Chris Hedges: Velká iluze

12. ledna 2026

Vyrobeno v USSA – panem Fishem.

„Žijeme ve světě, ve kterém můžete mluvit o mezinárodních formalitách a všem možném, ale žijeme ve světě, ve skutečném světě, Jakeu, který je ovládán silou, který je ovládán násilím, který je ovládán mocí. To jsou železná pravidla světa, která existují od počátku věků.“

— Stephen Miller Jakeu Tapperovi na CNN, 5. ledna

„Kdo chce žít, musí bojovat. Kdo nechce bojovat v tomto světě, kde je neustálý boj zákonem života, nemá právo na existenci. Takové rčení může znít tvrdě, ale je to tak prostě.

— Adolf Hitler v Mein Kampf

„Fašistický stát vyjadřuje vůli uplatňovat moc a velet. Zde je římská tradice ztělesněna v pojetí síly. Imperialistická moc, jak ji chápe fašistická doktrína, není pouze územní, vojenská nebo obchodní; je také duchovní a etická… Fašismus vidí v imperialistickém duchu — tj. v tendenci národů k expanzi — projev jejich vitality.“

— Benito Mussolini v knize Doktrína fašismu

Všechny říše, když umírají, uctívají modlu války.

Válka zachrání říši. Válka vzkřísí minulou slávu. Válka naučí neposlušný svět poslušnosti.

Ale ti, kteří se klaní před modlou války, zaslepeni hypermaskulinitou a pýchou, si neuvědomují, že zatímco modly nejprve volají po obětování druhých, nakonec vyžadují sebeobětování.

Ekpyrosis, nevyhnutelný požár, který podle starověkých stoiků zničí svět, je součástí cyklické povahy času. Není úniku.

Fortuna. Je čas pro individuální smrt. Je čas pro kolektivní smrt. Nakonec, s unavenými občany toužícími po zániku, říše zapálí vlastní pohřební hranici.

Naši velekněží války, Donald Trump, Marco Rubio, Pete Hegseth, Stephen Miller a předseda sboru náčelníků štábu generál Dan „Razin“ Caine, se neliší od bláznů a šarlatánů, kteří zničili říše minulosti – pyšných vůdců Rakousko-Uherska, militaristů v císařském Německu a nešťastného dvora carského Ruska v první světové válce.

Po nich následovali fašisté v Itálii pod vedením Benita Mussoliniho, v Německu pod vedením Adolfa Hitlera a vojenští vládci císařského Japonska ve druhé světové válce.

Tyto politické entity spáchaly kolektivní sebevraždu.

Vypili stejný smrtelný elixír, jaký pije Miller a ti v Bílém domě pod vedením Trumpa. I oni se pokusili pomocí průmyslového násilí přetvořit vesmír.

I oni se považovali za všemocné. I oni viděli sami sebe v tváři modly války. I oni požadovali poslušnost a uctívání.

Zničení je pro ně stvoření. Nesouhlas je vzpoura. Svět je jednorozměrný. Silní proti slabým. Pouze náš národ je velký. Ostatní národy, dokonce i spojenci, jsou opovrhováni.

Tito architekti imperiální pošetilosti jsou šašci a vraždící klauni. Jsou vysmíváni a nenáviděni těmi, kteří jsou zakořeněni ve světě založeném na realitě. Slepě je následují zoufalí a zbavení práv.

Jednoduchost poselství je jeho přitažlivostí. Kouzelné zaklínadlo přivede zpět ztracený svět, zlatý věk, jakkoli mýtický. Realita je nahlížena výhradně skrze prizma ultranacionalismu.

Odvrácenou stranou ultranacionalismu je rasismus.

„Nacionalista je ze své podstaty ignorant,“ napsal jugoslávsko-srbský spisovatel Danilo Kiš.

„Nacionalismus je cestou nejmenšího odporu, snadnou cestou. Nacionalista je bezstarostný, zná nebo si myslí, že zná své hodnoty, své, tedy národní, tedy hodnoty národa, ke kterému patří, etické a politické; nezajímají ho ostatní, nejsou jeho starostí, sakra – jsou to ostatní lidé (jiné národy, jiné kmeny). Ani je není třeba zkoumat. Nacionalista vidí ostatní lidi podle svého vlastního obrazu – jako nacionalisty.“

Tito zakrnělí lidé nejsou schopni číst v ostatních. Vyhrožují. Terorizují. Zabíjejí.

Umění mocenské politiky mezi národy nebo jednotlivci je daleko za hranicemi jejich omezené představivosti.

Postrádají inteligenci – emocionální i intelektuální – aby se vypořádali se složitými, neustále se měnícími pískovými dunami starých a nových spojenectví. Neumí se vidět tak, jak je vidí svět.

Diplomacie je často temné a klamné umění. Je ze své podstaty manipulativní. Vyžaduje však porozumění jiným kulturám a tradicím. Vyžaduje vcítit se do myšlení protivníků i spojenců.

Pro Trumpa a jeho přisluhovače je to nemožné.

Ředitel CIA John Ratcliffe, Trump, Rubio a Miller sledují vojenské operace USA ve Venezuele z klubu Mar-a-Lago v Palm Beach na Floridě 3. ledna. (Bílý dům / Molly Riley)

Chris

Zruční diplomaté, jako například kníže Klemens von Metternich, ministr zahraničí Rakouského císařství, který po porážce Napoleona dominoval evropské politice, toho dosahují vypracováváním dohod a smluv, jako je například Evropský koncert a Vídeňský kongres.

Metternich, který nebyl příznivcem liberalismu, obratně udržoval stabilitu v Evropě až do revolucí v roce 1848.

Psal jsem o Richardu Holbrookovi, náměstkovi ministra zahraničí, který vyjednával konec války v Bosně. Byl pompézní a okouzlený svou vlastní slávou.

Ale v bývalé Jugoslávii rozehrál balkánské válečníky proti sobě, až souhlasili s ukončením bojů – s pomocí válečných letadel NATO, která bombardovala srbské pozice na kopcích kolem Sarajeva – a podepsali Daytonskou mírovou dohodu.

Holbrooke neměl v úctě diplomaty, kteří se poflakovali v konferenčních sálech v Ženevě, zatímco v Bosně zemřelo nebo zmizelo 100 000 lidí, odhadem 900 000 se stalo uprchlíky a 1,3 milionu bylo vnitřně vysídleno.

Pohrdal vojenskými veliteli, kteří se odmítali vystavovat riziku. Nesnášel chorvatské, srbské a muslimské vůdce, které musel přimět k podpisu mírové dohody.

Holbrooke, jehož bouřlivý styl a výbušná povaha byly legendární, za sebou zanechával zraněná ega a uražené, zahořklé kolegy. Ale věděl, jak své protivníky přemluvit a přimět je, aby se podřídili jeho vůli.

Byl přirovnáván, v ne příliš lichotivém srovnání, k Julesovi Cardinalovi Mazarinovi, prohnanému prelátovi a státníku ze 17. století, který upevnil nadvládu Francie mezi evropskými mocnostmi.

„Lichotí, lže, ponižuje: je to jakýsi brutální a schizofrenický Mazarin,“ řekl francouzský diplomat o Holbrookovi během jednání v Daytonu deníku Le Figaro.

To je pravda.

Holbrooke však, jakkoli byl nestálý, rozuměl vzájemnému působení síly a diplomacie. Toto porozumění je zásadní. Proto mají národy diplomaty. Proto jsou velcí diplomaté stejně důležití jako velcí generálové.

Holbrooke (vlevo) v italské Anconě na cestě na mírová jednání v Sarajevu v Bosně a Hercegovině, 10. března 1995. (Národní archiv USA/bez známých omezení)

Gangsterské státy diplomacie nepotřebují.

Trump a Rubio z tohoto důvodu zničili ministerstvo zahraničí spolu s dalšími formami „měkké“ moci, které dosahují vlivu bez použití síly, včetně role USA v Organizaci spojených národů, Americké agentury pro mezinárodní rozvoj, Amerického institutu pro mír – přejmenovaného na Donald J. Trump Institute of Peace poté, co byla většina členů představenstva a zaměstnanců propuštěna – a Hlasu Ameriky.

Diplomaté v gangsterských státech jsou redukováni na roli poslíčků. Hitlerův ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop, jehož hlavní zkušeností v zahraničních záležitostech před rokem 1933 byl prodej falešného německého šampaňského v Británii, jmenoval na diplomatické posty v zahraničí stranické funkcionáře z SA nebo hnědokošiláčů – paramilitární křídlo strany.

Ministrem zahraničí Benita Mussoliniho byl jeho zeť Galeazzo Ciano. Mussolini – který věřil, že „válka je pro muže tím, čím je mateřství pro ženu“ – později Ciana popravil za neloajálnost.

Trumpův zvláštní vyslanec na Blízkém východě, Steven Charles Witkoff, je realitní developer, který je na diplomatických misích často doprovázen Trumpovým neschopným zetěm Jaredem Kushnerem.

Italský filozof Benedetto Croce vtipně poznamenal, že fašismus vytvořil čtvrtou formu vlády, „onagrokracii“, vládu řvoucích oslů, která doplnila Aristotelovu tradiční trojici tyranie, oligarchie a demokracie.

Naše vládnoucí třída, demokraté a republikáni, kousek po kousku rozebrali demokracii. V Německu a Itálii se ústavní stát zhroutil dlouho před příchodem fašismu.

Trump, který je příznakem, nikoli nemocí, zdědil mrtvolu. A dobře ji využívá.

„Věřím, že udržení našeho impéria v zahraničí vyžaduje zdroje a závazky, které nevyhnutelně podkopou naši domácí demokracii a nakonec povedou k vojenské diktatuře nebo jejímu civilnímu ekvivalentu,“ napsal Chalmers Johnson před dvěma desítkami let ve své knize Nemesis: The Last Days of the American Republic (Nemesis: Poslední dny americké republiky).

Varoval:

„Zakladatelé naší země to dobře chápali a snažili se vytvořit formu vlády – republiku –, která by tomu zabránila. Ale kombinace obrovských stálých armád, téměř nepřetržitých válek, vojenského keynesianismu a ruinujících vojenských výdajů zničila naši republikánskou strukturu ve prospěch imperiálního prezidentství.

Jsme na pokraji ztráty naší demokracie kvůli zachování našeho impéria. Jakmile se národ vydá touto cestou, začnou působit dynamiky, které se vztahují na všechna impéria – izolace, přetížení, sjednocení sil oponujících imperialismu a bankrot. Nemesis pronásleduje náš život jakožto svobodný národ.“

Americká říše, poražená v Iráku a Afghánistánu – stejně jako v Zátoce sviní a ve Vietnamu – se nepoučila. Vrhá se do každého nového vojenského fiaska, jako by ta předchozí fiaska nikdy nebyla. Věří, že nepotřebuje žádné spojence. Bude vládnout světu.

Pokud okupace Grónska rozbije NATO, co na tom?

Pokud financování a vyzbrojování Izraele za účelem genocidy a bombardování Íránu a Jemenu odcizí obrovské části globálního Jihu a rozzuří muslimský svět, koho to zajímá?

Pokud invaze a únos prezidenta Venezuely smrdí imperialismem Yankees, tak co! Nikdo jiný není důležitý.

Národy, které dupou po celém světě jako King Kong, se nakazí smrtelným virem.

Johnson varoval, že pokud se budeme i nadále držet svého impéria, jako to udělala Římská republika, „ztratíme demokracii a budeme ponuře čekat na případný zpětný ráz, který imperialismus vyvolává“.

Zpětný ráz je na spadnutí a s ním i kolaps rozpadající se budovy amerického impéria. Je to stará historie.

Ačkoli pro nás a kliku outsiderů usazených v naší verzi dvora krále Ubu  to bude strašný šok.

Chris Hedges je novinář, držitel Pulitzerovy ceny, který 15 let pracoval jako zahraniční korespondent pro The New York Times, kde působil jako šéf blízkovýchodní a balkánské redakce. Dříve pracoval v zahraničí pro The Dallas Morning News, The Christian Science Monitor a NPR. Je moderátorem pořadu „The Chris Hedges Report“.

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na