𝗚𝗱𝗮𝗻̌𝘀𝗸

Andrej Babiš dnes na konferenci o obnově Ukrajiny v Gdaňsku, pronesl neobvykle silné a pro stávající evropské politické špičky patrně kontroverzní poselství. Soudě podle jejich překvapených a nesouhlasných výrazů.

Babiš mluvil o míru. O cestě k míru.

V gdaňském projevu Babiš jasně řekl, že Ukrajina se nikdy nemůže plně zotavit, dokud válka pokračuje. Naléhavě a jasně žádá evropské lídry, aby upřednostnili úsilí o ukončení konfliktu, než se Evropa vůbec zaměří na debaty o rozsáhlé rekonstrukci Ukrajiny.

Jeho projev věcně a korektně pojmenovává rostoucí obavy z únavy z války v Evropě, stejně jako dlouhodobé důsledky, plynoucí z pokračující eskalace. Mluví a pokládá kritické otázky ohledně evropského proválečného přístupu a neustálého posilování vojenských aktivit. Kdy namísto diplomatického úsilí a naléhavého hledání cest, které povedou k míru, harašíme zbraněmi a vojenskými rozpočty.

Babiš politikům připomenul, že lidské ztráty a ekonomické náklady dlouhodobého konfliktu jsou devastující a ničivé. Cestu vidí v nalezení realistických strategií pro stabilitu v regionu.

Dlouhé roky říkám, že země střední a východní Evropy mají sehrávat jinou roli, než roli poslušných trpaslíků na geopolitické šachovnici světa. Naši politici mají jasně hovořit o tom, jak vidíme situaci my. Mají říkat, s naší obrovskou historickou zkušeností země, přes kterou se po staletí přelévaly války, ničící kontinent, že cesta nevede přes nenávist, válčení, ničení a konflikty.

Dodám. Válka nese příležitosti ke zbohatnutí, k ovládání celých národů skrze válečné dluhy, k překreslování map. Vždy budou existovat lidé a síly, kteří budou válku vehementně podporovat.

Hlas rozumu bude možná vnímán v tuto dobu jako kontroverzní.

Ale je správný. A jsem rád, že právě premiér České republiky je jedním z těch, kteří stojí na straně rozumu. A míru.

………………………………………………………………………..

Projev Andreje Babiše, Gdańsk, 26.2.2026

………………………………………………………………………..

Dobré ráno, dámy a pánové.

Dnešní den, 26. červen 2026, označuje 1 583 dní od chvíle, kdy Rusko zahájilo svou invazi na Ukrajinu. 1 583 dní zabíjení. 1 583 dní ničení, 1 583 dní strachu, ztrát a nejistoty. Více než čtyři hrozné roky, během nichž se rodiče báli o své děti, manželky o své manžele a o své rodiče. A přesto se navzdory všemu tomuto utrpení konec stále zdá být v nedohlednu. Zdá se, že chybí vůle, chybí skutečné úsilí zastavit to zabíjení, ničení a neštěstí.

Zdá se mi, že po čtyřech letech si mnoho lidí napříč Evropou na tuto válku zvyklo. Pro miliony přihlížejících se válka stala něčím téměř virtuálním. Objevuje se na televizních obrazovkách, na sociálních sítích, v každodenních titulcích a politických debatách. Diskutuje se o ní prostřednictvím statistik, map, vojenských analýz a online komentářů. Mnoho dnešních politických lídrů zná válku pouze z učebnic dějepisu, dokumentárních filmů a strategických studií.

Když se válka stane abstrakcí, snáze se o ní mluví. Je pak snazší diskutovat o vojenských scénářích než o lidském utrpení. Snazší debatovat o zbraňových systémech než o rozvrácených rodinách a snazší mluvit o vítězství než o tisících pohřbů, které se konají každý měsíc.

Válka ale není virtuální. Válka je děsivě skutečná a odehrává se právě v tuto chvíli, kdy zde mluvíme. Válka znamená prázdné vesnice a zničená města. Válka znamená hřbitovy, které se každým měsícem zvětšují. Válka znamená děti vyrůstající bez otců. Válka znamená mladé muže, kteří se už nikdy nevrátí domů. Znamená to více vdov, více sirotků, více zmrzačených veteránů a více nenávisti, kterou zdědí budoucí generace.

Ukrajina již zaplatila strašlivou cenu. Celé komunity byly vysídleny. Miliony lidí uprchly ze svých domovů. Porodnost zkolabovala. Rodiny byly rozděleny přes hranice. Jsme svědky nejen ničení infrastruktury, ale také oslabování samotných lidských základů, na nichž závisí každý národ.

Přesto ve veřejné debatě v Evropě až příliš často dominuje jediné poselství: více zbraní, více eskalace, více konfrontace, více války. Dámy a pánové, někdy si říkám, zda Evropa nezačíná zapomínat na lekci, která nás formovala. Největším úspěchem poválečné Evropy nebyla vojenská síla. Byla to proměna kontinentu poznamenaného staletími konfliktů v nejúspěšnější mírový projekt v moderní historii.

Evropa byla vybudována na prosté, ale hluboké myšlence, že spolupráce je silnější než konfrontace, že dialog je produktivnější než nenávist a že trvalá prosperita není možná bez trvalého míru.

Neměli bychom na toto dědictví zapomínat. Neměli bychom ho opouštět. Měli bychom na něm stavět nyní více než kdy jindy.

Každý suverénní národ má samozřejmě právo se bránit. Evropa musí chránit svou bezpečnost a reagovat na hrozby s odhodláním a odpovědností. Skutečnou výzvou, které dnes čelíme, je však to, jak tuto hroznou válku ukončit. Jak vytvořit podmínky, v nichž se diplomacie může opět stát možnou. Jak otevřít cestu ke spravedlivému, stabilnímu a udržitelnému míru.

Dámy a pánové, tématem této konference je obnova Ukrajiny. Je to důležitý a ušlechtilý cíl. Ukrajina bude potřebovat nové silnice, mosty, školy a nemocnice. Zničená města a obce budou muset být znovu vybudovány. Domovy bude třeba obnovit, podniky oživit a veřejné služby posílit. Toto úsilí bude vyžadovat obrovské množství zdrojů, odhodlání a mezinárodní spolupráce.

Avšak předtím, než začneme mluvit o rekonstrukci, musíme si promluvit o základním předpokladu pro tuto rekonstrukci. Předtím, než budeme diskutovat o investicích, rozvojových plánech a fondech na obnovu, si musíme položit jednoduchou otázku. Jak se může země skutečně obnovovat, dokud válka pokračuje? Realita je taková, že obnova nemůže začít betonem, ocelí nebo finančními balíčky.

Žádný most nelze znovu postavit, dokud na něj dál padají rakety a drony. Žádný investor se nezaváže k dlouhodobým investicím, dokud přetrvává nejistota a násilí. Žádná rodina nemůže plně obnovit svůj život, pokud žije ve strachu o bezpečnost svých dětí. Rekonstrukce není jen o opravě budov. Je o obnovení normálního života, důvěry a naděje. Je o tom, aby lidé měli důvod vrátit se domů, zakládat rodiny, podnikat a znovu věřit v budoucnost. A to se může stát jedině tehdy, když se vrátí mír.

Mír není pasivita. Mír není rezignace. Mír není opuštění principů nebo spravedlnosti. Mír je odhodlání zastavit zabíjení, zmírnit lidské utrpení a vytvořit podmínky pro stabilní budoucnost. Evropa kdysi našla moudrost a odvahu povstat z popela války a vybudovat kontinent založený na spolupráci a usmíření. Stejnou moudrost potřebujeme i dnes, protože pouze mír může zajistit budoucnost Ukrajiny.

Děkuji vám.

*****

sdílet na