Zatmění

Úplné zatmění Měsíce 7. září 2025 jako by předznamenalo gradující konflikty uvnitř společnosti. Když se na dění díváte s věcným odstupem, nelze si nevšimnout, že vlna vzdutých vášní, adjustace veřejných nálad, násilí, konfliktů a obav postihla většinu západní Evropy i Ameriky. Dozvuky jevu rezonují i během dalších dvou týdnů.

Vnímáme nebeské jevy s nadhledem moderního člověka. Dávno jsme odvykli úžasu a ohromení, které provází tanec nebeských těles nad našimi hlavami. Přesto.

Zatmění je svého druhu symbolem. Představuje nevědomí lidské mysli. Nevědomí, provázené strachem lze bezprostředně využít pro politikum, agendy a zájmy. I přes sílu informací, svobodně proudících internetem, i přes čilou, všesměrovou komunikaci obvykle strach, nenávist či násilí ovládne prostor. Strach je mocný nástroj pro ovládání a směřování mas a mocným i zůstane.

Energie, která formou „signálů“ proudí napříč společností, negativní a temná, jitří vášně, poutá mysl a postupně formuje myšlení davů. Vede k nenávisti proti předem definovaných cílům. Politici, komentátoři, aktéři, kteří těmito prostředky operují, umožňují něco, co lze pojmenovat jako zatmění mysli.

Zatemněná mysl člověka nutí k uvažování v jednoduchých mantinelech myšlení.

Vidíme to dnes a denně. V zuřivých headlinech. V provokujících tvrzeních. V milionech vzteklých reakcí pod tweety a statusy, či novinovými články.

Jsme ovládáni týmiž vášněmi, jako tomu bylo vždy, napříč věky. Zatemněná mysl neumožňuje člověku uvažovat dále a hlouběji než na úrovni primáta, zuřivě hájícího vlastní teritorium a prostor pro přežití. Ve světě komplexně provázaných relací, kdy je naopak potřeba chápat a vnímat komplexitu jevů, se jednotlivec se zatemnělou myslí stává pouhým pěšákem ve hře zručných demiurgů.

𝗙𝗮𝗿𝗮𝗼. 𝗠𝗲𝘁𝗼𝗱𝗮 𝘃𝗹𝗮́𝗱𝗻𝘂𝘁𝗶́ 𝘀𝘁𝗿𝗮𝗰𝗵𝗲𝗺

Boleslaw Prus ve svém slavném románu Farao popsal vzpouru lidových mas ve starém Egyptě.

Dovolte mi popsat tento klasický příklad z literatury. Je to zajímavé.

Snaha mladého faraona měnit a modernizovat řád rozsáhlé říše uvolnila tektonické síly, které tehdejší Egypt, svázaný nekompromisními pravidly, náboženstvím a hierarchií uvedl do chaosu.

Proti krutému zacházení a nemožnosti vymanit se z okovů tyranského hierarchického režimu se vzbouřila rozsáhlá otrocká a služebná část Egypta. Úředníci, vezírové, nomarchové i armáda tak čelili vzpouře povykujících vzbouřenců. Vzpoura narůstala, ale klerici si věděli rady. Umně nasměřovali akt odporu a vzdoru, jeho vrchol a střet, do okamžiku, kdy se vzbouření otroci, městská chudina a vojáci, přeběhlí na stranu vzbouřených, ocitli na hradbách královského paláce.

V přesně daný okamžik. V noci, v okamžiku, kdy nastal úplněk a nebe i zemi ozářil kulatý obličej Luny.

Prus líčí eskamotérský kousek kněží. Jehož obdobu naleznete snadno i v dnešním dění.

𝑆𝑝𝑒𝑘𝑡𝑎́𝑘𝑙𝑦 mají opakující se a přesnou dramaturgii. Nejprve je potřeba vytvořit třaskavou událost, kterou lidé vnímají. Mít připravenu agendu, nástroje na šíření informací a poté spustit povyk. Než se dav zorientuje a rozkouká, veřejné mínění je nasměřováno potřebným směrem. Co na tom, že po čase se ukáže, že šlo o spektákl a lež. V hlavách postižených zůstane myšlenka. Zformovaný názor. Přijmout názor pod dojmem událostí je velmi snadné. Změnit jej je setsakra těžší. A na to demiurgové spoléhají.

V románu Boleslava Pruse velekněz vystoupal v ústrety rozezlenému davu. Pod noční oblohou, ozářenou Měsícem v úplňku poručil pyšně tisícihlavým zástupům, aby se vzbouřenci podrobili moci a vůli vrchnosti.

Odpovědí mu byl výsměch a létající kameny.

Vrchní klerik pohrozil zkázou celého města. Smrtí vzbouřenců. Ale na výhrůžky velekněze dav zareagoval jen posměchem.

Vzápětí, v divadelním aranžmá, za dunících bubnů a rozhořívajících se pochodní, velekněz okázalým gestem odstranil Měsíc z noční oblohy.

Město se ponořilo do tmy. Dav, ohlupený a polekaný, couvnul. Srdce davu ovládl strach. Když ze tmy zazněl hlahol z trub, dav se vyděsil. 𝑂𝑛𝑖 𝑣𝑙𝑎́𝑑𝑛𝑜𝑢 𝑖 𝑚𝑜𝑐𝑖́ 𝑜𝑑𝑠𝑡𝑟𝑎𝑛𝑖𝑡 𝐿𝑢𝑛𝑢?

Vyděšený dav začal poklekat. A podrobil se.

Velekněz poté slavnostně přivedl Lunu zpět na oblohu.

Kněží znali termín zatmění. Lidé nikoliv.

Strach a nevědomí je to, čím lze držet masy na uzdě.

Když v klidu vyčkáte konců všech spektáklů, určených veřejnosti, lží, manipulací a hysterií, objevíte něco jiného. Luna se na temném nebi objeví sama, i bez zásahu veleknězů. Je řízená kosmickými, nikoliv lidskými zákony.

Zbyde jen obvyklý neklid, 𝑘𝑎𝑜𝑠, který může ve společnosti, dlouhodobě týrané strachem vyústit v obrovskou řadu odstrašujících incidentů, které prozrazují hlubinou podstatu „signálů“. Kterými parazitická moc směřuje davy k vzájemné nenávisti.

Pojďme si to probrat.

𝗥𝘂𝘀𝗸𝗲́ 𝗱𝗿𝗼𝗻𝘆 𝘃 𝗣𝗼𝗹𝘀𝗸𝘂

Když se objevily první zprávy o ruských dronech, které překročily polskou hranici, bylo evidentní, že nastane okamžik hysterie.. Zpráva, že Rusko napadlo Polsko je pochopitelně ochromující. Je to něco, čeho se podvědomě bojíme. Že šílené předpovědi psychopatů, kteří všemožně usilují o porážku Ruska, straší ruskou rozpínavostí a hrozí útokem Ruska na členské země NATO se začnou vyplňovat.

Po týdnu je víceméně jasno. Šlo o planý poplach.

První zprávy působily dramaticky – hovořilo se o útoku na Polsko, testování hranic NATO či provokaci Ruska. Skutečnost se ale po několika dnech ukázala jako mnohem prozaičtější: drony zřejmě ztratily směr v rámci elektronického boje nad Ukrajinou a nekontrolovaně doletěly přes hranice.

Polská armáda uvedla, že šlo o 19 dronů, které „pravděpodobně ztratily orientaci“ a nebyly součástí koordinovaného útoku.

Následná „demonstrace síly“ v podobě vzletu stíhaček a ostré rétoriky politických představitelů vedla k dojmu, že Evropa čelí bezprostřednímu ohrožení.

NATO i polská vláda oznámily, že vzlétly polské stíhačky F-16 a zahájily rozsáhlou operaci. Reálný výsledek: stíhačky sestřelily tři drony a další část dronů spadla po vyčerpání paliva. Materiální škody byly minimální. Polská média uvedla, že většina dronů dopadla na pole po vyčerpání paliva; žádné oběti nebyly hlášeny. Ironií je, že jediná významná škoda – zničená střecha domu – nevznikla přímo v důsledku dronu, ale po zásahu polského letectva.

Podle polského deníku Rzeczpospolita a agentury Anadolu byla střechu domu v Lublinském vojvodství pravděpodobně zasažena raketou z polského F-16, nikoli dronem.

Na sociálních sítích, podotknu, se po dvou dnech začali Poláci bavit fotkami letadélek v zahradách.

Technicky šlo o planý poplach, nikoli o koordinovaný útok na území členského státu NATO.

Potvrzují to prohlášení polské armády i komentáře NATO. Incident nevyvolal aktivaci článku 5 a nebyl považován za útok na Polsko.

Politicky se ale incident stal vítanou záminkou k posílení dramatických narativů, které podporují válečné napětí a prohlubují polarizaci společnosti.

Namísto hysterie by bylo vhodné podobné epizody hodnotit s chladnou hlavou – jako vedlejší efekt intenzivního konfliktu na Ukrajině, nikoli jako nový krok na cestě k válce Ruska s NATO. Ale to je v dnešní době spíše jen zbožné přání.

Každopádně. Ta situace se opakuje.

𝗥𝗼𝗸 𝟮𝟬𝟮𝟮. „𝗥𝘂𝘀𝗸𝗮́ 𝗿𝗮𝗸𝗲𝘁𝗮 𝗺𝗶𝗻𝗶𝘀𝘁𝗿𝘆𝗻𝗲̌ 𝗖̌𝗲𝗿𝗻𝗼𝗰𝗵𝗼𝘃𝗲́“

15. listopadu 2022 dopadla na polský Przewodów raketa. Polské Radio Lublin v původní zprávě uvedlo, že v obci došlo k „náhlé explozi traktoru“. Přibližně ve stejnou dobu ale polská vláda oznámila, že urgentně svolává krizový štáb. Jiné polské rádio, Radio Zet, neoficiálně zjistilo, že na místo dopadly „dvě zbloudilé rakety“. Zprávu obratem rozšířila renomovaná agentura AP a doplnila ji o teorii o „ruské raketě“. Naproti tomu, agentura Reuters uvedla, že zprávu o ruské raketě AP odmítl potvrdit Pentagon.

Následujícího dne americký prezident Joe Biden odmítl teorii o ruské raketě, s poukazem, že je „nepravděpodobné“, že by Polsko zasáhla raketa vypálená z Ruska. Agentura AP 16. listopadu 2022 revidovala své původní tvrzení. Potvrdila, že podle předběžných zjištění raketu vystřelily ukrajinské síly v obraně proti přilétající ruské střele. Stejně se vyjádřil i polský prezident Duda, který prohlásil, že dosavadní informace neukazují na úmyslný útok Ruskem na Polsko a že jde o ukrajinskou protivzdušnou střelu typu S-300.

Incident se bohužel neobešel bez ztrát na životech. Zahynuli při něm dva polští farmáři, Bogusław Wos a Bogdan Ciupek.

Čest jejich památce.

To však nebránilo okamžité hysterické reakci politiků. Jeden příklad za všechny: Ministryně obrany ČR, Černochová. Ta v reakci na situaci už 15. listopadu 2022 zveřejnila hysterický výlev ve znění:

„Plně stojíme na straně našeho polského spojence i Ukrajiny… dnes opět bombardované teroristou Putinem… Nyní vyhodnocujeme prokázaný dopad ruských raket na polské území. Ať by šlo o omyl, nebo provokaci, je to další eskalace konfliktu ze strany Ruska a nesmí zůstat bez odezvy.“

O den později, tedy v době, kdy již byly k dispozici podrobnější údaje, namísto, aby uznala chybu a upravila rétoriku, prohlásila:

„Není podstatné, čí raketa (…) ruské výroby spadla v Polsku. Odpovědné za smrt 2 Poláků je Rusko, které napadlo Ukrajinu.“

𝗭𝗲𝗹𝗲𝗻𝘀𝗸𝘆́ 𝘀𝗲 𝗽𝗼𝗸𝘂𝘀𝗶𝗹 𝗽𝗿̌𝗶𝗺𝗲̌𝘁 𝗽𝗼𝗹𝘀𝗸𝗲́𝗵𝗼 𝗽𝗿𝗲𝘇𝗶𝗱𝗲𝗻𝘁𝗮 𝗸 𝘇𝗮𝘁𝗮𝘇̌𝗲𝗻𝗶́ 𝗣𝗼𝗹𝘀𝗸𝗮 𝗱𝗼 𝘃𝗮́𝗹𝗸𝘆

Ukrajinský prezident Zelenský šel tehdy ještě dál. Zelenský se pokusil přesvědčit polského prezidenta a přimět jej k prohlášení, že šlo o ruskou raketu. Duda řekl, že chápe emoce Zelenského, je složitá situace, probíhá válečný stav a Ukrajina utrpěla významné útoky těsně před incidentem. Ale Zelenského nátlak odmítl.

Teprve v nedávném prohlášení, v září 2025, v rozhovoru pro Rymanowski Live Andrzej Duda, tedy až s s tříletým odstupem upřesnil, jak celá věc probíhala. Zelenský se snažil polského prezidenta přesvědčit, aby Polsko okamžitě prohlásilo, že výbuch byl způsoben ruskou raketou.

Pro Zelenského režim by incident jak s „ruskou raketou“ – 2022, tak i s „ruskými drony, útočícími na Polsko“ – 2025, mohl vést k úspěšnému vtažení Polska a dalších států Evropy do války s Ruskem. Byla by to pro Zelenského příležitost, jak zvýšit ochabující podporu Evropy. A možná i příležitost, jak zachránit vlastní režim před pádem a rozvratem.

𝗜𝗻𝗰𝗶𝗱𝗲𝗻𝘁𝘆

Podobné incidenty se staly i jinde. V březnu 2022, krátce po ruské invazi, proletěl bezpilotní dron identifikovaný jako Tupolev Tu-141 rumunským a maďarským vzdušným prostorem, než se zřítil v chorvatském Záhřebu . Ukrajina i Rusko odpovědnost popřely. Zdroj z chorvatského ministerstva obrany však časopisu Nacional sdělil, že dron patřil ukrajinským ozbrojeným silám a pravděpodobně měl zaútočit na ruské pozice, ale odchýlil se od kurzu a došlo mu palivo.

Zabránit podobným incidentům a následné hysterii by mělo být prvořadým cílem politiků na všech stranách konfliktu. Cestou není snaha vytvářet další podhoubí konfliktu, dodávky zbraní a vedení války. Cestou je obyčejná diplomacie. Pochopitelně, včetně Ruska.

𝗥𝘂𝘀𝗸𝗲́ 𝗽𝗿𝗼𝘃𝗼𝗸𝗮𝗰𝗲

Akce typu přelety vojenských stíhaček nad Estonskem, 19.9.2025, jsou naopak zbytečnou provokací. Jejichž výsledkem je pouze to, že utvrzují válečnické choutky západních politiků a jejich příznivců. Podobně, jako nedávno zveřejněný komentář Zacharovové, tiskové mluvčí ruské vlády, které položila otázku, zda-li nesvrhnout šéfku EU Leynovou „vtrhnutím do sídla EU.“

Prozrazuje to dvě věci. Rusové se snaží ovlivnit evropskou politiku. Ale také fakt, že Rusové ne dobře chápou evropskou realitu. Evropané, unavení třiceti lety obskurních propagandistických a válečných eventů v Jugoslávii, Lybii, Iráku, Afgánistánu, Sýrii a dalších zemích, které se staly obětí barevných převratů a revolucí, plánovaných v ideových centrálách západních států, think-tanků, armád a tajných služeb; s touto praxí se Evropa, alespoň ta myslící a nezasažená válečnou propagandou, chce rozejít. Na rozdíl od politiků, kteří jsou aktuálně u moci.

Evropa, kontinent, zasažený za staletí válek obrovskými ničivými konflikty se dál odmítá podílet na politické praxi převratů, válek, či proxy válek.

Rusko i Ukrajina, jako další cíl těchto praktik a tažení je předmětem podobného scénáře. Majdanů, Oranžových revolucí.. A tak odpor dnes již u větší části Evropanů, namířený proti vlastním vládám je namířen právě proti této politické praxi. Ale nemá to nic společného s podporou Ruska nebo Putinova režimu. Rusové, pokud nepochopili kontext, by měli pochopit, že se velmi mýlí v očekávání, že v Evropě najdou příznivce pro implementaci aktuálních ruských politických poměrů do života a podmínek evropských států. Evropané jaksi, s nadsázkou řečeno, nestojí o to, učit se hopsat na rustikální ruský „kozáček“. Pokud chceme tančit, tak raději valčík. Rádi ochutnáme ruské bliny, nebo boršč. Ale jaksi v Česku uspějete spíše se svíčkovou a ve Francii s kohoutem na víně.

To, v co Evropané doufají, je postupný přerod rozsáhlé ruské říše v partnerský stát, s demokratickým charakterem, plně zapojený do civilizačního vzestupu Evropy. Ruska, Ukrajiny a jeho bývalých satelitů.

Chápu, jak to v dnešní situaci zní. Jako iracionální myšlenka.

Ale vpravdě je to správný směr, jakým uvažovat. Na cestě k míru.

I když má Rusko dvojí zničující zkušenost s implementací demokracie (připomeňme pokusy hospodářských reforem NEP, 1921, tedy pokus o ekonomickou správu Sovětského Ruska, postavenou na podnikání, farmaření a samozásobitelství, který dopadl v ruských poměrech bezmála hladomorem; či pokus implementovat demokracii za Gorbačova či Jelcina, po roce 1990, které skončily tristním hospodářským rozkladem země) Evropané doufají v něco jiného. V to, že Rusko se napotřetí, jednoduše řečeno, na ekonomickou i politickou transformaci lépe připraví a postupně se začlení do systému demokratických zemí.

Cestou, která zcela určitě nikam nevede, je verze militárního Ruska, řízená generály, pod jehož knutou trpí národy Asie či Evropy. Tudy cesta nevede a nepovede.

𝐴𝑙𝑒 𝑣𝑟𝑎𝑡̌𝑚𝑒 𝑠𝑒 𝑘 𝑡𝑒́𝑚𝑎𝑡𝑢.

Válka má pochopitelně blízké i vzdálené dozvuky. Čím déle bude pokračovat, tím více podobných incidentů jako drony v Polsku, nebo přelety nad estonským územím můžeme očekávat.

𝗡𝗼𝗿𝗱𝘀𝘁𝗿𝗲𝗮𝗺

Do třetice lží a manipulací, kdy až teprve s odstupem zjistíme skutečnou verzi.

Která vypluje jako Měsíc na obloze po zatmění.

Sabotáž a odpovědnost za zničení plynovodu Nord Stream byla okamžitě přiřknuta Rusku. Od počátku šlo ale o naprosto nesmyslnou spekulaci.

Rusko do výstavby plynovodu investovalo obrovské peníze. Reuters uvádí, že projekt plynovodu Nord Stream 2, který měl propojit Rusko a Německo po dně Baltského moře, představoval významnou investici obou zemí. Celkové náklady na výstavbu dosáhly přibližně 11 miliard dolarů (asi 9,5 miliardy eur). Z toho 50 % nákladů pokryly evropské energetické společnosti Uniper, Wintershall Dea, OMV, Engie a Shell prostřednictvím půjček, zatímco zbytek financování zajistil ruský Gazprom. Projekt byl dokončen v roce 2021, ale nikdy nebyl uveden do provozu. Důvodem bylo zhoršení vztahů mezi Německem a Ruskem před invazí na Ukrajinu v roce 2022.

Po výbuších v září 2022 zahájily Německo, Dánsko a Švédsko samostatná vyšetřování. Dánsko a Švédsko ukončily svá vyšetřování do února 2024 s odvoláním na nedostatek jurisdikce nebo důkazů, zatímco německé vyšetřování stále probíhá. Západní vlády zpočátku ukazovaly prstem na Moskvu, přestože výbuchy pravděpodobně poškodily Rusko více než kteroukoli jinou zemi.

Německé vyšetřování „Operace Diameter“, výbuchů plynovodů Nord Stream 2 v Baltském moři v roce 2022 vedlo k odhalení ukrajinské skupiny. Podle německých prokurátorů byla skupina složena z ukrajinských občanů, kteří použili plachetnici pronajatou v Německu k převozu výbušnin a jejich instalaci na potrubí u dánského ostrova Bornholm. Mezi osobami byl i Serhii K., bývalý voják, který byl zatčen v Itálii v srpnu 2025. Ten nyní čelí obviněním z podílu na sabotáži, včetně výbuchů a ničení klíčové infrastruktury. Italský soud rozhodl o jeho extradici do Německa.

Ukrajina stále popírá jakoukoli účast na útoku a označuje obvinění, že útok byl plánován v nejvyšších patrech ukrajinské politiky za neodůvodněná.

Fakticky má ale útok na Nord Stream obdobu v útocích na jiný ropovod, Družba. Útok Ukrajiny na ropovod Družba ukazuje, že normou se stal státem organizovaný terorismus. Ukrajina systematicky ničí po desetiletí budovanou infrastrukturu a používá tento druh terorismu jako nátlak na členské státy EU.

Zpráva z 25.8.2025 konstatuje, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj připustil, že „nedávný útok na ropovod Družba byl určitou formou nátlaku na Budapešť, která odmítá vstup Kyjeva do Evropské unie. Šéf maďarské diplomacie Péter Szijjártó v této souvislosti vyzval Kyjev, aby přestal Budapešti vyhrožovat a přestal ohrožovat energetickou bezpečnost Maďarska.“

𝗭𝗮𝘁𝗮𝗵𝗼𝘃𝗮́𝗻𝗶́ 𝗱𝗼 𝘃𝗮́𝗹𝗸𝘆 | 𝗕𝘂𝗱𝗲𝗺𝗲 𝗯𝗿𝗮́𝗻𝗶𝘁 𝗣𝗼𝗹𝘀𝗸𝗼?

Vygradování proxy války Západu proti Rusku do podoby ostrého konfliktu NATO a Ruska je jednou z nejhorších nočních můr pro celou civilizaci. Konflikt nemá řešení. Jeho výsledkem by bylo naprosto zničující kataklyzma pro všechny zúčastněné strany. Naprosté zničení Evropy i Asie. Se stovkami milionů mrtvých.

Diskuze se vede v rovině, jak se bude chovat stát a příští vláda v případě napadení některého z členských států. Je to závažná otázka. Odpověď je jasná. V případě napadení některé z členských zemí, našich sousedů, Polska, Slovenska, Maďarska nebo pobaltských států bychom bezprostředně poskytli veškerou podporu a pomoc, morální, vojenskou, finanční, technickou, jakoukoliv potřebnou. To je samozřejmé.

Ale podobný vývoj je, dovolím si úvahu, nepravděpodobný. Rusko válka na Ukrajině nesmírně vyčerpává. Sankce a mezinárodní ostrakizace Rusko zatěžují, ale na tyto Rusko nalezlo odpovídající odpověď. Putin manévruje společnost od následků války. Jeho rozsáhlá diplomatická aktivita, především ve vztahu k Číně, Indii a dalším velkým asijským státům, státům arabského světa vede k přepólování a odklonu od evropských a západních tras pro obchod a spolupráci. Na sankce Rusko nalezlo odpověď.

Ale samotná válka a válečné náklady, které se propisují do ekonomiky a chodu země znamenají inflaci, omezení rozvojových projektů, problémy v budování infrastruktury (například výstavbu bytového fondu), zdražování, či růst kritických postojů uvnitř společnosti. Rusko vyčerpává své rezervy a zároveň je nuceno dělat významné ústupky v ekonomických vztazích s partnery. To reálně komplikuje vnitřní chod ruského státu.

Lze odhadnout, že zájmem Ruska je konflikt ukončit, nikoliv jej rozšířit o další státy. Rusko by se střetem s dalšími státy, za situace napjatých vztahů na Dálném východě, či ve středoasijských zemích dostalo do situace velkého množství souběžně otevřených front. A v případě situace čelního střetu s Evropou a Spojenými státy by čelilo podstatně většímu soupeři, než představuje Ukrajina.

Rusko v tuto chvíli zápasí o podmínky pro vlastní přežití. Ukrajina jako součástí nepřátelského vojenského paktu, posetá vojenskými základnami NATO je pro Rusko naprosto smrtelným ohrožením.

V situaci, kdy Rusko vede přímou konfrontaci se Zelenského režimem a veškerá diplomatická aktivita se míjí účinkem, potřebuje Rusko ukončit konflikt za podmínek, kdy ukončení války bude znamenat naprostou eliminaci rizik, plynoucích z možného obnovení a pokračování konfliktu ze strany poválečné Ukrajiny v dalších letech. Pro Rusko je cílem stabilní Ukrajina, klidně i včleněná do Evropské unie. Jako standardní evropská země, s níž je možné obchodovat a udržovat standardní vztahy bez nepřátelství. A bez vojenské přítomnosti NATO, či armád evropských zemí.

Je potřeba si uvědomit, že o stabilitě po ukončení bojů nebude možné na Ukrajině uvažovat po několik dalších let. Faktickým stavem také je, že nikdo nerozumí Ukrajině a ukrajinským poměrům lépe, než sami Rusové.

𝗕𝗲̌𝗹𝗼𝗿𝘂𝘀𝗸𝗼, 𝗰𝘃𝗶𝗰̌𝗲𝗻𝗶́: „𝗨𝗸𝗮́𝘇̌𝗲𝗺𝗲 𝘃𝗮́𝗺, 𝗰𝗼 𝗰𝗵𝗰𝗲𝘁𝗲 𝘃𝗶𝗱𝗲̌𝘁“

Hysterie v reakci na polské drony má nečekanou dohru. Ruská a běloruská armáda zahájily 12. až 16. září 2025 plánované společné cvičení Západ 2025, které se koná v obou zemích. Jako obvykle se v západním tisku objevily komentáře, označující cvičení za demonstraci síly Ruska a jeho běloruského spojence. S obvyklým tvrzením, že jde o nácvik reakce na hypotetický útok ze západu.

Cvičení zahrnovalo i trénink odpálení ruských taktických jaderných zbraní, což potvrdil i běloruský prezident Alexander Lukašenko. Běloruská média také citovala náčelníka generálního štábu, který prohlásil, že cvičení se zúčastnila i ruská hypersonická raketa Orešnik. Nad Barentsovým mořem manévrovaly bombardéry Tu-160 a vojáci cvičili i odpalování střel s plochou dráhou letu.

Jde o pravidelné cvičení Rusů. Rusko provádí každý rok velké cvičení a ve čtyřletém cyklu střídá lokace v jednotlivých oblastech. Západ, Vostok, Kavkaz a Centr. Poslední cvičení Západ se odehrálo v roce 2021.

Jak se ukázalo, cvičení u běloruského města Barysav se překvapivě zúčastnili i zástupci NATO – americké, turecké a maďarské armády.

Běloruskové se podmínkami cvičení nijak netajili. Naopak. Přizvali pozorovatele z 23 států, včetně Turecka, Maďarska a Spojených států.

„Ukážeme vám vše, co vás zajímá. Můžete jít kamkoli, mluvit s lidmi,“ citovala média běloruského ministra obrany Viktara Chrenina, který Američany osobně přivítal.

Sekání americký pozorovatelů lze dát do souvislosti se snahou amerického prezidenta ukončit konflikt na Ukrajině. Trump podstatným způsobem zmírnil napětí ve vztahu k Bělorusku. Výsledkem diplomatických aktivit bylo propuštění 52 vězňů, mezi nimi i novinářů a opozičních představitelů. Spojené státy následně uvolnily sankce vůči státní letecké společnosti Belavia, která tak může znovu nakupovat a servisovat letadla Boeing.

Bělorusko i Rusko tak bez obtíží odkrylo vojenské karty „nepřátelům“.

Abychom to pojmenovali přesněji.

𝗗𝗲𝗺𝗶𝘂𝗿𝗴𝗼𝘃𝗲́ 𝗮 𝘃𝗮́𝗹𝗲𝗰̌𝗻𝗶́𝗰𝗶 𝘃𝘀. 𝗠𝗶́𝗿𝗼𝘁𝘃𝘂̊𝗿𝗰𝗶 𝗮 𝗱𝗶𝗽𝗹𝗼𝗺𝗮𝘁𝗲́

Jednání politiků, kteří se snaží najít východiska z hrozivé situace na Ukrajině a nepřipustit v žádném případě další vývoj směrem k otevřenému střetu NATO a Ruska je cestou, jak předejít další eskalaci a rozšíření konfliktu. Je typické pro dnešní dobu, dobu zatmění mysli, že politici, snažící se o mír jsou systematicky napadáni jako podporovatelé Ruska.

Je to pochopitelně lež. V realitě jde obvykle pouze o politiky, kteří dokáží předvídat nebezpečný vývoj v horizontu několika příštích let. A zamezit nejhorším scénářům.

Opačný pól dnes představují aktivisté a demiurgové, kteří v podobných situacích jako zbloudilé drony nad Polskem systematicky zmasírují veřejnost konfliktními scénáři a získají si strašením určitý prostor.

Aby se vzápětí a s odstupem času ukázalo, že po celou dobu lhali a manipulovali veřejností.

V praxi jde o nezodpovědné jednání. Doprovázené často až patologickými výroky reprezentací jednotlivých států. Vlád v Česku, Francii, Německu, Británii, či Evropské unii, které systematicky posilují válečnou linii.

Důvod po takové konání je bohužel, velmi jednoduchý. Vlády těchto zemí i samotné Unie prochází obrovskými potíži a nezdary. To, co spojuje Macrona, Starmera, Merze, Fialu či von Leynovou jsou obrovské problémy a často nezdar jejich politik. Válečné třeštění jim umožňuje účinně retušovat vlastní mizerná politická rozhodnutí. Omezovat politickou konkurenci. Zbrojit a zároveň škrtat v sociálních výdajích.

Projděme si ve stručných črtách situaci v jednotlivých zemích.

V Británii. Francii. Německu.

Ať si uděláme představu o souvislostech.

𝗕𝗿𝗶𝘁𝘀𝗸𝗲́ 𝗽𝗿𝗼𝘁𝗲𝘀𝘁𝘆, 𝗯𝗿𝗶𝘁𝘀𝗸𝗲́ 𝗽𝗿𝗼𝗯𝗹𝗲́𝗺𝘆

Britové se odhodlali k protestu proti omezování svobody slova a následkům masívní imigrace, které Británie prožívá. Masové protesty a pochod „Unite the Kingdom“ v Londýně, pořádaný Tommym Robinsonem s více než 100 tisíci demonstranty ukázaly, že odpor proti vládě Keira Starmera už dávno přesáhl hranice okrajových hnutí. Protest a masová demonstrace za svobodu projevu a namířená proti ilegální imigraci v Británii znamenala velké nasazení policie, bariéry, kordony, oddělení demonstrantů a protidemonstrantů, bitky, zranění i zatčení.

Symbolem se staly i britské a anglické vlajky, vyvěšované britskými patrioty. V rámci předcházející kampaně ve veřejných prostorách – Operation Raise the Colours – začali Britové hromadně vyvěšovat britské vlajky. Union Jack a kříž sv. Jiří.

Zatímco britská vláda a Starmer označil patriotické vzepětí za symbol protimigračních nálad a veřejné nálady krotil obvyklými floskulemi: „Británie je národ hrdě postavený na toleranci, rozmanitosti a respektu… Naše vlajka představuje naši rozmanitou zemi a nikdy se jí nevzdáme těm, kteří .. vlajku.. používají jako symbol násilí, strachu a rozdělení..“, sami Britové vnímají problémy, související s imigrací diametrálně jiným způsobem. S problémy se denně setkávají na ulicích svých čtvrtí, v práci, ve veřejné dopravě.

Podobně jako v Česku, kde jsou patrioti zesměšňováni a označováni za „flastence“, extrémisty, či nacionalisty, v Británii o poznání tvrději prosazovaná kontrola diskurzu vede k pocitu omezování svobody projevu.

Kolem vlajek se rozhořel spor, který ukazuje na hlubší problém. Některé místní rady začaly vlajky britských patriotů z veřejných prostor odstraňovat – oficiálně proto, že byly vyvěšeny bez povolení na lampách nebo mostech. Podobné zásahy byly vysvětlovány technickými a bezpečnostními důvody, ale v očích mnoha Britů to působilo jako represe vůči vlastenectví a symbolům národní identity. Tento kontrast mezi byrokratickým zdůvodněním a symbolickým dopadem vyvolal pocit, že stát se snaží regulovat i tak základní gesto, jako je hrdost na vlastní vlajku.

Není divu, že se Britové rozhodli k otevřenému a masívnímu odporu. Záběry ze zaplněných londýnských ulic svědčí o velkém veřejném odporu vůči Starmerovi. Ostrov, po staletí vnímaný jako kolébka demokracie a svobody projevu se v očích části veřejnosti mění ve stát, kde administrativní aparát nastavuje stále tvrdší mantinely veřejné diskuse. Ve snaze zabránit oprávněné kritice neutěšených poměrů. Výdajů na zbrojení. Či prohlubujícím se ekonomickým problémům populace.

𝗣𝗿𝗼𝘁𝗲𝘀𝘁𝘆 𝘃𝗲 𝗙𝗿𝗮𝗻𝗰𝗶𝗶.

Francie je v hluboké krizi důvěry. Vláda Emanuela Macrona na jedné straně slibuje „Koalici ochotných“ nasazení desítek tisíc vojáků na Ukrajinu, což by znamenalo miliardové výdaje, na druhé straně prosazuje úspory ve výši 43,8 miliardy eur, zahrnující zmrazení dávek, škrty ve zdravotnictví a dokonce i zrušení dvou státních svátků. Veřejný dluh dosahuje 113 % HDP. Průmyslová výroba klesá, což zpochybňuje samotnou udržitelnost Macronových vojenských vizí.

Hnutí „Bloquons tout“ a následné masové protesty ukazují, že lidé odmítají financovat geopolitické ambice v době, kdy sami ztrácejí jistoty. Blokády dopravy, stovky zatčení a varování odborů před totálním zastavením země dokazují, že Francie se stává ohniskem sociálního výbuchu. Macronovy kroky jsou tak vnímány jako morální selhání – stát zadlužuje občany a škrtá jim služby, zatímco armádě a zbrojnímu průmyslu nabízí bianko šek.

𝗡𝗲̌𝗺𝗲𝗰𝗸𝗼 𝘀𝗲 𝘃𝘆𝗱𝗮́𝘃𝗮́ 𝗰𝗲𝘀𝘁𝗼𝘂 𝗿𝗲𝗺𝗶𝗹𝗶𝘁𝗮𝗿𝗶𝘇𝗮𝗰𝗲, 𝗱𝗹𝘂𝗵𝘂̊ 𝗮 𝘀̌𝗸𝗿𝘁𝘂̊.

Nástup Friedricha Merze v květnu 2025 provázela všeobecná skepse. Obavy podstatné části Němců, opozice i členů jeho vlastní strany, konzervativních poslanců CDU souvisely s Merzem prosazovaným navyšováním státních výdajů, zadlužováním, omezováním sociálních výdajů či kompromisům v rámci vyjednávání koaliční smlouvy. K jeho zvolení nakonec přispělo varování, že nezvolení kancléře bude představovat počátek chaosu, ne nepodobnému situaci v někdejší Výmarské republice před nástupem Hitlera. Vzniklá německá vláda má v německém parlamentu pouze 52% křesel a potýká se od počátku s hospodářskými a strukturálními problémy, následky imigrační politiky a pochopitelně vzrůstajícím napětím uvnitř německé společnosti.

Merz zvolil cestu, která by měla podpořit německou ekonomiku výraznými investicemi do infrastruktury i obrany. Což, teoreticky znamená posílení podnikatelského i spotřebitelského sentimentu. S očekáváním, že hlavní růstový efekt nastane v letech 2026 a 2027.

Merz je od počátku zastáncem tvrdého kurzu vůči Rusku. Jeho jestřábí politika nalezla konkrétní vyústění a podobu v rovině schváleného rozpočtu. Německý parlament ve čtvrtek 18. září 2025 schválil rozpočet země na rok 2025. Rozpočet je prezentován jako investiční, s cílem rozhýbat zaostávající německou ekonomiku a produkci. Navazuje na dění z března tohoto roku, kdy Německo schválilo rozsáhlé investice ve výši 500 miliard eur do infrastruktury v příštích dvanácti letech (cca 1 % HDP ročně). Druhým opatřením bylo vyjmutí výdajů na obranu nad 1 % HDP z dluhové brzdy, což Německu umožní zvýšit výdaje na zbraně z aktuálních 2,1 % HDP na 3,5 % HDP. Třetím opatřením je možnost, aby spolkové země vykazovaly strukturální deficit ve výši 0,35 % HDP, podobně jako centrální vláda.

Fakticky došlo k velké změně. Změnilo se ústavní pravidla o zadlužení, tzv. „dluhová brzda“, která tvořila stabilní kotvu německé fiskální politiky po celá desetiletí. Cílem je pochopitelně masivní zvýšení investičních a vojenských výdajů. Výdaje na obranu dostaly speciální výjimky, které nebudou započítávány do běžných dluhových limitů.

Německo bude militarizovat.

A zároveň porostou německé dluhy.

Základní rozpočet počítá s výpůjčkami ve výši 81,8 miliardy eur v roce 2025. Celkové půjčky vzrostly na 143,2 miliardy eur, k čemuž se přidává 37,2 miliardy eur ze speciálního fondu pro infrastrukturu a 24,1 miliardy eur ze speciálního fondu pro obranu.

Merz zároveň škrtá, kde může.

Vláda prosazuje úspory v oblasti sociálních dávek, což vyvolává odpor sociálnědemokratických partnerů. Plánovaná úsporná opatření by mohla obzvláště tvrdě zasáhnout nejslabší členy německé společnosti. Merz volá po snížení občanských dávek, které dosahují přibližně 50 miliard eur ročně o 10%. Na přelomu let 2026/2027 skončí i důležité ochranné nařízení pro příjemce těchto dávek.

Jiné rozhodnutí, znovuzavedení nuceného odchodu do důchodu ovlivní životy lidí, kteří jsou již nyní na okraji společnosti. Pro postižené ve věku 63 až 66 let to znamená ztrátu svobody v rozhodování o tom, kdy půjdou do důchodu.

Největším problémem nejsou ale samotné škrty. Ale situace, kdy rozsáhlé investice, plán „Sondervermögen“ pro obranu a infrastrukturu je nepřipravený z hlediska efektivní struktury. Německá ekonomika operuje dlouhodobě pod svým potenciálem a překvapivě přestala být i tahounem v inovacích a potenciálu na globálních trzích. Projekt vládních investic a podpory průmyslu může situaci změnit, ale je nepřipraven z pohledu průmyslu. A nakonec tak může skončit klasicky po evropsku. Dotacemi a obrovským plýtváním, zvláště pokud projekt nebude podpořen reformou výrobních procesů. Modernizace, kontroly a rozsáhlých inovací. Platí totiž, že výdaje bez efektivní struktury a transparentnosti mohou vést k velké zátěži, nákladům a ztrátám.

Nakonec. Investice poputují především do obranného průmyslu. A to není dobrá zpráva ani pro Německo, ani pro Evropu. Jako bychom se vraceli o 100 let zpět, právě do období po výmarské republice, kdy Hitlerovy investice a spolupráce s Kruppem a Thyssenem, investice do výroby zbraní, letadel a ponorek vedly sice krátkodobě k oživení německé ekonomiky… aby nakonec toto ekonomické oživení a vzestup vojenské moci vedlo k samotné válce.

𝗞𝗮𝗼𝘀 𝘃𝘀 𝗹𝗼𝗴𝗼𝘀.

Výsledky vlád v jednotlivých evropských zemích mají do značné míry společný jmenovatel.

Je jím trvalá snaha podřídit své konání v dálce znějícím válečným bubnům. A zároveň do dění vtáhnout i občany. Přesvědčit, že neexistuje jiná cesta, než zbrojení, válka, nastartování ekonomiky cestou válečných výdajů. Cestou omezování kritických hlasů. Cestou potlačování opozic. Klidně i manipulací volebními výsledky, jako v Rumunsku. Napadáním. A dokonce i fyzickými útoky.

Považuji to za formu zatmění.

Dvě velmi silné události se dotkly i 𝗔𝗺𝗲𝗿𝗶𝗸𝘆.

Vražda Charlieho Kirka. A vražda mladé dívky z Ukrajiny.

𝗖𝗵𝗮𝗿𝗹𝗶𝗲 𝗞𝗶𝗿𝗸 byl americký konzervativní politický aktivista, spisovatel, komentátor a významný podporovatel současného amerického prezidenta Donalda Trumpa. Byl jedním z nejvýznamnějších hlasů hnutí MAGA v Republikánské straně.

10. září 2025 byl na meetingu v Utahu střelen do krku a těžkým zraněním krátce po útoku podlehl v nedaleké regionální nemocnici Timpanogos.

Zdržím se komentářů a hodnotících soudů. Proto, že jsem Charlieho Kirka neznal. V Americe sleduji jiné kritické mluvčí a obecně, Kirk byl až do svého atentátu v prostředí České republiky osobou, které domácí média, ani společnost nevěnovala pozornost. Na rozdíl od Ameriky, kde byl Kirk velmi známou a respektovanou osobností s miliony fanoušků. Pro některé byl Kirk kontroverzní aktivista se silně konzervativními až provokativními názory. V reálu spisovatel, otec rodiny, křesťan, Američan.

Byl zabit během pokojného mítinku s občany. Zanechal za sebou rodinu s dvěma malými dětmi.

Prezident Trump označil Kirkovu smrt za politickou vraždu a nechal vlajky na federálních budovách na jeho počest spustit na půl žerdi. Posmrtně Kirkovi udělil Prezidentskou medaili svobody, což je v USA nejvyšší civilní vyznamenání. V Praze za něj kardinál Dominik Duka odsloužil mši, což považuji za velmi správné a vhodné.

Člověk, který jej zavraždil, má 22 let. Hloupý mladíček, který na nábojnice vyryl věty jako „Hej fašisto, chytej“ či symboly šipek, odkazující na akční online střílečku. Co k tomu říct.

Vražda Charlieho Kirka zasáhla Ameriku velmi bolestně. Stejně jako další temná událost.

𝗜𝗿𝘆𝗻𝗮

Vražda 23leté ukrajinské uprchlice Iryny Zarutské v Severní Karolíně šokovala celý svět. Mladou a sympatickou dívku Irynu Zarutskou, která uprchla před válkou do Spojených států, zavraždil 14 x soudně trestaný bezdomovec. Afroameričan, feťák, ve vlaku před zraky zděšených cestujících. Ubodal mladou ženu zavíracím nožem.

Nikdy nezapomenu na pohled té dívky. Dívky, s vyděšeným pohledem, která zprvu vůbec nechápe, co se jí stalo. Čím se provinila. Potichu se dala do pláče, opuštěná, vyděšená, ve veřejném dopravním prostředku, kde se jí nikdo nezastal.

Tiše se sesunula na podlahu vozu. A zde také, bohužel, zesnula.

Společnost, jejíž etický rámec je systematicky destruován ze všech stran, společnost, která nedbá na vzdělání, kulturu, jemné mravy, etiku a namísto ní se utápí v chaosu obřích měst, z něhož chce vyjít cestou zbrojení, zabíjení, potlačování a nepřátelství jednoduše nemá šanci.

Utápíme se a utopíme se v hnusu a v násilí. Temnotě nevědomí, hlouposti, agresivity.

Nic na tom nezmění ani fakt, že malby a graffiti Iriny teď visí na domech Ameriky. Díky Elonu Muskovi, který si této temné zprávy všiml.

Trump vydal prohlášení, v němž uvedl, že „Američané byli příliš dlouho nuceni snášet města řízená demokraty, která pouští na svobodu divoké, krvežíznivé zločince, aby se dopouštěli kořisti na nevinných lidech. Opravdu velmi, velmi nevinných lidech. Společnost ovládají radikální levicoví soudci, politici a aktivisté. Kteří zavedli politiku „chyť a pusť“ pro gangstery a vrahy. V Charlotte v Severní Karolíně jsme byli svědky výsledků této politiky – 23letá žena, která sem přijela z Ukrajiny, potkala svůj krvavý konec ve veřejném dopravním prostředku.“

Chápu ho a souhlasím.

Do té míry, že jsme poslední roky v zajetí pochybných politik. Jsem proti policejní brutalitě, rasové nerovnosti a systematickému rasismu. Jednoznačně. Ale v okamžiku, kdy nad právem, spravedlností, rozumem převládne zcestná ideologie, prosazovaná bezhlavě, za cenu ostrakizace oponentů.. urážek.. vyhazování z práce.. osočování.. Vidíme to denně.

Vždy se to nakonec obrátí proti původcům.

Připomenu. Poklekávali jsme na stadionech v rámci kampaní Hnutí Black Lives Matter (BLM). Vedli a vedeme kulturní války. Woke, cancel culture, LGTB, genderové teorie…

Jsou to jen další formy zatmění.

𝗖̌𝗲𝘀𝗸𝗼 𝗮 𝗨́𝘁𝗼𝗸 𝗻𝗮 𝗔𝗻𝗱𝗿𝗲𝗷𝗲 𝗕𝗮𝗯𝗶𝘀̌𝗲

Poslední věcí je domácí Česko.

Když nešťastný a zmanipulovaný člověk napadl Andreje Babiše na mítinku v Dobré a trefil jej berlí do spánku, zákeřně a zezadu, v den jeho narozenin, lidé napadenému Andreji Babišovi přispěchali na pomoc.

Ten člověk je produktem dlouhodobé mediální masáže, jaké jsme byli svědky po celé poslední roky. Proti opozici. Jejím mluvčím. Politikům. Opozičním médiím.

Andrej Babiš útok vcelku rychle a srdnatě přešel. Oceňuji, že se okamžitě vyslovil proti veškerým útokům na politiky. Aby už za pár dní postával u turniketu nádraží v Ostravě Svinově a s humorem rozdával letáky překvapeným cestujícím. Odjel vlakem do Mošnova na akci NATO. Bez ochranky, tak jak je zvyklý. Chodí mezi lidmi. Jedná, mluví, setkává se.

Petr Fiala a další vládní politici se setkávají také. Na svých setkáních s občany čelí občas opravdu nevybíravým reakcím. Zaslouženě. Ale nikdo jej nenapadá. Nikdo nevezme hůl, pušku, nebo jinou zbraň. Lidé jsou velmi rozezleni a dávají to najevo. Ale také tam může klidně být i bez početné ochranky.

Respektujeme Petra Fialu. Je to premiér, zvolený ve svobodných volbách. Moc se mu nedařilo. Nemáme ho rádi, ale respektujeme jej. I ty, kdo jej volí. Protože lidé mají různé názory. A mají právo si najít politiky, jaké chtějí. Je to základní právo.

𝗔𝗻𝗱𝗿𝗲𝗷 𝗕𝗮𝗯𝗶𝘀̌. 𝗥𝗼𝗯𝗲𝗿𝘁 𝗙𝗶𝗰𝗼. 𝗗𝗼𝗻𝗮𝗹𝗱 𝗧𝗿𝘂𝗺𝗽. 𝗖𝗵𝗮𝗿𝗹𝗶𝗲 𝗞𝗶𝗿𝗸.

Napadání. Bití. Pseudoskandály. Atentáty. Představitelé opozičních proudů čelí systematicky vážným a také, bohužel, nebezpečným útokům. A když si poté čtete příspěvky pod články, ta odporná vyjádření, schvalující útoky a násilí, pronášené se zjevným pohrdáním vůči jejich zdraví a životu, i vůči jejich voličům, pak musím říct jednu věc.

Víte. My to posloucháme už hodně dlouho.

Ústrky. Nadávky. Trvalou a systematickou dehonestaci. Urážky od lidí, kteří nám nesahají ani po kotníky. Jen pro stručný výčet, jak nás titulujete: Dezoláti, svině, ruská pakáž, kolaboranti,.. atd

Pravdou je, že společnost se začíná otřepávat. Měnit. Jednoduše přebíráme otěže. My už víme, že nikdo jiný, než my sami nemůže změnit vlastní osud. Osud svůj i vlastní země. Víme, že nám nepomohou zdejší lokajské politické elity. Nevytrhne nás Evropská unie. Amerika, Británie, Německo, Francie, země hluboce zaměstnané vlastními problémy. Natož Rusko nebo Čína.

Musíme sami. A uděláme to.

Postupně, v klidu převezmeme otěže, úřady, instituce.

Budeme vládnout a budeme spravovat zemi velmi dobře.

Postupně ji změníme a bude to jedna z nejlepších zemí na světě.

Ale.

Nebudeme už nastavovat druhou tvář.

Chovejte se k nám respektem.

Časem pochopíte, že jdeme po dobré cestě. Stačí se přidat.

sdílet na