Zabíjení a umírání pro Izrael, znovu a znovu

USA se staly nástrojem genocidního apartheidního státu

Tarik Cyril Amar, německý historik působící na Koc univerzitě v Istanbulu

Izrael a jeho US přidružená organizace zaútočili na Írán. Z hlediska mezinárodního práva a elementární spravedlnosti je vše jasné nade vší pochybnost: útok je zločin, konkrétně útočná válka – ale abychom byli spravedliví, v případě Izraele to už sotva hraje roli.

S „vrcholnými výkony“, jako je apartheid, etnické čistky, nezákonné zadržování, mučení, sexuální násilí a genocida, má Izrael tak rozsáhlou a neustále rostoucí historii doslova každého zločinu podle mezinárodního práva, včetně práva v oblasti lidských práv a humanitárního práva (nebo práva ozbrojených konfliktů), že se zdá, že na jednom víceméně už téměř nezáleží: Tento stát je monstrum a monstra budou monstrózní, dokud budou moci.

USA samozřejmě také nejsou žádné jarní kuře, pokud jde o zacházení s mezinárodním právem – vlastně s jakýmkoli právem – jako s rohožkou a brutálně a s radostí porušují nejzákladnější etiku, taková jednoduchá pravidla, která normální lidé intuitivně rozpoznávají, jako například „nezabíjet, nelhat ani nekrást“.

Zatímco Izrael může snadno prohlásit, že je nejzločinnější, ba dokonce nejzlověstnější zemí na světě, USA bezpochyby vyhrávají cenu za nejmocnější darebácký stát. Neexistuje – empiricky, kvantifikovatelně – žádná jiná země, která by kombinovala tak hluboce zakořeněné a stále explicitnější pohrdání zákonem a morálkou s takovou hrubou mocí a neustálým násilím. Před současným útokem na Írán byl únos venezuelského prezidenta Nicoláse Madura jen posledním důkazem této skutečnosti, tak očividným, že probudil i některé západní komentátory.

Zatímco některé věci jsou příliš zřejmé na to, aby si zasloužily další diskusi, jiné jsou zajímavější. Začněme největší záhadou: Proč se USA opět připojují – velmi poslušně – k Izraeli a jeho mocné americké lobby a jdou do války na Blízkém východě? Nebyl Irák v roce 2003 dostatečnou katastrofou? Jsou americké elity opravdu vrozeně neschopné se učit?

Z hlediska skutečných zájmů USA nedává válka proti Íránu vůbec žádný smysl. Ani pro chamtivou a bezohlednou říši, jakou jsou USA. Írán se ani zdaleka neblíží jaderné bombě a ve skutečnosti má nábožensky a eticky podloženou (vím, že ve Washingtonu těžko pochopitelnou) explicitní politiku proti jejímu získání. A i kdyby Írán takové zbraně vyráběl nebo usiloval o stav, kdy by byl „latentně“ schopen tak učinit jako naléhavě potřebné zajištění proti permanentní izraelské a americké agresi, Washington by válkou nic nezískal a riskoval by velmi mnoho.

Na druhou stranu to byla právě dohoda JCPOA s Íránem, zničená USA během prvního Trumpova prezidentství, která empiricky dokázala, že otázku využívání íránské jaderné energie lze dobře vyřešit kompromisem. Pokud jde o nedávná, hysterická tvrzení USA o jiných typech zbraní hromadného ničení a „mezikontinentálních raket“, je načase už těmto hrubým a hloupým lžím nevěnovat pozornost. Dost už propagandy.

Změna režimu? Mohl by tedy prosím někdo vysvětlit, proč je dosazení vybledlého páhlavíjského prince – pokud by to někdy mělo fungovat – do Teheránu dobré pro Američany? Sorry, nikdo tohle nedokáže vysvětlit. Alespoň ne upřímně. Slyším už někoho říkat geopolitika? To by znamenalo „geniální“ geopolitiku riskovat dlouhou válku s velkými škodami pro USA a jejich regionální vazaly (Izrael bohužel „vazalem“ není)?

Pokud jde o věčný boj o geopolitickou výhodu, přesně tomu by – samozřejmě – lépe posloužily prostředky bez války, dokonce i politika sbližování s Íránem, kterou by bylo možné snadno zahájit zrušením sankcí. USA se například snaží o vliv na regionální energetické zdroje, které potřebuje Čína.I ve Washingtonu musí pochopit, že válka je nejhorší možný způsob, jak takovou strategii prosazovat. Ne, geopolitika – ani ta nejhorší – v tomto případě není přesvědčivým vysvětlením.

Pak je možná všechno o drancování? Ano, je to pravda, USA prostě milují, milují, milují drancování. Historicky vzato je na tom postavena celá země, stejně jako Izrael. Ale i drancování za jeho vlastních opovrženíhodných podmínek má smysl jen tehdy, když z toho vyděláváte. Hodně štěstí s tím, zatímco budete investovat další miliardy do války za Izrael.

A to nás přivádí k jedinému vysvětlení, které dává smysl, i když velmi ponurým způsobem: USA – jako stát a také téměř všichni Američané – nemají žádný zájem o válku s Íránem. Stejně jako, mimochodem, v zástupné válce s Ruskem a ve studené válce s Čínou, obě strategie jsou mimochodem odsouzeny k neúspěchu. Ve všech třech případech by drtivá většina Američanů z mírových a kooperativních vztahů pouze profitovala.

Washington si ale stejně volí permanentní konflikt a velmi rizikovou válku proti Íránu. Důvodem je, že politika USA na Blízkém východě – a nejen tam – byla ovládnuta Izraelem a jeho lobby. Jak již dlouho uznal John Mearsheimer, nestor vysvětlování mezinárodních vztahů národními zájmy (teorie realismu) a spoluautor standardní práce o izraelské lobby, vliv Izraele na USA je skutečný, protichůdný americkým zájmům a tvoří výjimku z teorie realismu v tom, že Washington neustále škodí své vlastní zemi.

Pro rozumné pozorovatele je tento případ uzavřen: Když USA devastují Blízký východ, jednají nikoli ve svém vlastním skutečném národním zájmu, ale v perverzní představě, kterou má Izrael o svém národním zájmu: podmanit si a v případě potřeby zničit všechny suverénní státy ve svém sousedství, aby vytvořily a udržely izraelskou nadvládu a dokonce i „Velký Izrael“, noční můru podobnou německému „Lebensraumu“, tentokrát pro sionistické osadníky, přinejmenším od Egypta po Irák.

Ale opět, proč? Právě zde skandál s Epsteinem mění – nebo by měl měnit – nezaujaté mysli. Musíme uznat, že Jeffrey Epstein nebyl „pouze“ velmi bohatý a perverzní zločinec s příliš mnoha přáteli na vysokých místech, ale agent Izraele, ať už s přímou vazbou na jeho obávanou službu Mosadu, která se zabývá špionáží, vraždami a podvracením, nebo ne. Jeho hlavní operace sloužila ke shromažďování extrémně kompromitujícího materiálu pro vydírání velkých částí elit USA a Západu obecně. Agenti FBI, jak nyní víme, odhadli, že mezi těmi, kteří se v této pasti ocitli, je i i sám Donald Trump. Zběsilé – a opět zločinné – úsilí Trumpova ministerstva spravedlnosti a jeho šéfa FBI o vyčištění spisů od odkazů na současného prezidenta a jeho přátele spíše jen potvrzuje, že Trump je pod kontrolou Izraele.

Pamatujete si na „Russiagate“ (ve skutečnosti samozřejmě Ruská zuřivost)? Ironií je, že Rusko se nikdy ani zdaleka nepřiblížilo (ani se o to nepokusilo) mít amerického prezidenta pod kontrolou. To všechno byly nesmysly. Nakonec však „Russiagate“ udělala dvě věci: ještě více poničila Trumpa jako jednotlivce, protože k jeho již tak extrémně narcistické a mstivé povaze přidala (zásadně realistický, i když přehnaný) pocit, že se stal obětí pomlouvačné kampaně. A mezi voliči pomohla Trumpovi k jeho zuřivému návratu, bez kterého by nyní nebyl u moci. Klam a masová hysterie kolem „Russiagate“ – což byla ta slavná americká věc, „nothing burger“, tedy mnoho povyku pro nic – vydláždily cestu moci, která Trumpa skutečně ovládá a skutečně Americe způsobuje obrovské škody: Izraeli a jeho lobby.

Osvobodí se někdy Američané od jediného státu a sítě, které proti nim skutečně provedly historicky nejúspěšnější operaci subverze a ovládnutí státu? Kdo ví? Víme, že by to vyžadovalo víc než jen ukončení vydírání podobného kauze Epstein. Trumpovi zapřisáhlí nepřátelé, Joe Biden a Kamala Harrisová, nám teprve nedávno ukázali, že celá americká „elita“ je Izraelem a jeho zločiny uchvácena, a to od úplatků až po sdílení odporného šílenství sionismu. Pokud USA někdy budou chtít zpět svou nezávislost na Izraeli, tihle všichni budou muset odejít.

https://www.tarikcyrilamar.com/p/killing-and-dying-for-israel-again?publication_id=1855891&post_id=189530173&isFreemail=false&r=1rd7rc&triedRedirect=true&utm_source=substack&utm_medium=email

sdílet na