Alastair Crooke: „Přechod“ k novému světovému řádu je na Západě za hranicí možnosti

Alastair Crooke – 19. Května 2025

Dokonce i potřeba změny – jen aby bylo jasno – se v USA teprve začíná uznávat.

Pro evropské vedení a pro beneficienty financializace, kteří povýšeně lamentují nad Trumpovou „bouří“ nerozumně rozpoutanou ve světě, jsou však jeho základní ekonomické teze zesměšňovány jako bizarní představy zcela odtržené od ekonomické „reality“.

To je naprostá nepravda.

Jak totiž upozorňuje řecký ekonom Yanis Varoufakis, realitu západní situace a nutnost změny jasně vystihl Paul Volcker, bývalý předseda Federálního rezervního systému, již v roce 2005.

Drsná „skutečnost“ liberálního globalistického ekonomického paradigmatu byla zřejmá již tehdy:

„To, co drží globalistický systém pohromadě, je masivní a rostoucí příliv kapitálu ze zahraničí, který každý pracovní den dosahuje více než 2 miliard dolarů – a stále roste. Neexistuje žádný pocit napětí. Jako země si vědomě nepůjčujeme ani nežebráme. Dokonce ani nenabízíme atraktivní úrokové sazby, ani nemusíme svým věřitelům nabízet ochranu před rizikem poklesu dolaru“.

„Je to pro nás všechno docela pohodlné. Naše obchody a garáže plníme zbožím ze zahraničí a konkurence nás silně limituje ve vnitřních cenách. Určitě pomohla udržet mimořádně nízké úrokové sazby navzdory našim mizejícím úsporám a rychlému růstu“.

„A bylo to [pohodlné] i pro naše obchodní partnery a pro ty, kteří dodávají kapitál. Někteří z nich, jako například Čína [a Evropa, zejména Německo], byli silně závislí na našich expandujících domácích trzích. A centrální banky rozvíjejících se zemí byly většinou ochotny držet stále více dolarů, které jsou koneckonců tím nejbližším, co tento svět má ke skutečně mezinárodní měně.“

„Potíž je v tom, že tento zdánlivě pohodlný vzorec nemůže pokračovat donekonečna“.

Přesně tak. A Trump je v procesu rozmetání světového obchodního systému, aby jej znovu nastavil. Ti západní liberálové, kteří dnes skřípou zuby a naříkají nad nástupem „trumpovské ekonomiky“, prostě popírají, že Trump alespoň uznal to nejdůležitější z americké reality – tj. že tento vzorec nemůže pokračovat donekonečna a že konzumní způsob života založený na zadlužování je dávno za zenitem.

Připomeňme, že většina účastníků západního finančního systému nezná po celý život nic jiného než Volckerův „pohodlný svět“. Není divu, že mají potíže myslet mimo svou zapouzdřenou odezvu.

To samozřejmě neznamená, že Trumpovo řešení problému bude fungovat. Je možné, že Trumpova konkrétní forma strukturální změny rovnováhy by mohla situaci ve skutečnosti ještě zhoršit.

Nicméně restrukturalizace v nějaké podobě je zjevně nevyhnutelná. Jinak se schyluje k volbě mezi pomalým bankrotem, anebo rychlým a neuspořádaným.

Globalistický systém vedený dolarem zpočátku fungoval dobře – alespoň z pohledu USA. USA vyvážely své nadměrné výrobní kapacity po druhé světové válce do nově dolarové Evropy, která přebytky spotřebovávala. A také Evropa měla výhodu, jelikož její makroekonomické prostředí (modely založené na vývozu, garantované americkým trhem).

Současná krize však začala, když se paradigma obrátilo – když USA vstoupily do éry neudržitelných strukturálních rozpočtových deficitů a když financializace vedla Wall Street k vybudování převrácené pyramidy derivátových „aktiv“, která spočívala na malém pilíři reálných aktiv.

Hrubá skutečnost krize strukturální nerovnováhy je dost špatná. Západní geostrategická krize je však mnohem hlubší než jen strukturální rozpor přílivu kapitálu dovnitř a „silného“ dolaru, který vyžírá srdce amerického výrobního sektoru. Je totiž spojena i se současným zhroucením základních ideologií, na nichž stojí liberální globalismus.

Právě kvůli této hluboké oddanosti Západu ideologii (a také Volkerovu „pohodlí“, které systém poskytuje) se spustil takový příval hněvu a otevřeného posměchu vůči Trumpovým plánům na „obnovení rovnováhy“. Sotva se najde západní ekonom, který by řekl dobré slovo – a přesto se nenabízí žádný věrohodný alternativní rámec. Jejich vášeň namířená proti Trumpovi jen podtrhuje, že i západní ekonomická teorie zkrachovala.

Což znamená, že hlubší geostrategická krize Západu spočívá jak v kolapsu archetypální ideologie, tak v paralýze elitního řádu.

Wall Street třicet let prodával fantazii (na dluhu nezáleží) … a tato iluze se právě rozpadla.

Ano, někteří chápou, že západní ekonomické paradigma hyperfinancializovaného konzumerismu založeného na zadlužení se vyčerpalo a že změna je nevyhnutelná. Ale Západ je tak silně zainvestován do „anglo“ ekonomického modelu, že ekonomové většinou zůstávají paralyzováni v pavoučí síti. Neexistuje žádná alternativa („there is no alternative“, TINA) je fráze, kterou se řídí.

Ideologickou páteří amerického ekonomického modelu je především kniha Friedricha von Hayeka Cesta k nevolnictví (The Road to Serfdom), která byla chápána tak, že jakékoli zapojení státu do řízení ekonomiky je porušením „svobody“ – a rovná se socialismu. A poté, po Hayekově spojení s chicagskou školou monetarismu v osobě Miltona Friedmana, který měl napsat „americké vydání“ Cesty k nevolnictví (které se (ironicky) začalo jmenovat Kapitalismus a svoboda), byl archetyp stanoven.

Ekonom Philip Pilkington píše, že Hayekův blud, že trhy se rovnají „svobodě“, a proto souzní s hluboce zakořeněným americkým libertariánským proudem, „se rozšířil do té míry, že jím byl zcela prostoupen celý odborný diskurz“:

„Ve slušné společnosti a na veřejnosti můžete být jistě levicoví nebo pravicoví, ale vždy budete v nějaké podobě neoliberální; jinak vám prostě nebude umožněn vstup do diskurzu“.

„Každá země může mít svá specifika … ale v obecných principech se řídí podobným schématem: zadlužený neoliberalismus je především teorií, jak přebudovat stát, aby byl zaručen úspěch trhu – a jeho nejdůležitějšího účastníka: současných korporací“.

Zde je tedy zásadní věc: Krize liberálního globalismu není jen otázkou obnovení rovnováhy selhávající struktury. Nerovnováha je stejně nevyhnutelná tam, kde všechny ekonomiky podobně, všechny dohromady a všechny najednou, usilují o „otevřený“ anglofonní model, který je veden exportem.

Ne, větším problémem je, že se zhroutil i archetypální mýtus o tom, že jednotlivci (a oligarchové) sledují svou vlastní oddělenou a individuální maximalizaci užitku – díky neviditelné ruce tržní magie – tak, že v souhrnu bude jejich společné úsilí ku prospěchu společenství jako celku (Adam Smith).

Ve skutečnosti je ideologie, které se Západ tak houževnatě drží – že lidská motivace je utilitaristická (a pouze utilitaristická), bludem. Jak upozorňují filozofové vědy, jako je Hans Albert, teorie maximalizace užitku a priori vylučuje mapování reálného světa, a činí tak tuto teorii netestovatelnou.

Paradoxně je ovšem Trump přesto hlavním ze všech utilitaristických maximalizátorů! Je tedy prorokem návratu do éry rozmařilých amerických magnátů devatenáctého století, nebo stoupencem zásadnějšího přehodnocení?

Jednoduše řečeno, Západ nemůže přejít na jinou ekonomickou strukturu (například na „uzavřený“ model s vnitřním oběhem) právě proto, že je tak silně ideologicky zakotven ve filosofických základech té současné – že zpochybnění těchto kořenů se rovná zradě evropských hodnot a základních libertariánských hodnot Ameriky (vycházejících z Francouzské revoluce).

Skutečnost je taková, že dnes je západní vize jím deklarovaných athénských „hodnot“ ve zbytku světa stejně zdiskreditovaná jako jeho ekonomická teorie, stejně jako mezi značnou částí jeho vlastního rozhněvaného a nespokojeného obyvatelstva!

Závěr je tedy následující: Nehledejte v evropských elitách žádný ucelený názor na vznikající světový řád. Jsou v rozkladu a jsou zaměstnány snahou zachránit se uprostřed rozpadu západní sféry a strachem z odplaty od svých voličů.

Tato nová éra však také znamená konec „staré politiky“: Nálepky „červená vs. modrá“, „pravice vs. levice“ ztrácejí na významu. Nové politické identity a uskupení se již formují, i když jejich obrysy ještě nejsou definovány.

Překlad Deepl

Zdroj + https://kispep.wordpress.com

sdílet na