Znovu jsem se vrátil k Listině základních práv a svobod

Jaroslav Štefec fb

Znovu jsem se vrátil k Listině základních práv a svobod, která je (alespoň deklarativně) součástí ústavního pořádku České republiky, abych si osvěžil znění článku 23. V něm se praví:

„Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“

Snažil jsem se dohledat k tomuto článku nějaký zákon, nařízení vlády, nebo alespoň směrnici, popisující projevy toho, že demokratický řád lidských práv a základních svobod je skutečně odstraňován. A také zda ten „každý“, kdo je odstraňuje, může být chápán i jako organizovaná skupina (například vláda). Nikde nic. Stejně tak se nedá dohledat, jak má občan poznat, že „činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny“.

Nenašel jsem ani žádné informace nebo pokyny, jak právo na odpor, definované článkem, vlastně uplatnit v praxi, pokud by skutečně došlo k natolik flagrantnímu porušení základních práv a svobod, aby to občany k jeho uplatnění skutečně opravňovalo. Nejsou k dispozici ani pokyny, jaké formy odporu by občané měli zvolit, aby bylo dosaženo kýženého výsledku, tj. návratu k demokracii a právnímu stavu, a zda se například neinspirovat metodami, popsanými v nesmrtelném díle velkého Čecha Járy da Cimrmana „Die Fensterpolitik“.

Vlastně mě to celé napadlo na pozadí faktu, že se české soudy, policie, další orgány státní správy i různé podivné neziskovky vesele ohánějí pojmem „předsudečná nenávist“, kdykoliv se to vládnoucí garnituře hodí. A ačkoliv v českém právním řádu její definici nenajdete, jsou někteří občané ČR vláčeni médii a odsuzováni za trestné činy, spáchané na jejím základě jen tím, že uveřejní „nevhodný komentář“ na sociálních sítích.

Jiným „občanům“ přitom vesele procházejí veřejně, v médiích hlavního proudu šířené výroky, které jsou v naprostém rozporu například s § 355 trestního zákoníku, trestajícího odnětím svobody až na dvě léta veřejné hanobení rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, jejího jazyka, národnosti, politického přesvědčení nebo vyznání, nebo s § 356, který ukládá stejné dva roky basy za veřejné podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.

Ministerstvo vnitra si dalo opravdu pečlivou práci, aby na svých webových stránkách vysvětlilo „prostému lidu“, co že to vlastně je ta právně sice neukotvená, přesto právníky používaná „předsudečná nenávist“. Nestálo by proto za úvahu zpracovat podobný dokument k natolik významnému právu nás, občanů, postavit se na odpor nedemokratickým trendům ve společnosti, že je dokonce zakotveno přímo v ústavním pořádku jako část Listiny základních práv a svobod? Máme přece právo vědět, jak se na ten odpor vlastně postavit, aniž bychom se dostali do problémů! Nikdy nevíte, kdy se to může hodit, a příručka „Jak přežít příštích sedmdesát hodin“ asi není to „pravé ořechové“.

sdílet na