohli zvládnout sami. Ale samozřejmě je možné, že Ukrajině byly poskytnuty mapy letišť ze západního satelitního průzkumu.

Éva Péli: S ohledem na předchozí útoky na letiště u Engels v roce 2022 a na ruský radar včasného varování v roce 2024 jste varoval před možnými následky, včetně jaderného úderu. Jakou ruskou reakci jako vojenský představitel očekáváte na současný útok? Prezident Putin prý řekl, že už žádné červené čáry nejsou a že Kyjev toho bude litovat.

Harald Kujat: Za prvé, nepřišla žádná okamžitá reakce, a to je pozitivní vývoj: jednání naplánovaná na dnešek skutečně probíhají, což je třeba považovat za pozitivní. Zadruhé, jako vždy v takových případech: Když jedna strana tlačí vpřed určitým způsobem, druhá zareaguje. Často zapomínáme na Clausewitzovo učení, že válka je akt násilí. Každá strana stanoví zákon pro druhou, druhá se řídí a pak dojde k reakci – až do extrému. V moderním jazyce se tomu říká eskalace. Můžeme si tedy být jisti, že Rusko odvetí.

Očekávám však, že Rusko pravděpodobně nebude reagovat stejně. Místo toho pravděpodobně zesílí bojové operace na bojišti a zesílí nálety s cílem oslabit obranu Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že situace na Ukrajině je již nyní extrémně kritická, pokud Rusko vyvine další úsilí, vojenská situace se výrazně změní v neprospěch Ukrajiny. I když je to rozumný předpoklad, očividně nevíme, jak Rusko ve skutečnosti zareaguje.

Éva Péli: Existuje nějaký náznak, že ruská strategie vždy vyžaduje uměřenou, ale jasnou reakci, spíše než bouřlivou? Na internetu se okamžitě objevily výzvy k jadernému útoku v souladu s ruskou jadernou doktrínou.

Harald Kujat: Co je třeba poznamenat a na Západě je často podceňováno, je hlavní rozdíl mezi eskalačními strategiemi Západu (zejména USA) a Ruska. Západ eskaluje po malých krocích: Čeká, jak nepřítel zareaguje – nebo zda vůbec zareaguje – a pak udělá další krok. To udržuje kontrolu nad eskalací. Ruský práh tolerance je naproti tomu mnohem vyšší. Rusko čeká, ale pak v určité chvíli tvrdě vrací úder. Problém je, že s takovou eskalační strategií je velmi těžké spočítat, kdy a jak k takovému protiútoku dojde. Díky tomu je ruská reakce tak nepředvídatelná.

Ruská reakce nakonec závisí na strategických cílech Moskvy. Pokud by cílem byla rychlá a totální porážka Ukrajiny, reakce by byla jiná, než kdyby Rusko nadále usilovalo o vyjednané urovnání války jako svou primární možnost. Zatím vidíme to druhé. Můžeme jen doufat a očekávat, že to tak zůstane a že nedojde k žádné reakci, která by zničila jakoukoli možnost vyjednávání.

Éva Péli Jedna poslední otázka, také ve světle vašeho předchozího varování: Přiblížil se svět nyní o krok blíže jaderné válce?

Harald Kujat: Ne, to si nemyslím. Rozhodující je vždy to, že obě jaderné supervelmoci udržují své spojení. Je nanejvýš důležité, aby obě jaderné mocnosti správně posoudily akce třetích stran, jako je v tomto případě ukrajinská. Oba nadále sledují prvořadý zájem zabránit jaderné výměně. To je zásadní bod: Nesmíme se nechat vtáhnout do nechtěné spirály eskalace.

Velmi jasně vidíme, že ani Spojené státy, ani Rusko nemají sebemenší zájem na konfliktu mezi těmito dvěma supervelmocemi. Právě proto je to absolutně Je naprosto nezbytné, aby toto spojení – dříve známé jako „horká linka“ – mezi oběma stranami bylo zachováno.

Záverečný bod tohoto dvoustranného spojení se v Rusku mimochodem nazývá „Centrum snižování jaderného rizika“. To ilustruje vlastní označení pro deeskalační opatření mezi těmito dvěma supervelmocemi.

Éva Péli: Generále Kujate, mnohokrát vám děkuji za rozhovor.

sdílet na