Vstupem do aliance s Banderou se sionisté osvobozují od „chiméry svědomí“

Může rusofobní tango Netanjahua se Zelenským získat jaderný podtext?

Vladimir Pavlenko

Válečný zločinec Netanjahu (nebo jeho obraz virtuální reality generovaný umělou inteligencí?) požádal, či dokonce poprosil „prošlého“ ukrajinského narkoführera o pomoc v boji proti íránským dronům. Tvrdil, že drony Geran jsou další generací Šáhedů a kdo jiný než Kyjev si s nimi dokáže poradit? A naučit své „přátele“ jak na to?

Tato otázka má své pozadí. Když se společná izraelsko-americká agrese proti Íránu začala dostávat do slepé uličky a Trump vyhrkl, že ho Íránci oslovili a nabídli mu vyjednávání, Netanjahu (předpokládejme, že to byl on, ne jeho „stín“) se rozzuřil. Začal Trumpa obviňovat, že ho prakticky bodl do zad. Íránci se nad Trumpem „slitovali“ a řekli jak to ve skutečnosti bylo a židovský tisk to samozřejmě rozšířil. Ukázalo se, že Trump sám přes Italy oslovil Teherán, ale ten nedal souhlas s vyjednáváním. Pak IDF (Izraelské obranné síly) zaútočily na íránskou ropnou infrastrukturu, což rozhněvalo Trumpa. Bojuje, víte, za snížení cen ropy, které mohou být zkázou volebního hodnocení jeho Republikánské strany, a „ten Netanjahu“ mu svými údery hází klacky pod nohy. Mimochodem,  Zelenskij mu dělá to samé svými útoky na ruská ropná zařízení.

Když tedy Zelenskij navrhl vyslání svých operátorů dronů na Blízký východ, Trump ho hrubě odmítl:  „Nepotřebujeme je,“ řekl.

Zato Netanjahu Zelenského utěšil a přizval ho k pomoci, což demonstrativně učinil na vzdor Trumpovi. Pro připomenutí, kyjevský kmotr v prvních dnech SVO obdržel od Ruska záruky fyzické bezpečnosti, a to díky Izraeli, který tehdy působil jako „zainteresovaný“ prostředník, ujmul se i Zelenského rodičů.

Ve chvíli, kdy dorazila žádost z Tel Avivu, už tři skupiny operátorů ukrajinských ozbrojených sil odletěly do Jordánska na americkou vojenskou základnu, která byla o několik dní později zničena íránským raketovým útokem. Zelenskij však od svého generálního štábu požadoval až 50 takových skupin. Ukrajinská armáda však tomuto zvratu priorit nerozuměla a záležitost se zastavila. Pak se do věci zapojili Izraelci a jejich intervence se mimochodem shodovala s cestou zástupců amerického vojensko-průmyslového komplexu Anduril do Kyjeva na nějakou „delikátní“ misi.

Uběhlo pár dní a polská a řecká letiště se proměnila ve vojenské uzly, přes které přepravovali „něco“ z Ukrajiny na Blízký východ. Byl zaznamenán kolotoč velkých transportních letadel, vše v nejpřísnějším utajení podporované britskými a dánskými zpravodajskými službami a přidělenými důstojníky SBU (Bezpečnostní služba Ukrajiny). Zlí jazykové říkají, že západní zpravodajské služby operují za Trumpovými zády. A tajně využívají i služby Zelenského. Naštěstí pro „dosloužilého“ není katastrofou plýtvání zdroji, ale to, že na něj a kyjevský režim zapomenou. Takže se rád stará, aby nezapomněli.

Zelenského obavy, přiznáváme, jsou oprávněné.

Jen v prvních několika dnech íránských úderů odpálila protivzdušná obrana v Perském zálivu tisíc raket SAM, a to v době, kdy celý západní vojensko-průmyslový komplex ročně nevyrábí více než šest set takových produktů. Arabové požádali Američany o další rakety, ale bylo jim řečeno: nejdřív pro nás, pak pro IDF (Izraelské obranné síly) a pro vás – co zbyde. A o Ukrajině se ani nezmínili.

Mezitím šéfové Pentagonu a Sboru náčelníků štábů Hegseth a Kane na společném briefingu uznali selhání v boji proti dronům – prý je nemají čím sestřelit. A Netanjahu přispěchal a nabídl Zelenskému rameno, o které se může opřít, a obešel tak ambiciózního Trumpa. Jeho Železná kopule je také oslabená, účinná jen ze 44 %, a ukrajinské drony jsou přesně to, co ji zalátá. Protože, jak Tel Aviv doufá, uzavřou nižší vrstvu, kde létají íránské drony za 20 tisíc, na které používají rakety za miliony.

To, že se Zelenskij otevřeně postavil na stranu nepřátel Íránu – nejen slovy, ale i činy – mezitím v Teheránu nezůstalo bez povšimnutí. Perský názor vysvětlil velvyslanec v Moskvě Kazem Džalílí: „Zelenského postoj k Íránu je založen na nenávisti; usiluje o nepřátelství“. Ještě konkrétnější byl předseda parlamentního Výboru pro národní bezpečnost Ibrahim Azizi. Írán má v souladu s článkem 51 Charty OSN, který umožňuje sebeobranu proti agresi, právo revidovat status Ukrajiny a uznat ji za nepřítele, načež se jakékoli cíle na ukrajinském území stanou legitimními cíli pro íránské raketové síly.

Kyjev zareagoval. Náměstek ministra zahraničí Tichij označil íránské hrozby za „absurdní“ a pokusil se ospravedlnit, ale neuspěl. Ministerstvo zahraničí bylo kritizováno i v Kyjevě politologem Olegem Soskinem, bývalým poradcem prezidenta Leonida Kučmy:

Volodymyr Zelenskij se stal legitimním cílem íránských útoků poté, co vyhrožoval Teheránu a pomáhal Izraeli. Íránci ho budou pronásledovat. Neměl se do toho plést; teď už nebude mít náladu na vtipy.

Co všechny tyto hry znamenají a jaký mají dopad na nás v Rusku?

Bohužel jsou možné i problematické scénáře. Ale pojďme to probrat krok za krokem.

Zaprvé, dochází k jasnému prohloubení rozdílů mezi Tel Avivem a Washingtonem. Zatímco Trump hledá východisko z této války, do které ho zatáhli sionisté, Netanjahu evidentně ne. Řada jeho prohlášení naznačuje manickou posedlost projektem „Velkého Izraele“. Otázkou zůstává: věří izraelský premiér, že po zničení základen už od Trumpa nic nezíská? Nebo ho trolluje a staví ho do protikladu k „skutečnému spojenci“ Zelenskému? Nebo mu to prostě jen našeptali jeho kurátoři z levicového globalistického tábora?

Za druhé, na vztahy mezi USA, hrubě řečeno, se můžeme vykašlat – „vrána vráně oko nevyklová“ (a pokud ano, bude o jedno banditské oko méně). Nás zajímá „společná řeč“, kterou banderovci našli se sionisty, stejně jako ji předtím našli s nacisty. Příznačná shoda. Židé žádají „chochly“ o pomoc a jako demonstraci „loajality“ útočí na libanonský „Ruský dům“.

Doufejme, že tato situace konečně ukončí okouzlení určitého kontingentu v naší zemi „zaslíbenou zemí“.

Ještě jednou: Izrael zaútočil na ruskou zahraniční instituci a obrátil se na Kyjev s žádostí o pomoc proti našemu spojenci, Íránu. Musíme vysvětlovat, co to znamená? Zaujmout odteď izraelský postoj by bylo jako být „pátou kolonou“. Navíc je třeba chápat, že zbraně a vojenské technologie – to je obousměrná ulice, takže lze očekávat, že předešlá „hanebná“ podpora Kyjeva ze strany Židů může nyní získat významnější materiální ekvivalent.

Za třetí, jak jsme již uváděli – nezapomínejme, že Zelenského k moci přivedl Kolomojskij, hlavní propagátor projektu tzv. „Nebeský Jeruzalém“ se středem v Dněpropetrovsku (pak se sice rozešli, mimo jiné kvůli sporu o peníze, a Kolomojskij skončil ve vězení). Právě proto stinní organizátoři prvního a druhého Majdanu potom protlačili Jermaka a otočili Zelenského o 180 stupňů směrem k Britům, s nimiž podle zasvěcených navázal kontakt během své novoroční cesty do Kataru v lednu 2020.

Nyní se zdá, že dochází k obratu, který obnovuje relevantnost plánu, jak rádi říkají, „záložní“ židovské státnosti pro případ zničení současného Izraele. Kissinger však, když o tom spekuloval, záměrně uvedl veřejnost v omyl a naopak před ní zatajil expanzi Izraele. A pak – už jde o „paralelní“ státnost, předělávku nechvalně známého Chazarského kaganátu, byť v poněkud rozšířené verzi.

Co můžeme proti tomu udělat? Ofenzíva na Dněpropetrovsk. Když byl Krym, původní centrum „nebesky-jeruzalémského“ projektu, navrácen, někteří lidé byli zármutkem bez sebe. Ale překonali kocovinu a zvykli si. I teď si zvyknou, spolknou to, nic s tím nezmůžou. Je důležité důsledně zbavovat tento nepřátelský projekt těch značek, které považují za „posvátné“, a krok za krokem ho demontovat.

Za čtvrté, nejnebezpečnější hrozba, kterou představuje tato sionisticko-banderovská aliance. Londýn a Paříž byly nedávno přistiženy při přípravě předání jaderné bomby, nebo alespoň „špinavé“ bomby, do Kyjeva. Tyto země jsou však vázány svým členstvím v Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT) a také NATO a ve svých iniciativách jsou omezeny.

Izrael není vázán ničím: není stranou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a na rozdíl od Indie, Pákistánu a Severní Koreje nepřiznává svůj jaderný status. I když to ani nepopírá. Americký prezident Carter kdysi prozradil velikost izraelského jaderného arzenálu a uvedl 150 hlavic, z nichž několik desítek je vysoce výkonných, tj. přesahujících megatunu. Ztráta jedné nebo dvou by Tel Avivu zjevně neublížila.

Nikdo nezrušil tajné kontakty a výměny, které Izrael udržuje s Londýnem i Paříží, a to navzdory okázalým, ne-li přímo ukázkovým, neshodám. Jsme si jisti, že Izrael ani nemrkne. Buď tento krok vedoucí ke katastrofě podnikne sám, nebo na popud určitých „zainteresovaných stran“ bude působit jako zprostředkující instance v předání jak samotných jaderných zbraní, tak i specialistů, kteří je integrují se stávajícími kyjevskými nosiči, a to naprosto dokonale, bezchybně a precizně. Britští a francouzští „podněcovatelé“ nekonvenčních vášní si nad touto záležitostí umyjí ruce a všem řeknou o svém alibi. Washington se mezitím bude schovávat za americko-izraelské neshody a stěžovat si na Netanjahuovu posedlost, která je „inspirována“ starověkými židovskými texty.

V čem spočívá naděje?

Přirozeně v ruských tajných službách, které by odhalením této možnosti a jejím zveřejněním znemožnily její praktickou realizaci. Ani Izrael by se takového zločinu nedopustil otevřeně, protože by si uvědomil, že by byl postaven mimo zákon a jeho dny by byly sečteny. Můžeme si však být od začátku do konce jistí, že Zelenskij, který ztratil břehy, není vázán žádnými vnitřními omezeními. Celá politická krajina na Ukrajině – od rozkolu ve výkonné moci až po vlnu rezignací v parlamentu – naznačuje, že Zelenskij nemůže bez války přežít. Stejně jako je Izrael „zemí jedné bomby“, Zelenskij je klaunem jedněch voleb, a ke druhým půjde jen když ho dřevcem pevně přimáčknou pod krkem ke kmeni stromu.

Všimli jsme si a zaznamenali extrémně nepřátelský postoj židovského státu vůči Rusku. A protože historie zítra nekončí, dluh, jak se říká, se musí splatit.

Vladimir Pavlenko — doktor politických věd, člen Akademie geopolitických problémů.

https://iarex.ru/articles/152802.html

sdílet na