Simplicius: Zametá stopy? Trump opět ostře mění kurz vůči Íránu

Simplicius / 29. 1. 2026

Tento týden Trump opět táhne svou armádu přes celý svět do nového geopolitického ohniska. Poté, co si  „podmanil“ Venezuelu masivním „zlatým“ vítězstvím, Donigula nyní opět zaměřuje svou všemocnou armádu na Írán.

V regionu se již několik týdnů shromažďují různé prostředky, od stíhacích letadel a transportních letadel C17 až po „největší armádu všech dob“:

Před několika týdny Trump ustoupil od útoku na Írán, protože jeho nejbližší poradci a analytici zpravodajských služeb ho přesvědčili, že takový útok by dostatečně „neoslaboval režim“, aby svrhl ajatolláha a další klíčové vůdce. To je způsobeno především tím, že psychologická operace „povstání“ byla od začátku odsouzena k neúspěchu a neproběhla tak, jak se očekávalo, navzdory masivnímu zasahování a provokacím ze strany Mossadu a CIA.

Trump nemá chuť na rozsáhlé „bitvy“, protože ví, že

1. USA na to nemají výdrž, ani z vojenského hlediska, ani z hlediska podpory veřejnosti.
2. Miluje čisté, chirurgické operace, které s minimálním úsilím generují maximální PR-posilující titulky – zkrátka: efektivitu.

Jedním z důvodů je to, že Trump zjevně jedná jednostranně bez příslušných schválení. Ale když se akce zdánlivě „podaří“, jak se tvrdilo ve Venezuele, málokdo si stěžuje. Jsou provedeny rychlým způsobem, dříve než Kongres stačí zareagovat, a pak „sláva“ následků rychle smete a umlčí všechny odpůrce, kteří jsou vykresleni jako nevlastenečtí mrzouti.

Čím déle se daný konflikt vleče, tím horší je optika a tím více času je na vážné politické důsledky a právní odpor. A to ani nepočítáme, pokud by se věci zvrtly a Amerika skutečně zaznamenala nějaké ztráty na životech nebo jiné ztráty.

Trump proto nyní plánuje zastrašit Írán další velkou ukázkou síly, aby se podrobil. Dravý monolit USA a Izraele je jako vlk, který pomalu krouží kolem zraněné kořisti a čeká na ten správný okamžik slabosti, aby zaútočil a dorazil oslabeného protivníka.

Propagandistická vlna, která byla vytvořena kolem Íránu během převážně umělých protestů v posledních několika týdnech, byla úchvatná. Je těžké si představit, komu přesně byla určena taková přehnaná a absurdní propaganda. Tyto falešné zprávy si nejlépe vychutnáte ve spojení s podobnou protiruskou propagandou o válce na Ukrajině, protože za nimi zřejmě stojí stejné „týmy“.

Například nám je řečeno, že na Ukrajině umírá absurdně vysoký počet Rusů, až to hraničí s karikaturou. Nyní nám mainstreamová média sdělují, že 30 000 íránských civilistů bylo „zabito režimem“ během jednoho nebo dvou dnů „protestů“:

Plnou závažnost těchto lží lze plně docenit pouze ve vztahu k falešným číslům mainstreamových médií o válce na Ukrajině: každá pobuřující lež musí nyní překonat tu předchozí v jakési spirále eskalace propagandy, která se vymkla kontrole. Na Ukrajině umírá 30 000 Rusů měsíčně, což je podle nich neslýchané a katastrofální číslo, jaké nebylo od dob velkých světových válek. Vědomi si toho, že jejich pomalu chápající čtenáři jsou nyní imunní a necitliví vůči takovým neomezeným přeháněním, musí nyní tytéž plátky ještě více přitvrdit a krmí nás íránskou báchorkou o 30 000 mrtvých denně v komické snaze ještě více podpořit uměle vyvolané pobouření.

To vše při ignorování – je třeba říci – jediného globálního konfliktu, který se skutečně nejvíce přiblížil tak groteskním civilním obětem, a to izraelské genocidě v Gaze. Ale to je prostě akademická otázka.

Stejně jako u všech Trumpových iniciativ v poslední době je však fasáda íránského napětí křehká. Nezapomeňme, že Trump hlasitě prohlásil vítězství ve Venezuele, které rychle zametl pod stůl, přestože nedosáhl vůbec ničeho – alespoň pokud je nám známo. Několik médií nyní informuje, že Delcy Rodriguezová, o které se Trump chlubil, že je nyní jeho zcela poslušnou poddanou, ve skutečnosti již odporuje jeho rozkazům:

Úřadující prezidentka Venezuely Delcy Rodríguezová v neděli prohlásila, že má „dost“ příkazů z Washingtonu, protože se snaží sjednotit zemi po zmocnění se bývalého vůdce Nicoláse Madura Spojenými státy.

Rodríguezová se od té doby, co ji USA podpořily v dočasném vedení země, pohybuje na tenkém ledě; snaží se udržet loajalisty Madura doma a zároveň zajistit spokojenost Bílého domu.

Každým dnem je jasnější, že Trump tam kromě únosu vůdce z osobních malicherných důvodů nic nedokázal. Už jsme viděli, jak americké ropné společnosti Trumpovi přímo řekly, že Venezuela není investovatelná bez zásadní restrukturalizace jejích právních předpisů, což v podstatě znamená, že Delcy by musela spolupracovat na prodeji své země a reprivatizaci jejích aktiv – což se jeví jako stále méně pravděpodobné:

Nedlouho poté Trumpova demarše ohledně Grónska rovněž selhala na světové scéně.

Je tedy přirozené, že je nyní nucen rychle přecházet od jednoho neúspěchu k druhému, aby udržel rozjetý vlak uměle vytvořeného „triumfu“.

Jeho nejnovější kousek však již naráží na překážky ze strany klíčových spojenců:

Nejbližší spojenci Washingtonu v Perském zálivu – Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty – veřejně prohlásili, že nedovolí, aby jejich území nebo vzdušný prostor byly použity pro jakoukoli vojenskou akci USA proti Íránu.

Mimochodem, napadlo někoho, o co vlastně v tom nejnovějším zbrojení proti Íránu jde – nebo spíše, jaká falešná záminka se tentokrát používá jako ospravedlnění? Trump nám zřejmě dává odhalující odpověď. Stejně jako ve Venezuele, kde se jako ospravedlnění použilo vymyšlené kartelové a falešné obchodování s drogami, i zde se Trump zdá být opírat své hrozby vůči Íránu o jaderné zbrojení této země:

Takže jde zase o jaderné zbraně? Ale počkejte chvíli: nezasáhly snad velkolepé a bezkonkurenční americké bombardéry B2 íránský jaderný program tak, že se vrátil do doby kamenné, což Trump sám oslavoval jako jednoznačné a trvalé vítězství? Co se s tím stalo? Naznačuje teď implicitně, že útok na Fordow byl ve skutečnosti stejně falešný, jak jsme všichni předpokládali?

Stejně jako ve Venezuele – kde byl směšný „Kartel sluncí“ a další narkotické fíkové listy rychle a líně odhozeny výměnou za otevřené přiznání „zisků“ z rabování ropy, i zde jsou „vraždy civilistů režimem“ náhle vyměněny za další podvodné řeči o obohacování uranu. Je jasnější než kdy jindy, že USA vymýšlejí příhodné příběhy, které slouží k čím dál kratším PR kampáním. Útok na Fordow byl tehdy potřebným a včasným impulsem, ale nyní, když je jeho zdánlivý výsledek pro současnou situaci nevhodný, je informační prostor zcela přeskupen podle libovůle, aby přijal novou realitu, zatímco ta stará je smetena do černé díry zapomnění.

I Rubio se snažil vysvětlit nejnovější zahraničněpolitické zvraty svého šéfa:

politice:

Mimochodem, jako palčivou připomínku toho, jak bezostyšně cynický byl celý informační prostor Uniparty, od jejího politického vedení až po stenografy korporátních plátků, zde je nejnovější příklad:

Alan Macleod píše:

Toto je jedna z nejpozoruhodnějších a nejosvětlujících pasáží v celé žurnalistice.

CNN vykresluje Madura jako paranoidního lháře, protože tvrdí, že CIA se ho snaží svrhnout.

V následující větě však nenápadně poznamenává, že CIA ho ve skutečnosti svrhla.

Úroveň kognitivní disonance a imperiálního mozkového úpadku, kterou musíte mít, abyste něco takového napsali, a pak to nechali přečíst redaktorem a publikovat, je opravdu dechberoucí.

Je to skutečně dechberoucí, ale pouze proto, že taková zvrácená, podlá špína by ani nemohla být publikována, kdyby ji tak ochotně nehltali bezmyšlenkovití čtenáři takových časopisů. Čím více víte, že vám to projde, tím více si troufnete – je to jednoduchá kalkulace odpovědnosti.

Vraťme se k původnímu bodu: ani Trump, ani Izrael nechtějí zdlouhavou bitvu, a někteří íránští představitelé skutečně slíbili právě to, když tvrdili, že tentokrát neustoupí, jak to „velkoryse“ udělali minule.

Je pravda, že se pravděpodobně jedná o výhrůžky z obou stran, ale máme empirický precedens z „dvanáctidenní války“ z loňského června, kdy Izrael ve skutečnosti nebyl připraven na zdlouhavý boj a začal se vzdávat, prohlašoval předčasné „vítězství“ a spokojenost s „dosaženými cíli“. Vzpomínáte si, že po tomto střetu došlo v Izraeli k masivním sociálně-politickým dopadům a Bibi a jeho klika pravděpodobně netouží po opakování. Oni i jejich američtí vazalové chtějí chirurgický „rychlý a snadný“ bod vzplanutí, aby svrhli íránské vedení a urychlili „domino efekt“ kolapsu celého vojensko-politického řádu.

Problém je, že k tomu může dojít pouze za použití stejné taktiky jako ve Venezuele: zasvěcenci, úplatky, vnitřní podvratná činnost a sabotáž atd. Írán však údajně tyto hrozby do značné míry omezil: zatkl hordy agentů Mossadu, zabavil stovky zařízení Starlinks, která sloužila jako důležité komunikační distribuční body, a dokonce převzal kontrolu nad celým íránským internetem. Samozřejmě si nemůžeme být zcela jisti, ale na papíře by takové akce mohly ochromit jádro hlavních operačních mechanismů CIA a Mossadu pro dosažení jejich cílů.

Bez těchto vnitřních rušivých faktorů jsou Trumpovy hrozby útoky příliš vážným rizikem pro něj i pro USA jako celek. Pravděpodobnějším a realističtějším scénářem, na který Trump nyní otevřeně „narážel“, je pokus o vytvoření „námořní blokády“ Íránu, což se zdá být v souladu se současnou obecnou strategií imperiálního Západu proti sjednocenému globálnímu Jihu. Trump pravděpodobně považuje tuto strategii za úspěšnou ve Venezuele, vzhledem k tomu, že změně režimu tam předcházela úplná námořní blokáda, která vyvíjela nejen velký ekonomický tlak, ale i politický tlak na disidenty a přeběhlíky, kteří se později obrátili proti Madurovi.

Podobně i v tomto případě může Trump věřit, že použití tlaku amerického námořnictva k pomalému udušení Íránu by mohlo vyvolat stejný tlak na íránský „režim“, což by vedlo k postupnému zhoršování situace, podněcování dalších nepokojů atd. V tom okamžiku by bylo možné provést „chirurgický úder“ jako finální tečku za celou operací. Problémem je, že Írán má v Perském zálivu mnoho trumfů a může zmařit Donigulovy předčasné oslavy. Nemluvě o tom, že pokud USA a jejich imperiální vazalové budou pokračovat ve svém trendu eskalace pirátství proti lodím zemí globálního Jihu, mohlo by to nakonec donutit země jako Rusko, Írán, Čínu atd. k vytvoření užších námořních aliancí na ochranu svých aktiv, což by skutečně zvýšilo napětí mezi bloky na dosud nevídanou úroveň.

Dokonce i CFR nyní naléhá na Trumpa, aby ustoupil, s argumentem, že vojenský konflikt s Íránem, jak si ho představuje, nevyhraje:

Během 12denní války v červnu 2025 Írán k těmto eskalačním opatřením nepřistoupil. Pokud však stabilita jeho režimu bude vystavena bezprecedentní existenční hrozbě ze strany domácího tlaku a bombardování ze vzduchu, je pravděpodobné, že Islámská republika využije všechny své karty, než o ně přijde. Írán sice utrpí největší ztráty v takovém regionálním konfliktu, ale je nepravděpodobné, že by Trump vyšel jako vítěz s takovým „rozhodujícím“ úderem, jaký si představuje.

—

Na závěr Hegseth oznamuje, že americká armáda nyní integruje Grok AI do svých řídicích sítí – jde o jistý „pokrok“ nebo o další pochybnou šílenou iniciativu idiokratické administrativy?

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na