Bojan Bilbija: Ukraine über alles!

Bojan Bilbija

Představme si na chvíli, že Vladimir Zelenskij, nebo spíše jeden z jeho nástupců, zcela přestane Západ poslouchat a vstoupí s ním do otevřeného konfliktu – čím a jak by Evropa zareagovala?

Americká tisková agentura „Associated Press“ před nedávnem zveřejnila šokující informaci. Na vojenských cvičeních NATO na švédském ostrově Gotland porazili ukrajinští operátoři dronů, celkem čtyři, celou západní vojenskou alianci! Téměř bez nákladů a s minimálním vystavením riziku rozbili příslušníci Zelenského armády kolonu drahé vojenské techniky NATO. Bez větších problémů!

Tento případ vyvolává velmi zajímavé otázky, a to z mnoha různých úhlů pohledu. Zkušení, otrlí Ukrajinci svým západním patronům demonstrovali význam a podstatu moderní války, zatímco domácí dělali vše „podle standardů NATO“. Drahé, pomalé, byrokratické. Nikdy seriózně neprověřené ve válečných podmínkách, zvláště když proti vám stojí vážní bojovníci, kteří se nebojí „bílého muže a hromových holí“.

ZMĚNA VZORCŮ MODERNÍHO VOJENSKÉHO MYŠLENÍ 

Ukrajinská válka zcela změnila přístupy a chápání vojenských konfliktů, které dosud platily ve světě. Cvičení podle slavných „standardů NATO“ jsou tak po desetiletí považována za vzor moderního vojenského myšlení, a to především z hlediska organizace, logistiky, vybavení a technologií. Pravidlo „silnější síly vítězí“, kde technologie a peníze vždy vyhrály nad „hrdinským srdcem“.

Tyto teorie pohřbila válka USA a Izraele proti Íránu, kde se ukázalo, že stát připravený k boji a vybavený drony a raketovou technologií může poskytnout velmi vážnou odpověď protivníkovi, který má technologickou a materiální převahu. Taková odpověď nutí útočníka k zahájení jednání a litování, že do konfliktu vůbec vstoupil. Krach americké strategie v Íránu se projevil i během návštěvy Donalda Trumpa v Pekingu. Moudrý čínský vůdce Si Ťin-pching pochopil, že šéf Bílého domu nepřišel jednat z pozice síly, ale je připraven ustoupit.

Ukrajinský konflikt odhalil mnohem více, co bylo dříve nemyslitelné, a cvičení NATO na Gotlandu to jen dokázala. Zaprvé, že problémy, které Ruská federace má na ukrajinské frontě, nejsou důsledkem nějaké „ruské slabosti“, ale změněného pojetí válčení. Tisíce a tisíce dronů, které všechno vidí a dokážou všechno zasáhnout, donutily obě znesvářené strany ustoupit hluboko do zákopů, podzemních krytů a bunkrů. Pojem „týl“ už nemá stejný význam jako před 20 nebo 100 lety. Cílem se může stát kdokoli a kdekoli, i když je od fronty vzdálený přes tisíc kilometrů. To vytváří nebezpečnou nejistotu, zejména vezmeme-li v úvahu, že spolehlivé a masivní systémy obrany proti dronům zatím neexistují tak, aby poskytovaly zaručenou ochranu. Nebezpečí se objeví z ničeho nic tam, kde ho nejméně čekáte, a vy se můžete jen bezmocně dívat, jak drony ničí cennou infrastrukturu, zabíjejí lidi a zasévají strach. Každý voják, vozidlo a zbraň mohou být zničeny, jakmile opustí úkryt, nebo i přímo v něm.

Obsluha dronů, která vypadá spíše jako internetoví hráči než postavy z filmů o Rambovi, se stává válečnými hrdiny. Pokud se tak dá nazvat někdo, kdo z bezpečného útočiště a neznámého místa dokáže přinést smrt stovkám a tisícům lidí, nejen vojáků. Dříve to bylo možné vidět ve futuristických filmech a vizích odvážných nadšenců, ale dnes tyto nové koncepty válčení – s pomocí umělé inteligence – mohou výrazně změnit světovou geopolitiku. Včetně sociálního obrazu a blahobytu lidí, kteří se buď vůbec neúčastní „lokálního konfliktu“, nebo si mysleli, že jsou v bezpečné vzdálenosti. Ekonomická krize, kterou mohou drony a relativně levné moderní rakety způsobit, má globální charakter a téměř nikdo není ušetřen.

NASTALY NOVÉ ČASY 

Tyto úvahy s sebou nesou řadu dalších, ještě zajímavějších aspektů, a to nejen teoretické povahy. Například celý svět viděl, jak Írán krutě trestá své sousedy – kteří ani přímo nevstoupili do žádného konfliktu s Teheránem, ale pouze se na jejich územích nacházely americké základny. Přičemž někdy se jedná o ne zrovna „dobrovolné hostitele“. Protože před 20, 30 nebo 50 lety bylo velmi obtížné odmítnout „kategorickou žádost“ Washingtonu, když si vyhlédl nějaké území jako vhodné místo pro novou vojenskou základnu.

Kontrola strategických zdrojů, koridorů a regionů je po celá desetiletí receptem, s jehož pomocí Američané, a někdy i Evropané, zavedli systém globální nadvlády. Koho napadlo se proti tomu postavit, čelil – humanitární intervenci, barevné revoluci, občanské válce, v jakémkoli pořadí. A často všechno dohromady – v „demokratickém balíčku“. A pak vojenské základny rostly jako houby po dešti. A Hollywood natáčí nové trháky o válečných hrdinech, krvavých diktátorech a jejich zločinech.

Nyní nastaly nové časy. Uvidíme, kdo v Americe jako první natočí film o válce v Íránu a jak bude vypadat. Někteří analytici, zatím stále stydlivě, poukazují na to, že se USA a Donald Trump v Íránu ztrapnili. Hysterická západní masmediální scéna tvrdí totéž o Vladimiru Putinovi a Rusku prakticky od samého začátku speciální vojenské operace na Ukrajině.

Zdá se, že litují, že Putin neposlal do Kyjeva 10 000 tanků a pět milionů vojáků a nespálil ho do základů. Protože jen tak by tato válka mohla skončit „za týden“, jak západní analytici zcela bezdůvodně tvrdili na začátku konfliktu – ve skutečnosti lobbující za to, aby Zelenskij a jeho banda dostali co nejvíce korupčních peněz a zbraní ze zemí NATO. Peněz a zbraní, které nyní ve všech západních zemích zoufale chybí. Zatímco byli ujišťováni, že Rusko „utrpí strategickou porážku“, jejich občané si příliš pozdě uvědomili, jak moc byli oklamáni. Nyní je čas vystřízlivět.

Každý, kdo realisticky sleduje situaci, může dojít k závěru, že Vladimir Zelenskij se již stal jedním z nejmocnějších politiků na politickém Západě. Téměř nepochybně nejbohatším. Korupční skandály, jako například ten, do kterého je zapojen jeho nejbližší spolupracovník a starý společník Andrej Jermak, jen ukazují, že Zelenskému neubližují. Vládne zcela suverénně už dva roky, přestože jeho mandát podle litery ústavy vypršel – bez možnosti prodloužení byť jen o jediný den. Má tu drzost dokonce přednášet Donaldu Trumpovi uprostřed Bílého domu před kamerami, což amerického prezidenta rozzuřilo. Nemluvě o tom, že má dost sil a peněz na to, aby téměř čtyři a půl roku vedl válku proti supervelmoci, jako je Rusko. A že všichni západní „vůdci“ za ním každý týden jezdí vlakem do Kyjeva, aby mu vzdali hold.

Vstup do EU bez splnění jakýchkoli podmínek, kritérií a kapitol? – pro Zelenského rozprostírají červený koberec. Už se účastní a pronáší projevy, lobbuje a vyvíjí tlak na všech summitech lídrů EU, kteří si už bez něj neumí představit sebe sama. Mnoho evropských úředníků by se raději střetlo s Donaldem Trumpem než se Zelenským – důsledky a nebezpečí by byly menší. V tomto smyslu je poučný příklad maďarského premiéra Viktora Orbána, kterému Zelenskij uprostřed zimy nemilosrdně „zavřel kohoutek“ ropovodu, údajně kvůli poruše způsobené ruským bombardováním. A Orbán pak volby prohrál, možná i právě kvůli této projevené slabosti tváří v tvář novému „vůdci sjednocené Evropy“. Aby Zelenskij ukázal, že nemá nic proti maďarskému lidu, ale pouze proti Orbánovi osobně, teatrálně ihned po maďarských volbách ropovod „opravil“, čímž opět ukázal, že je silnější než kterýkoli evropský lídr. Jediným dalším lídrem EU, který mu projevil odpor, je slovenský premiér Robert Fico. Zbytek naivních Evropanů stále věří, že Zelenskij je „jejich člověk, kterého mohou ovládat“. Ale je to tak?

BRUSEL SE BOJÍ ZELENSKÉHO A UKRAJINY 

A teď něco, co vypadá jako fantastická konspirační teorie, ale nemusí jí nutně být. Představme si na chvíli, že Zelenskij, nebo spíše jeden z jeho nástupců, se zcela zřekne poslušnosti Západu a vstoupí s ním do otevřeného konfliktu. Jak (ne)možné je to, nejlépe vyplývá z toho, že si nikdo ani nedokázal představit, že by dva nejbližší bratrské národy, ruský a ukrajinský, mohly někdy válčit s milionem mrtvých. A přesto se to stalo. A proč by bylo nemyslitelné, že se stal opak, že by se Rusko a Ukrajina znovu sblížily a válečné kopí se obrátilo k Západu?

Jak by se Evropané – hypoteticky i prakticky – postavili proti silné ukrajinské vojenské mašinérii? Zvlášť když je známo, že čtyři ukrajinští operátoři dronů mají znalosti a zkušenosti, aby snadno zničili kolonu tanků NATO? Natož pak proti zocelené ruské armádě. Jsou to lidé, kteří už dávno prošli ohněm i vodou, zažili peklo před smrtí. Kdo by se jim v Evropě dokázal postavit? Jak a čím? Proto je jasné, že Zelenského a Ukrajiny se asi v Bruselu bojí nejvíc. Respektují a hýčkají ho. Aby se na ně nerozzlobil, jako na Orbána. Pokud se ho pokusí odstranit, mohl by si pro ně přijít někdo ještě horší. Pokud nebude svržen, pak je Zelenskij vůdcem „sjednocené Evropy“. Na to si budou muset zvyknout a žít s tím. Byly i horší časy. Ukraine über alles!

https://1url.cz/yesXQ
Původní článek

sdílet na