Ti, kdo nejvíc ztratili – Kurdové a Evropa

Nevím, do jaké míry informovala česká média o bojích či spíše masakrech v Aleppu, kde vládní syrští džihádisté zaútočili na kurdské čtvrti, vyháněli, ponižovali a zabíjeli civilisty a masakrovali zajaté kurdské bojovníky. Zřejmě nic moc, stejně jako v případě loňských masakrů Alávitů. Fotografie ženy vyhozené z druhého patra za nadšených výkřiků „spolubojovníků“ obletěly svět. Stejně jako fotografie a videa popravených Kurdů s vypíchnutýma očima a další zvěrstva. Islámský stát si své „počiny“ vždy dokumentoval, to si pamatujeme, za účelem šíření strachu.

Jaký rozdíl mezi současnými masakry a těmi, které údajně měli před pár lety páchat v Aleppu Rusové. O těch jsme byli informováni denně. Denně jedna vybombardovaná nemocnice – vzpomínáte?

Bylo jasné, každému, kdo přemýšlí, že miláček Západu, džihádista a člen Al-Kajdá Ahmad al-Džolání, dnes nazývaný aš-Šará, samozvaný prozatímní prezident Sýrie, bude mít na syrském území k masakrům volnou ruku, protože tak se v USA, vazalské Evropě a Izraeli rozhodlo. Rusové zjevně překážet nebudou. Arabské jaro končí jako Arabská noční můra.

Aš-šará je přijímán ve Washingtonu, Bruselu, je mu slibována finanční pomoc v řádu stovek milionů eur – a to nejen předsedkyní EK von der Leyenovou, ale i předsedou Evropaké Rady Costou. Evropské hodnoty v praxi.

Komu vyhovují radikální džihádisté na Blízkém východě? Evropě určitě ne. V roce 2019 skončily oficiálně boje proti Islámskému státu. Na území severovýchodní Sýrie, blízko Deir-es Zor. Tam skočily boje mezi Kurdy vedenými milicemi SDF a zbytky IS. Do kurdského zajetí se dostaly tisíce džihádistů i s rodinami. Protože syrští Kurdové nevykonávají trest smrti, tisíce džihádistů pocházející z Evropy byly dlouho zadržovány v detenčních táborech. Evropské státy si je nechtěly převzít. Dnes jsou Kurdové jako dozor z těchto táborů vyhnáni a je „osvobozeno“ prvních 2000 džihádistů.

Nyní podle některých zdrojů byla, podle některých bude dnes podepsána dohoda mezi syrskou vládou a SDF – dohodnutá Američany – která kromě odevzdání ropných polí syrskému režimu a rozpuštění SDF a jejich integraci do syrské armády zahrnuje i převzetí zajateckých táborů syrskou vládou. Je doufám jasné, co to bude znamenat – někteří džihádisté budou nepochybně zařazení do syrské armády – spolu s Kurdy, což zní jako špatný vtip – další se vydají na zpáteční cestu do Evropy. Umí jen vraždit, znásilňovat a zotročovat.

Tato v podstatě kapitulační dohoda přichází poté, co syrské síly loajální prezidentu Ahmadovi aš-Šaráovi, bývalému veliteli Al-Káidy a ISIS a podporovaní Tureckem, v neděli brzy ráno převzaly od SDF kontrolu nad strategickými městy Tabká a Rakká.

Mezi klíčové body dohody o příměří patří:

-Předání guvernorátů Deir Ezzor a Rakka, jakož i všech hraničních přechodů, ropných a plynových polí v regionu, syrské vládě

-Úplná integrace veškerého vojenského a bezpečnostního personálu SDF do struktur syrských ministerstev obrany a vnitra na individuální bázi, nikoli jako jednotek pod kurdským velením

-Poskytnutí seznamů důstojníků bývalé vlády Bašára Asada, kteří jsou přítomni v oblastech severovýchodní Sýrie

-Vzdání se kontroly nad vězni a tábory ISIS syrské vládě, aby syrská vláda převzala plnou právní a bezpečnostní odpovědnost za ně

-Přijetí seznamu kandidátů předložených vedením SDF na vysoké vojenské, bezpečnostní a civilní pozice v rámci ústřední státní struktury s cílem zajistit národní partnerství (opět špatný vtip)

Syrská vláda oznámila příměří poté, co se prezident Šaráa v neděli v Damašku setkal se zvláštním vyslancem USA pro Sýrii Thomasem Barrackem.

V USA se začínají ozývat hlasy, že Senát ani Kongres nemají dostatečné informace o této dohodě. Že by se ale něco změnilo, o tom se opovažuji pochybovat. Bylo rozhodnuto, že Kurdové budou obětováni, jako už tolikrát v historii. Americké a kurdské spojenectví v boji proti Islámskému státu končí. Američané – tedy Trump – se rozhodli ve prospěch IS. Asad je pryč, Kurdy už nikdo nepotřebuje. Protože od počátku bylo jasné, že ne IS, ale Asad je hlavním terčem americké politiky v oblasti. Stejně tak už nikdo nepotřebuje íránské Kurdy, kteří, povzbuzeni „americkou pomocí“, byli podstatnou částí snahy o svržení íránské vlády a po neúspěchu ponecháni napospas. Jejich osud v Íránu nikdy nebyl dobrý a teď se ještě zhorší. Přibyde stavebních jeřábů s kurdskými oběšenci, což je tamní standardní způsob poprav.

Exkurze do historie: Vše začalo Lausannskou smlouvou

Lausannská smlouva z roku 1923 nahradila Sèvreskou smlouvu, která plánovala vznik kurdského státu; nová smlouva však Kurdům nezaručila samostatnost a rozdělila jejich území mezi Turecko, Sýrii, Irák a Írán, čímž popřela jejich národní práva. Smlouva definovala moderní hranice Turecka a byla základem pro útlak kurdské kultury a jazyka v Turecku, což se stalo klíčovým motivem kurdského boje za autonomii a nezávislost. 

Klíčové dopady na Kurdy:

• Zánik snů o státu: Smlouva zrušila plány na nezávislý kurdský stát, které byly obsaženy v předchozí Sévreské smlouvě.
• Rozdělení území: Kurdistán byl rozdělen na části patřící Turecku, Sýrii, Iráku a Íránu.
• Ignorování Kurdů jako národa: Kurdové nebyli zahrnuti mezi menšiny s garantovanými právy, ačkoli Turecko se zavázalo práva menšin respektovat, což paradoxně vedlo k jejich potlačování.
• Kulturní útlak: V podstatě ve všech 4 státech s kurdskou menšinou byla vedena „válka“ proti kurdskému jazyku, který byl zakázán, a Kurdové byli násilně „asimilováni“ (potlačování kurdských jmen, přejmenování míst), občas pravidelně genocidováni.

Velitel SDF, Mazloum Abdi, řekl k potupné dohodě, podepsané bez Kurdů: „Tato válka nám byla vnucena. Chtěli jsme jí zabránit, ale bohužel, protože ji plánovalo mnoho sil, byla nám vnucena,“ řekl Abdi ve videohovoru, který odvysílala pro-SDF Ronahi TV. „Bylo plánováno, že se z ní stane občanská válka, ale abychom se tomu vyhnuli a zabránili dalšímu nesmyslnému krveprolití, souhlasili jsme se stažením z Deir ez-Zaur a Rakky do Hasaky. O tom byla podepsána dohoda.“

Co bude dál? Vzdají se Kurdové, nebo povstanou spolu s tureckou PKK a kurdistánskými Peshmergy? To jediné by dokázalo zabránit zkáze. Ale rozdělení uvnitř Kurdů je podle mě příliš hluboké na to, aby se smířily frakce s naprosto odlišnou vnitřní ideologií a rozdílnými spojenci.

Zdroj – The Cradle, Rudaw, Reuters

sdílet na