250 dní vlády Andreje Babiše

250 dní

Po 250 dnech vlády je evidentní, že kabinet premiéra Andreje Babiše převzal iniciativu v řízení země. Zatímco opozice, část médií a různých veřejných mluvčích se soustředila na absolutní negaci a kritizuje všechny vládní kroky ostošest, vládní tempo, které diktuje trojka Babiš, Schillerová a Havlíček mobilizuje obrovskou řadu věcí. Vláda prakticky v týdenním režimu zahajuje projekty, komentuje a rychle odevzdává k procesování. Kabinet otevírá velké infrastrukturní stavby a okamžitě je uvádí do chodu. Škrtá v nepotřebných kapitolách. Slučuje agendy a propouští nepotřebné úředníky. Razantně zasáhla do chodu ekonomiky. A snaží se ušetřit na chodu státu. Proč se o tom nemluví takto?

Úspěch Babišovy vlády bude mít zásadní vliv na politickou scénu.

Za dva, tři roky sled velké řady připravovaných kroků výrazně změní ekonomickou realitu země. Opozice v tuto chvíli napadá velmi tvrdě jakýkoliv krok vlády, ve snaze připravované projekty i opatření brzdit nebo relativizovat. Nic jiného jim v tuhle dobu ani nezbývá. Pravdou je, že válečný pokřik a systematické pumpování negace má určitý vliv.

Lidé často nevnímají postupný plán a systém zlepšení a změn. Kritická, ale více často naprosto zavádějící, strašící nebo vysloveně lživá rétorika má v tuto chvíli za cíl odvést pozornost od podstaty ekonomického update státu. Možná budu jeden z prvních, kdo řekne nahlas, že tohle je cesta, která povede k zásadní modernizaci, investicím a v delším horizontu k slušné prosperitě.

Mění se optika státu. Kabinet se soustřeďuje na reálné a viditelné výsledky.

Metrika je jasná. Důraz na výkon, důraz na prokazatelné výstupy a na okamžitou prezentaci na sociálních sítích. Vláda prostřednictvím sociálních sítí komunikuje napřímo. Napřímo s lidmi, napřímo s voliči, napřímo s novináři, opozicí i institucemi.

Tlak na výsledky

Hlavním motorem Babišovy vlády je tlak na výsledky. Andreje Babiše příliš nezajímá, kolik se ministři a úředníci naběhají na hřišti. Babiše zajímá konkrétní výsledek. Úspěšné projekty. Kolik bude projekt stát v nákladech. Jaký bude skutečný přínos. Kdy to bude hotové. Kdo za to bude odpovídat. A obratem, v podobě tiskovek vládních ministrů, věc odprezentuje veřejnosti.

Před volbami jsem napsal, že půjde o velmi úspěšný kabinet.

Po 250 dnech hektického provozu je evidentní, že tempo i styl, který vláda zvolila, postupně rozpohyboval všechny sektory státní správy.

O jakých výsledcích ale vlastně mluvíme?

Začněme inflací.

Česko je dnes druhé nejlepší ve zvládání inflace v Evropě. Nebudeme si zde malovat, že takto silný úspěch se stal mávnutím kouzelného proutku, který vláda vytáhla z čarovného klobouku.

Za nízkou inflaci v roce 2026 může z pohledu ekonomických dat mnohem více Česká národní banka (ČNB) vedená Alešem Michlem a globální vývoj trhů. Zásahy centrální banky se v ekonomice obvykle plně projeví až za 12 až 18 měsíců. To znamená, že nízká inflace v první polovině roku 2026 je výsledkem spíše přísné politiky ČNB z let 2024 a 2025.

ČNB držela základní úrokové sazby na velmi vysoké úrovni 7 % po dlouhou dobu (od června 2022 až do konce roku 2023) a dolů je snižovala jen velmi nerada a opatrně. Vysoké úroky znamenaly drahé úvěry a hypotéky. Firmy méně investovaly na dluh a zároveň s rychle rostoucími cenami potravin a dalšího zboží za Fialovy vlády lidé méně utráceli. Tím se ochladila poptávka v ekonomice a obchodníci byli donuceni přestat zdražovat.

Přísný, až restriktivní režim ČNB ale zároveň dusil ekonomiku.

Energie

Babišova vláda bezprostředně po svém nástupu v prosinci 2025 schválila balíček opatření k okamžitému snížení nákladů na energie. Tento krok vedl k průměrnému plošnému poklesu cen elektřiny o zhruba 10 %. Úplné zrušení poplatků za podporované zdroje a jejich přenesení na bedra státu pro každého odběratele znamená okamžitou úsporu 599 Kč včetně DPH za megawatthodinu. Běžná rodina, která spotřebuje kolem 3-4 MWh ročně získala roční úsporu na složenkách ve výši 1 800 až 2 400 Kč. Okamžitý zásah do cen energií, doprovázený zároveň tlakem na ceny potravin a marže obchodníků, který následoval v únoru 2026, byl hlavním faktorem pro další snížení inflace i mírné hospodářské oživení. Projevil se dvojím způsobem.

V červnu 2026 srazil celkovou meziroční inflaci v Česku na pouhých 1,5 %.

Zároveň začalo okamžité opatření stimulovat domácí poptávku. Levnější cena energií se pochopitelně propisuje do všech vstupů. Domácností, provozu infrastruktury, podnikové i průmyslové sféry.

Pro pekárny, mlékárny, sklárny nebo strojírenské podniky je cena energií obrovskou částí jejich celkových nákladů. Umožnilo to podnikům nadechnout se v otázce koncových cen svých produktů.

Účet za stimulaci trhu

Bankovní a makroekonomičtí experti namítají, že přenesení ekologických dotací na stát zatížilo státní kasu desítkami miliard korun ročně a prohloubí plánovaný rozpočtový deficit. Vláda nemůže POZE škrtnout ani zrušit.

To je pravda. Ale věc má i opačný pohled. V praxi vláda ulevila lidem a podnikům od drahých energií, podpořila domácí poptávku i export. Peníze, které stát na začátku investoval do úspor domácností, se v ekonomice neztratily a začaly okamžitě obíhat.

Firmy nemusely kvůli drahé elektřině zdražovat své výrobky. Získaly výhodu oproti sousednímu Německu, hlavnímu odbytišti, kde mj. kvůli drahým energiím kolabují i takoví giganti jako Volkswagen.

Domácnostem zbylo v peněženkách více peněz. Tyto ušetřené tisícikoruny lidé nenechali ležet na účtech, ale šli je utratit do obchodů.

Že mechanismus pobídek zafungoval, dokazují nejnovější čísla od statistiků. Tržby v obchodech v červnu vyskočily o 3,6 % (u oblečení či elektroniky dokonce o 5,4 %). Lidé více nakupují, ekonomika díky tomu zdvihla o 2,2 % a stát z každého nákupu dostává peníze okamžitě zpátky přes DPH.

Evropská komise ve své oficiální zprávě potvrzuje, že hlavním tahounem růstu celého českého hrubého domácího produktu (HDP) je soukromá spotřeba domácností poháněná poklesem nutných výdajů. Za první čtvrtletí meziročně vzrostla o 2,2 %,

Česká národní banka (ČNB) ve své Zprávě o měnové politice potvrzuje, že růst naší domácí ekonomické aktivity se stabilně pohybuje kolem 3 %. Právě díky obnovené investiční chuti firem, kterým stát odlehčil od nákladových šoků Česko získalo oživenou ekonomiku.

Ceny potravin

Vrátím se k zásahu do cen potravin. Abychom pochopili, co se v první polovině roku 2026 stalo, musíme se podívat na to, v jakém stavu nová Babišova vláda převzala daňový systém po Fialově kabinetu.

Předchozí ministr financí Zbyněk Stanjura spojil v roce 2024 dvě snížené sazby DPH (15 a 10%) do jedné sazby. 12%. Jenže reforma v praxi selhala. Velké obchodní řetězce úsporu ve výši 3% lidem nepřiznaly, ale naopak o ni navýšily vlastní marže.

Babišův kabinet po nástupu do vlády ponechal daňovou sazbu beze změny. Začal ale řetězce kontrolovat a zároveň tlačit, aby daňové opatření fungovalo tak, jak stát původně zamýšlel.

Ministerstvo zemědělství zřídilo potravinového ombudsmana a spustilo plošný monitoring cen od zemědělců až po pulty. Stát tak přesně vidí, kdo si k ceně připočítává neférové přirážky. Navíc ÚOHS začal tvrdě postihovat chaos ve slevových akcích i neférové podnákupní ceny.

Fialova vláda nedokázala řetězce přinutit, aby úsporu lidem reálně uznaly. Babiš naopak ano.

Výsledek? Politický tlak zafungoval překvapivě rychle. Celkový meziroční pokles cen potravin o 0,4 % za první čtyři měsíce roku 2026 sice nevypadá jako revoluce, ale u základních položek, jako je máslo, maso nebo mléčné výrobky padly ceny o celé jednotky procent.

Kritici sice namítají, že za levnějším máslem stojí spíše globální přebytek mléka na evropském trhu kvůli výpadku čínské poptávky, mezinárodní srovnání ale mluví jasně. Zatímco v Česku celková inflace v červenci 2026 klesla na mimořádných 1,3 %, ve zbytku Evropy se situace vymyká z rukou. Průměrná unijní inflace neklesá pod 3 %, Polsko bezmocně přihlíží zdražování a Rumunsko s 8,2 % platí za evropského propadlíka. Česká vláda naopak dokázala tuzemský trh stabilizovat.

Velké infrastrukturní projekty

Tato vládní opatření, schopná krátkodobě podpořit export a domácí poptávku, byla ale realizována na vrub státní pokladny. Do budoucna namísto krátkodobých stimulů potřebujeme spíše strukturální a dlouhodobé oživení ekonomiky. Kdy stát investuje do projektů, které budou přinášet hodnotu desítky let. Babišův kabinet je si toho samozřejmě velmi dobře vědom.

Vládní stavební projekty jako výstavba nových vodních nádrží proti suchu, investice do bydlení, nových energetických zdrojů, nemocnic nebo dopravní infrastruktury jsou přesně tím typem investic, které vytváří multiplikační efekt a vyšší potenciální produkt země. Což v běžné řeči znamená nové bohatství, které na sebe samo vydělá a bude státu sloužit desítky let.

Základem k tomu bylo potřeba velmi rychle připravit legislativu a uvést jednotlivé projekty do chodu.

Nový stavební zákon

Stačilo půl roku. Vicepremiér Karel Havlíček prosadil nový stavební zákon, který radikálně mění dosavadní složitou byrokracii. Nová stavební legislativa zavádí princip jednoho úřadu a jednoho razítka. Stavební úřady si stanoviska dotčených institucí musí oběhat samy. Kompletně. Navíc zákon poprvé v historii jasně stanoví úřadům nekompromisní lhůty. To je důležité. Lhůty.

Povolení pro jednodušší stavby do 30 dní, pro rodinný dům musí povolení úřad vydat do šedesáti dnů. U velkých průmyslových staveb pak do dvanácti měsíců. Drobné stavby a tiny houses do čtyřiceti metrů nebudou potřebovat klasické stavební povolení, stavebníkům postačí jen projekt pro územní souhlas.

Po předchozí blamáži Pirátů s digitalizací stavebního řízení, která fungovala spíše v režimu „kam klikneš, tam to lehne“, jde o obrovský kompetenční skok. Navíc, jak se ukázalo, snaha digitalizovat stávající strukturu stavebních úřadů, rozmístěných v 638 obcích, vedla jen ke konzervování neutěšeného stavu. Stavební právo prošlo mezi lety 2021–2026 třemi zásadními zvraty. Úředníci kvůli neustálým změnám a přepisování vyhlášek občas nevědí, podle jakého znění rozhodovat.

Dnešní praxe je taková, že když chtěla firma stavět novou bytovou čtvrť, která procházela přes tři různé malé obce, musela jednat se třemi různými úřady. Každý měl jiný výklad zákona, jiné požadavky a jiné tempo. Roli hrála obvykle i obava z lokálního politického tlaku. Když starosta zablokoval stavbu, protože se nelíbila jeho voličům, stavba skončila. Stav je neúnosný.

Vláda prosazuje změnu. Místo současných 638 úřadů bude v budoucnu povolovací řízení zajišťovat 205 krajských úřadů. Jde o jasnou institucionální logiku. Nyní se úředníci sestěhují do větších center pod křídla státu. Vzniknou profesionální, specializované týmy, které budou rozhodovat rychle, nezávisle a podle stejných pravidel po celé republice. Což je přesně to, co zprovozní podmínky pro výstavbu obecně.

Developeři, stavební firmy i samotní investoři Havlíčkovi tleskají. Pochopitelně. Protože zpružnění a rychlé procesování stavebního řízení konečně odbrzdí náročnou byrokracii, která je překážkou pro rozsáhlou výstavbu. Stát, obce i stavebníci potřebují především profesionální úřady, schopné číst v moderních projektech, zvládají to profesionálně a především rychle. Až do úrovně, pro příklad, jak stanoví související Zákon o BIM, kdy u veřejných staveb nad 135 milionů musí projektanti odevzdat kompletní digitální 3D modely staveb, včetně veškerých dat o materiálech po energetickou náročnost.

Kritika a kompromisy

Žádná velká reforma se neobejde bez komplikací a kompromisů. Úředníky na stavebních úřadech čeká stěhování do nově koncentrovaných center. Počáteční provozní obtíže jsou u takto rozsáhlých změn přirozené. Ve firmě, v úřadu nebo instituci. Nové úřady vybaví vláda moderním zázemím, digitálním řízením a technologiemi, které přinesou efektivnější provoz a miliardové úspory.

Jiným problémem a podstatně závažnějším je kritika zákona z pohledu ochrany kvalitních půd a erozí.

Zákon totiž zavádí plošnou výjimku, která umožňuje stavět obří haly a sklady na nejkvalitnější zemědělské půdě I. a II. třídy, podél dálnic a hlavních silničních koridorů. Na jednu stranu budou moci vzniknout nové fabriky, nákupní centra, sklady a podobně. Pro developery je to pohodlné řešení. Výhodnější a levnější je stavět tyto objekty na kvalitní a rovné zemědělské půdě. Ale pro stát je to hazard. Pro tento typ investic by měly primárně sloužit spíše brownfieldy. Kvalitní zemědělskou půdu jednoduše nelze nahradit a do budoucna bude mít kvalitní půda stejnou váhu jako strategické zásoby vody.

Opozice hodila klacek pod nohy vlastním návrhům

Novela prošla širokou diskusí a vláda do ní zapracovala třináct opozičních návrhů. O to smutnější bylo jednání opozice. Ta pro zákon v Parlamentu ruku nezvedla.

V srpnu Senát stavební zákon rovnou zamítl. Vláda bude muset zákon přepracovat. Což je příležitostí zamyslet se nad argumenty architektů nebo zemědělských expertů. Ale znamená to další zdržení.

Plný náběh tak lze očekávat až v horizontu 2027 - 2028.

Havlíčkova zásadní novelizace nicméně otevřela dveře k odbrždění výstavby, podpory domácího stavebního boomu a plynulého budování velkých infrastrukturních projektů.

Odtud, od změn v legislativě, se už může odvíjet celá řada dalších kroků. Ať už jde o nové dálnice, nemocnice, elektrárny, vodní díla, nebo výstavba moderních rezidenčních čtvrtí a dostupného bydlení.

Dukovany a modulární reaktory

Začněme tím nejdůležitějším. Dostavbou Dukovan a spuštěním programu modulárních elektráren. V této oblasti totiž vláda přistupuje k investicím v rozsahu, jaký tato země ve svých novodobých dějinách ještě nezažila.

Projekt stavby dvou nových jaderných bloků v Dukovanech, které má vybudovat korejská společnost KHNP, běží pod taktovkou ministra Karla Havlíčka přesně podle plánovaného harmonogramu. Česko-korejský řídící výbor řeší dokumentaci pro povolení stavby, která bude kompletně hotová do konce letošního roku.

Jízdní řád je jasný. Získat příští rok stavební povolení a v roce 2029 kopnout do země. Tak aby se první nový blok rozjel v roce 2036.

Pro tuzemský průmysl, infrastrukturu i domácnosti to znamená zásadní jistotu. Garanci stabilních cen elektřiny a spolehlivého výkonu na desítky let dopředu. V této turbulentní době jde o základ ekonomické stability státu.

Modulární reaktory SMR

Paralelně s velkým jádrem Havlíčkův resort nastartoval vpravdě až revoluční program malých modulárních reaktorů (SMR). S britskou společností Rolls-Royce SMR uzavřela vláda strategické partnerství a zároveň Česko získalo a drží cenný dvacetiprocentní podíl v britské firmě.

Pro přesnost u programu SMR je potřeba korektně říct, že k nákupu podílu 20% Rolls Royce společnosti ČEZ došlo za minulé vlády premiéra Petra Fialy. Ale v praxi projekt začal společně s ČEZ vyvíjet vicepremiér Karel Havlíček už v roce 2021. ČEZ akvizici dokončil a vláda nyní rozšiřuje lokality.

První modulární reaktor vyroste ve druhé polovině 30. let v jihočeském Temelíně. Vláda zároveň schválila přípravu dalších tří strategických lokalit v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Modulární reaktory vzniknou v areálech končících uhelných elektráren v Tušimicích a Dětmarovicích. Pro českou ekonomiku to znamená miliardový multiplikační efekt. Domácí strojírenské giganty, jako je plzeňská Škoda JS, se staly přímými dodavateli klíčových komponent jaderného ostrova pro globální trh.

Pro další příklad. Dětmarovice. Pro firmy jako Třinecké železárny, které usilují o stavbu moderní obloukové pece, je toto naprosto zásadní rozhodnutí pro budoucnost.

Česko se tak stane i jedním z technologických lídrů v energetice.

Majorita státu v ČEZ & energetická suverenita

Stavba nových reaktorů poskytne Česku jistotu stabilních dodávek pro příští dekády. Vláda ale zároveň odstartovala další klíčový proces, s cílem získat 100% kontrolu nad výrobou elektřiny.

Jde o důležitý krok k energetické bezpečnosti státu. Celá operace je připravována s přesností, obvyklou pro nejvyšší level byznysu. Stát se vzdá části distribuce a obchodu, podílu ve výši přibližně 19%. V dceřiných společnostech ČEZ přítomnost soukromých investorů nepředstavuje riziko pro energetickou bezpečnost země. Výměnou za to stát získá obrovský kapitál. Tyto utržené prostředky pak kabinet stoprocentně nasměruje na výkup minoritních akcionářů z výrobní divize.

Výsledek? Stát získá plné vlastnictví a rozhodovací monopol nad veškerými klíčovými výrobními kapacitami v zemi. Státní energetická politika tak přestane být rukojmím zájmů soukromých investorů a minoritních akcionářů a stát získá přímý nástroj pro dlouhodobé řízení cenové stability a energetického mixu. ČEZ se z čistě komerční korporace změní na strategickou infrastrukturu pod plnou kontrolou České republiky.

Řečeno lidově. ČEZ se plně vrátí do rukou státu.

Nové nemocnice

Už předchozí vláda Andreje Babiše dávala obrovský důraz na prevenci rakoviny a kardiovaskulárních chorob. Stres, enormní pracovní zátěž a dlouhodobé působení negativních faktorů na moderního člověka vedou k prudkému nárůstu civilizačních chorob.

Vláda tehdy oddlužila řadu krajských i fakultních nemocnic, prosadila sdružené nákupy, zpřísnila veřejné zakázky a zavedla kontroly hospodaření, aby omezila vliv šíbrů a lobbistů. Zároveň narovnala úhradové vyhlášky.

Babiš usiloval o vznik nové nemocnice v Praze. Českého onkologického institutu, pilotního projektu onkologie na světové úrovni za zhruba 7 miliard korun. Pro které osobně vyběhal finance z evropských fondů v rámci Národního plánu obnovy.

Fialova vláda ale projekt shodila ze stolu. Namísto toho prostředky alokovala do Fakultní nemocnice v Motole. Kde, jak se ukázalo na jaře roku 2026, došlo ke skandálu, dotačním podvodům a praní špinavých peněz. Policie v kauze stavebních zakázek motolské nemocnice a nového onkologického centra obvinila 19 osob a 6 firem z korupce a dotačních podvodů, což vedlo až k nucenému odvolání ředitele nemocnice Ludvíka.

Je paradoxem, že právě zdravotnictví a pandemie Covidu druhé Babišově vládě v podstatě zlomila vaz. Namísto správní reformy, o kterou Babišova vláda tehdy vehementně usilovala a na kterou byla připravena, pandemie Covidu dokonale rozmetala vládní plány. Dodnes je působení tehdejší vlády předmětem ostrých sporů a kontroverzí. Dnes podobná katastrofa naštěstí neprobíhá. Tím pádem může vláda pokračovat v původním směru. Jak se ukazuje, má velmi ambiciózní plány.

Nemocniční reforma

Špičková péče už nebude luxusem

V Praze v Krči spolehlivě slouží špičkové pavilony IKEMu pro kardiochirurgii a transplantace, jejichž stavbu Andrej Babiš ještě v roce 2021 osobně zahajoval. V sousední Thomayerově nemocnici se pak v srpnu 2026 slavnostně rozjela výstavba nového centrálního urgentního příjmu za více než 2,2 miliardy korun. Tento moderní pavilon se stovkou akutních lůžek a třemi sály zásadně zrychlí péči pro půl milionu obyvatel spádové oblasti.

V Brně Masarykův onkologický ústav, populární „Žluťák“ v květnu 2026 slavnostně otevřel nejmodernější Centrum onkologické prevence. Ultramoderní pracoviště, které např. využívá umělou inteligenci k bleskovému odhalování nádorů.

Druhou brněnskou investicí vlády je Fakultní nemocnice u sv. Anny, kterou Babišův kabinet zachránil krizovým zásahem a státní půjčkou ve výši 1,3 miliardy korun před věřiteli, což nemocnici umožnilo vybudovat moderní urgentní příjem a masivně obnovit přístrojové vybavení.

V Ostravě aktuálně běží jedny z vůbec největších nemocničních investic v historii celého regionu. Týkají se Fakultní nemocnice Ostrava (FNO), kde má stát v rámci vládní strategie balík projektů za více než 5 miliard korun. Moravskoslezské onkologické centrum má pomoci řešit alarmující nárůst počtu onkologických pacientů v Moravskoslezském kraji. Součástí nového velkého pavilonu budou specializované onkologické a hematoonkologické ambulance rozdělené podle diagnóz, lůžková část, výzkumné zázemí a edukační centrum za 2,54 miliardy Kč.

Zároveň přibude nová nemocnice s rozpočtem 2,26 miliardy Kč, kde vznikne devět supermoderních operačních sálů, špičkový centrální příjem a technické unikáty, jako je perioperační magnetická rezonance, kterou mohou lékaři používat přímo během operace pacienta.

Tato ostravská investice je opět spojena přímo s Andrejem Babišem. Nemocnice sice stavbu rozjíždí z vlastních ušetřených zdrojů, ale Babiš pro ni vyjednal klíčovou půjčku od ministerstva financí a přímou dotaci 500 milionů korun ze státního rozpočtu. Připomenu, že Fialův kabinet v předchozích letech tyto strategické projekty v Ostravě sice formálně nezrušil, ale držel je kvůli rozpočtovým škrtům u ledu. Realizace tak nabrala zpoždění. Ostrý start stavby a definitivní odklepnutí peněz se rozjely až po návratu Babiše.

A pojďme dál.

Ve Fakultní nemocnici v Plzni se naplno rozběhla výstavba monumentálního dvanáctipodlažního Pavilonu chirurgických oborů za miliardy korun, který centralizuje akutní péči a přinese 414 nových lůžek.

V Olomouci roste novostavba hlavní budovy B, na místě historické budovy Franz Josefa, která za zhruba 2 miliardy korun soustředí centrální operační sály, urgentní příjem a klíčové chirurgické i neurologické kliniky pod jednu střechu.

V Hradci Králové probíhá zásadní modernizace chirurgických klinik.

Zatímco tradiční pražské nemocnice na Karlově náměstí, Bulovce či Královských Vinohradech technicky nezadržitelně zastarávají, vládní intervence do pražských nemocnic a regionální infrastruktury ukazují, že vláda se do obnovy zdravotnictví obula vehementně.

Investice do zdraví jsou investice do ekonomiky

Tyto nemocniční projekty mají ale zároveň ještě i jiný smysl. Tvoří klíčový střednědobý investiční horizont. Na rozdíl od stavby jaderných bloků či malých modulárních reaktorů (SMR), jejichž energetický a ekonomický efekt stát pocítí za 15 až 30 let, peníze nalité do zdravotnictví pracují okamžitě. Rozestavěné pavilony fungují jako přímý stimul pro domácí stavebnictví, generují tisíce kvalifikovaných pracovních míst a skrze multiplikační efekty okamžitě podporují růst českého HDP. Vláda vtrhla do sektoru s jasným plánem. Obnovit nemocnice. Přinést tu nejlepší dostupnou péči. A investicemi podpořit domácí ekonomiku.

Zároveň. Průběh státních zakázek bude probíhat pod silnou politickou i správní kontrolou. Varianta, kdy se investice stanou předmětem machinací jako v Motole je něco, co Babiš i ostatní šéfové resortů opravdu z duše nesnášejí. Když musíte složitě a pracně vyjednat zajištění prostředků až na úrovni Evropské unie, v parlamentu si poté vyslechnete nářky opozice, kterak zadlužujete stát a v médiích vám navíc novináři umyjí hlavu za to, že investujete a roste zadlužení země, pak představa, že složitě zajištěné projekty navíc ještě někdo rozkrade.. V takovém případě si může podobný aktér být jist velmi intenzivní péčí policie, NCOZ, finančně analytických útvarů státu a či státních zástupců.

Dálnice a dopravní cesty

Pojďme od nemocnic k dalšímu evergreenu. Do roku 2029 bude připraveno k otevření úctyhodných 264 kilometrů dálnic. Stát, zdá se, konečně opustil filozofii lokálního záplatování a soustředí se na dokončení páteřních koridorů. Když se mrkneme jen na ty základní: Dálnice D35, 60 km nově budované alternativy pro přetíženou D1, kde v srpnu otevře úsek Ostrov – Vysoké Mýto. Dálnice D11 a spojení na Polsko přes Trutnov na polskou S3. Jihočeská D3 směrem na Rakousko k Dolnímu Dvořišti. Nebo moravská dálnice D49 a D55. D49 odbrzdí dopravu na Zlínsku a moravská D55 aktuálně finišuje mezi Olomoucí a Přerovem.

Silnice nižších tříd a miliardový paradox

Zatímco stát masivně staví dálnice, lokální silnice drží nad vodou kraje a obce. Alena Schillerová nedávno na tiskové konferenci popsala jeden z největších tuzemských paradoxů: na běžných účtech českých měst a obcí leží historicky rekordních 542 miliard korun, z čehož samotná Praha drží přes 205 miliard. Odpovědné hospodaření obcí bez dluhů je chvályhodné, bezesporu. Ale jen do momentu, kdy stovky miliard zůstanou ležet ladem na běžných účtech, kde je požírá inflace. Řada radnic totiž k investicím přistupuje váhavě a se zpožděním, což je pro ekonomiku nezdravé.

Starostové musí přemýšlet jako manažeři a proměnit tento finanční polštář v motor pro lokální rozvoj. Nestačí jen dokola opravovat náměstí, knihovny nebo městský mobiliář. Peníze je potřeba investovat do městských projektů s vysokou návratností. Například do výdělečné obecní energetiky, modernizace vodovodů či projektů zadržování vody v krajině. Voda bude v příštích dekádách vzácnou komoditou. Zásadním krokem může být také výstavba a příjmy z dostupného a seniorského bydlení, malometrážních bytů s pečovatelskou službou nebo příprava byznys zón na brownfieldech. Kde je klíčem přivedení vysokorychlostního internetu, optických kabelů a stabilních. Tak, aby zde mohly vznikat byznys zóny, které města a obce potřebují pro udržení pracovních míst.

Vládní resorty průmyslu, místního rozvoje i životního prostředí jdou tomuto směru naproti. Státní dotační programy i legislativa jsou nastaveny tak, aby radnicím s energetikou, bydlením i internetem maximálně pomohly. Míč je teď na straně samospráv.

Boj o vodu

Tím se dostáváme k dalším podstatným věcem. První je voda a zadržování vody v krajině.

Česko je střechou kontinentu. Veškerá voda od nás odtéká do tří světových stran a napájí tři evropské veletoky. Labe, Odru a skrze řeku Moravu také Dunaj. Jsme výhradně spádovou zemí. Žádná velká řeka k nám nepřitéká. Co si v krajině nezadržíme sami, bez užitku odteče k sousedům.

Letošní horké léto a stav, kdy hladiny evropských veletoků klesly na kritická minima, ukazuje, že jde o situaci, kterou je potřeba brát v úvahu. Hladina Dunaje klesla o několik metrů. Bulharsko i Rumunsko muselo omezit chod jaderných elektráren při Dunaji. Koryto řeky odhalilo desítky zrezivělých vraků nacistických válečných lodí z roku 1944, které ustupující německá armáda potopila v srbském Prahovu. Klesající italská Tibera a německý Rýn obnažily dávno potopené bárky a válečnou munici. A v korytě Labe opět vystoupily na světlo staleté „hladové kameny“ s mrazivým historickým vzkazem našich předků: „Wenn du mich siehst, dann weine“ (Česky: Spatříš-li mě, plač)

Nápis pochází z roku 1616, doby velkého sucha. Které se vrací opakovaně, jako v letech 1540 nebo 1947. Problémem je, že v novodobé historii se hladové kameny v Labi a dalších evropských řekách začínají objevovat s děsivou pravidelností. 2015. 2018. Či 2022.

Téma sucha a opatření proti suchu a zadržování vody se vláda věnuje programově. Není to žádná novinka a rozsáhlý program aktivit fungoval už v předchozích Babišových vládách. Kde ji tlačil ministr Brabec. Pro dnešní stručný výčet a zároveň bilanční list se chci věnovat především velkým infrastrukturním stavbám.

Důvod? Stejný jako u nemocnic či dálnic. Střednědobý investiční horizont, který přinese okamžitý impuls ekonomice. Ale především, podpoří životní podmínky pro normální život.

Voda je základem pro všechno.

Podpora přirozeného cyklu obnovy vody v krajině je nejlepší investice z možných. Princip vodního cyklu je snadno pochopitelný. Odpařování z vodních ploch, rostlin, lesů je základem cyklu. Voda stoupá k nebi, zde se sráží do podoby mraků a s deštěm se vrací k zemi. Kde ji musí zachytit a udržet půda. Proti suchu a nedostatku vody je nejlépe bojovat podporou vodního živlu a vodních ploch, to dá rozum. Vodními plochami, přehradami, kaskádami, poldry nebo lokálně dimezovanými vodními nádržemi. Citlivou péčí o krajinu a vodu.

Nikoliv úředními lejstry Evropské unie, solárními panely na polích nebo elektromobily.

Vláda tedy rovnou otevírá čtyři klíčové vodní stavby, které jdou do realizace.

Vodní dílo Vlachovice (Zlínsko)

Vodní nádrž na ploše 213 hektarů je v nejvyšším stupni rozpracovanosti. Aktuálně se dokončuje klíčové razítko EIA a posouzení vlivu na životní prostředí. Pozemky od státních ochranářů (AOPK) jsou kompletně převedeny pod projekt a stát už podepsal memorandum s dotčenými obcemi, pro které uvolnil první miliony korun na modernizaci kanalizací, čistíren odpadních vod a odtokové studie. Tak, aby infrastruktura v regionu byla na novou nádrž připravená.

Vodní dílo Nové Herminovy (Bruntálsko)

Nekonečný příběh protipovodňové ochrany Krnova a Opavy se konečně rozhýbal. Vláda aktuálně zajišťuje masivní balík peněz z evropských fondů na samotnou přehradu i doprovodná přírodní opatření v celém povodí horní Opavy. Stát dal za pravdu místním samosprávám, že samotná nádrž stačit nebude, a proto systém doplňují další retenční plochy v regionu, které dokážou případnou bleskovou povodňovou vlnu efektivně zbrzdit.

Soustava vodních děl Kryry, Senomaty a Šanov

je záchranná akce pro nejsušší region Česka na Rakovnicku. Stát zde spustí miliardovou revitalizaci Rakovnického potoka, na kterou naváže stavba tří nových nádrží s financováním zajištěným z Operačního programu Životní prostředí.

Pobečví a Skalička. Na divoké řece Bečvě vznikne komplexní protipovodňový systém. Vláda rozhodla, že Skalička bude realizována jako bezpečnější a k přírodě šetrnější suchý poldr. Stát už má hotové první velké etapy přírodních úprav a zrevitalizoval koryta Bečvy u Černotína, Skaličky a Ústí.

Ekologové i vodohospodáři mají pravdu

Nutno dodat, že ekologové mají pravdu, když říkají, že sebevětší betonová přehrada situaci kolem sucha nezachrání, pokud nedokážeme udržet vodu přímo v polích, lesích a na loukách. Přehrada je totiž až poslední záchranná síť. Chytá vodu, která už z krajiny utekla. Skutečný boj se suchem se musí odehrát přímo v krajině. Primárně zdravou půdou, která funguje jako obří houba. Obnovou tůní, návratem mezí a šetrnějším lesním hospodařením.

Myslím si, že důležitou částí by měl být i důraz na protierozní opatření v zemědělství. Vláda sice pro rok 2026 v rámci antibyrokratického balíčku plošně zrušila dřívější přísný limit 10 hektarů pro jednu plodinu na silně erozně ohrožených půdách, což zemědělcům prokazatelně ušetří náklady a papírování, ale naše krajina a půda tím získává podstatně větší zátěž.

Obří vodní stavby a obnova přirozené krajiny nesmí stát proti sobě.

Musí se doplňovat. To je filozofie, s níž je potřeba přistupovat k věci.

Reforma technického vzdělávání

Potřebujeme techniky.

Nikoliv obsluhu grilu u McDonalds s univerzitním titulem

Z úplně jiného soudku je program vládní reformy technického vzdělávání. Přiznejme si, že stát a české školství dlouhé roky dotovaly obory, které produkují zástupy teoretiků bez reálného uplatnění. Ministerstvo školství se nyní snaží prosadit vizi, kdy český průmysl 4.0 nespasí další generace kulturních antropologů, literárních kritiků či expertů na genderové minority v barokním malířství, kteří po absolvování studia občas končí u fritézy rychlého občerstvení.

Budoucnost bude stát na lidech s komplexní technologickou dovedností. Potřebujeme jak vizionářské tvůrce - dopravních prostředků, autonomních robotů či experty na umělou inteligenci, kteří dokáží navrhnout složité technologické sestavy. A stejně tak potřebujeme špičkové techniky a mistry mechaniky, kteří tyto produkty dokáží u CNC strojů reálně a precizně vyfrézovat z kovu a vdechnout jim fyzický život.

Ministerstvo průmyslu a Ministerstvo školství proto připravilo velký projekt „Technické Česko“. Karel Havlíček okamžitě po nástupu vlády instaloval zmocněnce pro technické vzdělávání a státní podpora začala směřovat ve prospěch oborů, které vrátí českému řemeslu jeho historickou prestiž.

Tento plán se opírá o pět provázaných kroků, které provázejí studenta od základní školy po univerzitu. Na základky se vrací polytechnické dílny a startuje pilotní síť škol s rozšířenou technickou výukou. Na středních školách se od září rozjíždí duální vyučování, kdy žáci střídají školní lavice s reálnou praxí přímo ve firmách, po vzoru úspěšného německého a rakouského modelu. Vrcholem řemeslné kariéry bude nová, celostátně uznávaná mistrovská zkouška garantující nejvyšší kvalifikaci v oboru.

Změna nemine ani vysoké školy, kde ministr školství Robert Plaga zavádí kontraktové financování. Část rozpočtu univerzit se nově naváže na konkrétní smluvní cíle. Stát bude hodnotit, jak úzce školy spolupracují s praxí a s jakým uplatněním jejich absolventi odcházejí do reálné ekonomiky. Veřejné prostředky tak začnou cíleně směřovat tam, kde přinášejí hmatatelné výsledky pro budoucnost státu.

Ve prospěch vzdělávání, který má absolventy uchránit před doživotní kariérou u fritézy.

AI Gigafactory

Na tuto transformaci vzdělávání navazuje například projekt české AI Gigafactory. Vláda v srpnu 2026 schválila zapojení České republiky do evropského technologického souboje století. Jde o projekt vybudování obrovského datového centra osazeného desítkami tisíc nejmodernějších AI akcelerátorů.

Pro stát jde o transakci s nulovým finančním rizikem. Miliardové náklady na infrastrukturu ponese soukromý investor (České Radiokomunikace, CRA).

Stát garantuje budoucí odběr výpočetního výkonu pro digitalizaci, bezpečnost a univerzity v hodnotě 2,5 miliardy korun, což Evropská unie stoprocentně dorovná dalšími 2,5 miliardami ze svého. Výsledky evropského tendru, kde se hraje o sedm evropských lokalit, budou známy na konci roku 2026. Pokud by tato věc klapla, Česká republika by se stala technologickým uzlem a mozkem celé střední a východní Evropy. Obrovskou výpočetní kapacitu by pak pro svůj rozvoj využíval domácí výzkum, univerzity, firmy, technologické startupy, ale i stát pro digitalizaci, kybernetickou bezpečnost či bezpečné zpracování citlivých dat.

Podpora startupů

Česko má talentované lidi, ale kvůli chybějícím podmínkám své průlomové nápady často rozjíždějí v zahraničí. Vláda to chce změnit. Jak poznamenal Andrej Babiš: „Česko nesmí vyvážet nápady a budoucí firmy. Startupový zákon nastaví jasná pravidla, přivede soukromý kapitál a pomůže inovacím růst přímo u nás.“

Kabinet proto koncem srpna, společně s Českou startupovou asociací Jiřího Vicherka, představil revoluční návrh zákona. Namísto rozdávání dotací spouští systém, který k nadějným firmám přitáhne soukromé investory. Hlavním magnetem je radikální daňová úleva. Investoři si budou moci vklad do startupových firem odečíst od základu daně až do výše 5 milionů korun ročně. Stát tak nechává riziko na byznysu, ale rozhodnutím Aleny Schillerové dává sektoru mimořádně silný stimul.

Aby se systém nestal terčem spekulací, zavedlo Ministerstvo průmyslu a obchodu pod vedením Karla Havlíčka přísný status Certifikovaného startupu. Podpora se omezí na firmy do osmi let věku s ročním obratem do 250 milionů korun. Startupy, které projdou sítem nové agentury CzechBusiness, získají pro investory oficiální vládní záruku, že stát prověřil jejich inovativnost i tržní potenciál.

Tento krok může tuzemskou technologickou scénu zcela proměnit. Na rozjezd programu je určeno 100 milionů korun a první kroky inovátorů by měly směřovat právě na CzechBusiness. Recept je jasný: připravit špičkovou prezentaci, funkční prototyp a okamžitě začít jednat.

Úlevy OSVČ

Podporou startupů ale podpora podnikání nekončí. Snížení vyměřovacího základu pro paušální platby živnostníkům ministryně financí Alena Schillerová splnila svůj slib už v lednu. Přinesl desítkám tisíc živností úlevu až o 8,5 tis Kč ročně. Chceme vrátit odvody na rozumnou úroveň a podpořit lidi, kteří pracují sami na sebe. Naším cílem je, aby zůstali aktivní, nebyli v šedé ekonomice a mohli své peníze investovat do rozvoje nebo jinak smysluplně využít,“ uvedl k tomu i ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka.

Tak. Pro stručný výčet vládních aktivit by tohle mohlo postačit. Další otázka je zásadní.

Kde na tohle všechno stát vezme peníze?

Když stát nalije stovky miliard do dálnic, přehrad a nemocnic, technologií, živností či startupů, klíčová otázka zní. Kde vzít peníze na takto rozsáhlý investiční program bez toho, aby se stát nebezpečně zadlužil? Primárně u nadnárodních hráčů? Alena Schillerová, ministr financí, ukázala velmi rozumnou národohospodářskou strategii a v rámci projektu Dluhopisy Republiky předvedla excelentní kousek.

Státní dluhopisy trhly rekord

Čeští občané podpořili program státních dluhopisů nebývalým způsobem. Investovali své úspory v celkovém objemu rekordních 74 miliard korun. Lidé tak dali jasně najevo, že věří hospodářské strategii této země a chtějí z jejího rozvoje mít prospěch i pro sebe. V minulých letech přitom podobné retailové prodeje standardně dosahovaly sotva hranice 20 miliard.

Předchozí Fialova vláda financovala krize drahými institucionálními úvěry z EU a masivními emisemi pro zahraniční fondy. Současný kabinet opírá rozvoj o peníze samotných Čechů. Kritici sice namítají, že bankovní korporace by státu půjčily o něco levněji, ale není to pravda. Čísla hovoří jasně.

Nové státní dluhopisy jsou trefou jak pro lidi, tak pro státní kasu. Fixní reinvestiční dluhopisy s výnosem kolem 4,6 % plně konkurují velkým mezinárodním trhům, kde si Česko aktuálně půjčuje za zhruba 4,8 % (výnos 10letého státního dluhopisu). Proti-inflační dluhopisy jsou pak díky současné nízké a stabilizované inflaci kolem 2 % pro stát mimořádně levným zdrojem peněz.

Vláda proto bude v tomto úspěšném programu prodeje dluhopisů občanům pokračovat.

Co říkají ratingové agentury?

Tento silný vnitřní mandát a partnerství s vlastními lidmi je zároveň nejlepším možným signálem pro zahraniční investory a mezinárodní scénu. „Velká trojka“ světových ratingových agentur, Fitch Ratings, Standard & Poor’s (S&P) a Moody’s je oceňuje aktuálně takto:

Fitch Ratings potvrdila elitní známku AA-

Agentura v červenci oficiálně potvrdila dlouhodobý rating České republiky na špičkové úrovni AA- se stabilním výhledem. Analytici oceňují, že i přes masivní vládní investice do infrastruktury a energetiky zůstane celkový dluh bezpečně pod průměrem ostatních evropských zemí.

Standard & Poor's i Moody's drží pozice. S&P potvrzuje rating AA- a agentura Moody's drží známku Aa3, obě rovněž se stabilním výhledem.

Je to v podstatě mezinárodní certifikát finančního zdraví. Jsme aktuálně hodnoceni lépe než řada států západní Evropy, například Belgie, Itálie či Španělsko. Světoví finančníci chápou dění v zemi pragmaticky. Český investiční boom není hazard, ale racionální a bezpečný plán modernizace země, kterému trhy stoprocentně věří.

Co tedy přesně opozice kritizuje?

Čím tedy ve svých výkladech vlastně operuje opozice nebo zástupy komentátorů, kteří se živí dehonestacemi Babišova kabinetu? Vláda je u moci přibližně 250 dní. Už jen tento stručný výčet aktivit jasně prozrazuje, jak rychle a efektivně jedná. A to jde stále jen o letmý přehled. Pokud by měl vzniknout detailní bilanční materiál pro každý sektor, listovali bychom knihou o rozsahu 90 až 150 stran podrobného textu. A mluvíme jen o prvních 250 dní provozu.

Integrace agend a průvan ve Strakovce

Pro vládní projekty a investice nestačí jen sehnat peníze.

Stát musí začít šetřit. Sám na sobě. A reálně to dělá.

Názorným příkladem integrace a synergie je nově spuštěná superagentura CzechBusiness. Karel Havlíček sloučil vládní agentury CzechInvest a CzechTrade pod jednu jedinou střechu. Aby byla koordinace stoprocentní, ministerstvo k projektu v srpnu 2026 připojilo i agenturu CzechTourism. Výsledkem je jedno jediné kontaktní místo pro export, investice i cestovní ruch. Žádné duplicitní kanceláře v zahraničí, žádná přezaměstnanost, ale čistá úspora fixních nákladů.

Macinkův diplomatický reset

Konec moralizování, soustřeďme se na byznys

Pokud mluvíme o podobném módu úspor, je potřeba kvitovat například Petra Macinku, ministra zahraničních věcí. Ten ihned po nástupu do funkce doslova vyházel desítky zbytných agend na Ministerstvu zahraničí. V srpnu 2026 provedl Petr Macinka i zásadní reset ve fungování zastupitelských úřadů. Sezval do Prahy na klíčovou poradu velvyslance a naprosto příkladnou řečí předefinoval rámec ekonomické diplomacie České republiky. Je to něco, na co exportéři i naše zahraniční politika čekala několik let. Od českých diplomatů chce ministr zahraničí nyní především výsledky, kontakty a nové příležitosti pro stát. Když vyberu z jeho projevu: „Nová vláda dostala mandát ... přejít od aktivismu zpět k diplomacii, od moralizování k vyjednávání, od politiky gest k politice výsledků, od automatického přejímání postojů k vlastnímu úsudku“.

Jde primárně o výsledky. I v diplomacii.

Jaké v mezičase dosud realizuje premiér Andrej Babiš na státních návštěvách. Ať už jde o dojednané zapojení české Škoda Group do obřího tendru na dodávku souprav pro metro v ázerbájdžánském Baku, nebo o přímou podporu prodeje šesti cvičných letounů Aero L-39 Skyfox a tří strojů L-410 pro srbské letectvo. V podobném duchu pak navazuje i resort dopravy, který v Maroku otevřel dveře českému strojírenskému průmyslu a zakázkám na modernizaci tamních železnic.

Průvan na Úřadu vlády

Pokud jde o slibované osekávání úřednických míst, Andrej Babiš začal bez pardonu přímo u sebe.

Úřad vlády prošel ostrou dietou, která škrtla rovnou stovku úřednických židlí. Celkově nová vláda v první vlně zrušila napříč ministerstvy 322 míst. Strakova akademie viditelně zeštíhlela i díky tomu, že se zrušily zbytečné poradní orgány a agenda vědy a výzkumu se kompletně přestěhovala tam, kam logicky patří. Pod ministerstvo průmyslu.

Má to i rozumný finanční efekt. Stovka zrušených míst ušetří za jedno čtyřleté volební období mezi 240 a 400 miliony korun, když počítáme, že jeden úředník vyjde stát ročně na 600 tisíc až milion korun. Pokud do toho započítáme škrty na ostatních ministerstvech, mluvíme o úspoře až 1,28 miliardy korun. Kdyby se stejně razantně choval každý ministr, hejtman nebo starosta, účet za provoz státu by vypadal okamžitě úplně jinak.

Dodnes zároveň přitom zůstává záhadou, co ti lidé za předchozího Fialova kabinetu v Úřadu vlády vlastně dělali.

Pragmatické řízení, dobrá nálada, jasná pravidla

Jedna ze základních manažerských dovedností, což mi potvrdí každý z šéfů firem, ředitelů podniků, podnikatelů nebo manažerů je, že musíte vytvořit atmosféru, podporující úspěšné projekty. Zároveň musíte být schopen srozumitelně podat optiku vedení. Jasně určit, jaké jsou vaše priority. A poté okamžitě začít podporovat ty, za nimiž jsou vidět konkrétní výsledky.

Musí být jasné, že v případě, kdy neplníte, nestíháte tempu, neosvědčíte se, šéf vás přeřadí na odpovídající pozici. Ale není důvod lidi trestat. Motorem každé úspěšné firmy, instituce nebo i úřadu není systém omezení, ale příležitost. Příležitost pro každého, aby uspěl.

To, co dělá úspěch úspěchem je, když se lidé přirozeně zapojí. A začne je to bavit.

Pozoruji jednotlivé ministry. Jestliže u Andreje Babiše jsme zvyklí na drakonické tempo, je vidět, že šéfy sektorů, jejich týmy i spolupracující úředníky tenhle styl práce začal bavit. Kdybyste měli možnost nahlédnout do zákulisí velkého množství agend a čilého ruchu vlády, zjistíte, že ty lidi to prostě baví.

Přesně takhle vzniká úspěch. Úspěch pro republiku. Lidi, kteří věří tomu, co dělají. Baví je to. Dostávají obrovskou pozitivní odezvu od lidí. A samozřejmě i negativní, což patří k věci.

Babiš nikoho nezvýhodňuje, ani neprotěžuje. Ani nenutí. Není to potřeba.

Autorita, kterou vládne, umožňuje dát projektům jasnou prioritu. A zároveň, pokud projekty dávají smysl, uvolní a zprovozní ve spolupráci s Alenou Schillerovou a příslušným šéfem resortu financování, které projekty uvedou okamžitě do reality. Rychlost a energie, s jakou se tyto věci odehrávají, je velmi přitažlivá.

Je to energie, která tady dlouho nebyla.

Projekty. Výsledky. Akce. Dokumentace bez zbytečných canců kolem. Lidé. Termíny. Rozpočet.

Jde se na to. A funguje to.

26.8.2026 | dm

sdílet na