Válečná propaganda a knedlík

2. 06 2026

www.inadhled.live   Každá válka přináší utrpení, smrt, násilí a propagandu. Období, kdy lidstvo neválčí aspoň v některé lokalitě, tu možná od našeho evolučního kroku od primáta k člověku nikdy nebylo. Strategie, bojové prostředky, taktická příprava a válečnické umění se měnily, ale propaganda byla součástí vždy, byť v různých podobách.

  V současnosti se k nám dostává mnoho protichůdných zpráv o situaci na Ukrajině. Většina informací nepocházejících od prolhaných liberálních médií hovoří o postupu ruských jednotek, systematické likvidaci taktických cílů týkajících se energetiky, vojenských základen a strategických dopravních uzlů na Ukrajině, ale také o ukronacistických útocích na civilní cíle daleko za frontou a partyzánském přístupu Ukrajinců v týlu ruské armády. Zatímco Rusové se musí spoléhat převážně sami na sebe, Ukrajinci jsou zásobováni celým Západem, takže postup Rusů a jejich schopnost překonávat moderní západní zbraně jsou pro podporovatele diktátora Zelenského silným políčkem. I proto je třeba každý sebemenší úspěch Banderovců vyzdvihnout a maximalizovat ho jako zvrat v současném vývoji konfliktu.

  Samotný kyjevský narkobaron Zelenskyj dělá pro reklamu Ukrajiny mnohé. Není to zadarmo, potřebuje neustálý přiliv peněz. A to ať už pro sebe a své blízké okolí, tak i část pro udržení bojeschopnosti armády. Nabízí tedy své služby i zkušenosti tam, kde by o ně byl zájem. On tedy moc není a po kolapsu „odborníků“ na drony v konfliktu USA s Íránem je to ještě horší. A právě tady nastupuje válečná propaganda, která hovoří o odvaze, umění a touze po vítězství ukrajinských hrdinů. Zároveň také o jejich znalostech ruské taktiky a schopnosti ochránit Evropu před vymyšleným ruským agresorem. Celé Fialovo nyní již opoziční křídlo se pasovalo do role propagátorů ukrajinských dovedností, čímž samozřejmě formálně i fakticky splnilo zadání liberální části eurohujerské politické scény.

  Zajímavostí je nasazení různých jednotlivců projevujících svůj fanatismus a nadšení pro ukrajinskou stranu konfliktu. Máme tu stálice typu Zdechovského a Nerudové, nicméně momentálně všechny převyšují Petr Pavel, plukovník Foltýn, Ondřej Vetchý a paradoxně exministr zahraničí Jan Lipavský mající přezdívku Knedlík. Tento bezpáteřní bývalý Pirát s ambicemi být členem ODS projevujícími se ihned po opuštění potápějící se pirátské bárky momentálně na nás působí jako blázen. Jeho výkřiky do tmy na sociálních sítích plné radosti z ukrajinských vojenských úspěchů, o nichž ví jen on, vytváří dojem, že musí jít o fejkový profil. Není snad ani možné, aby tak tupý člověk byl někdy ministrem vlády. Když si však uvědomíme hloupost europoslanců Zdechovského či Nerudové, Mirku Němcovou či Markétu Pekarovou Adamovou kdysi v roli předsedkyně Sněmovny, musíme si připustit, že Lipavský může být skutečně autorem výroků, nad kterými musí nevěřícně zakroutit hlavou každý jen průměrně uvažující Čech.

  Nynější generace politiků má ve svých řadách skutečné skvosty. Pár jsme jich vyjmenovali, u některých bychom se opakovali (Demetrashvili, Richterová, Hřib a plno dalších hvězd bývalé Pětikoalice). Je až s podivem, jak málo stačí některým lidem k tomu, aby byli kooptováni do tak důležitých funkcí, jako jsou prezident, ministr, poslanec. Možná právě jejich neschopnost logicky myslet a ohebnost jejich páteře je předurčuje k postupu vzhůru. Bohužel jim k tomu pomáhá i medializace a manipulace s povědomím občanů. Nakolik kvalitní práci novináři odvádí, to můžeme při pohledu na sněmovnu posoudit. Na pochvalu to není, ale sebedestruktivnímu režimu posloužili dobře.  Smutné je, že všechny ty nesmysly někde dopadají na úrodnou půdu a ovlivňují i řady proliberálních voličů a naslouchačů. Je to horší než před rokem 1989.

Jindřich Kulhavý

sdílet na