Dědeček a babička, ujídaj nám z chlebíčka.

Ne Strnad, ne Lockheed Martin, ne korporace, ale dědeček s babičkou. Smutné, že je to na webu První zprávy:

Důchody berou miliardy navíc. Co zbude na rodiny a péči?

Sociální rozpočet překročí bilion korun. Vláda zvyšuje výdaje na důchody, slibuje podporu rodin, ale část plánovaných úspor nemá zákonný základ.

29.říjen 2026 – 03:56

Ministerstvo práce a sociálních věcí má v roce 2027 hospodařit s 1 030,98 miliardy korun, meziročně o 21,13 miliardy více. Největší kapitola státního rozpočtu tak představuje téměř 40 procent všech plánovaných výdajů. Vláda Andreje Babiše přitom slibuje důstojné důchody, vyšší podporu rodin a dostupnější sociální služby. Většinu prostředků však spotřebují zákonné nároky, takže prostor pro nové programy zůstává omezený. Rozhodující proto není pouze růst celkového rozpočtu, ale také to, jaké prostředky vláda skutečně vyčlenila na jednotlivé závazky svého programového prohlášení.

Vláda slibuje zastropování důchodového věku na 65 letech, změny valorizací a posílení příjmů seniorů. Návrh rozpočtu počítá s meziročním zvýšením výdajů na důchody o 23,2 miliardy korun. Zahrnuje pravidelnou valorizaci, rozšíření věkových valorizací a plánovaný jednorázový příspěvek 2 000 korun důchodcům. Národní rozpočtová rada (NRR) však upozorňuje, že propočtené náklady oznámených opatření dosahují pouze 17,8 miliardy korun. Z toho 10,4 miliardy připadá na pravidelnou valorizaci, 2,6 miliardy na věkové valorizace a 4,8 miliardy na jednorázový příspěvek. Rozdíl 5,4 miliardy korun rada označuje za implicitní rozpočtovou rezervu.

Nejde automaticky o neoprávněný výdaj. Vláda by však měla vysvětlit jeho účel. Současně zůstává otevřená dlouhodobá udržitelnost důchodového systému, zejména při stárnutí populace a plánovaném omezení růstu důchodového věku.

Sociální služby potřebují kapacity, rodiny konkrétní podporu

Vláda počítá s dotacemi na sociální služby kolem 30 miliard korun. Programové prohlášení slibuje rozšíření péče o seniory a zdravotně postižené, podporu domácí péče a nový způsob financování sociálních služeb. Samotný objem dotací však neukazuje, kolik nových míst vznikne ani zda se zlepší personální zajištění zařízení. Významné závazky se týkají také rodin. Vláda slibuje zvýšení rodičovského příspěvku na 400 tisíc korun, obnovení přídavků na děti, školkovného a daňových úlev pro pečující rodiče. Část těchto opatření se promítne přímo do sociálních výdajů, další do daňových příjmů státu.

Ze souhrnných rozpočtových údajů zatím nelze spolehlivě určit finanční krytí všech nových prorodinných opatření. Pro objektivní hodnocení proto bude nutné oddělit dosavadní zákonné dávky od nově připravovaných změn.

Úspory na nezaměstnaných nemají schválený zákon

Významnou výhradu NRR vyvolává plánovaná úspora 2,4 miliardy korun na podpoře v nezaměstnanosti. Vláda počítá se snížením podpory v prvních dvou měsících z 80 na 65 procent předchozího čistého výdělku. Příslušná novela zákona je však teprve na začátku legislativního procesu. Rozpočet tak předpokládá úsporu, kterou platné zákony zatím nezajišťují. Pokud Parlament změnu neschválí včas, bude nutné výdaje upravit nebo najít jiné prostředky.

Samotné snížení podpory může posílit motivaci k rychlejšímu hledání zaměstnání, současně však může zhoršit finanční situaci lidí, kteří o práci přišli. Jeho skutečný dopad bude záviset také na dostupnosti pracovních míst a účinnosti rekvalifikací. Rozpočtové srovnání potvrzuje, že vláda vyčlenila více peněz na důchody a sociální oblast. Současně však odhaluje rezervu v důchodových výdajích, legislativně nezajištěné úspory a zatím neúplně doložené financování některých prorodinných slibů.

Rozhodujícím měřítkem proto nebude bilionová výše sociálního rozpočtu, ale schopnost vlády zajistit důchody, dostupnou péči a pomoc rodinám při dlouhodobě udržitelných veřejných financích.

Tolik První zprávy.

A tady je reakce:

Falešná válka generací: Proč korporace bohatnou, zatímco zbrojaři tleskají našim hádkám o kůrku chleba

V českém mediálním prostoru se stal nebezpečný zvyk: kdykoli státní pokladna zeje prázdnotou, ukáže se prstem na ty nejzranitelnější. Nejnovějším příkladem je text z portálu První zprávy, který pod pláštíkem falešné starosti o mladé rodiny a sociální péči útočí na české důchodce. Narativ je prostý, chladný a hluboce cynický: senioři prý „berou miliardy navíc“ a ujídají z talíře dětem.

Tento primitivní konstrukt, který staví babičky a dědečky do přímého finančního střetu s jejich vlastními vnoučaty, je však pouhou kouřovou clonou. Má odvést pozornost od faktu, že česká ekonomika nekrvácí kvůli penzím lidí, kteří v této zemi desítky let tvrdě pracovali. Krvácí kvůli systémové zbabělosti politiků a koloniálnímu uspořádání, které jsme si nechali vnutit.

Uměle vytvořený hladomor v kruhu

Článek se pohybuje v úzkostlivě střeženém kruhu. Nutí čtenáře uvěřit, že státní rozpočet je pevně daná hromádka peněz, kde koruna přidaná seniorovi automaticky znamená korunu sebranou matce samoživitelce. To je lež.

Proč se autor článku raději neptá, kam mizí stovky miliard korun z této země dříve, než vůbec dorazí do státní kasy?

• Krmelec Evropy: Nadnárodní korporace, banky a obchodní řetězce ročně vyvedou z České republiky na dividendách přes 200 až 300 miliard korun. Giganti jako Kaufland zde legálně, skrze vnitrokoncernové kličky a statusy veřejných obchodních společností, neodvádějí na přímých daních ze zisku českému státu téměř nic. Peníze vytvořené českými lidmi staví silnice a dotují sociální systémy v Německu či Francii.
• Zbrojařská horečka: Zatímco na valorizace důchodů nebo stavbu mateřských školek se v rozpočtu „hledají drobné“, na nákupy zahraničního vojenského materiálu a stíhaček odtékají stamiliardové částky bez mrknutí oka. Prioritou státu se staly zisky zbrojařských koncernů, nikoli důstojný život vlastních občanů.

Cynismus maskovaný za ekonomickou racionalitu

Stavět seniory do pozice ekonomické přítěže je morálním selháním. Dnešní důchodci nejsou pasivními příjemci milodarů. Jsou to lidé, kteří vybudovali infrastrukturu této země, odváděli daně a spoléhali na společenskou smlouvu – na princip mezigenerační solidarity. Pokud dnes stát tvrdí, že na splnění tohoto slibu nemá, není to vina demografie, ale selhání správy státu a neschopnosti zdanit velký nadnárodní kapitál.

Skutečným cynismem není to, že stát plní své zákonné závazky vůči starší generaci. Cynismem je, že se v Česku zdaní každý haléř z platu běžného dělníka, každé sousto, které si koupí, i střecha nad hlavou, zatímco armády korporátních právníků se našim daňovým zákonům smějí do obličeje.

Neperte se o drobky, chtějte zpět národní stříbro

Politikům a spřízněným médiím vyhovuje uvažování v horizontu čtyřletých volebních období. Je pro ně snazší poštvat mladé proti starým, než najít odvahu k zavedení tvrdé sektorové daně z obratu pro nadnárodní monopoly, nebo k omezení bezhlavého vyvádění zisků.

Nenechme se chytit do této pasti. Důchodci versus mladí je falešná frontová linie. Skutečný střet se odehrává mezi řadovými občany, kterým stát utahuje opasky, a nadnárodním kapitálem, který z této země nerušeně vysává plody naší práce. Dokud toto nepojmenujeme, budeme se v tomto cynickém kruhu točit dál – s prázdnou pokladnou a rozhádanou společností.

sdílet na