Nebylo to mezi námi 1:1

Smíření neznamená popření vlastní minulosti!

Dovolte mi, prosím, učinit malé ohlédnutí za událostmi v Brně.

Ač se může zdát, že „divadlo skončilo“, není tomu tak docela. Mohlo by se zdát, že oba tábory (příznivců i odpůrců sudeťáckého sjezdu) se mohou plácat po ramenou a říkat si, že cíl jejich akce byl nakonec splněn. Já jsem přesvědčen, že „Meeting Brno“ ukázal určité tendence v naší společnosti, kterých by bylo záhodno si podrobněji všimnout.

Tak hlavně se nám odkopal sám Bernd Posselt. Obraz dobrotivého staříka vzal za své poté, kdy státoprávní instituce České republiky označil za karikaturu.

Pak se nám odkopal Aspen Institut. Je úplně jedno, jsi-li ministrem Fialovy či Babišovy vlády, „smíření“ je pro některé činitele prostě povinné, ať už se nám to líbí, či nikoli. Befel prostě neobčůráš!

O české kulturní frontě už bylo napsáno a řečeno mnohé. Teď už se mi ani nechce věřit, že všem hercům a spisovatelům byla za protektorátních časů držena pistole u hlavy, že oni nechtěli, ale museli… Nalijme si čistého vína. Někteří nemuseli a zkrátka chtěli. Povídá se, že Milan Uhde psal v padesátých letech oslavný text na Klementa Gottwalda. Ex soudruh generál prezident Petr Pavel zase souhlasil s příjezdem vojsk v roce šedesátém osmém. Alespoň tak o tom psal ve svém curriculu vitae v osmdesátém sedmém. A dnes by se pánové rádi pasovali do role morálních zaštiťovatelů oslav pro sudetské Němce. Není Mantel jako Mantel.

Beneš stále vadí. Tento poznatek považuji za spíše vedlejší produkt toho všeho. Někdy se sám sebe ptám, komu druhý československý prezident přeci jen vadí o trochu víc? Českým antikomunistům, havlistům, nebo německým revizionistům výsledků druhé světové války a Postupimské konference?

Dále má smysl otázka, zda sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu představuje více problém česko-německý, či snad ještě více problém česko-český. Nesmíme zapomínat, že sám Helmut Kohl v roce 1997 prohlásil, že majetkové požadavky sudetských Němců zůstávají stále otevřenou otázkou. Že tato otázka (a tyto požadavky) tu prostě budou vždycky…

Tlačí Bernd Posselt se svým „urputným smiřováním“ více na českou, nebo na německou vládu? Co tím sleduje? A co vlastně sledují němečtí ministři a bavorští političtí činitelé svými aktivitami v moravském městě, kam „čeští Němci“ za protektorátu chodili na popravy svých českých krajanů jako na divadelní představení?

Ať už tak či onak, zakončím to několika faktickými poznámkami. Konstatuji, že sudetští Němci se zřekli svého československého občanství a přihlásili se k občanství říšskému. Proto s nimi v roce 1945 již bylo zacházeno jako s občany Říše, nikoli jako s občany Československa. Čest antifašistickým výjimkám a všem slušným českým Němcům, kteří zůstali občany Československa! A upřímná lítost v případě jakéhokoli individuálního ukřivdění v období tzv. divokého odsunu.

Dále konstatuji, že ve střední a východní Evropě se nejednalo pouze o mocensko-politickou okupaci, nýbrž o promyšlenou a plánovanou snahu německých nacistů o vyhlazení slovanského obyvatelstva, a tedy o „konečné řešení“. A že i během protektorátu leckdy platilo tvrzení, že „sudetský Němec byl častokrát mnohem horší Němce říšského“.

A na samý závěr mi dovolte podotknout, že sjezd sudeťáků v Brně představoval především jakýsi „tester“ českého národa. Tisíce vlasteneckých demonstrantů v brněnských ulicích v neděli 24. května 2026 jasně ukázaly, že alespoň střední a starší generace si ještě pamatují a že indoktrinace neziskovkami ještě nedosáhla svého finále. Revanšisté si tak ještě budou muset počkat…

A takové malé, ale jen velmi malé rýpnutí i do vlastních řad – téma sudetské recyklovalo i některé odpadlíky ze scény vlastenecké – některé bývalé „kámoše z Václaváku“. Na kolik zůstává jejich kamarádství upřímné a férové, si však netroufám spekulovat. Jsme si totiž – bohužel – rovní a rovnější…

Resumé:

Mezi námi a sudetskými Němci to v minulosti nebylo 1:1, jak se nám dnes snaží kdosi namluvit.

Smíření neznamená popření vlastní minulosti!

Také já (stejně jako Václav Klaus) se necítím být s Němci „nesmířen“.

Sudetoněmecký landsmanšaft však pro mě není žádným antifašistickým sdružením.

Jestliže ve svém teoretickém programu i praktickém jednání nerespektuje českou státnost a všechny náležitosti českého právního řádu (jehož součástí jsou i „Dekrety“), pak je tento spolek pro mě sdružením ryze extremistickým.

Marek ADAM

sdílet na