Zastavme Merze, zastavme Starmera

„Historia magistra vitae“ – historie je učitelkou života. Vyjadřuje myšlenku, že studium minulosti, tedy historie, by mělo sloužit jako poučení pro budoucnost.

Tato fráze, původně od Cicera, zdůrazňuje, že znalost dějin nám pomáhá pochopit současné události a předejít opakování chyb. Celkem náhodně jsem přišel na internetu k diplomové práci Richarda Švandy z roku 2022, s názvem „Globální válka mezi USA a SSSR a role Československa v ní.“ Její abstrakt říká: V roce 1956 vypracovalo americké Strategické velitelství vzdušných sil (Strategic Air Command – SAC) studii, v níž byly uvedeny podrobnosti k jadernému bombardování vytyčených cílů ve střední a východní Evropě a na Dálném východě. Autoři navíc vypracovali plán „systematického ničení“ průmyslových cílů v sovětském bloku, jenž byl konkrétně zaměřen na „likvidaci obyvatelstva“ ve všech městech včetně Pekingu, Moskvy, Leningradu, východního Berlína a Varšavy. Řada cílů byla vytyčena také v tehdejším Československu, které disponovalo rozsáhlým průmyslovým zázemím. Tato práce si klade za cíl objasnit americký postup globální války proti SSSR a jeho satelitům, zaměřit se na potenciální cíle v Československu a pokusit se zrekonstruovat, jaké dopady by takový útok měl na samotné Československo a SSSR.

Když se náš manekýn 107 uvedl v New Yorském sídle tvrzením, že Rusko rozumí jenom síle, tak ač jsem ateista vzpomněl jsem si na část Lukášova evangelia

„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Ježíš touto větou prosí o odpuštění pro římské vojáky a všechny účastníky jeho ukřižování, protože podle jeho slov nevědí, co vlastně dělají.

Petr Pavel je voják, jako voják uvažuje a právě proto také neví, co říká.

Teď je jedno, že v tom není sám, že podobně silná prohlášení mají Macron, Merz i Starmer, jenom to prozrazuje jeho vojenskou duši, která je vychovaná v touze sloužit.

Z celé rozsáhlé diplomové práce chci zveřejnit jenom závěr. Jaký je rozdíl mezi tím, co se píše v mainstreamu, ale i v alternativě? Diplomová práce – ať si o nich myslíme svoje – je přece jenom důvěryhodnější než povídání politiků, už jenom proto, že podléhá oponentuře. Takže nejprve proč jsem to psal:

Zastavme Merze, zastavme Starmera, s jejich militarismem, Let’s stop Merz, let’s stop Starmer and their militarism a opakovat to německy, ztrácí smysl. Když jsem psal článek „Co je správné,“ vsunul jsem tam následující odstavec:

Svého času jsem napsal článek „Ideologie jsou předepsané brýle,“ kde říkám, že nestačí ty brýle sundat, ale předpokládá to také schopnost rozpoznat svět ve všech podobách, v nichž se nás snaží obelstít. A přiznat si, že současné ideologie, ve všech jejich podobách, vycházejí z toho nejhoršího v nás. Nejen, že nemají žádnou potřebu měnit cokoliv k lepšímu, ale naopak tu špatnost, která je vydávaná za obvyklou praxi, konzervují.

Po vítězství v německých parlamentních volbách letos v únoru věnoval kancléř Merz první měsíce ve funkci především zahraniční politice, s cílem znovu prosadit Německo na světové scéně. Díky uvolněné dluhové brzdě, zejména ve prospěch armádních výdajů, mohl slíbit, že německé výdaje na obranu a související infrastrukturu se v příštích letech zvýší na 5 procent hrubého domácího produktu.

Politické knihy

Paralelně Německo rozjelo intenzivní diplomatickou kampaň. Minulý čtvrtek Merz a britský premiér Keir Starmer podepsali rozsáhlou dohodu o obraně, hospodářství a partnerství. O týden dříve se Starmer a Macron dohodli na těsnější koordinaci svých jaderných arzenálů.

Velká Británie poskytne Ukrajině vojenskou půjčku ve výši 2,26 miliardy liber (přibližně 68,5 miliardy korun) ze zmrazených ruských aktiv. Uvedlo to v úterý ministerstvo financí v Londýně v tiskové zprávě. V ní rovněž oznámilo, že v nadcházejících týdnech předloží vnitrostátní právní předpisy, které umožní co nejrychlejší převod nových finančních prostředků na Ukrajinu, píše server Politico.

Londýn půjčené peníze získá zpět z výnosů ze zmrazeného ruského majetku, a to „v rámci správného právního rámce“, píše BBC. Jde o úpravu, o níž spojenci diskutují v podstatě od začátku války, vždy ale řešili právní překážky.

Německé ministerstvo obrany později uvedlo, že Berlín bude financovat výrobu zbraňových systémů dlouhého dosahu na Ukrajině. „Podstatné množství“ zbraňových systémů dlouhého dosahu by mělo být podle dohody vyrobeno ještě v letošním roce. „První budou moci být nasazeny už za několik málo týdnů,“ dodalo ministerstvo. Podle něj nebude třeba zvláštního výcviku pro ovládaní těchto systémů, protože se v ukrajinské armádě už používají.

V Německu se intenzivně debatovalo o Merzově pondělním výroku, podle kterého už Ukrajina nemusí dodržovat žádná omezení doletu u zbraní dodaných západními spojenci.

Podle Merze hodlá Německo dál vojensky podporovat Ukrajinu, která se už více než tři roky brání rozsáhlé ruské invazi. Berlín v této souvislosti přislíbil napadené zemi vojenskou podporu pět miliard eur (124,7 miliard korun). Prohloubit s ní chce také hospodářskou spolupráci. Ke konci letošního roku by se měly německá a ukrajinská vláda sejít na společném zasedání.

Znovu připomínám, že současné ideologie, ve všech jejich podobách, vycházejí z toho nejhoršího v nás.

A jak to hodnotí naše media? Tak třeba Forum 24 píše: Moskva prý v nové situaci nemá jinou možnost než ve válce pokračovat. Vlastně tak ovšem Peskov přiznal, že Rusko od začátku jednání nevnímá jako cestu ke kompromisu, ale prostředek k dojednání ukrajinské kapitulace. Cíle SVO, jak Rusko svou agresivní válku eufemisticky nazývá, byly stanoveny Putinem na začátku a budou splněny. Pokud to nepůjde diplomaticky, pak prý silou. Tohle vyjádření by si měli dobře přečíst naši chcimírové, kteří tady měsíce a roky plní veřejný prostor nesmysly o tom, jak už byla na jaře 2022 skoro hotová mírová smlouva, jak Rusko stojí o mír a podobně. Ruský přístup k jednání je ovšem ve stylu, že buď dá Ukrajina Rusku vše, co chce, „dobrovolně“, nebo si to Moskva prostě vezme.

Je to hodně manipulativní tvrzení. Rusko už od roku 2007 kontinuálně varuje před rozšiřováním NATO, které vnímá jako přímé ohrožení a před nacionalistickou notou, která za tichého souhlasu Evropy tvrdí, že Ukrajinci jsou cosi víc než Rusové. „Moskali na nože!“ znělo na Majdamu za účasti Victorie Nulandové a knížete Schwarzenberka. Což si Ukrajina vysvětlila jako požehnání k vyhnání „ruské duše.“ Válka na Ukrajině nezačala až v roce 2022, ale už v roce 2014, kdy ukrajinizaci svých rusky mluvících spoluobčanů podpořila tanky a děly. Dnes už to ani nepopírá, když například říká, že někteří „herojové“ z praporu Azov bojují už právě od roku 2014. Ale zpět. Chtěl jsem tady zveřejnit část závěru diplomové práce, která se zabývá předpokládaným bojem SSSR a USA se speciálním hodnocením dopadu na Československo. Tak do toho:

Koncem 40. let pak Američané jen sledovali, jak Sovětský svaz upevňuje svoji nadvládu nad středoevropskými zeměmi. Po spuštění železné opony tak mohli vývoj v zemích tzv. Východního bloku sledovat jen stěží, a proto jim nezbývalo nic jiného než informace získávat pomoci špionáže. K tomu se jim výtečně hodili služby těch československých občanů, kteří se ze strachu z komunismu rozhodli svou vlast opustit. Jejich znalost prostředí byla pro americké zpravodajské služby neocenitelná. Právě díky nim se do amerických rukou dostaly desítky tisíc poznatků o rozvoji Československa, zvláště pak v oblasti průmyslové a vojenské. Tyto informace nabyly na důležitosti v rámci vojenského plánování v okamžiku, kdy SSSR otestoval svoji první atomovou bombu. Američané již nebyli jediní, kdo ji vlastnil a její použití na evropském bojišti v případě vypuknutí války se stalo reálné pro obě strany. Z tohoto důvodu byl vypracován i plán nasazení atomových bomb, který byl jak americkou, tak sovětskou stranou simulován v rámci mnoha vojenských cvičení, o nichž jsem se zmínil. Atomové cíle amerického letectva pak byly vytyčeny napříč středoevropskými a východoevropskými zeměmi, přičemž Československo bylo jednou z těch, která by byla atomovými útoky těžce zdecimována. Československá armáda ani civilní subjekty by nemohly katastrofě zabránit. Jak bylo poukázáno v této práci, civilní obrana neměla v počátcích natolik sofistikované vybavení, aby dokázala efektivně zasáhnout v případě plánované jaderné smršti. Stejně tak armáda by v daném okamžiku nepomohla, neboť sovětská strana s ní měla zcela jiné plány. K rozsáhlému bombardování naší země tak, jak bylo dle amerických předpokladů plánováno, však nemuselo nutně dojít. Jak bylo na několika případech ukázáno, američtí piloti by totiž plnění svých misí nedotáhli do úspěšného konce, a proto se mohlo stát, že by část jaderných zbraní směřující nad Československo byla shozena ještě před plánovaným cílem. Odstranit lidský faktor se pokoušely obě strany v pozdějších desetiletích vývojem balistických raket, které s vysokou pravděpodobností zásahu vytčeného cíle mohly nést daleko silnější hlavici na větší vzdálenost. Exploze atomových a vodíkových bomb byly podrobně zmapovány. Jaké škody by však způsobily, bylo jednoznačně dokázáno jen v případě zničení Hirošimy a Nagasaki. Ostatní testy byly prováděny na zemi, pod vodou a v podzemí, aniž by přímo ohrozily obydlená města či oblasti. Z tohoto důvodu vznikly podrobné zprávy, jaký efekt by exploze mohla mít. Jedna z takových zpráv byla sepsána roku 1977 pod názvem „Efekty nukleárních zbraní.“ Mohlo by dojít k nejhoršímu možnému scénáři – k vypuknutí jaderné války?

K dispozici je hned několik faktů, které tvrdí, že ano. Jedním z nejrelevantnějších je samotný rok 1945, tudíž onen počátek jaderné hrozby. Spojené státy americké svrhnou dvě atomové bomby na civilní cíle. Nikoliv na vojenské, jak by bylo během války obvyklé. Tím USA vědomě porušily Haagské úmluvy, konkrétně Článek 25, v němž se hovoří o tom, že „útok nebo bombardování měst, vesnic, obydlí nebo budov, které nejsou bráněny, je zakázáno.“

Prezident Harry S. Truman ve svém prvním rozhlasovém projevu po bombardování Hirošimy prohlásil, že „první atomová bomba byla svržena na vojenskou základnu Hirošimu. To proto, že jsme si při tomto prvním útoku přáli, abychom se pokud možno vyhnuli zabíjení civilistů.“ Toto prohlášení bylo zavádějící dvěma způsoby. Zaprvé, přestože se v Hirošimě nacházela některá průmyslová zařízení související s armádním odvětvím, armádním velitelstvím a nákladovými doky, nebylo město s více než čtvrt milionem mužů, žen a dětí vojenskou základnou. Zadruhé, američtí plánovači se nepokoušeli vyhnout zabíjení civilistů. Naopak, jak Robert Oppenheimer a generálmajor major Leslie Groves z projektu Manhattan, tak přípravný sbor vedený ministrem války Henrym Stimsonem se při útoku snažily zabít velké množství japonských civilistů. Atomová bomba svržená na Hirošimu byla záměrně odpálena nad obytným a obchodním centrem města, nikoli přímo nad vojenskými cíli, aby zesílila šok u japonské veřejnosti a vlády. Jaké právní a morální úvahy byly použity v roce 1945 k ospravedlnění útoku na Hirošimu? Mohly by se takové úvahy v budoucnu znovu opakovat? Zřejmě ano.

Při pohledu do bombardovacího seznamu z konce 50. let nás hned udeří do očí počet civilních cílů.

Hned za nimi následují cíle průmyslové, dopravní a až nakonec ty vojenské. Z toho se dá usoudit, že by byl americký útok, stejně jako tomu bylo v roce 1945, o patnáct let později veden především proti civilistům. Pravdou je, že sovětská odveta by byla rovněž vedena proti civilním cílům, a to těm, u nichž by se předpokládalo napojení na americký vojenský průmysl. Jenomže USA si tyto cíle vybraly s jasným předstihem a především s úmyslem je zlikvidovat. O to možná závažnějším se jeví toto zjištění.

Častokrát se také ve vědeckých kruzích hovořilo o srovnání mezi Hirošimou a Černobylem. Podívejme se, jaké jsou rozdíly. Bezprostředně po havárii v Černobylu zemřelo mnohem méně lidí než v Hirošimě. Podle odhadů WHO způsobil Černobyl smrt přibližně 5 000 lidí, a to kvůli ozáření a rakovině. Výbuch v Černobylu vrhl do zemské atmosféry 400krát více radioaktivního materiálu než atomová bomba svržená na Hirošimu; avšak naproti tomu všechny testy atomových zbraní provedené v 50. a 60. letech minulého století vynesly do atmosféry podle odhadů přibližně 100 až 1000 krát více radioaktivního materiálu než havárie v Černobylu. Radioaktivita uvolněná v Černobylu měla delší životnost než radioaktivita uvolněná výbuchem hirošimské bomby, a proto není možné provést jednoduché srovnání obou událostí. Také dávka radiace rozložená na mnoho let (jako je tomu v případě Černobylu) je mnohem méně škodlivá než stejná dávka uvolněná během krátkého období (jako v případě Hirošimy či Nagasaki). Z toho opět jasně plyne, že atomové útoky v Japonsku měly za následek mnohem více mrtvých a doživotně zmrzačených obyvatel nežli černobylská havárie. Rozsah katastrofy, jakou by jaderný útok podle amerických plánovačů způsobil, by vedl fakticky k vyhlazení většiny populace v Evropě a SSSR, včetně jeho satelitů. Radioaktivní spad by pak ohrozil i další země. Československo by se po atomovém úderu zřejmě nebylo schopno vojensky ani hospodářsky dále podílet na vojenských operacích, natož na hospodářském zásobování svého obyvatelstva.

https://pagead2.googlesyndication.com/pagead/ads?client=ca-pub-4028202713187244&output=html&h=280&adk=2233371023&adf=2989856250&w=737&fwrn=4&fwrnh=100&lmt=1759230163&num_ads=1&rafmt=1&armr=3&sem=mc&pwprc=2359418724&ad_type=text_image&format=737×280&url=https%3A%2F%2Fwww.novarepublika.cz%2F2025%2F09%2Fzastavme-merze-zastavme-starmera&fwr=0&pra=3&rh=184&rw=736&rpe=1&resp_fmts=3&wgl=1&fa=27&uach=WyJtYWNPUyIsIjEyLjcuNiIsIng4NiIsIiIsIjE0MC4wLjczMzkuMjEwIixudWxsLDAsbnVsbCwiNjQiLFtbIkNocm9taXVtIiwiMTQwLjAuNzMzOS4yMTAiXSxbIk5vdD1BP0JyYW5kIiwiMjQuMC4wLjAiXSxbIkdvb2dsZSBDaHJvbWUiLCIxNDAuMC43MzM5LjIxMCJdXSwwXQ..&abgtt=6&dt=1759230032779&bpp=1&bdt=1711&idt=1&shv=r20250929&mjsv=m202509230101&ptt=9&saldr=aa&abxe=1&eo_id_str=ID%3D41abc2ee4c96678c%3AT%3D1759230031%3ART%3D1759230031%3AS%3DAA-AfjZtz05899yj6-b5ltaLM7ee&prev_fmts=0x0%2C737x280%2C737x280%2C1005x124%2C737x280%2C737x280&nras=7&correlator=5374117641272&frm=20&pv=1&u_tz=120&u_his=10&u_h=1050&u_w=1680&u_ah=1025&u_aw=1680&u_cd=24&u_sd=1.8&dmc=8&adx=371&ady=7387&biw=1866&bih=990&scr_x=0&scr_y=3440&eid=95372141&oid=2&psts=AOrYGsmpdEyZ3Ms4H-J-KlK1SSzXRlb7MAiDCp6IRgwPOnwBBSxEDzhHhqHJt10jOBLI9pUVBSrLugdVlKQr_TSD69nQ9EgN3-DM8ynk4N6mhiPOZfnPrmEDtqHir6dsEYiQGcNr%2CAOrYGsnzRl_qPdUaRgMGN997G9SIZW07sBQJc8j3MQ8NsBGDkrGWUxXCUglDdRei5luqUPuQJl5zY2X5LwCTxNy9PxRB_KFQ5XD7Vy1hihH7-pbHaw%2CAOrYGsknXK1q5vyIESv5TSPRw518LquXhviQDBIaDxn-2aH-y6VYxLNVJFrIZIDY6GcovvyZbdHkB6BBgZsN7AJro8q3BruAt8iqHlFBjSZyjfetNg%2CAOrYGsmhfwb8AUvYj1Ulvr9CkTahFyJfMrO8OMdkNVlFze3hnmVdgp5rdMYKycQ9NgfZmio1CGRM7H_q3cKp6mHghxY0MwD0anpbkqX4eqZNv9iGGw%2CAOrYGslzVpOJv2nHTfisj9zPKKCRRsoRV-qQByxSt_jn99TypcsM3X97Mm14_GfapVooCr08zEFVR3lM0VXfKoLZi-Ed7BtWJNjJnm5Ff9eWHJmNkQ&pvsid=5116934231713795&tmod=911407126&uas=1&nvt=1&ref=https%3A%2F%2Fkispep.wordpress.com%2F&fc=1408&brdim=0%2C25%2C0%2C25%2C1680%2C25%2C1680%2C1012%2C1866%2C990&vis=1&rsz=%7C%7Cs%7C&abl=NS&fu=128&bc=31&bz=0.9&td=1&tdf=2&psd=W251bGwsW251bGwsbnVsbCxudWxsLCJkZXByZWNhdGVkX2thbm9uIl1d&nt=1&ifi=6&uci=a!6&btvi=6&fsb=1&dtd=M

Větší průmyslová centra by byla zcela zlikvidována,zbývající menší obce a města pak značně poškozena na své infrastruktuře. Protože není možné jednoznačně určit, jak velké útočné síle by naše země čelila, není zcela možné odhadnout, kolik lidí by zahynulo. Střízlivé odhady naznačují, že bezprostředně po shozu atomových bomb na vybrané cíle by zemřelo kolem půl milionu obyvatel, zatímco dalších asi 4-5 milionů by se přímo dotýkaly následky záření, tlakových vln apod. Vzhledem k tomu, že americký útok byl zaměřen rovněž na dopravní infrastrukturu, jasně vylučuje efektivní pomoc ze strany armády, civilní obrany, Červeného kříže a dalších státních orgánů. Nemocnice ve velkých městech by byly trvale poškozeny, energetická síť z velké části vyřazena mimo provoz. Obyvatelstvo, které by přebývalo v krytech CO, by mělo jen malou šanci vyváznout bez úhony. I když se hovoří o silné československé armádě, byla by její operační efektivita značně snížena. Likvidací vojenských letišť, skladů PHM, výstrojních i zbrojních skladů a hlavně kasáren a vojenských prostorů, by byla armáda schopna pouze krátkodobého odporu, a to jen v součinnosti s ostatními armádami ve středoevropském prostoru (v rámci Varšavské smlouvy).

Dočetli jste a nesouhlasíte? Spíše věříte nějakému bla-bla-bla ze Seznamu? Nedivím se vám. Člověk je tvor společenský a neštěstí, byť druhých, se ho bytostně dotýká. Proto jsem také jednou napsal, že k vojákům od majora výše, bychom se měli chovat s určitou obezřetností – asi jako ke katům. Nakonec nehynoucím vzorem budiž jak Petr Pavel, tak Otakar Foltýn.

napsal Leo K.

***

Dodávat cokoli k dokonalým článků, Mistra Lea je v podstatě drzost. Jenže v mailu, kdy jeho text doprovázel, stojí i tato poznámka:

nevím jestli se to hodí k volbám,

Mistře Leo – sakra že se to hodí k volbám! Více než kdy jindy!!! Protože i o tomhle se hlasuje!! Teď a tady! Takže nejde jen o zastavení Merze, Starmera, Macrona, Tuska a dalších. Ostatně náš vliv na jejich vyzmizíkování z politické scény se rovná nule.

Jediné, co lze držíme v ruce představuje volební lístek, kterým lze odvolit jejich tuzemského Satrapu/Satrapy. Kteří zahušťovali tu válečnou hysterii až do krajnosti. A hodlají v tom pokračovat.

Ta diplomka popisuje uvažování Američanů hlavně, to jaký osud NÁM tehdy připravovali. Nejen nám, ale především Rusům. Takže opět NÁM. Protože jestli se k těm údajům dostal jakýsi český diplomant, pak analýza v Moskvě proběhla už v pravěku. Atomovém. Nejspíš jaderná strategie úderů protivníkovi se nijak nezměnila. Jen se Česko ocitlo na opačné straně fronty. U plynu, na kterém vaříme nebo nám topí prý není jedno odkud pochází, Je plyn agresor a plyn plný molekul svobody…

U jaderného záření, které nás v lepším případě zabije okamžitě, v tom horším v čase plném utrpení a bolestí si troufnu říci, že nikdo řešit proud neutronů na podobné „důležitosti řešit nebude. Fialu, Rakovinu, ale třeba i Šafra nebo Mitrofanova jistě potěší, že pokud Rusko v atomové válce zaútočí jaderně na Prahu vysublimují v okamžiku všezapalující tepelné vlny, když v posledním závanu vědomí si uvědomí, že neumírají nadarmo! Nýbrž za naše úžasné hodnoty a svět podle našich pravidel, jenž dovedli vlastní pílí a přičiněním až sem.

Takže znovu Mistře Leo – napsal jste skvělý článek na správné předvolební téma!!! Na každý pád. Třeba někomu nerozhodnému pomůže s výběrem.

Díky a omluva, že jsem se odvážil vstoupit do Vašeho výsostného hájemství.

vlk

Kosa Zostra

Na snímku Merz a Starmer – dva válkychtiví budižkničemové hrající si na politické lídry, kteří nejsou s to ve vlastních zemích řešit nakupené problémy, jejichž popularita je pod bodem mratu a kteří očividně chtějí svá dilema řešit krádeží cizího majetku a válkou.

Zastavme Merze, zastavme Starmera

sdílet na