„Nejde vyloučit provokaci.“ Jan Schneider nastřílel díry do příběhu o dronech

Zpravodajské služby nemohou zajistit procesně použitelné důkazy,“ připomíná bezpečnostní expert Jan Schneider s tím, že v civilizované společnosti se nikdo na informace tajných služeb veřejně neodvolává. Ohledně incidentu v Lipsku poukazuje ale i na závažnější nesrovnalosti.

Foto: Jan Rychetský
V Domu armády Praha se konal křest knihy a koncert skupiny bývalého šéfa vojenských špionů Andora Šándora

Rusko podle německé vlády stojí za incidentem na letišti v Lipsku, kde byl poblíž ukrajinského dopravního letadla nalezen dron s výbušninou. Berlín v reakci na to podniká vůči Moskvě diplomatické kroky, další země včetně České republiky si předvolávají ruské velvyslance. Je tedy nepochybné, že Rusko je viník?

Nevím, čeho se Rusko mělo dopustit. Někdo tvrdí, že se někde našel nějaký dron, ale nic se nestalo. Zpravodajské služby mohou říkat, co chtějí, protože jejich informace nejsou soudně využitelné, slouží jen pro orientaci politiků, kteří se ale na ně nemohou odvolávat. Činy, které následně vykonají, jsou jednoznačně na jejich odpovědnost. V civilizované společnosti se nikdo na informace tajných služeb veřejně neodvolává.

Ačkoli spolkový ministr vnitra na tiskové konferenci uvedl, že za “útokem” jsou Rusové, kteří to spáchali prostřednictvím najatých “jednorázových” agentů, zdá se, že žádný konkrétní důkaz dosud nebyl předložen. Proč?

Zpravodajské služby nemohou zajistit procesně použitelné důkazy – takzvané informace zpravodajských služeb jimi nejsou, ani nemohou být, protože zpravodajské služby nejsou trestněprávními orgány, které jsou odpovědné podle zákona.

Bylo například zveřejněno, že na dronu byly zajištěny stopy DNA, které byly údajně ztotožněny s údajnými pachateli, kteří však nebyli zadrženi. To je velmi krkolomná konstrukce, děravá jak ementál. Například jak mohly být v předstihu zajištěny vzorky DNA těm do té doby neznámým pachatelům? Byly z dronů odebrány procesně použitelným způsobem?

Není tak tak, že důkazy existují, ale pro jejich tajnou povahu je nelze veřejně prozradit? Naše ministerstvo zahraničí říká, že německá zjištění jsou přesvědčivá. „Na základě přesvědčivých informací poskytnutých jak německou stranou, tak i na základě vlastních zjištění dvou českých tajných služeb ministr odmítl vysvětlení velvyslankyně, která tyto incidenty označila za provokace sloužící jiným zájmům,“ uvádí MZV.

O přesvědčivosti informací zpravodajských služeb existuje rozsáhlá literatura, která zejména na poválečných příkladech z doby studené války vedou kritického čtenáře k veliké skepsi. Ze služeb, které by neměly svým vládám lhát, se stávají propagandistické vehikly, které za tučnou kapitolu státního rozpočtu vyprodukují cokoliv a ještě se za to vzájemně, v extrémních případech dokonce samy chválí. Navíc hřeší na nezkušenost politiků, kteří jsou navíc spokojeni, když ty informace jim jdou pěkně „po srsti“.

Ty údajné informace dostaly z německé strany naše zpravodajské služby, samy těžko mohly něco zjistit. Ty informace prý dokonce pocházely od estonských zpravodajců. Čili autorství (a odpovědnost) se rozplývá v mlze, spíše to celé připomíná hru na tichou poštu.

Faktem je, že nezveřejnění důkazů dává obviněné, tedy ruské straně, do rukou možnost bránit se, že jde o lživé a ničím nepodložené nařčení s cílem eskalace. Lze to vlastně udělat jinak?

Nejenom nepředložení důkazů, ale celý kontext incidentu nedává možnost vyloučit variantu, že jde o provokaci „pod třetí vlajkou“, připsanou k tíži Ruska, která zapadá do eskalace napětí, opět připisované Rusku. Signifikantní je „operetní“ ráz incidentu, kdy nic nevybuchlo, do jiného letadla prý cosi narazilo, něco málo někde snad shořelo. Všechno to jsou minimální rizika a škody, které příslušný služební funkcionář (nebo prokurátor či soudce) autorovi té provokace mohl povolit v rámci „agenturně operativní kombinace“. Nic nového pod sluncem.

Někteří tvrdí, že kdyby to Rusko skutečně udělalo, tak by výbušnina neselhala a k útoku na ukrajinská letadla by došlo. Co když je to jinak? Nemůže jít o odstupňovanou eskalaci? Tedy že Rusové chtějí zvýšit napětí, vyvolat trochu paniky a napětí a dát najevo, že už například jim vadí, když na Moskvu létají drony?

Státy NATO dělají už dlouhou dobu všechno pro to, aby vyprovokovaly Rusy k nějaké chybě. Když to nejde, snaží se vypomoci si všelijak. Vzpomeňme třeba na nadšený povyk ministryně Černochové bezprostředně poté, co na polské území dopadla jakási raketa – opět podle už trapného vzorce, že ať se stane cokoliv, dřív než se to vyšetří, už je jasné, že za tím stojí Rusko.

Ostatně je velmi málo pravděpodobné, že ta letadla na civilním letišti byla plná munice a výbušnin. Pokud jde o ruskou obranu, ta spočívá v tom, že Západem dodávané zbraně ničí až na Ukrajině. Nedávné dva obrovské výbuchy skladišť zbraní to dostatečně dokazují.

Rusové například v Německu nemusejí žádnou paniku vyvolávat, ta před volbami s rostoucími preferencemi AfD dramaticky stoupá a Rusko by nějakým zfušovaným útokem mohlo AfD poškodit. A že ta panika z německých voleb je velká nejen v Německu, to předvedl svým poněkud až hysterickým výstupem na CNN Prima News europoslanec Alexandr Vondra.

Zdroj : Parlamentní Listy

sdílet na