„Péťa chce jet do Ankary“.

Hodně jsem se zamýšlel, zda vůbec stojí za to komentovat komedii „Péťa chce jet do Ankary“. Už k tomu bylo napsáno a řečeno hodně. Ale pak jsem si řekl, proč ne? Je to veselá historka s mnoha úrovněmi vzájemně se střetávajících a propletených zájmů a její vývoj bude opravdu zajímavé sledovat. Nemohu se navíc zbavit dojmu, že Petr Pavel a jeho přítel na SMS Kolář budou brzy hořce litovat toho, co spískali. A ještě víc budou litovat po nástupu nového prezidenta. Protože znovuzvolení Pavla Kolář tentokrát už neukočíruje. Lidé přestávají býti slepými.

O co partě kolem Pavla vlastně jde? V první řadě se na domácí scéně potřebují pomstít Andreji Babišovi za to, že on a jeho poradci na Pavla a Koláře ušili boudu jménem „Filip Turek“. Důsledek? Prezident sám a dobrovolně jmenoval génia Petra Macinku ministrem zahraničí se všemi z toho nyní plynoucími důsledky. Turek zasedl na místo, které mu plně vyhovuje a Macinka? Opozice je šílená z jeho úspěšného působení na mezinárodní scéně, „narovnávání“ české diplomacie, věcného vystupování a především z lehkosti, s níž přechází všechny jejich pokusy házet mu klacky pod nohy. Jaký to kontrast vůči jeho pirátsko-ódéesáckému předchůdci, nemrcouchovi Lipavskému!

Jako (ne)formální vůdce opozice se Pavel také nemůže v žádném případě nechat trumfnout bossem (vlastního) pouličního gangu Milión chvilek, který veřejně roztrhal Ústavu. To přece umí každý blbec. On jako prezident-jmenovatel má přece pod palcem téměř celý ústavní soud a ten na jeho povel kdykoliv ústavu umně ohne, kamkoliv si jen bude přát! Výsledek? Hypersonickou rychlostí přijaté, po právní stránce u ústavního soudu velmi neobvyklé a na hraně právnosti balancující „předběžné opatření“, které už vlastně splnilo požadovaný účel. Péťa pojede do Ankary! Tím to také nejspíš skončilo a ÚS už zase může najet na svou obvyklou rychlost řešení „rok je minimum“ a přístup „někteří jsou si rovnější, nám přece na nějaké prodavačce nezáleží“.

Musím se pozastavit také u zklamání, které Andrej Babiš akceptováním předběžného opatření a prohlášením, že tedy Pavla do té Ankary vezme, téměř jistě připravil již zmíněnému nekorunovanému králi Chvilkařů. Ten se už těšil, jak bleskově zorganizuje další „letenskou akci“ na sice již poněkud vyčpělé téma „Podporujeme prezidenta bez ohledu na to, v čem“, ale rozhodně za tučný bakšiš od sponzorů. Už se nejspíš viděl, jak na tribuně, před davem horkem, správnou eurounijní výchovou a pořady ČT zblblých lidí na protest proti očekávanému Babišovu „pohrdání Ústavou“ slepuje proužek po proužku její druhdy roztrhaný výtisk. Jenže mu tentokrát nejspíš zmehlo.

Zajímavé je i (opakované) Pavlovo prohlášení, že v čele delegace bude on a bude také rozhodovat o její působnosti. Ministr zahraničí Petr Macinka na jeho trapný pokus interpretovat po svém soudní opatření zareagoval slovy, že Ústavní soud vládu neodsoudil k tomu, aby Pavel byl vůdcem delegace, ale jen jejím členem. Celou situaci tím uvedl na pravou míru a jak Pavlovi, tak Kolářovi a pro opatření hlasujícím ústavním soudcům tím zřejmě nasadil do hlavy brouka pochyb, jestli to „zmákli“ dobře. A Andrej Babiš? Jako zkušený politik a premiér, který ví, co chce, Pavlovo vyjádření vůbec nekomentoval. Což samo o sobě hovoří za vše.

Objevil se i další poměrně úsměvný fakt. Prezident nepoletí s oficiální vládní delegací. Jak správně poznamenal Petr Macinka, vysoká koncentrace vrcholových politiků v jednom letadle sebou nese příliš velké riziko pro chod státu v případě jeho havárie. Hrad okamžitě začal nárokovat stroj, který už má údajně pro účel ankarského summitu objednaný několik měsíců. Otázka je, jestli to čirou náhodou není tentýž stroj, který hodlá použít vládna pro svou oficiálně pozvanou delegaci, vedenou premiérem. Uvidíme, jak se s tím prezident popere. Vzhledem k jeho na odiv dávané lidovosti by mu nejspíš nevadilo letět do Turecka linkou. Pro novináře cizo- i tuzemské by to určitě bylo vítaným zpestřením okurkové sezóny.

Je také otázkou, zda Pavel poté, co se mu nepodařilo propracovat se na pozici vedoucího ankarské výpravy, z něhož by mohl pronášet plamenné projevy o naší nezlomné podpoře Ukrajině a věrnosti evropským hodnotám, bude schopen splnit úkol za každou cenu zabránit odklonu ČR od oficiální britsko-francouzsko-německé válečnické linie. A také vysvětlit odpornému tvorovi Donaldu Trumpovi, jemuž by ani ruku nepodal (osobně jsem na jejich případné setkání fakt zvědav), že jsme na věčné časy pevnou součástí Eurosojuzu a ctíme až za hrob jeho ideály LGBTQ+, genderu, GreenDealu, změn pohlaví a eutanázie i pro děti, bezbřehé imigrace a dalších výdobytků evropských hodnotových bojovníků.

Jak se zdá, parta kolem Andreje Babiše začíná mít intelektuálně a akčně těžce navrch jak nad fialovým bratrstvem kočičí pracky (což jim viditelně ani nedá moc práce), tak nad prezidentovým řídicím týmem v čele s Kolářem. Pevně věřím, že jim to v zájmu nás všech vydrží.

****** Z historie :

Záhada Štefcovy pistole

To chladné říjnové ráno loňského roku, kdy policie zastavila jeho auto, mířil Jaroslav Štefec do své kanceláře na ministerstvu obrany. Ale pistole, kterou o chvíli později našli policisté na podlaze za sedadlem, znamenala v ten okamžik pro muže pověřeného rozkrytím korupční sítě na ministerstvu obrany konec nadějí na další kariéru. Minulý týden vyšetřování případu skončilo s výsledkem, který mezi zasvěcenými vyvolává lehký třas v kolenou: nevylučuje totiž, že pistoli podstrčili do auta sami policisté. Ve Štefcově „kauze“ totiž mohlo jít o pomstu muži, jehož práce na ministerstvu odstavila mnoho firem od stamilionových a miliardových toků veřejných peněz.

více na:

https://www.respekt.cz/tydenik/2011/16/zahada-stefcovy-pistole?srsltid=AfmBOora_TmBx3PCkvCyOmgqHz7Cnw8SV5k4BnE3iKtQdBfybuFWyD1u

sdílet na