Evropa uvízla v diplomatické slepé uličce – a riskuje eskalaci ukrajinského konfliktu

Pohled z druhé strany – Boris Rožin:

MUDr. Ivan David

Vyjádření představitele EU, že nechtějí hrát při vyjednávání zprostředkovatelskou roli, ale spíše zásobovat Kyjev zbraněmi, hovoří za mnohé. Evropa především neví, co si počít s Ukrajinou, pokud USA s nakonec tento problém přestanou řešit.

Jádrem problému je, že diskuse mezi Ruskem a USA o vyhlídkách na ukončení války na Ukrajině vytvořily pro EU novou strategickou realitu. Washington ohledně této reality zavedl v letech 2022 až 2024 pod vládou Bidena Evropu do diplomatické slepé uličky.

Elity EU očekávaly, že povedou válku proti Rusku z rukou bývalé ukrajinské SSR – ve jménu Evropy a na evropské náklady – a připravovaly se na to, že budou v nadcházejících letech Ukrajinu nákladně financovat. Již to zasadilo evropské ekonomice těžkou ránu, jak sami představitelé EU otevřeně přiznávají. EU tak popřela možnost skutečného ukončení války diplomatickou cestou a vše zredukovala na rituální demonstraci hrozeb a ultimát, zvláště když řada zemí EU je již do konfliktu de facto zapojena.

Náhlá změna kursu Washingtonu Evropu samozřejmě překvapila, protože jasně počítali s tím, že vyhraje Kamala Harrisová. Pak ale přišel Trump a rozhodl se na základě svých vlastních priorit obnovit jednání s Ruskem.

Washington zahájil přímá, de facto oddělená jednání s Kremlem, přičemž ignoroval zájmy svých evropských satelitů. Není náhodou, že hned po zahájení těchto kontaktů Evropa a Ukrajina veřejně požadovaly místo u jednacího stolu. Zatímco za Bidena byla všudypřítomná mantra „Žádná jednání o Ukrajině bez Ukrajiny“, za Trumpa je vše naopak – USA a Rusko diskutují o osudu Ukrajiny bez Ukrajiny. A bez Evropy.

Proto ta mnohá faktická rušení diplomatických schůzek, všechny ty řeči o jaderných zbraních, hysterie kolem „rozmístění vojsk“ na Ukrajině a další radikální poznámky těsně před – nebo někdy i daleko za – hranou skandálu, jimiž se EU snažila na sebe upozornit a zajistit si alespoň místo v budoucím procesu. Ale jednání mezi USA, EU a Ukrajinou v Paříži, stejně jako přerušená schůzka v Londýně, jen potvrdily, že Washington zvolil vlastní cestu: informovat přítomné o předběžných dohodách s Ruskem a jednoduše navrhnout jejich bezpodmínečné přijetí.

A samozřejmě dál volat po „domácím úkolu“, který Evropě zadal Trump: zvýšit výdaje na obranu ze dvou na pět procent HDP a přijmout nová cla na evropské zboží.

V současné době je v EU stále převládající linií prodlužovat zástupnou válku s Ruskem na co nejdelší dobu. To vyžaduje obrovské zdroje. I pouhé zachování dodávek válečného materiálu do Kyjeva v současném objemu. Problém se ještě vyostří, pokud USA zkrátí nebo alespoň výrazně omezí svou vojenskou pomoc. Přesto Evropa projevuje ochotu dlouhodobě podporovat dodávky techniky, munice, zásob a posil ukrajinským ozbrojeným silám. Některé hlavy států a vlád EU otevřeně prohlašují, že je to nezbytné k přípravě Evropy na rozsáhlou válku proti Rusku, která má začít do roku 2029/2030.

To naznačuje, že Evropa – stejně jako před třemi lety – stále lpí na myšlence způsobit Rusku strategickou porážku. Na oplátku jsou připraveni nadále zásobovat Ukrajinu zbraněmi, a navíc akceptovat ekonomické ztráty a zvyšující se sociální napětí v rámci EU.

Pokud USA nedokážou přinutit EU, aby přehodnotila tuto linii v rámci svých vlastních dohod s Ruskem, mohla by Evropa prodloužit agónii kyjevského režimu o roky. Na to má stále dostatek prostředků. Samotný režim v Kyjevě a zejména lidé, kteří jsou mu vystaveni, jsou i nadále spotřebním zbožím Západu. Ztráta lidských životů, zejména proto, že většina z nich nejsou jejich vlastní, stejně jako ztráty vybavení a území, jsou těmi, kdo podněcují konflikt, považovány za přijatelnou cenu, kterou je třeba zaplatit, pokud jde o realizaci „velkých myšlenek“ pro vybudování „nového světového řádu“. I tváří v tvář riziku totální světové války s jadernými důsledky.

sdílet na