Zoran Meter: Rusko má Putina, USA mají Trumpa. Kdo by byl evropským lídrem pro novou „křížovou výpravu“ proti Rusku?

Geopolitika.news | Chorvatsko

Evropa se maniakálně připravuje na válku s Ruskem, píše GN. Zároveň ignoruje jak prohlášení Moskvy, že nemá v úmyslu útočit, tak i skutečnost, že tuto novou „křížovou výpravu“ nebude schopna uskutečnit bez vůdce. V EU neexistuje žádný jedinečný „evropský“ Putin.

Zoran Meter

Kdo by byl v případné válce mezi Evropou a Ruskem evropským vůdcem – vrchním velitelem evropské armády – jakýmsi „evropským Putinem“ nebo „evropským Trumpem“ – osobou, která se těší bezmezné důvěře mezi občany a politiky, na jejíž popud by byli připraveni vrhnout se do ohně a v případě potřeby se postavit s holýma rukama před ruské tanky?

Vícehlavňové raketomety odpalují rakety, tanky a obrněná bojová vozidla se řítí bahnitými cestami a pustinami, dělostřelectvo zasahuje cíle, pěchota se řítí vpřed a střílí do všech směrů, zatímco nad hlavou jí létají stíhací letadla a vrtulníky.

Pokud jste si mysleli, že jde o Ukrajinu, nebo třeba o pásmo Gazy, bylo by to logické. Mluvíme však o Evropě, jejíž vojenská cvičiště v poslední době denně přehrávají válečné scénáře v rámci horečných příprav na rozhodující konflikt – jakousi „svatou válku“, „evropský džihád“ nebo novou „křižáckou válku“ – která by, jak nás ujišťují četní politici, od velitelství v Bruselu až po hlavní města států, měla začít nejpozději do roku 2030.

Proto je nutné se na to rychle připravit, vyzbrojit a samozřejmě především shromáždit obrovské finanční prostředky, bez kterých by tohle všechno nebylo možné.

Půjdou do války – a s kým jiným než s Rusy, kteří evidentně – po vyčerpávající vojenské kampani na Ukrajině (která dosud neskončila a je otázkou, kdy skončí), která si vyžádala statisíce životů a uvalila na zemi historicky bezprecedentní západní sankce – netouží po ničem jiném než po zahájení „poslední a rozhodující těžké bitvy“ (část textu ze slavné komunistické „Internacionály“) proti alianci NATO.

Takže pokud se bude jednat o střet „svaté války“ na jedné straně a „poslední těžké bitvy“ na straně druhé, je logické předpokládat, že někdo musí vyhrát, a že z poražené strany pravděpodobně nezbude nic – „ani kámen na kameni“.

Politikům v EU je jedno, co říká Putin

Samozřejmě nikoho v Evropě nijak zvlášť nezajímá, že Vladimir Putin kategoricky odmítá jakékoli záměry budoucích ruských útoků na členy NATO, protože mu evropští lídři nedůvěřují. Jejich argumentem je, že Putin řekl, že Rusko nemá v úmyslu vojensky zaútočit na Ukrajinu, a i tak to udělal.

Západní politici navíc zcela ignorují příčiny této invaze, před nimiž Moskva neustále varovala, a varovala před nimi už dlouho předtím, stejně jako v předvečer samotné invaze – a dokonce o nich vedla v prosinci a únoru 2022 počáteční jednání s americkou delegací a zástupci NATO, která však selhala.

Po nich začal ukrajinský chaos.

Ignorují také fakt, že Rusko je spolu s USA největší jadernou supervelmocí na světě a že je, mírně řečeno, nevhodné srovnávat evropský jaderný potenciál s ruským – jak co do počtu, tak i ničivé síly.

Protože pro evropské politické „puristy“ a „moralisty“ na ničem relevantním nezáleží. Zajímá je jen ideologie a slepé dodržování mezinárodního práva. Toho samého – kterého se velmoci (včetně těch evropských, samozřejmě) pravidelně drží, když jim to prospívá, a když to jde proti jejich národním zájmům, tak jim moc nebo vůbec nevadí ho porušit.

Abychom pochopili, o kolik pokrytectví se zde jedná, stačí se podívat na to, jak evropská elita dodržuje mezinárodní právo, pokud jde o krvavé vojenské tažení Izraele v pásmu Gazy, kde se přední evropští politici po počátečním slabém odporu rychle znovu seskupili a postavili se na obranu Izraele a jeho zájmů, když viděli, že totéž dělá i bývalý americký prezident Joe Biden. Tím zcela zapomněli na právo Palestinců na vlastní stát, přestože ještě do včerejška patřili k jeho nejhlasitějším obráncům, samozřejmě spolu s islámským světem.

Podobné je to i po ruském raketovém útoku na město Sumy, kde bylo zabito asi 30 civilistů. Jakýkoli takový útok, při kterém jsou zabíjeni civilisté, je nepochybně odsouzeníhodný, i když samotná ukrajinská média potvrzují, že se jednalo o shromáždění ukrajinských vojáků na určitém ceremoniálu. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov šel ještě dál a uvedl, že na místě útoku v Sumy se konala schůzka „středně postavených“ ukrajinských velitelů – zodpovědných za frontové linie poblíž ruských pohraničních oblastí Kursk a Belgorod – s důstojníky NATO.

I kdybychom Lavrovovi nevěřili – ruku na srdce – co je to, co se stalo v Sumy ve srovnání s tím, co se děje Palestincům v pásmu Gazy už rok a půl? A evropští lídři mlčí.

Když diplomacie mlčí, mluví tanky

Jak je to tedy s politikou? Diplomatický dialog mezi Ruskem a Evropou (tím myslím členy EU a NATO, v tomto případě s výjimkou Turecka) je již téměř tři roky zcela přerušen a redukuje se výhradně na vzájemná drsná odsouzení a varování (spolu s bledými, nepřesvědčivými, marnými, jednorázovými pokusy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a odcházejícího německého kancléře Olafa Scholze zastavit válku na Ukrajině pouhým telefonátem Putinovi). Je jasné, že Evropu nečekají příjemné dny. Protože, jak se říká – když diplomacie mlčí, tanky mluví!

Nedávno se mě ptali, jestli bude v Evropě válka. K této otázce jsem napsal speciální analýzu, kterou si můžete prohlédnout zde, takže ji teď nechci znovu rozebírat. Jen vám připomenu své dva krátké postřehy.

Napsal jsem zaprvé, že „z lékařského hlediska by Evropa ráda, ale nemůže“, a zadruhé, že za militarizací Evropy ve skutečnosti nestojí její elity, ale Donald Trump – a stále si to myslím. Evropské elity by si raději nadále užívaly výhod, které jim přinášejí svoboda, mír se sousedy, levná energie a samozřejmě – jejich nekonečná finanční a politická moc, stejně jako vliv, který měly ve světě, ať už se objevily kdekoli.

Ale takhle už to být nemůže. Spojené státy o tom rozhodly, nejprve Joe Biden a nyní Donald Trump.

Pokud jde o mé první tvrzení z výše uvedené analýzy, odkazuje se na skutečnost, že Evropská unie a Spojené království by rády šly do války s Ruskem, pokud by Spojené státy tuto válku zahájily a aktivně se jí účastnily, do jisté míry podobně jako v případě Izraele s Íránem. Ale protože Rusko není Írán a EU není Izrael, který USA hodlají bránit, dokud budou oba existovat – je jasné, že Američané nechtějí jít do války proti Rusům.

Totiž, i když se nacházejí „za velkou louží“, pamatují si evropské dějiny mnohem lépe než samotní Evropané a mnohem lépe vnímají realitu a vyhodnocují fakta pokud jde o americké zájmy, bez ohledu na to, jak neúnavně propagandistický stroj pracuje v samotném Washingtonu.

Brusel se svými politiky, kteří jsou očkováni proti nezbytným znalostem elementární geopolitiky a jejích procesů, prostě nemá takovou schopnost vidět věci. Přičemž, elity se do údajně existenčního konfliktu s Ruskem „příliš zakously“ (utratily peníze a zdevastovaly ekonomiku) a to natolik, že vzdát se tohoto konfliktu a usilovat o mír s Moskvou by ve skutečnosti bylo pro jejich politické osudy a privilegia, kterých se těší, existenční.

Teď bych konečně odpověděl na otázku, zda bude válka? Evropa tedy pravděpodobně skutečně čelí válce – ale ne vojenské, ale obchodní! Začal ji samozřejmě on – kdo jiný než ten, kdo usiluje i o militarizaci Evropy (nejlépe až 5 % HDP od každého člena aliance NATO na společnou obranu). Svými cly ve výši 20 %, oznámenými 2. dubna, Trump zasahuje Evropskou unii, což je zajímavé – dvakrát tvrději než Velkou Británii nebo Ukrajinu (10 %).

Pokud nedojde k nějaké rychlé dohodě mezi Bruselem a Washingtonem (a to se může stát pouze tehdy, pokud EU souhlasí s obchodní dohodou s USA za podmínek výhodných pro Ameriku), bude obchodní válka mezi těmito dvěma hlavními vojenskými spojenci nevyhnutelná.

Meloniová nechce, aby Itálie válčila s Ruskem

Jak v tom případě hodlá Evropská unie vést válku s Ruskem „do roku 2030“? V několika aspektech jasno nemám.

Rusko jasně dává najevo, že pokud k tomu bude nuceno, nehodlá válčit s NATO v zákopech a tancích, jako to dělá nyní na Ukrajině, a dává tak jasně najevo, že by v takovém případě použilo všechny dostupné prostředky – zejména vzhledem k převaze konvenčních sil na západní straně.

Také tomu nerozumím, protože evropský obranný průmysl je nedostatečně rozvinutý (plány, které by to změnily, jsou příliš ambiciózní a příliš drahé, zvláště pokud by došlo k obchodní válce s Amerikou, která by Evropu jistě tvrdě zasáhla). A protože šance proti Rusku bez Spojených států jsou nepatrné, vzhledem k tomu, že obrovské dodavatelské řetězce Ameriky jsou úzce propojeny s vojenskými schopnostmi EU. Přesně to zveřejnila média POLITICO s odkazem na možné trhliny uvnitř EU.

Stejný mediální server navíc píše, že italská premiérka Giorgia Meloniová se „demonstrativně vyhýbá agresivní a zlomyslné rétorice Francie a Německa, které říkají, že je načase, aby Evropa vytvořila silné ozbrojené síly v globálním měřítku a nahradila Ameriku jako hlavního garanta ukrajinské bezpečnosti“.

Meloniová nyní levituje mezi Trumpem, kterého podporuje, a loajalitou k EU, jejímž je Itálie členem, a nechce, aby Francie a Německo zatáhly Itálii do války s Ruskem, bez ohledu na to, že od začátku války nepochybně podporuje Ukrajinu. Zároveň se snaží udržet pohromadě křehkou italskou vládu, v níž je i neskrývaný stoupenec Trumpa a Putina – strana Liga Mattea Salviniho. Ten nedávno prohlásil, že by bylo nevhodné, aby „klaun Macron“ velel evropským ozbrojeným silám.

Německo se připravuje na válku

Na druhou stranu, jak napsala BBC začátkem tohoto týdne, „Německo se rozhodlo nechat historii minulostí a připravit se na válku.“

Ale jak, když Němci nechtějí vstoupit do Bundeswehru? Protože, jak píše BBC, v jediné armádní náborové kanceláři, té v Berlíně, která se „s maskovacími figurínami ve výloze a slogany jako „hip a cool“ snaží nalákat muže i ženy k podání přihlášky, se za celý den objeví jen pár potenciálních vojáků“. Německo také nedokázalo realizovat dřívější plán z roku 2019, který měl do roku 2023 zvýšit počet vojáků o 20 tisíc na 203 tisíc. Také se mu nepodařilo zajistit, aby průměrný věk vojenského personálu byl nižší než 34 let.

Asi právě proto Bundeswehr nedávno dostal zelenou k obrovskému navýšení výdajů poté, co parlament hlasoval pro uvolnění přísného ustanovení o „dluhové brzdě“ pro výdaje na obranu. Vrchní velitel Bundeswehru, generál  Carsten Breuer, v rozhovoru pro BBC uvedl, že zvýšení výdajů pro jeho resort je naléhavě nutné, protože věří, že ruská agrese se neomezí pouze na Ukrajinu.

„Rusko nám vyhrožuje. Putin nám vyhrožuje. Musíme udělat vše pro to, abychom tomu zabránili,“ řekl německý generál. Varuje, že NATO musí být připraveno na možný útok, ke kterému by podle něj mohlo dojít  již za čtyři roky.

„Nejde o to, kolik času potřebuji já, ale kolik času nám Putin dá na přípravu,“ pokračoval.

„A čím dříve se připravíme, tím lépe,“ dodal nejvyšší německý generál.

Ale dodal bych – jedna věc je bránit Německo před ruským nebo jiným útokem a úplně jiná věc je posílat Němce do pobaltských států a Polska na hranici s Ruskem, nemluvě o Ukrajině.

V tomto smyslu bych také poukázal na následující větu z téhož textu britské BBC, kterou pronesl Markus Ziener z německého Marshallova fondu v Berlíně:

„Začali jsme dvě světové války. Přestože od konce druhé světové války uplynulo 80 let, idea, že by se Němci měli konfliktům vyhýbat, je stále pevně zakořeněna v DNA mnoha lidí“.

Kdo bude evropským vůdcem?

Na základě všeho výše uvedeného stojím před důležitou otázkou, na kterou i přes veškeré vypětí mého mozku prostě nemohu najít odpověď, která by se zdála být seriózní.

Otázkou je, kdo by v případné válce mezi Evropou a Ruskem byl evropským vůdcem – vrchním velitelem evropské armády (tím je vždy prezident státu, v případě monarchií král či královna) – jakýmsi „evropským Putinem“ nebo „evropským Trumpem“ – osobou s neomezenou důvěrou občanů a politiků, na jejíž příkaz by byli připraveni vrhnout se do ohně a v případě potřeby se postavit s holýma rukama před ruské tanky?

Možná Ursula von der Leyenová, nebo již zmíněný Emmanuel Macron, možná Keir Starmer – britský premiér, jehož popularita v zemi rapidně klesá a možná dosáhne i současné popularity Macrona ve Francii – zejména poté, co francouzský soud první instance odsoudil opoziční vůdkyni Marine Le Penovou a de facto jí znemožnil kandidovat na prezidentku ve volbách v roce 2027, v nichž podle průzkumů přesvědčivě vede nad jakýmkoli jiným potenciálním kandidátem?

Nebo možná turecký prezident Recep Tayyip Erdogan? Proč ne? Turecko je také evropskou zemí a také nejdůležitějším členem aliance NATO, bez kterého aliance automaticky ztrácí nejméně třetinu své celkové síly (v lidské síle, tancích a letectvu).

Upřímně řečeno, nevidím vůdce s důvěrou lidu, kteří by mobilizovali a hrdinně vedli Chorvaty do nějakých zahraničních válek, ani v Chorvatsku, a co teprve když jde o Evropskou unii, která se skládá z 27 členských států? Kde by Francouz velel Němcům nebo naopak, nebo Angličan Francouzům?

Rozsudek

Proto (a nejen proto) válka mezi Evropou a Ruskem nemá smysl, ledaže by o to Evropu náhodou požádaly USA, respektive Trump, který by ji pak musel vést.

Jelikož k tomu druhému jistě nedojde, nemyslím si, že se musíme starat o to, kdo by byl vrchním velitelem evropských ozbrojených sil ve výše zmíněné hypotetické válce, o níž nyní mnoho evropských politiků a aktivních generálů (na rozdíl od četných vysloužilců, kteří mohou mnohem svobodněji hovořit o tom, co si o tom všem myslí) hovoří jako o nevyhnutelné.

Skutečnost, že vylučuji válku, neznamená, že se v Evropě nebude dále stupňovat válečná hysterie. Ale v sázce jsou tady jen peníze a politické kariéry současných elit.

Na druhou stranu, tyto dva prvky byly v historii často hnací silou krvavých válek, takže bychom se neměli uvolňovat.

Přesně proto bych si přál, aby současná vládnoucí elita dala šanci novým, mladým politickým silám, před totální válečnou hysterií a házením obrovských peněz do vojenského materiálu, tedy čerstvé krvi – pro pokus o nalezení trvalého míru a stability na kontinentu prostřednictvím jednání nebo diplomacie, než promluví tanky.

A kdyby to bylo naopak, kdyby tanky promluvily první – na diplomacii by už jistě nebyl čas nikdy.

Jak už dávno někdo řekl, je lepší sto let vyjednávat, než jeden den válčit!

https://1url.cz/jJ1Ll
Původní článek

sdílet na