Dokážete si to vůbec přestavit?

29. 04 2025

www.inadhled.live    Politici a média hovoří o válce podobně jako o houskách někde na krámu. Je třeba bránit zemi, napadne nás Rusko, potřebujeme stíhačky a další zbraně, armáda požaduje vojáky…  Podobnými žvásty nás zásobují ti, kteří si ani nedokážou představit, co to je spát v blátě ve spacáku, týden se neumýt či žít ve strachu z každého zabzučení někde nad jejich hlavou. A už vůbec netuší, jak fajn je naposledy pohlédnout směrem k zajímavému oblaku, a poté….se rozpustit.

  Lehkost, s jakou Černochová táhne na Moskvu, Kolář se staví Rusku či Farský volá po boji hraničí nejen s fanatismem, ale zároveň to poukazuje na ztrátu soudnosti. Fiala, profesor v brejličkách, hovoří o Rusku jako o agresorovi, zároveň nás okrádá a posílá naše peníze a zbraně za další půjčené na Ukrajinu. Už dávno je jasné, že z nacistických azovských bojůvek vznikly vojenské prapory bojující s těmi ruskými nacismus potírající. Jak je vůbec možné., že jsme se postavili na stranu vlády, která 8 let soustavně potlačovala ruskou menšinu na nejbohatší části v té době ukrajinského území (nebylo takové zdaleka vždy a dlouho)? Kdo dal povel k podpoře nacismu a nacionalismu, když ve stejné době Německo, Francii, Velkou Británii a další dosud bezpečné státy přebírají muslimské hordy a obsazují předměstí i centra ještě nedávno prosperujících evropských měst?

  Jestliže Evropané odmítají bránit své vlastní domovy, jak je možné, že na Ukrajině to je vnímáno jinak? Přitom Rusové de facto chrání své. Již Ruskem zpětvzetá území mu kdysi patřila, Kyjevu byla darována. To je historický a nepopíratelný fakt. Ten se k nim zachoval macešsky a tamní rusky hovořící obyvatelstvo minimálně 8 let terorizoval. Na Krymu měly vzniknout americké vojenské základny, Sevastopol se měl dostat pod velení NATO. To NATO, které se i po ukončení tzv. Studené války nadále rozšiřuje, aniž by k tomu byl důvod. Sovětský svaz se totiž rozložil na jednotlivé státy, kterým dala Moskva volnost. I přes dohodu, že se to nestane, do NATO vstoupily státy ještě nedávno společně spolupracující ve Varšavské smlouvě, později i bývalé pobaltské svazové republiky. Moskva projevila obavy, ale kývnula. U Ukrajiny však řekla ne. Pobaltí je velikostí a významem mnohem menší, Ukrajina je problém daleko zásadnější. Kdo je tedy při pohledu na mapu agresor? NATO šířící se jako rakovina, nebo Rusko chránící své krajany žijící pod ukrajinskou palbou?

  Kreml řekl dost a zahájil SVO. Hned na začátku byla na stole dohoda, kterou britský premiér Johnson „doporučil“ nepodepsat. Tím řekl Západ jasně, jaké jsou jeho zájmy. Již 3 roky trvající přestřelka na Ukrajině má mnoho obětí, lidé na frontě a v týlu umírají. Ne, nejsou to jen Rusové a Ukrajinci, ale také západní vojenští experti, dobrodruzi i prostí lidé. Jsou to především Ukrajinci, kdo nebere ohled na civilisty a často míří do jejich řad. Zároveň se snaží vytvářet pocit ukřivdění a nejznámější světový žebrák úspěšně vytahuje peníze z ideologicky naprosto postižených politiků a vlád. Víte o tom, že řada na ulici žebrajících je ve skutečnosti vcelku bohatá, a dokonce pracují v gangu? Tak přesně to se děje na Ukrajině ve spojení s politiky. Fialu, Rakušana a další u nás nevyjímaje. Trump dávno odhalil podstatu ukrajinské války a její tvůrci a podporovatelé ho za to nemají rádi. Stejně, jako všechny chcimíry.

  Vojenský konflikt vždy přináší bolest a smrt. Jeho organizátoři jsou většinou zalezlí někde v bezpečí a neuvědomují si, že ten úkryt jim vždy nemusí zajistit dlouhé a pevné zdraví. Až bude Fiala pod palbou, Černochová bez nohy, synové gen. Pavla v první linii, a přesto budou nadále válčit proti Rusku, teprve poté budou mít právo hovořit o nutnosti války či obrany. Platí to i pro další válečné štváče. Do té doby jde jen o provokace, hloupé žvásty a nenávist, jejíž nesmyslnost vychází z vidiny zisku hmotných a územních statků. Jsou to nenasytnost a pýcha, hloupost a primitivismus, za které jen vstát z postele nestojí, natož za ně umírat. Naši nepřátelé nežijí  v Rusku, máme je tady, v Německu, v EU, v Evropě. Jen je třeba si to uvědomit.

Jindřich Kulhavý

sdílet na