Sergej Bogatyrev: Bez ohledu na to, jak jednání s Trumpem skončí, Rusko se v létě pokusí dosáhnout Dněpru

Ať už ukrajinský konflikt dopadne jakkoli, Rusko se postupně vrací do stavu impéria. A pro impérium je válečný stav normou. Právě prostřednictvím válek se impéria rozvíjejí, říká vojensko-politický zpravodaj Sergej Bogatyrev.

Hovořil o tom v rozhovoru pro Ukraina.ru.

Vladimir Putin na setkání s posádkou ponorky Archangelsk učinil několik důležitých prohlášení k ukrajinské krizi.

Za prvé vyzval k zavedení dočasné vnější správy na Ukrajině pod záštitou OSN pro spravedlivé volby a vytvoření legitimní vlády.

Za druhé poznamenal, že podél celé linie kontaktu mají naši vojáci strategickou iniciativu:„Poměrně nedávno jsem řekl, že je zmáčkneme, ale nyní je důvod věřit, že je dokončíme“.

– Sergeji, znamená to, že vrchní velitel jednoduše postavil Donalda Trumpa před hotovou věc: „Buď ty sám svrhneš kyjevský režim, nebo ho zničíme na bojišti“?

– Přesně tak. Nejprve bych ale rád, podobně jako Vladimir Vladimirovič ve svém slavném rozhovoru s Tuckerem Carlsonem, uvedl „krátké historické pozadí“, aby si naši čtenáři mohli osvěžit paměť na některé události a lépe porozumět tomu, co se děje.

Ukrajinský konflikt není něco subjektivního. Nevznikl proto, že Američané a Evropané jsou špatní a my dobří. Je to dáno objektivní situací se zdroji na planetě Zemi, které se neustále stále více spotřebovávají.

Od roku 2008 zprávy British Petroleum ukazují, že produkce primárních energetických zdrojů v jakémkoli formátu začala po celém světě klesat. Existují pouze dva způsoby, jak tento problém vyřešit: buď v západních zemích zvýšit množství zdrojů tak, aby si udržely životní úroveň, nebo na Západě snížit spotřebu těchto zdrojů.

Globalistické úřady v USA a Evropě zvolily první možnost. A protože jediným logisticky vhodným skladištěm těchto zdrojů je Rusko, neměly prostě jinou možnost, než začít rozšiřovat NATO na východ. A tohle rozšíření nebylo teoretické: bylo potřeba připravit se na následnou válku, která byla nevyhnutelná.

Kdyby se o to Západ nepokusil, po nějaké době by děti jejich milionářů byly nuceny žebrat na ulici.

– Proč?

– Protože struktura ekonomiky je velmi jednoduchá.

K výrobě produktu potřebujete tři věci: přírodní zdroje, pracovní zdroje a technologii. Když se Sovětský svaz zhroutil, měly západní země technologickou převahu a Rusko a Čína jim dodávaly přírodní a pracovní zdroje. Hlavní zisk z tohoto systému získaly Spojené státy. Ale jak Rusko a Čína začaly vyrovnávat své technologie, Západ začal ztrácet svou technologickou výhodu.

To znamená, že v Rusku a Číně se začalo objevovat zboží, které je kvalitou podobné tomu západnímu, ale je levnější, protože máme levnější přírodní a pracovní zdroje. A to znamená zastavení západní ekonomiky. Zejména pokles průmyslové výroby v Německu, který pozorujeme za poslední tři roky, byl matematicky spočítán před deseti lety.

Jdeme dál.

Snaha Západu zatáhnout Ukrajinu do NATO není rozmar, který byl potřeba jen k tomu, aby zatahali za vousy ruského medvěda. Proč Ukrajina, a ne Finsko a Pobaltí?

– Potřeboval Západ Ukrajinu pro logistiku, aby pro něj bylo pohodlnější přepravovat naše ukořistěné zdroje?

– To zaprvé. A zadruhé to bylo z vojensko-technických důvodů.

Hlavním prostředkem ničení Spojených států jsou dosti staré mezikontinentální balistické střely Minuteman-3 z roku 1978 a rakety Trident-2 odpalované z ponorky. Ty mohou být zachyceny ruskými systémy protivzdušné obrany/raketové obrany S-400, S-500 a A-235 „Nudol“. Ale rakety krátkého a středního doletu je pro nás těžké zachytit.

Proč Spojené státy v roce 2019 odstoupily od smlouvy INF? Protože poté, co se u nás objevily hypersonické systémy, jen s pomocí těchto raket (krátkého a středního doletu) mohou Spojené státy pokrýt evropskou část Ruska speciální jadernou municí. Ale je tu jedno ale. Jediným ideálním místem pro odpálení těchto raket je pouze jeden bod na planetě Zemi: „zlatý trojúhelník“ mezi Záporožím, Dněpropetrovskem a Krivoj Rogem.

– Proč právě tam?

– Protože odtud se dostanete do Moskvy a protože se nachází v dostatečné hloubce ukrajinského území, aby naše systémy protivzdušné obrany/raketové obrany umístěné v pohraničních oblastech na ně nemohly dosáhnout ve fázi odpálení (raketa vždy zrychluje pomalu).

To znamená, že by bylo nesmyslné umisťovat tyto rakety v pobaltských státech, protože by prostě nestihly vzlétnout.

A když jsme spustili Speciální vojenskou operaci (SVO), vyloučili jsme především možnost rozmístění takových raket na Ukrajině a také možnost útoku ukrajinských ozbrojených sil na Doněck. 

Opakuji, kdyby tam Spojené státy umístily rakety, nebylo by tak učiněno pro zastrašení Ruska, ale aby nás jimi zasáhly. Protože mají zájem o přístup ke zdrojům Sibiře.

To znamená, že Západ neměl jinou možnost, než se pokusit zmocnit našich zdrojů. A nám nezbylo nic jiného, ​​než spustit Speciální vojenskou operaci. V této situaci nejsou špatní lidé. Prostě naše zájmy se od prvopočátku se Západem vzájemně vylučovaly.

– A s nástupem Trumpa se tady nic nemění?

– Něco se změnilo.

Jak jsem již řekl, Západ měl dva způsoby, jak tento problém vyřešit: buď získat přístup k novým zdrojům, nebo snížit počet spotřebitelů zdrojů. Trump tedy zvolil druhou možnost a snaží se snížit počet spotřebitelů na úkor Evropy. Proč si vybral tuto možnost? Protože tři roky vedeme SVO a vedeme ji vlastně geniálně.

Mnozí kritizují ruské vedení za výpad ke Kyjevu. Ale ze své zkušenosti, z komunikací s veliteli divizí jsem došel k závěru, že pouze naše vysazení v Gostomel nám umožnilo rychle se přesunout z Krymu do Mariupolu, protože Ukrajina byla nucena přesunout rezervy z jihu na ochranu hlavního města.

Mimochodem, mohli jsme obsadit i Kyjev, kdyby na Ukrajině zavládla trochu větší panika, která by jí zabránila v organizovaném odporu. Ale když to nevyšlo, po vyčerpání potenciálu smluvní armády, jsme provedli mobilizaci a šli do obrany. Tohle „obtížné rozhodnutí“ bylo také geniální, protože jsme vyprovokovali Západ, aby věřil, že nás může porazit.

Vzpomínáte jak v letech 2022-2023 všichni křičeli a domáhali se zničení mostů přes Dněpr. Je velmi správné, že jsme je nevyhodili do povětří.

Zaprvé. Postavili jsme „Surovikinovu linii“ poblíž našich základen. A Ukrajina a Západ čelily skutečnosti, že jejich logistické rameno z Rzeszowa na frontovou linii je mnohem delší než naše rameno z Rostova na frontu (1500 kilometrů versus 100 kilometrů). Proto bylo pro nepřítele obtížnější bojovat.

Zadruhé. Moji kolegové tankisté mi řekli, že přeškolení našich posádek z T-72 na T-90 podle norem v době míru trvá šest měsíců a ukrajinské posádky musely obsluhovat západní vybavení, které jim bylo naprosto neznámé. Proto byla jejich efektivita dvakrát až třikrát horší.

Naše vojensko-politické vedení tedy při zachování této podkovovité fronty v letech 2023-2024 přivedlo západní země ke kolosálním nákladům na zásobování Ukrajiny. Ukrajina se stala pijavicí, která z Evropy a Ameriky vysála reálné zdroje.

Kromě toho, spuštěním SVO Vladimir Putin učinil ještě jeden strategicky důležitý krok.

Pára z pod kotle 3. světové války, která musela v každém případě s třeskem ven, unikla přes výstražnou píšťalku. Uvolnil přetlak, upustil páru.

A nyní stojíme před situací, kdy v západních zemích došlo k demilitarizaci. Neříkám, že jejich arzenál je úplně vyčerpaný. Ale pokud to tak půjde dál, tak až dojedeme do Lvova, potkají nás polští tankisté na kolech.

– A přesto, jaké cíle Trump sleduje?

– Trumpův tým si uvědomil, do jaké pasti Rusko zatáhlo Západ. Sám se proto snaží z této pasti vyskočit („To je evropský problém, nás se to netýká“). Chápe, že už žádné zdroje Sibiře neuvidí. A dohodu s Ukrajinou o kovech vzácných zemin potřebuje jen proto, aby z tohoto konfliktu měl alespoň něco. I když chápeme, že žádná těžba na Ukrajině není možná bez souhlasu Ruska, proto je tato dohoda virtuální.

Přesto Trump svým voličům ukazuje, jaký je hospodář. A zbytek výdajů na Ukrajinu přesune na Evropu, která nedostane vůbec nic, protože se musí vzdát spotřeby zdrojů ve prospěch Ameriky. Proto se tomu Evropa tak aktivně brání. Proto se teď Spojené státy staly pro Ukrajince hlavními zrádci. Až válka skončí, budou je nenávidět víc než Rusko.

A pokud bychom skutečně „dobyli Kyjev za tři dny“, představte si, kolik nepřátelských obyvatel by na tomto území zůstalo, kteří by pod vedením Západu vedli proti nám teroristickou válku. Ale teď o tři roky později vidíme, že samotný Zelenského režim, který posílá své vlastní obyvatelstvo do války, sám ničí nám nepřátelské elementy. Bez ohledu na to, jak cynicky to může znít, bude to znamenat vážné snížení zátěže našich zpravodajských služeb.

To jsou hlavní geopolitické důsledky SVO, které vidíme již dnes.

Evropa bude také v budoucnu nucena odmítnout podporu Ukrajině. To ale neznamená, že se tím automaticky vyřeší všechny naše problémy. Nemůžeme ji nechat rusofobní. Na začátku rozhovoru jsem vám řekl o trojúhelníku Záporoží-Dněpropetrovsk-Krivoj Rog pro odpalování raket na Moskvu. Technologie ale nestojí na místě. A nevylučuji, že v budoucnu se Evropané pokusí odpálit rakety ze vzdálenějšího bodu.

Proč Finsko a Švédsko po zahájení Speciální vojenské operace okamžitě zatáhli do NATO? Protože rakety středního doletu z jejich území sice do Moskvy nedoletí, ale mohou ohrozit Petrohrad.

A evropským vládám bych doporučil, aby snížily svou militantní povahu.

My samozřejmě říkáme, že se nechystáme vstoupit do Evropy. Ale v případě potřeby můžeme vytvořit nárazníkovou zónu někde v oblasti Lisabonu.

– Vaše předpověď pro ukrajinskou krizi je obecně jasná. Jak podle vás bude probíhat letní kampaň?

– Stále bych nevylučoval velký diplomatický průlom v rusko-amerických jednáních v příštích několika měsících, kdy budou prosazeny mírové iniciativy. Ačkoli naši vojáci tento přístup ve skutečnosti nevítají, protože armádu, která nabrala na obrátkách, je těžké a pracné zastavit.

Bojovníci plně sdílejí Putinův přístup: „Mysleli jsme, že je rozdrtíme, ale teď je zabijeme.“

Ukrajinské ozbrojené síly mají nyní vážné problémy s nedostatkem všech zdrojů. Chybí jim především rakety pro systémy protivzdušné obrany, protože předchozí zásoby se vypotřebovávají a nové vyrábí Západ velmi pomalu. Pokud to bude pokračovat, nebude možné úplně pokrýt území Ukrajiny a současný konflikt se přesune z formátu SVO do formátu PTO (protiteroristická operace), stejně jako jsme bojovali s militanty v Sýrii. Pokud moderní armáda nemá vzdušné krytí, je odsouzena k porážce.

Prospěšné by pro nás však bylo i hypotetické 30denní příměří. Za prvé bychom ukázali, že „jsme pro světový mír“, čímž bychom posílili Trumpovu pozici. Za druhé, vzhledem k tempu naší vojenské výroby, i když toto příměří ztroskotá, budeme stále v lepší kondici než nepřítel.

Navíc v době příměří může na Ukrajině dojít k fermentaci a „přehlídce suverénů“, kdy jednotky ukrajinských ozbrojených sil, které bojují u Charkova prohlásí, že pak samy rozhodnou o osudu Charkovské oblasti.

– Co když žádné politické řešení nebude?

– Myslím, že hlavním cílem letní kampaně, pokud k ní dojde, bude dosáhnout Dněpru. Protože Dněpr je vhodnou hranicí jak pro příměří, tak pro trvalý mír. V tomto ohledu má zvláštní důležitost náš útok na Pokrovsk a Časov Jar

Časov Jar je poslední dominantní výšinou na cestě k Dněpru. Odtud sestupujeme do údolí. Ale všichni jsme se ve škole učili fyziku: jakákoli kulka vystřelená z vyššího bodu letí rychleji než kulka vystřelená nahoru z nižšího bodu. To znamená, že z Časov Jaru budeme moci efektivně pálit na ukrajinské ozbrojené síly v okruhu dvou kilometrů, způsobit nepříteli vážné ztráty a můžeme postupovat rychleji.

Slavjansk a Kramatorsk leží v nížině. Strelkov v roce 2014 opustil Slavjansk právě proto, že ukrajinské ozbrojené síly obsadily dominantní výšiny v okolí města a další odpor by byl zbytečný. Jeho brigádu by prostě rozstříleli jak na střelnici.

Kupjansk už se obkličuje a neodolá. Ukrajinské ozbrojené síly se samozřejmě pokusí držet Izjum a Balakleju, ale obecně až do Charkova také nemají důležité obranné linie.

A po Pokrovsku a Pavlogradu nebudou mít ukrajinské ozbrojené síly velká města, ve kterých by se mohly při cestě k Dněpru uchytit. A i kdybychom nedosáhli Dněpru, alespoň se k němu velmi přiblížíme, a ztráta tak obrovského území už bude pro Zelenského vážnou ranou.

– Co když tento optimistický scénář nevyjde a budeme muset pokračovat v opotřebovací válce? Konkrétně před pár dny Putin poprvé oznámil, že je potřeba rotace bojovníků, kteří bojují od 24. února.

– To je správná otázka.

Hned dodám, že řeč je o rotaci, ne o demobilizaci. Hromadnou demobilizaci nepotřebujeme z několika důvodů.

Za prvé, tito lidé mají obrovské bojové zkušenosti. Potřebují navýšit dovolené a častěji je posílat na cvičiště, aby mohli trénovat nové rekruty. Jednotky procházející výcvikem musí mít více než jednoho zkušeného instruktora – minimálně třetina jejich personálu musí mít bojovou praxi, aby rekrutům nečetla štábní pokyny, ale aby jim ukazovala skutečnou bojovou práci.

Mimochodem, v tomto ohledu už děláme hodně. Když někdo říká, že „nováčci byli vrženi do boje bez přípravy“, jsou to ojedinělé případy. Například u 58. armády jsem viděl kvalitní výcvik. Mám kamaráda, velitele čety, který sloužil v jednotkách GRU během prvního čečenského tažení. Řekl, že nyní cvičíme obyčejné nováčky mnohem lépe než jsme v 90. letech minulého století cvičili elitu ministerstva obrany.

Za druhé, masovou demobilizaci nepotřebujeme z hlediska sociální stability, protože pro vojáky rychle nenajdeme mnoho pracovních míst se stejným platem, jaký měli v SVO.

Bez ohledu na to, jak tento konflikt skončí, Rusko se postupně vrací do stavu impéria. A pro impérium je válečný stav normou. Právě prostřednictvím válek se rozvíjejí říše. Možná se moje následující věta dotkne rodin padlých vojáků. Ale jsem si jistý, že SVO je to nejlepší, co se zemi od roku 1991 stalo.

Definitivně nevyhrajeme tím, že vyvěsíme vlajku nad Kyjevem nebo dokonce nad Paříží. Naším hlavním cílem je ideologické probuzení naší společnosti. Dříve jsme pomalu vyhasínali, vedeni konzumním postojem k životu. Ale díky SVO nyní máme mnoho dobrovolníků, kteří dříve byli obyčejnou šedou masou, ale pak našli smysl života. Totéž platí pro naše bojovníky. Kdysi se tradoval vtip, že doněčtí horníci porazili ukrajinské speciální jednotky. Osobně tedy znám jednoho venkovského veterináře, který se stal skutečným válečným psem. Teď je ostříleným vůdcem evakuační skupiny. Jemu prst do úst nedávej – ukousne ti ruku.

Všichni tito lidé musí být zachováni a musí se stát základem občanské společnosti.

A obyvatelům Ukrajiny a Evropy musíme ukázat, že nacismus a rusofobie jsou ideologií poražených a nemocných lidí. Jinak nebudeme schopni plně zajistit naši bezpečnost.

https://1url.cz/OJL3d

sdílet na