Nad zákonem

Od Savila po Mountbattena, od Blaira po Epsteina – otevřená tajemství, která by Británie raději pohřbila – a jak se proti nim můžeme bránit.

Jak se nazývá demokracie, kde je elita nad zákonem?

Jak se nazývá země, kde bohatí a mocní mohou páchat ohavné a opovrženíhodné činy – a nejenže nebudou nikdy stíháni, ale bezpečnostní složky zasáhnou, aby pohřbily důkazy a udusily pravdu?

Římané tomu říkali aristokracie. Ekonomové a historici by to mohli nazvat oligarchií. Někteří tvrdí, že v dnešním světě, kdy za nitky tahají nevolené elity, se jedná o technokracii. Jiní by mohli říci, že jde o formu apartheidu, protože plebs by byl pod jakousi okupací.

Jedna věc, kterou vím jistě, je toto: v takovém klimatu právě teď žijeme.

Savile, to je veřejné tajemství

Existuje bezpočet příkladů. Okamžitě mi vytane na mysli Jimmy Savile (britský televizní moderátor, filantrop a pedofil). Bylo veřejným tajemstvím, že na vrcholu slávy to byl deviant gigantických rozměrů. Dokonce i moje máma už na začátku 80. let věděla, že byl pedofil – hlasitě to prohlašovala pokaždé, když byl v televizi. „Podívejte se, jak chytá tu mladou holku!“ , říkala, „To je pedofil, to je jisté!“ – ale za svého života nikdy nečelil trestnímu stíhání. Přestože existovalo mnoho obvinění a svědectví obětí, veškerá policejní vyšetřování byla tiše odložena. Jeho hrozná minulost se stala veřejně známou až roky po jeho smrti. Další veřejné tajemství pohřbené do té doby, až bylo příliš pozdě. 

Blair, válečný zločinec

Tony Blair samozřejmě lhal celému národu o zbraních hromadného ničení – lež, která stála životy milion Iráčanů  a miliardy liber. Je to válečný zločinec. Ale místo toho, aby čelil následkům, byl establishmentem podporován,  pasován na rytíře, média s ním zacházela jako s hrdinou a byl oslavován jako „expert na mír“ v regionu, který pomohl destabilizovat a zničit.

A existuje mnoho dalších příkladů. Tento vzorec se nikdy nemění. Čím výše stoupáte v britské společnosti, tím zkaženějším se vaše chování stává – s jistotou, že čím výše jste, tím menší je šance, že budete pohnáni k odpovědnosti. Nižší řády čelí zákonu; vyšší řády žijí nad ním.

Mountbatten: Chráněná příšera

Což mě přivádí k prvnímu hraběti z Barmy, lordu Louisi Mountbattenovi.

Mountbatten stál na vrcholu britské aristokracie. Byl posledním místokrálem Indie, prvním mořským lordem, mentorem prince Charlese a kmotrem krále. Byl vetkán přímo do srdce establishmentu – a přesto za zavřenými dveřmi všichni v těchto kruzích přesně věděli, kdo je.

Monstrum.

FBI to také věděla. Jejich odtajněné spisy ho popisují jako „homosexuála s úchylkou k mladým chlapcům“. Baronka Deciesová, blízká rodinná přítelkyně, americkým agentům řekla, že Mountbatten a jeho manželka byli ve společnosti považováni za „lidi s extrémně nízkou morálkou“. Jednoduše řečeno: bylo to veřejné tajemství.

A co s touto informací britský stát udělal? Nic. Žádná obvinění. Žádné vyšetřování. Žádné otázky. Místo toho zapečetili jeho deníky, zakopali jeho korespondenci a u soudů bojovali zuby nehty, aby zabránili badatelům  zveřejnit to, co z jeho archivu zbylo. Dodnes jsou velké části Mountbattenových dokumentů nepřístupné z důvodu „národní bezpečnosti“. 

To není spravedlnost. To je stát, který chrání sám sebe – a chrání své vlastní.

Zamyslete se nad tím na chvilku. Mountbatten a jeho žena byli téměř jistě predátoři, pokud se podíváte na váhu důkazů a obsesivní utajování obklopující jejich údajné zločiny. A pokud FBI měla spisy, můžete se vsadit, že britské bezpečnostní služby o nich věděly také. Přesto se mocní rozhodli to ututlat, místo aby ho vyšetřovali, odhalili nebo stíhali.

Nakonec, v roce 1979, Mountbattena dostihla karma v podobě bomby IRA. Ale i po smrti úřady jeho zločiny stále skrývají. A není jediný, koho chrání.

Epstein: Operace

O několik desetiletí později se stejný scénář odehrál znovu s Jeffreyem Epsteinem. Další monstrum. Další veřejné tajemství. Každý v newyorské vyšší společnosti věděl, co ty „večírky“ doopravdy jsou. Každý v londýnských vysokých kruzích věděl, s kým létá po světě.

Britský tisk v 90. letech a poté na začátku prvního desetiletí 21. století pátral po jeho penězích, co se dělo na těch divokých „večírcích“ a proč měl tak blízko k premiérům, miliardářům, oscarovým hercům a dokonce i prezidentům. Nemohli to dokázat, ale měli tušení. Další veřejné tajemství.

A pokud to novináři dokázali vycítit, pak MI5, MI6, CIA, FBI – a ochranné týmy samotné královské rodiny – věděly přesně, kdo Epstein je. Samozřejmě, že věděly. Což vyvolává otázku: proč tytéž zpravodajské služby dovolily dvěma nejvýznamnějším britským veřejným osobnostem – princi Andrewovi a Peteru Mandelsonovi – aby se k němu tak přiblížily? Proč tato setkání nikdy nebyla nahlášena? Proč byla tato přátelství tolerována, a to i po Epsteinově odsouzení jako sexuálního delikventa v roce 2008?

S Andrewem jsme všichni viděli tu nechvalně známou fotku z Central Parku, výlety do New Yorku, a jeho výmluvy, které se hroutí pod svou vlastní absurditou.

U Mandelsona máme telefonáty, záznamy v Epsteinově seznamu a dokonce i dopis, ve kterém žádá Epsteina, aby prověřil izraelský kontakt s Ehudem Barakem. To není náhodná známost. To je politická těžká váha, která pro získání laskavosti spoléhá na odsouzeného sexuálního delikventa.

A přesto byli oba muži chráněni. Oba byli chráněni. Stejně jako Mountbatten před nimi.

Ačkoli neexistují žádné důkazy o tom, že by Epstein někdy byl finančníkem nebo géniem z Wall Streetu, který by vydělával miliardy obchodováním, důkazy o tom, že byl agentem tajných služeb – izraelsko-západním agentem, který prováděl vydírání a kladl sexuální pasti globální elitě – jsou ohromující.

Jeffrey Epstein nebyl nějaký darebácký osamělý úchylák se soukromým tryskáčem. Byl součástí operace. Nemusíte být génius, abyste to pochopili. Americký prokurátor Alexander Acosta údajně přiznal, že mu při stíhání Epsteina v roce 2008 bylo řečeno, aby stáhl žalobu, protože „Epstein patřil k tajným službám“.

Když byl odsouzen za sexuální delikty s nezletilou osobou, dostal nabídku, jakou by žádný normální člověk nikdy nedostal – třináct měsíců ve „vězení“, na svobodě hned po propuštění, s možností dělat si, co se mu zlíbí. To není spravedlnost. Bydlel jsem v hotelech s přísnějšími pravidly. To je ochrana.

Podle obětí a personálu byly jeho domy v každém pokoji opatřeny kamerami – nešlo jen o voyeurismus, ale i o sběr kompromitujících materiálů, klasickou taktiku „medové pasti“. Jeho partnerka Ghislaine Maxwellová je shodou okolností dcerou Roberta Maxwella, o kterém se dlouho tvrdilo, že pracoval jako izraelský tajný agent.

Epsteinův adresář obsahoval všechny, které stálo za to ovládat – prezidenty, prince, premiéry, miliardáře, dokonce i vědce a kulturní ikony. A nikdo vám nedokáže říct, odkud jeho peníze skutečně pocházejí. Neměl žádné legitimní obchodní impérium, žádné záznamy o miliardových obchodech, jen bezednou jámu peněz z pochybných zdrojů, jako byl Leslie Wexner.

I když se novináři dozvěděli o Epsteinově příběhu, včetně jeho vazeb na prince Andrewa, roky před odhalením podrobností, byl příběh pod tlakem utajen. Moderátor zpráv ABC později před kamerou přiznal, že stanice příběh odhalila již před lety, ale byla nucena ustoupit pod tlakem, mimo jiné i ze strany Buckinghamského paláce. Další veřejné tajemství bylo pohřbeno.

https://twitter.com/i/status/1856418525793137134

A když se konečně stalo nemožným Epsteina chránit, skončil mrtvý v newyorské vězeňské cele – dozorci spali,  kamery byly pohodlně vypnuté a systém prevence sebevražd byl deaktivován.

To nebyla neschopnost. To byl úklid.

Demokracie, nebo maškaráda?

Co nám to všechno říká? A co s tím můžeme dělat?

Od Savila po Blaira, od Mountbattena po Andrewa a Mandelsona, až po Epsteina – vzorec se nemění. Elity na vrcholu západní společnosti se mohou dopustit těch nejzvrhlejších činů, lží zatáhnout zemi do války, která stojí miliardy a miliony životů, nebo se stýkat s odsouzeným pedofilem a nebudou čelit spravedlnosti. Místo toho to bezpečnostní složky zamlčují, média to překrucují a establishment je chrání.

To není demokracie. To je šaráda. Demokracie pochází z řeckých slov demos a kratos – doslova znamená „vláda lidu“. Vláda lidu, pro lid. Všichni jsou si rovni před zákonem. Vůdci jsou odpovědní. Ale tady v Británii důkazy ukazují opak. Zákon je pro malé lidi. Pro obyčejné občany, jako jsme vy a já. Mocní nežijí pod zákonem – žijí nad ním.

Dovolte mi tedy vrátit se k mé první otázce: jak se nazývá demokracie, kde je elita nad zákonem?

Osobně tomu říkám Spojené království.

Neříkám to všechno proto, abych vás deprimoval. Říkám to proto, abych vám vštípil důležitost boje. Abychom se všichni bránili. Protože pokud demokracie skutečně znamená „vládu lidu“, pak jim nepřísluší, aby ji dávali nebo brali – je na nás, abychom ji požadovali. A buď si ji nárokujeme, nebo žijeme v systému, kde mocní zůstávají nedotknutelní a od nás ostatních se očekává, že budeme mlčet.

Skandály sice mohou měnit jména – Savile, Blair, Mountbatten, Epstein, Andrew, Mandelson – ale scénář je vždycky stejný. Dokud ten scénář neroztrháme a nenapíšeme si vlastní, nic se nezmění. A proto je boj důležitý. Ne zítra. Ani jednoho dne. Teď.

Moc se nikdy nevzdá bez přinucení. Nikdy se nevzdala. Nikdy se nevzdá. Elity se jednoho rána neprobudí, nebudou se cítit provinile a nevrátí nám moc zpět. Budou se držet své imunity tak dlouho, jak jim to dovolíme. Proto je to na nás – nejen abychom je odhalili, ale abychom požadovali zlepšení, odmítli mlčet, bránili se. Protože pokud to neuděláme, nic se nezmění. Pokud to uděláme, může se změnit všechno.

Když o tom mluvím se svými přáteli a rodinou, jejich reakce jsou zřídka stejné.

Někteří lidé říkají: „Ach, na tohle nemůžu ani myslet. Je to moc depresivní.“ Jiní říkají: „S tím nic nenaděláme.“ Další říkají: „Musíme jim setnout hlavy!“ – a když se podíváte do historie, násilné revoluce opravdu byly někdy způsobem, jakým se systémy měnily. Mají pravdu, ale to není jediná cesta.

Myslím si však, že existuje i jiná cesta. A je to cesta, která vyžaduje jen malé úsilí – jen malou oběť od každého z nás – ke změně věcí pro mnohé.

Věřím, že bychom neměli dělat nic. Absolutně nic. Vůbec nic. Přestaňme podporovat systém, který ničí naši budoucnost a zbavuje nás práv a svobod, za které předchozí generace zaplatily krví, aby zvítězily. Přestaňme tento zkorumpovaný systém krmit.

Nekupujte jejich produkty. Nedávejte své peníze společnostem Nestlé, Starbucks ani McDonald’s – společnostem, které jsou součástí portfolií stejných tří gigantů: BlackRock, State Street a Vanguard.

Zrušte předplatné, které financuje lidi, kteří tyto monstra chrání – Disney+, Paramount, Netflix a všechny ostatní – a zasáhněte je tam, kde je to nejvíc bolí: jejich peněženky. Už jsme viděli, jak se televizní stanice poddají tlaku veřejnosti, když jsou ohroženy jejich zisky. Stačí se podívat na aféru s Jimmym Kimmelem (americký herec, komik, producent a televizní moderátor byl suspendován po svých komentářích k reakci na smrt Charlieho Kirka, v nichž odsoudil politické zneužívání jeho smrti stranou MAGA). Ta nám vypovídá vše o tom, jak můžeme změnit situaci.

Nejlepší způsob, jak bohatým lidem ublížit, je učinit je chudšími. Všichni jsme viděli Trading Places (komedie Johna Landise z roku 1983 o důsledcích bohatství – nebo jeho nedostatku) – viděli jsme ty obraty a jak rychle panikaří, když vyschnou příjmy. Stačí trocha oběti, trocha sebezapření, aby byli připraveni o jedinou věc, kterou skutečně uctívají: peníze.

Bojkot, snižování investic, sankce. Existuje důvod, proč se politici snaží proti tomu zakročit. Existuje důvod, proč z toho někteří chtějí udělat zločin.

To si myslím, že by vzhledem k současnému stavu země bylo nejefektivnější. Udělat z nich a jejich bohatých přátel extrémně chudé. I když otevřeně přiznávám, že useknutí hlav by změnu způsobilo mnohem rychleji.

https://reseauinternational.net/au-dessus-des-lois/
zdroj: Gordon Dimmack

sdílet na