Chtěli byste být zase mladí?

25. 10 2025

www.inadhled.live    Tuto otázku si možná pokládáte sami. Jenže… Rozklad společnosti dosáhl již takové míry, že se i blízcí lidé radši o závažných tématech nebaví a i při rodinných setkáních se probírá spíše počasí a možná ještě to, co vyrostlo na zahradě. Muži se přestávají bavit o ženách a autech, ženy o módě a děti vyrůstají do tak složité doby, že ani nevíme, nebudou li na prahu dospělosti stát se samopalem v hlubokém zákopu a přemýšlet o tom, jak zkrátit život toho, kdo o pár desítek metrů dále stojí v podobné pozici proti nim.

  Když se mne někdo zeptá, chtěl li bych být nyní mladý, po krátkém zamyšlení si uvědomím, že jediným důvodem k takovému přání mohou být představy o tom, jak bych rád ještě párkrát obejmul hezkou mladou voňavou holku. Jenže představa, že ji balím někde na sociálních sítích s nejistým výsledkem, aniž bych riskoval nařčení z nedostatečného genderového uvědomění, mne nijak nevzrušuje. A další důvody neshledávám. Vezmu li to reálně, tak život kolem aut, která mám rád, byl mnohem lepší v devadesátkách a mladíci nyní se musí sakra snažit, aby si zachovali řidičák. Navíc jelit za volantem zásadně přibylo a neskutečné množství aut především v době SVO na Ukrajině je na silnicích až otravné. V Praze ještě více. Organizace, která má Pomáhat a chránit, pořádá s moderní radarovou technikou hony na řidiče mající radost ze svižného pohybu a nová auta přetékají asistenty řidiče vytvářejícími prostředí nesvobody spojené s demencí. A motorky? Jezdit na nich už je skoro sebevražda, protože v tom množství aut už Vás musí někdo zákonitě trefit. Takže kvůli věcem, které mám rád, bych už mladý být nechtěl, protože zdaleka nejsou takové, jakými bývaly kdysi.

  Plno činností dříve běžných už neexistuje nebo se zvrhnulo v naprostou komerci. Kultura je zpolitizovaná, takže nemáte často ani chuť koukat na herce, kteří si vybírají svého ministra. Kin je tolik, že se v nich při návštěvě po stažení kůže u pokladny a při nákupu občerstvení skoro bojíte, protože v nich téměř nikdo není. Pustíte li si televizi, doufáte, že v ní neběží diskuzní či zpravodajský pořad, protože lží máte za ten den dost. Nedej bože, abyste se trefili do pořadu s Jílkovou, to pak hrozí, že Vás její uřvaný primitivismus ještě pořádně naštve. Navíc, sledujete li dění, zjišťujete, že informovanost má několik zásadních poloh a rozdílů. V podstatě si můžete vybrat, co Vám vyhovuje, nesmíte se však snažit přijít na to, co je pravda. Naprosto protichůdné informace Vám totiž mohou natolik zamotat hlavu, že upadnete až do deprese.

  Ani komunisté si nedovolili tak lhát, jako to dokážou Fiala s Rakušanem či Seznam s ČT a dalším mainstreamem. A Forum24 je úplný unikát. Teď bych mohl přidat dlouhý soupis jmen unikátních stolhářů, jmenovat k nim zmanipulované fanatiky. Zároveň by mne plno jiných lidí v klidu nazvalo úplně stejně jen proto, že se nacházím na jiném břehu než oni. Rozvrácenost společnosti dosáhnula nevídaných rozměrů a poděkovat za to můžeme sami sobě, ale i politikům a médiím. Není tu už vůbec nikdo, kdo by dokázal směřovat k sjednocení a sounáležitosti. Kdysi jsme vyhráli v hokeji olympiádu v Naganu a Češi byli hrdí. Teď by podobné vítězství nic na rozkladu hodnot vycházejících z národní hrdosti spojující nás nezměnilo. Když už to nedokáže ani sport, který navíc strádá na úbytě i z důvodů ekonomických a morálních (nechtějte znát pozadí vrcholového sportu, například fotbalu či hokeje, je to pro silné žaludky), co by nás poté mohlo vrátit k soudržnosti? Není to ani láska k české kuchyni či k pivu, protože toho českého tu zůstalo pramálo, kvalita je mizerná a vše se platí zlatem. Nebo se to tváří, že to tak má být.

  Takže zpět k původní otázce. Je tu dost důvodů k tomu, abychom na otázku, zda li bychom chtěli být opět mladí, odpověděli my vyrůstající za socialismu ano? Vynecháme li jisté dopady fyziologického stárnutí, kdy se různé bolesti a zdravotní problémy způsobené často mladistvou nerozvážností probouzejí až nyní, pak asi rozumné příčiny nenalezneme. Lépe už bylo. Bez internetu, mobilů, Green Dealu, liberálů, mainstreamu a vylhané reklamy na to, jak se mít lépe. Myslete si, co chcete. To je Vaše právo. Ale neříkejte to nahlas, nebo budete někým lynčováni. Vždy se někdo takový najde. A víte co? Čert vezmi banány, které nebyly, barevné televize a mrazáky, za které se dávaly úplatky. Dokonce i ty komunisty, kteří nám stáli na krku. Celkově bývala nálada lepší, prostředí sice zelektrizované, ale pozitivně. Humor byl břitký a na hraně, možná jsme necestovali, ale nakonec tvrdit, že teď se máme proti socialismu neskutečně báječně, je prostě lež. Opravdu jsem to napsal? No, abych nekecal, devadesátky byly ještě lepší. A pak se to úplně celé po….. Však víte.

Jindřich Kulhavý

sdílet na