Krvácející srdce soudružky Merkelové

D-FENS, 9.9.2026

Angela Merkel se nechala slyšet, že ji jako člence CDU „krvácí srdce“, když vidí volební výsledky v Sasku-Anhaltsku, kde byla CDU katastrofálně poražena. Musím se pozastavit nad tou ironií osudu, protože strůjkyní úpadku CDU je sama Merkelová tím, že stranku obrátila doleva a nastolila novodobou verzi bolševismu, která zničila její zemi.

V jedné německé spolkové zemi vyhrála AfD. Ta je zcela legitimní politickou stranou, která má nyní podporu 43,8 % zemských voličů. V Čechách se to sice prezentuje jako ultrapravicová, nacistická a podobně, ale tím se nebudeme nechávat ovlivnit, protože jsou to všechno sračky. Ve všech těchto hodnoceních je třeba mít na paměti, že AfD podpořilo zmíněných 43,8 % oprávněných a aktivních voličů, takže už zatraceně nefunguje ten blábol, že se jedná o pár dezolátů.

Nerad bych úspěch AfD v Sasku-Anhaltsku nějak přeceňoval, je to přece jen jedna a docela malá spolková země. V Baden-Württebersku zase jedou bomby zelený komunisti. Z úspěchu AfD mám však radost a rád bych věřil, že voliči v dalších spolkových zemích najdou odvahu a to, co nyní sledujeme, je jen začátek procesu, ve kterém si Němci vezmou svoji zemi zpátky. Někde to začít muselo.

K připomenutí celkových souvislostí bych se nyní věnoval tomu, jak to celé vzniklo a kdo vlastně stvořil AfD. Ta dáma se jmenuje … wait for it… Angela Merkel.

Německá socialistka je pro mně veskrze odporná a nepřijatelná osoba, jinak ovšem idol libtardů všeho druhu. Pokaždé, když jsem ji někde uzřel, kladl jsem si otázku, kdo mohl tuto osobu zvolit. Proslula neuchopitelností, nevyhraněností a souhlasem se vším. Němce, kteří jinak dovedou být hodně přímí, amorfní beznázorová bezkonfliktí Angela doslova uhranula a ani následné mocenské projekry Scholz a Merz jí nemohly konkurovat.

Základní strategií soudružky Angely byl konsensus za každou cenu. Kdo se přidal ke konsensu, ten na tom byl dobře a kdo nebyl konsensuální, to byl nacista a dříve nebo později se o něj začal zajímat úřad orwellovsky zvaný Verfassungschutz, který se posledních asi 15 let zabývá potíráním ústavních práv v Německu.

Popsaný postup vedl k něčemu jako celostátní hibernace. Nikdo se o nic nezajímal a nedával najevo svůj názor, protože názor značí potenciální konflikt a správné je být bezkonfliktní. Jediná předpokládaná a jediná přípustná reakce na cokoli v říši té úžasné moudré a klidné soudružky Merkel byl souhlas.

Řada mých známých a přátel v Německu upadla přesně do této schízy. Už se nechtěli bavit na společenská nebo politická témata, protože tím by museli projevit názor a možná dokonce nesouhlasný názor, a z toho by mohly být důsledky. Někteří zcela podlehli doktríně konsensu a souhlasili naprosto se vším, protože nesouhlas je přece nesystémový.

Pokud se někde objevil náznak nějakého nesouhlasu nebo nedej bože konfliktu, byl tento konflikt zpravidla řešen tím, že se ho podařilo hned z počátku nějakým způsobem otupit, aniž by se někdo zabýval meritem věci. Už nebylo nutné opozici přeargumentovat ani usvědčit z nekompetentnosti, nebylo nutné zkoumat, zda nemá nositel opačného názoru náhodou pravdu, protože administrativa Mutti Merkel našla úplně jiný postup. Zostudila a sociálně vyřadila všechny nositele opačných, odlišných a nakonec i jen nestejných názorů. Jediná správná reakce na cokoli je přece souhlas a kdo nesouhlasí, na tom musí být něco špatně. Mezi nás, co souhlasíme, takový člověk nepatří. Verfassungschutz to k němu přijde brzo ráno domů překontrolovat.

Merkelismus se naučil pomocí institucionálních nástrojů souhlasu společnosti nejen dosahovat, ale dokonce ho vyrábět. Zakrátko všichni se vším souhlasili. Nebylo to bez následků. Absence společenské diskuse vedla k tomu, že Německo špatně odbočilo na několika klíčových křižovatkách. Jen tak namátkou.

Vítání migrantů a politika „Wir schaffen das“. Fatálně špatné rozhodnutí, postavené na myšlence, že moc socialistických stran lze navěky zajistit dovozem vhodného elektorátu. Zemi to však dovedlo na systémové hranice jejích institucí a na pokraj rozvratu, kde se nachází právě nyní.

Politické odpojení atomových elektráren a celé Energiewende. Není třeba rozsáhle rozebírat, německé atomové elektrárny byly na dobré technické úrovni a ekonomicky byly prakticky odepsané, čili ideální zdroj levné energie. Nyní dochází k jejich rituálnímu bourání, což ukazuje na další podstatný rys liberálního merkelismu, totiž že ideologie vždy znamená víc než fakta. Zbývá ještě dodat, že vývoj nových atomových zdrojů je v Německu fakticky zakázán.

Třetí zásluha kosensuální Mutti byla, že vyrobila současný konflikt na Ukrajině. Když Rusko obsadilo Krym, vsadila ta bolševická zrůda na extrémní appeasement, což byl skvělý základ pro další dobyvačné války do budoucna. Opět se jednalo o aplikaci konsensu za každou cenu.

Výčet je ve skutečnosti podstatně delší. Všechna tato katastrofální rozhodnutí mají společný jmenovatel. Konsensus vždy na prvním místě.

Vidíme, takhle to vypadá, když se nějakým šíleným omylem dostanou do čela společnosti slabí politici a bezpáteřní lidé, jako tahle babka. První Angely politické angažmá byla referentka propagandy a práce s veřejností ve FDJ, což byla obdoba našeho SSM. Je to stejný materiál, jako náš prezidentčík. Měli bychom se z toho poučit a odmítnout tyhle lidi, třeba hned v komunálních volbách, protože vidíme, že jsou zkáza.

Mnoho lidí v Německu to cítí, sice to nepřevedlo do slov, ale nějak vevnitř se srovnali s tím, že doba souhlasu všech se vším a nadvlády ideologie nad realitou musí skončit, a proto dali svoji podporu AfD, která znaky tohoto intelektuálského zoufalství nevykazuje.

Bohužel pro Německo, už příliš mnoho výhybek bylo nastaveno na špatnou kolej. Na tu správnou se hned tak nevrátí. Konsensuální politika zničila jejich zemi stejně rychle jako válka. Museli by pracovat ve dne v noci, stejně jako po válce, a přijmout rozhodnutí, která jsou jen těžko představitelná. Například reemigrovat jejich syrské, afghánské a další podobné hosty, kteří nejsou s to vyprodukovat žádné hodnoty, ale jsou velice zdatní v jejich spotřebovávání. Jenže ti mezitím metastázovali do státních autorit, takže by museli vypustit rybník, ve kterém sami plavou. To se nestane.

Je to ztracená země.

Osobně sleduji Německo v určitých odstupech daných cestami tam, protože tam nebydlím. To je výhoda, protože netrpím syndromem vařené žáby. S každou další návštěvou sleduji ten sešup, kdy něco, co ještě posledně fungovalo, tentokrát už nefunguje a hned tak nebude. Země se pomalu ale jistě blíží stavu dysfunkce. Veškeré akce, které to měly změnit, zastavit nebo alespoň zpomalit, se minuly účinkem.

Přišli na to už i sami Němci v rámci svých dovolenkových pobytů, kdy postupně zjišťují, že v zahraničí je lépe, než u nich doma. Už se nemohou upokojovat tím, co u nich doma všechno skvěle funguje, protože jim tam toho funguje čím dál méně. To je pro ně samozřejmě kulturní šok. Pocit nadřazenosti se vypařil a nahradil ho výsměch nebo soucit nad těmi Němci, kteří v zájmu konsensu, širokého souhlasu a ideologie zničili svoji vlastní zemi.

Německo se deindustrializuje a plácá se ve strnulé stagnaci. Fiala měl pravdu, když sliboval, že budeme mít mzdy jako v Německu, jen se to odehraje nějak jinak, než ten hňup z Brna zamýšlel.

Nejlepší vtip? Bolševická čarodějnice Merkel nestvořila jen AfD, ale dokonce i její název. Základní politický styl merkelismu totiž byl, že ty správné názory jsou správné, protože k nim neexistuje alternativa. Německy se to řeklo „altenativlos“. Soudružka kancléřka používala tento pojem tak ráda a často, až alternativa vznikla. Alternativa pro Německo.

Prima práce. Gratuluji.

Doufejme, že Němcům odvaha vydrží a neztratí momentum. Je to taky dobrý vzkaz pro všechny ty skeptiky. Ono to jde, když se chce.

Zdroj: D-FENS, zvýraznění přidáno...

sdílet na