Zaslíbený algoritmus: Dystopie transhumanismu a sionismu

Markku Siira

Bezbožné spojenectví mezi transhumanismem a sionismem odhaluje mrazivou technokratickou logiku, v níž se biologická transcendence lidstva a etnocentrická expanze prolínají v násilnou utopii.

Obě ideologie vycházejí ze stejného arogantního přesvědčení: pouze vybraná technologická elita může opravit chybný algoritmus světa. Transhumanismus není pouhý vědecký optimismus, ale hluboce hierarchický projekt, který se snaží vytvořit novou, božskou nadřazenou rasu prostřednictvím technologie.

Stejně tak se moderní sionismus proměnil v technonacionalismus, který využívá palestinskou zemi jako testovací pole pro systémy sledování a autonomní zbraně. V tomto kontextu byl židovský tikkun olam zkreslen: zlepšování světa znamená jeho podřízení etnicko-nábožensko-politické hegemonii, algoritmům a vojenské převaze (tikkun olam – dosl. „oprava světa“ – je náboženský koncept v judaismu, který označuje různé formy jednání určeného k nápravě a zlepšení světa, pozn.red.)

Mediální kritik Douglas Rushkoff odhalil, že tato technokratická elita se nesnaží zachránit lidstvo, ale vybudovat si digitální a vojenské bunkry, aby se ochránila před zkázou, kterou podněcují její vlastní vize.

Historie sionismu je od samého počátku spojována s technologickou převahou a „dobýváním divočiny“ umělými prostředky. Od raných vodních technologií a zemědělské mechanizace se posunula směrem k digitální nadvládě, kde se Izrael profiloval jako národ startupů v globálním měřítku (Startup je začínající inovativní firma nebo projekt, který přichází s novým nápadem, produktem nebo službou, pozn.red.) 

Gaza a Západní břeh Jordánu se staly obrovskou laboratoří.

Bývalý premiér Naftali Bennett prohlásil Izrael za „světové centrum inovací, ale také předvoj a laboratoř“, kde se testují „systémy, které bude zítra potřebovat celý svět“.

Toto tvrzení proměňuje okupaci a lidské utrpení v pouhé nástroje pro vývoj produktů. Technologický optimismus funguje jako mlha: maluje obraz pokroku, zatímco ve skutečnosti jde o hrubou biopolitickou moc, poháněnou  korporacemi jako Palantir.

Společnost Palantir, jejíž generální ředitel Alex Karp je zapřisáhlý sionista, poskytuje Izraeli algoritmické nástroje k prosévání obrovského množství dat za účelem identifikace nepřátel – často s fatálními následky. Spisovatel literatury faktu a internetový teoretik Jaron Lanier před tímto vývojem varoval: „Pokud budeme definovat lidstvo způsobem, který vyhovuje počítačům, už jsme prohráli“.

Toto odcizení vrcholí zničením Gazy, kde byly systémy umělé inteligence, jako je Lavender, využity k masovému průmyslovému zabíjení. Lavender není jen technologický nástroj, ale představuje transhumanistický sen o neomylnosti dovedený do extrému: zaznamenává lidské životy na základě algoritmů a vydává rozkazy k zabití, obchází lidský úsudek. Tato snaha o kontrolu v Gaze se mění v algoritmicky řízenou genocidu, kde cílem již není lidská bytost, ale pouhý datový bod.

Izraelský filozof Yuval Noah Harari popsal tento vývoj způsobem, který děsivě rezonuje s katastrofou v Gaze. Několikrát prohlásil, že lidstvo brzy dosáhne schopnosti radikálně se transformovat. Výsledkem bude nová, technologicky nadřazená třída „bohů“.

V ruinách oblasti se tato vize prakticky naplňuje. Ti, kteří nesplňují božskou vizi, jsou již klasifikováni jako „neužiteční“, což ospravedlňuje jejich eliminaci ve jménu kalkulací efektivity.

Tato logika sahá až do globálního stavu výjimky, kdy jsou pravidla zavrhována ve jménu zajištění naší existence. Americko-židovský teoretik umělé inteligence Eliezer Yudkowsky argumentoval, že abychom čelili nebezpečím, musíme být připraveni uchýlit se i k jaderné válce a útokům bez varování, protože „pokud jde o zajištění naší existence, neexistují žádná pravidla“. Tato rétorika „existenčního rizika“ je identická se sionistickým diskurzem o bezpečnosti: jakékoli násilí je ospravedlnitelné, pokud je koncipováno jako boj o přežití.

Transhumanistický slib „smrti smrt“ se v sionistické praxi transformuje do optimalizace smrti nepřítele. Proroci singularity jako Ray Kurzweil hovoří o fúzi člověka a stroje, ale v izraelském okupačním aparátu se to již stalo: voják a umělá inteligence tvoří kyborgskou entitu, naprogramovanou pouze k rozpoznávání cílů. Kurzweil si představoval technologii jako „způsob, jakým lidstvo rozšiřuje své schopnosti“. V Gaze to znamená schopnost izraelské armády vidět skrz zdi pomocí dat z Palantiru a zabíjet Palestince na základě výpočtů Lavender

Zničení regionu válkou s pomocí umělé inteligence je varováním před tím, co se stane, když se snaha o totální kontrolu setká s geopolitickými realitami. Technologičtí optimisté ignorují fakt, že technologie není neutrální. Když stát použije nejmodernější technologie ke zničení Gazy, naplňuje transhumanistickou fantazii o „chytré“ válce.

Rushkoffova myšlenka o touze technologické elity překonat lidská omezení bez ohledu na důsledky se zde realizuje tím nejkrvavějším způsobem. Projekt překonání lidskosti vede k dehumanizaci, v níž technologická nadřazenost ospravedlňuje odmítnutí etických norem. Spojenectví mezi transhumanismem a sionismem je také založeno na koncentraci zdrojů opuštěním morálních krizí současnosti ve prospěch abstraktní budoucnosti. V obou případech jde o únik ze sdílené reality.

Obě ideologie využívají hluboce zakořeněné existenciální obavy. Transhumanismus vychází z individuálního strachu ze smrti, sionismus z kolektivního strachu ze zničení židovské etnické skupiny. To zahrnuje kmenovou logiku, v níž jsou obrazy ohrožení zdůrazňovány v důsledku zkušenosti s historickým pronásledováním. Tento strach legitimizuje desetiletí výjimečného stavu a etnických čistek.

Pokud je vývoj umělé inteligence závodem na život a na smrt – jak tvrdí transhumanisté – pak jsou všechny prostředky oprávněné. Sionistická ideologie, odvolávající se na imperativ židovského přežití, je připravena zničit celé civilizace, aby si zajistila vlastní etnokratickou utopii.

Koexistence těchto dvou idejí v konečném důsledku odhaluje jádro moderní dystopie: moc, která se považuje za nevyhnutelný vrchol evoluce. V troskách Gazy jsme svědky toho, jak se technologie bez etického základu stává pouze účinnější formou tyranie.

https://reseauinternational.net/algorithme-promis-la-dystopie-du-transhumanisme-et-du-sionisme/
zdroj: Markku Siira

sdílet na