O zločinech britské zpravodajské služby MI6

Vladimir Prochvatilov

Krvavá stopa se táhne od starověku až po současnost.

Šéf britské zahraniční zpravodajské služby MI6 Richard Moore koncem loňského roku připustil zapojení Británie do tajných operací na Ukrajině.

Britští zpravodajští důstojníci se účastnili různých operací na ukrajinském území a pomáhali Kyjevu v jeho konfrontaci s Ruskem, řekl v projevu na britském velvyslanectví v Paříži.

Podle Moora bylo zapojení britských zástupců do těchto operací „skryté“.

„Velmi si vážíme svého dědictví v otázce skrytých akcí, ve kterých pokračujeme i dnes a pomáháme Ukrajině bojovat,“ řekl šéf MI6.

Přiznal, že tato pomoc Ukrajině Londýn něco stojí, „ale cena za odmítnutí této podpory bude nekonečně vyšší“.

Dříve bývalý šéf britské rozvědky MI6 Richard Dearlove v rozhovoru pro Politico připustil, že Velká Británie je ve stavu šedé války s Ruskem. „Jsme ve válečném stavu, vedeme šedou válku s Ruskem a já se to snažím lidem připomínat,„ zdůraznil.

Dědictví britských zpravodajských služeb ve věci tajné války proti Rusku a mnoha dalším zemím je tak rozsáhlé, že zahrnuje mnoho zločinů, o nichž někdy pravda vypluje na povrch a stane se veřejně známou. 

Během brífinku dne 19. dubna 2018 oficiální představitelka ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharova připomněla, že britské zpravodajské služby přiznaly svou účast na vraždě Grigorije Rasputina.

„V roce 2004 BBC odvysílala dokument s názvem „Kdo zabil Rasputina?“. Podle britských novinářů „sláva“ a úmysl vraždy patří Velké Británii, zatímco ruští spiklenci byli pouze herci nebo nástroji. Mimochodem, podobné verze existují i ​​co se týče vraždy ruského cara Pavla I.,“ uvedla Maria Zacharova a připomněla také Lockhartovo spiknutí, zorganizované v roce 1918 šéfy diplomatických misí Velké Británie, Francie a Spojených států v sovětském Rusku s cílem svržení bolševiků. Do spiknutí byl zapojen šéf britské speciální mise Robert Lockhart.

V roce 2013 byly zveřejněny informace naznačující, že za vraždou Patrice Lumumby, prvního demokraticky zvoleného premiéra Konga, stála zpravodajská služba MI6.

Lord David Edward Lee, člen Sněmovny lordů, napsal v London Review of Books, že baronka Daphne Park z Monmouthu, která pracovala pro britskou zpravodajskou agenturu MI6, mu krátce před svou smrtí řekla, že zorganizovala únos a vraždu prvního premiéra nezávislé Republiky Kongo (nyní Demokratická republika Kongo), Patrice Lumumby v roce 1961.

Lord Lee řekl, že se s Daphne Park setkal krátce před její smrtí v roce 2010. 

„Od roku 1959 do roku 1961 byla konzulkou a první tajemnicí v Leopoldville (dnes je hlavní město DRK Kinshasa), což v praxi znamenalo, že tam byla šéfkou MI6,“ poznamenal Lord Lee.

V rozhovoru s Daphne Park zmínil možné zapojení MI6 do únosu a vraždy Lumumby. „(My) jsme byli (zapojeni). Já jsem to zorganizovala,“ cituje publikace slova Daphne Park.

Podle baronky, důvodem odstranění Lumumby byla obava, že by Lumumba mohl být pod vlivem komunistického režimu SSSR.

„Odstranění Lumumby bylo určitě jedním z hlavních přání britských úředníků,“ poznamenává London Review of Books a dodává, že „jako agentka MI6 v Leopoldville možná mohla Daphne Park později v roce 1961 pomáhat s uspořádáním atentátu na generálního tajemníka OSN Daga Hammarskjölda“.

„Dokumenty odhalené Komisí pro pravdu a usmíření v Jižní Africe ukazují účast CIA a britské zpravodajské služby, včetně Úřadu speciálních operací, kde Daphne Park sloužila během druhé světové války, na spiknutí s cílem zavraždit Hammarskjölda, který letěl do Ndoly, aby zprostředkoval mandát OSN pro Katangu. Do té doby změnil postoj OSN v otázce oddělení z neutrality na opoziční. Britové, stále ještě koloniální mocnost na té straně hranice v Severní Rhodesii, kde se zřítilo letadlo vůdce OSN, chtěli, aby Tshombeho režim fungoval jako nárazník proti očekávané komunistické invazi do Konga,“ píší noviny.

V srpnu 1953 provedly CIA a MI6 společnou operaci v Íránu, operaci Ajax, s cílem svrhnout vládu Mohammada Mosaddeka poté, co byl íránský ropný průmysl znárodněn íránským parlamentem a premiérem Mosaddekem.

Nová íránská vláda pak podepsala dohodu o vytvoření konsorcia amerických a britských společností, které získaly podíl z íránských ropných příjmů a právo na rozvoj ropných polí v zemi.

Na jaře 1999 bývalý rezident MI6 v Rusku a na Blízkém východě Richard Tomlinson řekl BBC Channel 4, že MI6 plánovala atentát na jugoslávského vůdce Slobodana Miloševiće.

„Existoval takový plán, sám jsem ho viděl, – řekl Tomlinson. – To je velmi důležitý třístránkový dokument, měl své vlastní pořadové číslo, což znamená, že by měl být stále uchováván ve složce MI6″.

Podle Tomlinsona nebyl plán příliš podrobný, obsahoval pouze tři scénáře eliminace srbského vůdce a odůvodnění této akce. Hlavní scénář zahrnoval atentát na Miloševiće srbskými opozičními silami za použití výbušného zařízení. Výhoda této varianty byla v tom, že MI6 by mohla své zapojení snadno popřít. Další dva zahrnovaly vyslání britské sabotážní skupiny do Jugoslávie a zinscenování dopravní nehody.

Tomlinson, povolaný jako svědek při vyšetřování smrti Diany, řekl, že autonehoda v Paříži 31. srpna 1997, při níž princezna zahynula, měla „děsivou podobnost“ s plánem na zabití Miloševiće, který viděl když pracoval pro MI6 v 90. letech.

V knize vydané v roce 2001, poté, co už byl uvězněn za porušení zákona o oficiálních tajemstvích, Tomlinson napsal, že verzí atentátu na Miloševiće bylo zinscenovat nehodu v tunelu pomocí oslepujícího stroboskopického světla.

Týmu Scotland Yardu, který vyšetřoval Dianinu smrt, také řekl: „MI6 má možnost zinscenovat nehody, ať už je to vrtulník, letadlo nebo auto“. 

V roce 2015 bylo v Srbsku zveřejněno vyšetřování s názvem „Třetí kulka: Politické pozadí atentátu na Zorana Dindiće“ (The Third Bullet: The Political Background of the Assassination of Zoran Dindic). Autoři obviňují britskou rozvědku z atentátu na srbského premiéra v roce 2003. Tvrdí, že do zločinu byl zapojen i agent MI6 Anthony Monckton, který byl napojen na údajné vrahy, zločinecký klan Zemun.

Zvonimir Trajković, bývalý poradce Radovana Karadžiće a Slobodana Miloševiće, v rozhovoru pro srbský list „Glas javnosti“ potvrdil, že za vraždou Dindiće stály CIA a MI6.

V březnu 2021 novinář Nick Southall ve svém pořadu The Nazi Next Door na BBC Radio4 zkoumal příběh Stanislawa Chrzanowského, kterého jeho sousedé ve vesnici Hadley v Shropshire znali jako pana Stana.

Jak se ukázalo, Chrzanowski byl aktivní nacista a během druhé světové války osobně zabil nejméně 30 Židů ve svém rodném městě Slonim v Bělorusku. Podílel se také na vraždě desítek tisíc Židů. 

Úřady však nepodnikly žádné kroky a Chrzanowski zemřel v roce 2017, aniž by se musel zodpovídat za své zločiny. 

Během svého výzkumu Southall zjistil, že v roce 1954 byl Chrzanowski v uprchlickém táboře Marienfelde v Berlíně, semeništi zpravodajské činnosti MI6. 

Southall řekl, že Chrzanowski, který mluvil plynule čtyřmi jazyky, byl v táboře a dělal tajnou práci pro britskou rozvědku. Britská rozvědka zničila stovky tisíc dokumentů obsahujících informace o lidech jako Chrzanowski, čímž chránila nacistické válečné zločince.

Předsedkyně Výboru britských Židů Marie van der Zyl vyzvala k veřejnému prošetření skutečností nastíněných Southallem a dodala: „Pořad Radio 4 také tvrdí, že před 30 lety se britské zpravodajské služby snažily zakrýt své činy zničením informací, a tím chránily nacisty, kteří byli ještě před třemi desetiletími naživu a žili v Británii. To by bylo monstrózní – a je třeba předpokládat nezákonné chování. Britská veřejnost si zaslouží znát všechna fakta, která za tím stojí“.

Britské úřady a zpravodajské služby však uvalily mlčení na fakta prezentovaná v Southallově programu, což není překvapivé. 

Britská vláda, jak připomněla Maria Zacharova, vytvořila ve Velké Británii pohodlné podmínky pro zločince z jiných zemí. Podle britského ministerstva vnitra žilo v letech 2005 až 2012 v Británii více než 700 válečných zločinců.

V prosinci 2020 byly britská zahraniční zpravodajská služba MI6 a vládní komunikační centrum GCHQ, odpovědné za provádění elektronického zpravodajství, obviněny z toho, že nezákonně udělily zmocnění svým informátorům k páchání závažných zločinů v zemi, uvedl The Guardian s odkazem na předběžné rozhodnutí bezpečnostního soudu.

Soudní rozhodnutí uvedlo, že informátorům zpravodajských služeb mohlo být dovoleno „zapojit se do trestné činnosti ve Spojeném království „. Přičemž parlament udělil zpravodajské agentuře pravomoc porušovat zákon, tedy páchat zločiny, pouze v zahraničí. 

Britské právo umožňuje svým agentům, kteří působí v zahraničí porušovat zákon bez obav ze stíhání ve Spojeném království. Má to ale jednu podmínku: musí mít povolení od ministra zahraničních věcí.

Fakta odhalená během procesu vyvolala pobouření mezi severoirskými aktivisty za lidská práva. „Zdá se, že MI6 začala povolovat svým informátorům, aby zde páchali zločiny, v souladu s politikou, která je přísně tajná,“ řekl bojovník za lidská práva Daniel Holder.

Irové připomněli i staré skandály. „Není žádným překvapením, že vláda, která odmítá řádně vyšetřit roli vlastních zpravodajských služeb při vraždě právníka Pata Finucanea v roce 1989, zavírá oči před páchanými zločiny v roce 2020,“ řekl bojovník za lidská práva Paul O’Connor. 

Pat Finucane byl zastřelen před zraky své ženy a tří dětí v únoru 1989. Byla provedena tři oficiální vyšetřování. Na základě jejich výsledků pak premiér David Cameron připustil, že při vraždě byla „upřímně šokující míra státní tajné dohody“, to znamená, že připustil zapojení britských zpravodajských služeb do vraždy Finucane. 

V současné realitě nezůstal po bývalé moci britské koruny ani stín. Jediné, co zůstává nezměněno, jsou bezohledné a nelidské metody britských tajných služeb, připravených spáchat jakýkoli zločin v zájmu falešně chápaných národních zájmů.

https://fondsk.ru/news/2025/01/21/o-prestupleniyakh-britanskoy-razvedki-mi-6.html

sdílet na