Peter Hanseler – Postřehy z Dubaje

Peter Haenseler / 1. 3. 2026

Peter Hanseler je se svou rodinou v Dubaji. Střízlivá analýza dovolené, která už není dovolenou.

Před dobrými třemi týdny jsem se na cestě do Švýcarska zastavil v Dubaji a hovořil se svým přítelem a spoluautorem Simonem Huntem a dalšími zajímavými lidmi o znepokojivém vývoji geopolitické situace. Byl jsem znepokojen rozmístěním amerických vojsk v Perském zálivu, ale doufal jsem, že válka nevypukne. Válka, která by vypukla pouze v případě, že by Američané zcela špatně odhadli situaci a své vlastní schopnosti. Scott Ritter, který ve svém posledním článku pro nás – „Válka proti Íránu“ – nakreslil ponurý obraz, a Larry Johnson měli pravdu. Američané ztratili kontakt s realitou. Válka je tady.

Simon Hunt mě představil vysoce vzdělanému muži, úspěšnému indickému investorovi, který žije se svou rodinou v Dubaji. Řekl jsem mu, že pokud vypukne válka, Íránci zaútočí na všechny americké vojenské základny na Blízkém východě – včetně těch v Emirátech, Dubaji a jinde. Nemohl tomu uvěřit. K tomuto přesvědčení jsem dospěl díky výměně názorů s profesorem Mohammadem Marandim, charismatickým profesorem z Teheránu, který hluboce pronikl do americké mentality. Narodil se v Richmondu ve Virginii, ve věku 13 let se přestěhoval do Íránu a jako mladý muž sloužil v íránsko-irácké válce. V této válce ztratil téměř všechny své kamarády z jednotky, sám byl těžce zraněn a nyní učí perskou literaturu v Teheránu. Přesvědčil mě, že další útok na Írán povede k regionální válce. Od sobotního rána se to stalo realitou.

Před několika dny, na cestě zpět ze Švýcarska, jsem se setkal se svou rodinou v Dubaji. Masha tu měla pár věcí na vyřízení a mysleli jsme si, že by bylo hezké strávit spolu nějaký čas.

Když v sobotu ráno válka začala, nic tomu nenasvědčovalo. V našem plážovém hotelu hlasitě hrála hudba a lidem to bylo zjevně jedno. A proč by také ne? Válka se přece neodehrávala v Dubaji, ale v Íránu a Izraeli. Typické lidské chování. „Není to můj problém, utrpení je daleko, hudba hraje dál.“

Američané a Izraelci už po několika hodinách slavili. Oba opět provedli úder proti vedení Íránu. Stejně jako v červnu 2025 ukolébali Američané Íránce falešným pocitem bezpečí jednáními, která chtěli pokračovat v pondělí, aby pak zaútočili na Íránce, zatímco jednání ještě probíhala. Lze tedy říci, že když Američané vyjednávají, je to znamení, že na vás zaútočí zezadu. Vyjednávání s Američany je smrtelné, a v tom spočívá problém pro budoucnost. Viz můj článek „Diplomacie na smrtelné posteli – od mírového prezidenta k válečníkovi“.

Dnes ráno se to stalo skutečností – hlava státu a nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí byl zabit při prvním útoku na Írán. Izraelci a Američané jsou pevně přesvědčeni, že zničili Írán a že několik dní bombardování bude stačit k dosažení jejich cíle „změny režimu“. To se nestane.

První změna nálady v Dubaji nastala v sobotu odpoledne – letiště v Dubaji bylo uzavřeno. Na Flight Radar bylo vidět, jak se letecký provoz zastavil. Vypadá to tedy, že pondělní cesta domů se nekoná. Mashin syn a jeho kamarád byli nadšení – žádná škola!

Chytří lidé se poučí z minulých chyb. Během loňské dvanáctidenní války Íránci ukázali, že jsou schopni se bránit, a uštědřili Izraeli drtivou porážku – to je realita. Skutečnost, že západní média musela udělat vše pro to, aby Izrael vykreslila jako „vítěze“, situaci nezlepšila, ale zhoršila. Po protestu Izraelců Íránci bohužel ustoupili – také na základě slibu a přesvědčení USA. Nyní, o dobrých šest měsíců později, Američané věří, že provedli dostatečná opatření, aby válku vyhráli. Prakticky vše však hovoří proti tomu. Vše, čeho Američané dosáhli 12denní válkou v červnu loňského roku a brutálními a extrémně krvavými nepokomji ve stylu Majdanu, které vyvolali společně s Izraelem a Velkou Británií na začátku roku 2026, je to, že Íránci drží pohromadě jako nikdy předtím za posledních 47 let. Zde je krátký pohled na shromáždění v Íránu – nespokojenost s vládou nebo dokonce protest proti ní vypadá jinak.

Včera odpoledne byly v Dubaji slyšet výbuchy. Mluvilo se o útoku na základnu CIA. Došlo také k určitým škodám způsobeným padajícími troskami sestřelených raket a dronů. Nebyly zaznamenány žádné známky přímého útoku na centrum Dubaje. Masha a já jsme si tím nenechali zkazit sobotní večer a šli jsme do naší oblíbené restaurace v Dubaji – Alici. Když jsme dorazili, vedoucí restaurace nám sdělil, že všechny rezervace byly hosty zrušeny – s výjimkou Rusů.

Poté, co lidé odpoledne oslavovali, se nyní všichni báli opustit své domovy – kromě Rusů. Bylo to skvělé setkání; nikdo z nich nechápal paniku, stejně jako my.

Protože jsme nechtěli strávit noc zíráním do telefonů, šli jsme brzy spát. Dobrý spánek je v nejistých časech tím nejlepším lékem. Tuto strategii však zmařilo vedení hotelu. Kolem druhé hodiny ráno se rozezněly sirény – museli jsme se okamžitě shromáždit v hotelové hale. O několik minut později se tam sešly unavené tváře. Hostům bylo doporučeno strávit noc v podzemní garáži. Groteskní návrh – byli jsme daleko od amerických vojenských základen. Zpátky v pokoji jsme spali spánkem spravedlivých a při snídani následujícího rána bylo snadné poznat, kdo spal v posteli a kdo v garáži – Rusové vypadali dobře odpočatí.

Nemám tušení, jak a kdy budeme moci znovu odjet, ale pro mimořádné situace máme jednoduché pravidlo: pokud nemůžete situaci změnit vlastními silami, měli byste se s ní smířit a vytěžit z ní maximum – a to právě děláme.

Teď se asi ptáte, k jakému závěru dojdeme, jaké závěry lze dnes vyvodit. Krátká odpověď: žádné. Pokud USA a Izrael nedokážou svými útoky svrhnout duchovní a světské vedení Íránu, už prohráli. Podle mého názoru nedojde k pádu íránské vlády; spíše 12denní válka, nepokoje ve stylu Majdanu na začátku roku a útok 28. února 2026 sjednotily lid. Co vede oba agresory – USA a Izrael – k útoku na dívčí školu, který si vyžádal smrt více než 100 mladých dívek, zůstává pro každého rozumného člověka záhadou. Je přípustné, ba dokonce nutné, správně popsat izraelské a americké politické a vojenské vedení odpovědné za tento čin jako psychopaty.

Íránci zvítězí, až budou moci žít v míru, svobodně, bez sankcí a bez toho, aby byli sionistickými teroristy označováni za teroristy. To bude možné pouze tehdy, až bude eliminován největší terorista na Blízkém východě: Izrael, nebo spíše sionistické vedení této země. Je nepravděpodobné, že Íránci ustoupí. Jakýkoli ústupek ze strany Trumpa by byl politickou sebevraždou – téměř jistě by ho to stálo listopadové volby do Kongresu. Pokud neustoupí a Írán zůstane neústupný, pak to bude pravděpodobně znamenat totéž.

Bylo by nevhodné popisovat situaci jako zajímavou, protože zúčastnění se budou brodit po kolena v krvi. Existuje také reálné nebezpečí eskalace daleko za hranice západní Asie. Tato válka není namířena pouze proti Íránu. Je to první válka upadajícího Západu proti BRICS (viz moje série „Válka mezi dvěma světy začala“). Kromě horké války proti Íránu se konfrontace s BRICS vede všemi prostředky a na všech úrovních. Návštěva indického premiéra Narendry Modiho 27. února 2026 mluví za vše a pravděpodobně vyvolá mnoho otázek mimo Západ, ne nutně ve prospěch Indie. A BRICS?

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na