Svět nebude čekat, až se Západ uzdraví

Úvodem: Trump „poblahopřál“ summitu BRICS

„Na každou zemi, která se připojí k protiamerické politice BRICS, bude uvaleno dodatečné clo ve výši 10 %. Z této politiky nebudou žádné výjimky. Děkuji za pozornost, kterou této záležitosti věnujete!“ napsal americký prezident 6. července na sociální síti Truth Social.

Trump se snaží zastrašit spojence BRICS.

Zatím není jasné, zda se jedná o trest za protiamerickou politiku BRICS, nebo za členství v samotné organizaci. Trump již dříve sdružení pohrozil stoprocentními cly, pokud se jeho členové pokusí nahradit americký dolar.

BRICS má mezitím již 10 členů: Brazílii, Rusko, Indii, Čínu, Jihoafrickou republiku, Egypt, Etiopii, Írán, Spojené arabské emiráty a Indonésii. Ta se připojila na současném summitu v Brazílii. Seznam oficiálních partnerů organizace zahrnuje Bělorusko, Bolívii, Kazachstán, Kubu, Nigérii, Malajsii, Thajsko, Vietnam, Ugandu a Uzbekistán.

Svět nebude čekat, až se Západ uzdraví

Guancha, Bao Shaoshan

Ráno 6. července místního času se v brazilském Rio de Janeiru oficiálně zahájilo 17. zasedání lídrů BRICS.

Nejde jen o obyčejné setkání nezápadních zemí, ale o nenápadné, ale jasné prohlášení: nový globální systém se nadále formuje. Navzdory letům podezřívání, zesměšňování a pokusů o omezení ze strany západního světa mechanismus BRICS neustále rozšiřuje svůj institucionální vliv, globální význam a strategickou soudržnost.

BRICS má dnes deset plnohodnotných členských zemí a rostoucí okruh partnerů, přičemž o vstup usiluje více než padesát zemí. Není to již jen diplomatické fórum, ale síla s významným vlivem v nově vznikajícím multipolárním světě a strukturální reakce na stále naléhavější rozpory globalizace, v níž dominuje Západ.

Skupina BRICS dohromady tvoří více než 45 % světového HDP v nominálním vyjádření a více než 50 % v paritě kupní síly. Představuje více než polovinu světové populace a, co je důležitější, kontroluje obrovský podíl globálních energetických rezerv, průmyslové kapacity a klíčových nerostných zdrojů, což z ní činí jádro reálné ekonomiky, která udržuje globální stabilitu.

Tento vliv se neomezuje pouze na ekonomickou úroveň, ale má i systémový význam. Ve světě, kde jsou ohroženy materiální základy prosperity (jako je energetika, infrastruktura a potravinové systémy), poskytují země BRICS model mezinárodní spolupráce zakořeněné ve společném rozvoji, strategické autonomii a propojení infrastruktury (tj. suverénní nezávislosti).

Reálná ekonomika a systematická směnná hodnota

Na rozdíl od financializovaného Západu jsou ekonomiky BRICS stále založeny na logice toho, co nazývám „systémovou směnnou hodnotou“. Tato hodnota se vztahuje ke schopnosti vytvářet a cirkulovat skutečnou užitnou hodnotu nezbytnou pro společenskou reprodukci a udržitelný ekonomický rozvoj. V tomto rámci není energie jen komoditou, kterou lze spekulativně kupovat a prodávat, ale také základním kamenem produktivního života – energetickým základem, na kterém lze hodnotu vytvářet, ukládat a směňovat.

Skupina BRICS má v tomto ohledu rozhodující strukturální výhody. Rusko, Írán, Brazílie, Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie jsou významnými producenty energie. Čína je lídrem v oblasti kapacity obnovitelných zdrojů energie, inovací v rozvodných sítích a skladování energie. Díky těmto zdrojům mohou členové BRICS ukotvit hodnotu v materiální reprodukci spíše než ve finančních abstrakcích.

To je v příkrém kontrastu se Západem, zejména se Spojenými státy, kde se těžba hodnoty (zisku) oddělila od skutečné produkce. Proces liberalizace kapitálového trhu, který začal v 70. letech 20. století, se nyní vyvinul v předimenzovaný systém financializace. Jeho hnací silou zisku již nejsou technologické inovace ani růst produktivity, ale je stále více závislý na inflaci aktiv, spekulacích s využitím dluhů a zhodnocování bohatství akcionářů.

Americký finanční model: globální deformace a domácí vyprázdnění

Transformace americké ekonomiky za poslední čtyři desetiletí byla hluboká a rušivá. Peněžní kapitál se spíše než do fyzické infrastruktury naléval do finančních aktiv. Společnosti stále více upřednostňovaly zpětné odkupy akcií před investicemi do fixního kapitálu. Banky se postupně přesunuly od poskytování úvěrů produktivním společnostem k tomu, aby sloužily jako platformy pro spekulace. Výsledkem je rozdvojená ekonomika: akumulace finančního bohatství nahoře a stagnace a nestabilita příjmů na dně.

Na domácí úrovni to vedlo k rostoucí nerovnosti, úbytku pracovních míst v průmyslu a chátrající infrastruktuře. Reálné mzdy většiny Američanů stagnují, zadlužení domácností prudce vzrostlo a generace Američanů čelí klesající délce života a nedostupným výdajům na lékařskou péči, bydlení a vzdělávání. Z politického hlediska to prohloubilo sociální rozpory, zklamalo lidi, přiživilo jakousi nostalgii a zažehlo „kulturní války“.

Na globální úrovni jsou důsledky stejně zhoubné.

Status dolaru jako světové rezervní měny umožňuje Spojeným státům vyvážet volatilitu prostřednictvím přetrvávajících obchodních deficitů, a tím přenášet své vnitřní nerovnováhy. Aby země mohly vstoupit na globální trhy, jsou nuceny držet dolarové rezervy, vázat svou měnovou politiku na politiku amerického Federálního rezervního systému a vystavovat se cyklickým rizikům úniku kapitálu, úrokových šoků a nedostatku dolarové likvidity.

USA se staly stále více závislými na přílivu kapitálu na podporu spotřeby, zatímco reálná ekonomika se zmenšuje. Zároveň využívají mezinárodní finanční infrastrukturu – SWIFT, sankce, clearing dolaru – jako geopolitickou zbraň.

Čím více se tyto nástroje používají k donucování ostatních, tím více bude zbytek světa motivován k budování alternativ. Co kdysi bylo výsadou, je nyní břemenem.

Toto systémové selhání v operační logice se neomezuje pouze na Spojené státy.

Hospodářský kolaps Evropy: energie, konkurenceschopnost a strategická ztráta

Západní Evropa čelí jiné, ale stejně závažné krizi. Její poválečný model rozvoje – založený na německém průmyslovém exportu, francouzské zemědělské stabilitě a levném dovozu energie (zejména z Ruska) – byl rozvrácen geopolitickými zlomy a vlastním politickým chaosem.

Rozhodnutí zastavit dodávky energie z Ruska uvedlo Evropu do stavu strukturální energetické nejistoty. Ceny zemního plynu prudce vzrostly a ceny elektřiny patří k nejvyšším na světě. Výrobní průmysl se přemístil nebo úplně uzavřel. Německý průmysl, kdysi páteř evropské výroby, nyní čelí existenční krizi. Kdysi přední světová odvětví, jako je ocel, chemický průmysl a automobilový průmysl, bojují o přežití.

Zároveň se zelená transformace Evropy zastavila. Přílišná závislost na přerušované obnovitelné energii, předčasné ukončování jaderných a fosilních palivových zařízení a neinvestice do zařízení na ukládání energie a odolnosti sítě vytvořily „dokonalou bouři“, která učinila její energetický systém extrémně křehkým. Hnutí zaměřené na transformaci se nakonec proměnilo v energetickou past.

Evropská reakce – včetně dotací, cel a sloganů o „strategické autonomii“ – je v podstatě pasivním protekcionismem. Na druhou stranu je geopolitický postoj Evropy stále více rozporuplný: prosazuje multilateralismus a zároveň se zapojuje do sankcí, které trhají globální obchod; káže pravidla a zároveň zabavuje suverénní majetek jiných zemí; volá po míru a zároveň zvyšuje své vlastní vojenské nasazení.

Tato krize není cyklickým problémem, ale strukturálním. Evropa již nemá ucelenou průmyslovou ani energetickou strategii. Poté, co předala bezpečnostní odpovědnosti Spojeným státům a umístila své dodavatelské řetězce do Asie, se nyní ocitla ve strategické slepé uličce: je závislá na drahém americkém zkapalněném zemním plynu (LNG), pod taktovkou USA nucena do konfrontace s Čínou a se slabým endogenním růstem.

Plánované zvýšení evropských vojenských výdajů může vnést novou likviditu do slabého ekonomického systému, ale také toto bohatství nasměruje do úzké oblasti s omezenými systémovými výnosy. Rentiéři vojensko-průmyslového komplexu to nepochybně budou dychtiví udělat, ale běžné pracující rodiny z militarizačního obratu Evropy sotva budou mít prospěch.

Autoimunitní geopolitika: Přechod k úpadku, útok na alternativy

V tomto kontextu je nutné útoky namířené proti členům BRICS – ať už v podobě ekonomických sankcí, pomlouvačných kampaní nebo dokonce vojenských úderů – vnímat jako to, čím skutečně jsou: autoimunitní reakce. Západní země nejsou schopny vyřešit své vlastní vnitřní konflikty, a tak vinu přesouvají ven a ukazují prstem na země, které se odváží prozkoumat jiné cesty rozvoje.

Západ uvaluje sankce na Rusko nejen kvůli jeho vojenským akcím, ale také proto, že Rusko prosazuje suverenitu v oblasti zdrojů; Západ izoluje a útočí na Írán ne kvůli jeho jaderným ambicím, ale proto, že se Írán odmítá podřídit západním ekonomickým příkazům; Západ omezuje Čínu ne proto, že představuje ideologickou hrozbu, ale proto, že Čína úspěšně zavedla dobře fungující alternativní model rozvoje – založený na výstavbě infrastruktury, dlouhodobém plánování a státem řízeném rozvoji.

Dokonce i Indie, Brazílie a Jihoafrická republika, které se snažily zůstat neutrální, byly podezřívány a pod tlakem.

Tyto reakce odhalují hlubší pocit nejistoty. Západní řád, zakořeněný v poválečném liberalismu a unipolární struktuře po studené válce, již není schopen udržet si domácí jednotu ani globální legitimitu. Krize, kterým čelí, jako je rostoucí inflace, prohlubující se nerovnost příjmů, ekologické a environmentální otřesy a institucionální selhání, mají všechny své kořeny doma. Reakcí Západu je však přesunout krizi ven: trestání jiných zemí, rozdělení světa a eskalace napětí.

Je ironií, že tyto represe urychlily právě ty změny, které měly oddálit. Sankce podnítily měnové inovace, vyloučení dalo vzniknout novým institucionálním formám a nepřátelství podpořilo solidaritu a spolupráci.

BRICS: Strategická infrastruktura pro nový rozvojový svět

V této souvislosti nabízejí země BRICS globálnímu Jihu dvě klíčové strategie.

Zaprvé, poskytuje platformu pro reformy. Mnoho členů BRICS i nadále volá po reformách, nikoli po opuštění stávajících mezinárodních multilaterálních institucí. To zahrnuje boj za spravedlivější hlasovací práva v Mezinárodním měnovém fondu (MMF) a Světové bance, reformu struktury Rady bezpečnosti OSN a vývoj globálních obchodních pravidel, která podporují průmyslový rozvoj (spíše než pouhou liberalizaci).

Zadruhé, poskytuje ochranný mechanismus. Pokud reformy nejsou proveditelné, země BRICS budují systém ke snížení závislosti: využívají místní měny pro obchod, budují digitální platformy, které demonstrují suverenitu, zřizují rozvojovou banku bez jakýchkoli závazků a zkoumají způsoby spolupráce v oblasti energetiky, potravin a technologií. Cílem není soběstačnost, ale odolnost – autonomie ve vzájemné závislosti.

Tento posun je již jasně viditelný. Nová rozvojová banka BRICS (NDB) financuje projekty v místních měnách; Rusko a Čína obchodují s energií mimo systém amerického dolaru; Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty provádějí multipolární finanční a energetickou diplomacii. Dokonce i africké a latinskoamerické země zkoumají spolupráci „BRICS+“, aby se vymanily z dluhových cyklů a závislosti. Přistoupení zemí jihovýchodní Asie, jako je Indonésie, k BRICS dále posílilo rozmanitost ekonomických zdrojů členských zemí a pomohlo podpořit efektivnější a vyváženější obchod mezi členskými zeměmi.

Čína: Klidný pilíř multipolárního řádu

V srdci BRICS leží Čína – robustní, disciplinovaná a vizionářská. Vzestup Číny není jen odrazem její velikosti, ale také výsledkem strategického odhodlání. Ve srovnání s turbulencí a nestálostí západní politiky Čína poskytuje stabilitu. Investuje do dlouhodobé výstavby infrastruktury, usiluje o ekologickou modernizaci a podporuje propojení prostřednictvím logistických, finančních a datových platforem.

Čína nepožaduje od partnerů v rámci BRICS ani v rámci iniciativy „Pás a stezka“ ideologickou konzistenci. Místo toho se je snaží spojit na společných cílech: rozvoj, energetická bezpečnost, technologická modernizace a multipolární spolupráce. Čína nepředstavuje hegemonickou mocnost, ale těžiště, které může sjednotit rozmanité partnery a zároveň se vyhnout vzájemnému nepřátelství.

Budoucnost BRICS a úvahy o globalizaci

Éra globalizace vedená Západem skončila a zanechala za sebou přechodné období nejistoty a změn, které se vyznačovalo systémovou nestabilitou, geopolitickou reorganizací a hledáním nových institucionálních forem.

BRICS není protizápadní projekt, ale postzápadní projekt. Představuje kolektivní úsilí o znovuzískání suverenity, vybudování reálné ekonomiky a přetvoření mechanismů globální správy v souladu se současnou realitou. Poskytuje rozvojovým zemím nástroje pro spolupráci a vzájemné posílení, spíše než vnucování závislosti a další podmínky.

Pro Západ je BRICS výzvou i příležitostí. Západ se může na BRICS dívat s nepřátelstvím a arogancí (což je jeho současná reakce), nebo si může zvolit introspektivní reformu.

Prostor pro volbu se však zužuje. Svět nebude čekat, až se Západ uzdraví. Důvod, proč BRICS představuje budoucnost, není ten, že se snaží nahradit Západ, ale ten, že prosazuje věc, kterou Západ nedokáže: vytvořit praktický systém pro většinu lidstva v reálném světě energie, infrastruktury a vzájemné závislosti.

https://1url.cz/GJEbu
Původní článek

Pro jestřáby tady není místo

Západ vnímá iniciativy BRICS jako pokus o restrukturalizaci světa a zničení své hegemonie, píše Bild.

„Chtějí znovu vybudovat svět – a oslabit Západ <…> Návrh závěrečné deklarace hovoří o obavách z porušování pravidel WTO a zmiňuje požadavek na reformu MMF,“ uvádí se v článku.

Kromě toho iniciativa na vytvoření Nové rozvojové banky v systému BRICS představuje podle publikace také nebezpečí. Uvádí, že to povede ke zvýšení investic v rozvojových zemích a snížení nákladů zúčastněných zemí.

„Touto iniciativou dávají země BRICS jasně najevo, že chtějí ovládnout světovou scénu,“ uzavírá publikace.

Na summitu BRICS v Rio de Janeiru, bylo přijato společné prohlášení.

Účastníci summitu odsoudili útoky na Írán a znovu potvrdili, že pásmo Gazy by mělo být spravováno Palestinskou samosprávou. Kromě toho odsoudili nedávné útoky na železnice a mosty v ruských regionech a vyjádřili naději, že pokračující úsilí o urovnání konfliktu na Ukrajině povede k mírové dohodě.

Téměř polovina

Ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že země BRICS tvoří 40 % světové ekonomiky.

„Země BRICS tvoří nejen třetinu zemské souše a téměř polovinu populace planety, ale také 40 % světové ekonomiky,“ uvedla hlava státu během plenárního zasedání summitu BRICS prostřednictvím videokonference.

Rétorické manévry

Staré rétorické prostředky se opět používají k ospravedlnění nezákonných intervencí, které destabilizují Blízký východ a Afriku. Instrumentalizace MAAE, jak se to již dříve stalo v případě OPCW, ohrožuje její reputaci, uvedl brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva na zahájení summitu BRICS.

„Staré rétorické manévry se znovu používají k ospravedlnění nelegálních intervencí. Jak se to v minulosti stalo s Organizací pro zákaz chemických zbraní, instrumentalizace práce Mezinárodní agentury pro atomovou energii ohrožuje pověst organizace, která je pro svět zásadní,“ řekl Lula.

Bez podpory mezinárodního práva se selhání v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii pravděpodobně budou opakovat, a ještě závažnějším způsobem, uvedl brazilský vůdce.

„Důsledky pro stabilitu na Blízkém východě a v severní Africe, zejména v oblasti Sahelu, byly katastrofální a stále jsou pociťovány,“ dodal brazilský prezident.

Lula také uvedl, že strach z jaderné katastrofy se „vrátil do každodenního života“.

„Opakované porušování územní celistvosti států na úkor dohodnutých řešení podkopává úsilí o zabránění šíření jaderných zbraní,“ uvedl brazilský vůdce.

Velký obrat

Více než 48 % obchodního obratu Ruska v roce 2024 tvořil obchod se zeměmi BRICS, uvedl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

„Podíl zemí BRICS na ruském obchodním obratu neustále roste a do konce roku 2024 činil více než 48 %, přičemž 90 % vzájemných plateb probíhá v národních měnách,“ uvedl ruský ministr na zasedání summitu BRICS v Rio de Janeiru.

Umělá inteligence je nezastavitelná

Pokusy řady zemí uměle izolovat suverénní státy od globálních procesů v oblasti umělé inteligence (AI) jsou nebezpečné a odsouzené k neúspěchu, prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

„Tajné iniciativy prosazované řadou zemí s omezeným počtem ‚pozvaných‘ pro prosazování nekonsenzuálních přístupů je spojeno s nejzávažnějšími důsledky. Pokusy o umělou izolaci suverénních států od globálních procesů jsou extrémně nebezpečné a odsouzené k neúspěchu,“ uvedl Lavrov během svého projevu na 2. zasedání summitu BRICS na téma „Posilování multilaterálního světového řádu, finanční a ekonomické otázky a umělá inteligence“.

Poznamenal, že umělá inteligence se stává kriticky důležitou technologií a podle odhadů expertů dosáhne její příspěvek k celosvětovému hrubému produktu do roku 2030 přibližně 20 bilionů dolarů.

Z politických důvodů

Rusko považuje za důležité urychlit koordinaci společných postojů zemí BRICS v otázce WTO, uvedl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

„Podobná situace se vyvíjí i ve WTO. Vážné škody světovému obchodu způsobuje dlouhodobé blokování orgánu WTO pro řešení sporů spolu se zaváděním stále nových diskriminačních opatření vůči rozvojovým zemím. V roce 2024 byl spuštěn neformální konzultační mechanismus BRICS k otázkám WTO, který se za brazilského předsednictví úspěšně rozvíjí. Domníváme se, že je důležité urychlit koordinaci společných postojů a zahájit jejich praktickou implementaci,“ uvedl Lavrov.

Problémy s financováním rozvoje jsou stále naléhavější, poznamenal.

„Bez dostatečných vlastních finančních prostředků a možnosti získat půjčky za přijatelných podmínek jsou země globálního Jihu nuceny spoléhat se na oficiální rozvojovou pomoc. A ta je kvůli dvojímu metru Západu stále více podmíněna politickými názory. Například v roce 2023 MMF schválil Ukrajině bezprecedentní půjčku ve výši 15,6 miliardy dolarů (577 % kvóty země). To je více než třetina ročního objemu všech programů Fondu. Od začátku roku 2022 Světová banka oznámila přidělení téměř 54 miliard dolarů Ukrajině. Celkem jsou tyto částky dvojnásobkem ročních alokací v rámci brettonwoodských struktur všem africkým zemím,“ zdůraznil Lavrov.

Přibral/a na váze

Šéf Ruského fondu přímých investic (RDIF), zvláštní zmocněnec ruského prezidenta pro investice a hospodářskou spolupráci se zahraničím, Kirill Dmitriev, hovořil o úspěších zemí BRICS, na sociální síti X uvedl, že globální Jih získal na světové scéně na váze.

„Země BRICS nyní tvoří přibližně 40 % světového HDP (G7 méně než 29 %), více než 50 % růstu světového HDP a více než 45 % světové populace. Globální Jih nabral na váze,” napsal Dmitriev.

Pro jestřáby tady není místo

Deklarace BRICS je signálem pro zastánce unipolárního světového řádu a „západní jestřáby“, prohlásil Leonid Sluckij, šéf Výboru pro mezinárodní záležitosti Státní dumy.

„BRICS je pro mír. Závěrečné prohlášení summitu v Rio de Janeiru podporuje jednání o urovnání na Ukrajině, odsuzuje útoky na železniční infrastrukturu v ruských regionech, stejně jako údery na Írán, a vyzývá k příměří v Gaze. Globální většina tak vysílá jasný a silný signál zastáncům unipolárního světového řádu a západním jestřábům,“ napsal na svém telegramovém kanálu.

Moskva a Hanoj

Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že na schůzce mezi ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem a vietnamským premiérem Pham Minh Tinhem se projednávaly otázky bilaterální agendy a také situace v mezinárodním obchodu.

„6. července se v Rio de Janeiru na okraj 17. summitu BRICS uskutečnilo setkání ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova a vietnamského premiéra Pham Minh Tinha. Tradičně přátelským a zainteresovaným způsobem byly projednány otázky bilaterální agendy a také vývoj situace v mezinárodním obchodu s ohledem na rozšířenou praxi uplatňování jednostranných omezujících opatření a zvyšování cel,“ uvádí se na webových stránkách ministerstva.

Lavrov a Pham Minh Tinh dále projednali přípravy na nadcházející zahajovací ceremoniál podpisu mezinárodní úmluvy o boji proti kyberkriminalitě, který se bude konat v říjnu v Hanoji.

Není cesty zpět

Země po celém světě se musí postupně zbavovat závislosti na dolaru v globálním obchodu, prohlásil brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva.

„Myslím, že svět musí najít způsob, jak zajistit, aby naše obchodní vztahy se neuskutečňovaly přes dolar. Pokud jde o obchod s USA, ať je to dolar. Ale pokud jde o obchod s Čínou, Indií, Jihoafrickou republikou, není to nutné,“ řekl na tiskové konferenci po summitu BRICS v Rio de Janeiru.

Podle brazilského vůdce je nutné takové změny provádět opatrně, ale v tomto procesu není cesty zpět.

https://1url.cz/CJE5S
https://1url.cz/9JEb8

sdílet na