Nick Giambruno: Dluhová spirála, která končí zničením dolaru – 6 krutých pravd, které Amerika již nemůže ignorovat

Nick Giambruno / 6. 4. 2026

„Kdykoli vlády získají pravomoc nakupovat vlastní dluh, vždy toho využijí a nakonec tím zničí hodnotu měny.“ – Ron Paul

Udělejme krok zpět a podívejme se na celkový obraz, abychom mohli posoudit finanční situaci americké vlády, kam pravděpodobně směřuje a co by tyto trendy mohly znamenat.

Pozorování č. 1: Je politicky nemožné snížit výdaje

Mezi největší výdaje americké vlády patří takzvané sociální dávky, jako je sociální zabezpečení a Medicare.

Je nepravděpodobné, že by nějaký politik tyto dávky omezil. Naopak, očekávám, že budou dále růst.

Důvodem je, že v nadcházejících letech odejde do důchodu desítky milionů lidí z generace baby boomers – asi 22 % populace. Omezení sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění Medicare je jistou cestou k prohraným volbám.

Úroky z federálního dluhu již představují druhou největší federální výdajovou položku. Během několika měsíců by měly překročit výdaje na sociální zabezpečení a stát se největší výdajovou položkou.

Vzhledem k nejistější geopolitické situaci od druhé světové války je nepravděpodobné, že by došlo ke krácení výdajů na národní obranu – další velkou výdajovou položku. Naopak, je téměř jisté, že výdaje na obranu porostou. Prezident Trump navrhl jejich zvýšení z 917 miliard dolarů na 1,5 bilionu dolarů. Probíhající válka s Íránem zaručuje, že vojenské výdaje mohou jít jen nahoru, a to hodně nahoru. Pentagon požádal o dalších 200 miliard dolarů, a to jen na začátek války s Íránem.

Různé typy programů zdravotní péče a sociálního zabezpečení rovněž tvoří značnou část federálního rozpočtu a je nepravděpodobné, že by byly kráceny.

Stručně řečeno, snahy o snížení výdajů budou bezvýznamné, pokud se nestane politicky přijatelným provádět drastické škrty v sociálních dávkách, národní obraně a sociálním zabezpečení a zároveň snižovat státní dluh za účelem snížení úrokových nákladů.

Jinými slovy, USA by potřebovaly vůdce, který – přinejmenším – vrátí federální vládu k omezené ústavní republice, uzavře 128 vojenských základen v zahraničí, ukončí sociální dávky, zruší sociální stát a splatí velkou část státního dluhu.

To je však zcela nereálná fantazie. Bylo by pošetilé sázet na to, že se to stane.

Zde je závěr.

Vláda nedokáže ani zpomalit tempo růstu výdajů, natož je snížit.

Výdaje nemají kam jinam směřovat než nahoru – a to hodně nahoru.

Pozorování č. 2: Neustále rostoucí dluh je jediným způsobem, jak financovat deficity

Když stojí před volbou, politici si vždy vyberou nejvýhodnější možnost.

V tomto případě to znamená vydat více dluhopisů, než činit tvrdá rozpočtová rozhodnutí nebo výslovně vyhlásit platební neschopnost.

Vezměme si například opakující se frašku kolem dluhového stropu v americkém Kongresu, který byl od roku 1944 zvýšen více než 100krát.

V žádném případě nepočítejte s tím, že zvýšené daňové příjmy vykompenzují tento nárůst federálních výdajů.

I kdyby se daňové sazby zvýšily na 100 %, stále by to nestačilo k zastavení růstu dluhu.

Podle časopisu Forbes je v USA přibližně 902 miliardářů s celkovým čistým jměním asi 6,8 bilionu dolarů.

Federální vláda USA utratila v fiskálním roce 2025 přibližně 7 bilionů dolarů a v fiskálním roce 2026 a dále utratí téměř jistě mnohem více.

I kdyby americká vláda zabavila 100 % majetku miliardářů prostřednictvím daně z majetku, nepokrylo by to ani jediný rok současných federálních výdajů.

A i po zabavení veškerého majetku miliardářů by si americká vláda musela půjčit více než 200 miliard dolarů, aby pokryla výdaje za fiskální rok 2025.

Závěr je následující: zvyšování daní, a to i na extrémní úroveň, nezmění trajektorii tohoto nezastavitelného trendu – ani v nejmenším.

Pravdou je, že ať se stane cokoli, deficity nepřestanou růst, stejně jako dluh potřebný k jejich financování.

Míra růstu se ani nezpomalí. Bude se zvyšovat.

To znamená, že úrokové náklady na federální dluh budou i nadále prudce stoupat.

Pozorování č. 3: Více než polovina dluhopisů amerického ministerstva financí splatná do roku 2028

Letos splatí téměř 10 bilionů dolarů dluhopisů amerického ministerstva financí.

A každý dluhopis, který dosáhne splatnosti, musí být refinancován za dnešní mnohem vyšší sazby – což na roky zafixuje podstatně vyšší úrokové náklady. To, co se dříve prodlužovalo bez problémů, lze nyní prodloužit pouze za zhruba dvojnásobné úrokové náklady oproti roku 2022.

To je to, co ve skutečnosti ukazuje níže uvedený graf: éra levných peněz skončila. Párty s „penězi zdarma“ skončila a nyní je třeba nést – a zaplatit – účet za poslední kolo stimulačních opatření.

Více než polovina amerického dluhu bude splatná do roku 2028.

Pokaždé, když je americký dluh refinancován za vyšší úrokové sazby, zvyšují se úrokové náklady deficitu – náklady, které musí být financovány vydáním ještě většího množství dluhopisů, což problém ještě zhoršuje.

Stojí za zmínku, že asi 6,6 bilionu dolarů z 9,6 bilionu dolarů splatných v tomto roce – zhruba 69 % – tvoří krátkodobé státní dluhopisy.

To je pro dluhovou krizi typické. Jak slábne poptávka po dlouhodobých dluhopisech, investoři se místo k desetiletým a třicetiletým dluhopisům obracejí ke krátkodobým nástrojům, jako jsou pokladniční poukázky.

Stejný vzorec lze pozorovat i při krizích na rozvíjejících se trzích. S zhoršujícími se podmínkami se na trhu zkracují splatnosti. Jen blázen by chtěl půjčit peníze na dlouhou dobu státu, který je na pokraji bankrotu.

Pozorování č. 4: Neustále rostoucí úrokové náklady pohánějí dluhovou spirálu

Roční úroky z federálního dluhu přesahují 1,2 bilionu dolarů a prudce rostou. To znamená, že více než 23 % federálních daňových příjmů jde pouze na splácení úroků ze stávajícího dluhu.

Ray Dalio je jedním z nejúspěšnějších manažerů hedgeových fondů na světě.

Jeho úspěch je dán jeho schopností správně vnímat celkový obraz situace.

Nedávno řekl toto (zdůraznění je moje):

„Jsme v bodě, kdy si půjčujeme peníze, abychom spláceli dluh.

Když dluh roste rychleji než příjmy, znamená to, že splácení dluhu zasahuje do vašich výdajů, a vy zároveň chcete dál utrácet.

Jakmile k tomu dojde, je třeba se stále více zadlužovat. Proces se zrychluje.

Nacházíme se v bodě tohoto zrychlení. Blížíme se k tomuto bodu zlomu.“

Finanční situace vlády USA se již desítky let postupně zhoršuje, takže není překvapivé, že mnoho lidí je lhostejných. O problému s dluhem slyší už dlouho, ale nic se neděje.

Nyní však dochází k bodu zlomu.

Důvodem je, že americká vláda si nyní půjčuje peníze, aby mohla splácet úroky z peněz, které si již půjčila, jak poznamenal Dalio. Politici zvyšují zadlužení, aby vyřešili problémy s předchozím dluhem. Vytváří se tak samopohánějící se začarovaný kruh.

Úrokové náklady federálního dluhu jsou již vyšší než rozpočet na obranu. V nadcházejících měsících by měly překročit výdaje na sociální zabezpečení a stát se největší položkou federálního rozpočtu.

Stručně řečeno, raketově rostoucí úrokové náklady se staly naléhavou hrozbou pro platební schopnost americké vlády.

Pozorování č. 5: Rostoucí úrokové náklady nutí Fed uvolnit měnovou politiku

Rostoucí úrokové náklady ohrožují platební schopnost americké vlády a nutí Fed snižovat úrokové sazby, nakupovat státní dluhopisy a zavádět další opatření měnového uvolnění, aby se pokusil kontrolovat úrokové náklady.

Na dluhopisovém trhu, když klesá poptávka po dluhopisech, úroková sazba stoupá, aby přilákala kupce.

Federální dluh je však tak extrémní, že pokud by se úrokové sazby zvýšily natolik, aby přilákaly více přirozených kupců, mohlo by to kvůli vyšším úrokovým nákladům přivést americkou vládu k bankrotu.

Pro ilustraci, když Paul Volcker na počátku 80. let zvýšil úrokové sazby nad 17 %, činil poměr amerického dluhu k HDP kolem 30 %. Dnes je to více než 123 % a rychle roste.

Dnešní vyšší dluhová zátěž a s ní spojené úrokové náklady jsou důvodem, proč se o výrazně vyšších úrokových sazbách neuvažuje; rostoucí úrokové náklady by mohly vést k bankrotu americké vlády.

To je hlavní důvod, proč prezident Trump obsadil Fed loajálními lidmi, kteří budou prosazovat nižší úrokové sazby a politiku levných peněz.

Navíc svět v současné době nemá zájem o další americký dluh. Je to špatný okamžik pro slabou poptávku, protože nabídka prudce roste.

Pokud vyšší úrokové sazby nepřicházejí v úvahu a nedokážou přilákat více přirozených kupců a cizinci se do toho nehrnou, kdo bude financovat tyto rostoucí rozpočtové deficity v řádu bilionů dolarů?

Jediným subjektem, který je toho schopen, je Federální rezervní systém, který nakupuje státní dluhopisy za dolary, které vytváří z ničeho.

Pozorování č. 6: Neustále se zvyšující znehodnocování měny je nevyhnutelné

Rychle rostoucí úrokové náklady nutí Fed zavádět opatření na kontrolu úrokových nákladů, která zvyšují peněžní zásobu a znehodnocují měnu.

Jakmile k tomu dojde, ceny rostou.

To vede k tomu, že americká vláda musí vynakládat ještě více prostředků na sociální zabezpečení a sociální dávky, aby udržela krok s růstem životních nákladů. Totéž platí pro výdaje na obranu a další vládní výdaje, které se v důsledku rostoucích cen zvyšují.

Bývalý ministr obrany Robert Gates nedávno prohlásil: Je zcela nedostatečné, když se nám podaří jen stěží držet krok s inflací, nebo dokonce zaostáváme. Jsou nezbytné a naléhavé významné dodatečné prostředky na obranu.“

To problém ještě zhoršuje, protože jak vládní výdaje rostou, aby pokryly rostoucí ceny, lze tyto zvýšené výdaje financovat pouze dalším znehodnocováním měny.

Proto je neustále se zvyšující znehodnocování měny nevyhnutelným důsledkem dluhové spirály americké vlády.

Je to sebezničující začarovaný kruh, ze kterého se nemohou dostat.

Stručně řečeno, jediný způsob, jak může americká vláda pokračovat ve svém financování, je, aby Fed vytvářel stále větší množství falešných peněz.

To připomíná větu: „Ponziho schéma nelze omezovat.“

Tato jednoduchá, ale hluboká slova původně pronesl finanční komentátor Max Keiser.

Ponziho schéma je neudržitelný podvod, který ke svému fungování potřebuje neustálý příliv nových peněz.

Celý systém se zhroutí, jakmile se tok nových peněz zpomalí nebo ustane.

Mnozí se domnívají, že Federální rezervní systém provozuje něco, co se v podstatě rovná obřímu Ponziho schématu.

Důvodem je, že nehorázné výdaje americké vlády a raketově rostoucí dluh dosáhly bodu zlomu.

Celý systém se zhroutí, pokud Fed nebude do systému pumpovat stále větší množství nových falešných peněz.

Je to jako být v neovladatelném vlaku bez brzd.

Ludwig von Mises, otec rakouské ekonomie volného trhu, shrnul dilema Fedu:

„Neexistuje žádný způsob, jak zabránit konečnému kolapsu konjunktury vyvolané úvěrovou expanzí.

Jedinou alternativou je, zda krize přijde dříve v důsledku dobrovolného upuštění od další úvěrové expanze, nebo později jako konečná a totální katastrofa dotčeného měnového systému.“

Americká vláda dobrovolně „neupustí od úvěrové expanze“, jak to formuluje Mises, protože Washington je závislý na vydávání stále větších objemů dluhu, aby mohl hradit neustále rostoucí náklady na důchodový systém, národní obranu, sociální dávky a úroky z federálního dluhu.

To znamená, že jejich jedinou možností je znehodnocovat americký dolar stále rostoucími částkami, až do, jak to formuluje Mises, „konečné a totální katastrofy daného měnového systému“.

Je to jako u drogově závislého, který musí neustále zvyšovat dávku, aby dosáhl stejného účinku… až zemře na předávkování.

Pokud tento trend bude pokračovat, škody na vašich úsporách, kupní síle a osobní svobodě by mohly být mnohem větší, než si většina lidí představuje. A až bude krize zřejmá všem, může být přijetí účinných opatření mnohem obtížnější.

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na