Pepe Escobar: Jak se Trumpovy ropné sny mohou utopit v temné propasti Venezuely

Takže ropná situace ve Venezuele je mnohem složitější, než stoupenci Trumpa 2.0 předpokládají …

Začněme s novými dekrety neo-Caliguly týkajícími se imperiální satrapie, kterou nyní prohlašuje za vlastní. Nejde přesně o dekrety, ale spíše o přímé výhrůžky proti prozatímní prezidentce Delcy Rodriguezové.

1. Zastavit „toky obchodu s drogami“. Toto by se mělo ve skutečnosti řešit proti kolumbijským a mexickým pašerákům, kteří jednají v tajné dohodě s významnými americkými kupci. (s tím se na 99,99% nic nestane, neboť na drogách si berou svůj díl i tajné služby USA osobně … „kozel by měl být zahradníkem …“ – pozn.překl.)

2. Vyhnat íránské, kubánské a další „agenty nepřátelské vůči Washingtonu“ dříve, než bude Caracasu dovoleno zvýšit produkci ropy. To se nestane.

3. Přestaňte prodávat ropu „nepřátelům Spojených států“. To se nestane.

Dá se tedy s jistotou říci, že neo-Caligula by mohl Venezuelu znovu bombardovat.

V samostatném, agresivním příspěvku Neo-Caligula také objasnil, že chce provést reorganizaci venezuelského ropného průmyslu prostřednictvím dotací. „To by mohlo trvat méně než 18 měsíců“; poté upřesnil: „Můžeme to udělat rychleji, ale bude to stát spoustu peněz“; a nakonec dodal: „Bude to vyžadovat obrovské množství peněz a ropné společnosti je utratí.“

Ne, neudělají to, jak tvrdí někteří notoricky známí „zasvěcenci z oboru“. Velké americké energetické společnosti nechtějí investovat do země, která by mohla upadnout do naprostého chaosu, pokud by neo-Caligula dosadil vládu zrádců do čela 28milionové populace.

Podle společnosti Rystad Energy Analysis by Venezuele trvalo nejméně 16 let a nejméně 183 miliard dolarů, než by vytěžila pouhé 3 miliony barelů ropy denně.

Neo-Caligulovým drahocenným snem je snížit globální ceny ropy na 50 dolarů za barel. K dosažení tohoto cíle získá imperiální skupina Trump 2.0 podle plánu úplnou kontrolu nad PDVSA, včetně nákupu a prodeje prakticky veškeré její ropné produkce.

Americký ministr energetiky Chris Wright na energetické konferenci Goldman Sachs pustil kočku z pytle:

    „Budeme prodávat ropu vytěženou ve Venezuele, nejprve z nashromážděných zásob [až 50 milionů barelů], a poté, v dlouhodobém horizontu, budeme ropu vytěženou ve Venezuele prodávat na trhu.“

Takže v podstatě bude skupina Neo-Caliguly kontrolovat a fakticky krást příjmy z ropy od PDVSA, přičemž peníze teoreticky půjdou na offshore účty kontrolované USA „ve prospěch venezuelského lidu“.

Prozatímní vláda Delcy Rodriguezové nikdy nebude souhlasit s tím, co je v podstatě krádeží. Přestože se poradce pro národní bezpečnost Stephen Miller chlubí tím, že USA využívají „vojenskou hrozbu“ k udržení kontroly nad Venezuelou, pokud máte situaci skutečně pod kontrolou, nemusíte vyhrožovat.

A co tedy Čína?

Čína dovážela z Venezuely přibližně 746 000 barelů ropy denně. To není mnoho. Peking již pracuje na nahrazení venezuelské ropy dovozem z Íránu. Čína je v podstatě nezávislá na venezuelské ropě. Kromě Íránu může ropu získávat z Ruska a Saúdské Arábie.

Pekingu se dává jasně najevo, že Neo-Caligulovy imperiální ambice na západní polokouli a v západní Asii nesouvisí jen s ropou, ale také s touhou donutit Čínu nakupovat energetické zdroje za petrodolary. Nesmysl: v Rusku, Perském zálivu a dalších zemích se petrojuan již používá.

Venezuela se podle údajů americké vlády de facto podílela pouze 2 % na 20 % čínského dovozu – Čína je z 80 % energeticky nezávislá.

Energetické vztahy Číny s Venezuelou zde daleko přesahují americké programy s nízkým nájemným. Ve skutečnosti to ukazuje, že „ropné dohody mezi Čínou a Venezuelou jsou de facto závaznými finančními smlouvami s mechanismy splácení, strukturami zajištění, sankcemi a derivátovými vazbami hluboce zakořeněnými v globálním finančním systému (…). Jsou přímo i nepřímo propojeny se západními finančními institucemi, obchodníky s komoditami, pojišťovnami a clearingovými systémy, včetně subjektů napojených na Wall Street. Pokud jsou tyto smlouvy porušeny, Čína neutrpí žádné ztráty.“ Tato kaskádovitá událost: selhání závazků vede k expozici protistrany, přeceňování derivátů, právním sporům, které přesahují jurisdikční hranice, a ke ztrátě důvěry, která se dále šíří. V určitém okamžiku to přestává být venezuelským problémem a stává se systémovým globálním problémem.

Navíc „za posledních dvacet let se Čína stala klíčovým hráčem ve venezuelském ropném průmyslu. Nejen jako kupující, ale i jako stavitel. Čína poskytla rafinérské technologie, systémy pro modernizaci těžké ropy, návrhy infrastruktury, software pro řízení, logistiku náhradních dílů (…) Odstraňte čínské inženýry. Odstraňte techniky, kteří rozumí logice řízení. Odstraňte dodavatelský řetězec pro údržbu. Odstraňte softwarovou podporu. Zbývá už ne fungující ropný průmysl čekající na ‚osvobození‘, ale jen nehybná schránka.“

Závěr: „Transformace venezuelského ropného sektoru, vybudovaného Čínou, na sektor americký bude trvat nejméně tři až pět let.“

Finanční analytik Lucas Equaim zdůrazňuje klíčové body. Venezuela produkuje extra těžkou ropu, hustou jako dehet. Neteče jen tak – musí se roztavit, aby vystoupala na povrch, a po extrakci znovu ztuhne, což vyžaduje ředidlo: na každý vyvezený barel se spotřebuje nejméně 0,3 barelu ředidla.

Připočtěte k tomu venezuelskou energetickou infrastrukturu, vybudovanou Čínou a zároveň po léta vystavenou americkým sankcím, dokonce přísnějším než ty, které byly uvaleny na Irák na začátku roku 2000, a chybná ropná „strategie“ neo-Caliguly se stává zřejmou.

To samozřejmě nezabrání imperiálním supům hedgeových fondů v krátkodobém horizontu hodovat na mrtvole Venezuely, počínaje obávaným Paulem Singerem, miliardářským sionistickým správcem hedgeových fondů a superdárcem MAGA PAC (42 milionů dolarů v roce 2024), jehož Elliott Management v listopadu koupila houstonskou dceřinou společnost CITGO za 5,9 miliardy dolarů, což je méně než třetina její tržní hodnoty 18 miliard dolarů, a to díky embargu na dovoz venezuelské ropy.

Spekulanti investující do dluhových cenných papírů by mohli na dluhovém trhu vydělat až 170 miliard dolarů. Jen dluhopisy PDVSA, které jsou v selhání, mají hodnotu přes 60 miliard dolarů.

Ropná situace ve Venezuele je tedy mnohem složitější, než v gangu Trumpa 2.0 předpokládají. Samozřejmě se v budoucnu můžeme setkat se situací, kdy venezuelský viceprezident Marco Rubio zastaví tok ropy z Caracasu do Šanghaje. Vzhledem k Rubiovým strategickým „odborným znalostem“ je nejlepší začít okamžitě formovat prapory právníků.

****

Hlavní argumenty [čas ve videu]

    [Venezuelská suverenita] : Velká většina Venezuelanů, spolu s velkou částí Latinské Ameriky, je jednotná v obraně venezuelské suverenity proti intervenci USA, což znemožňuje pokusy o kolonizaci bez extrémního násilí. [02:55]

    [Vymýšlení drogového kartelu] : Tvrzení, že Venezuela je významným distributorem drog, je vyvráceno Trumpovými vlastními tajnými službami a DEA a údajný „Cartel de los Soles“ byl vymyšlen CIA. [05:00]

    [Odhodlání Delcy Rodriguezové] : Delcy Rodriguezová, prozatímní prezidentka Venezuely, je silnou vyjednavačkou, která nezradí venezuelskou suverenitu, a to i přes tlak ze strany USA na vyhoštění íránských a kubánských poradců a zastavení prodeje ropy Íránu. [07:58]

    [Sankce jako klíčový vektor] : Americké sankce jsou hlavní příčinou ekonomických potíží Venezuely a donutily Venezuelany opustit zemi a protestovat proti Madurově administrativě. [12:31]

    [Realita produkce ropy] : I s masivními investicemi by Venezuele trvalo mnoho let, než by dosáhla dřívější úrovně produkce ropy, a stávající infrastruktura je z velké části založena na čínských technologiích, což vytváří další komplikace pro zapojení USA. [14:20]

 Jedinečné perspektivy

    [Cartel de los Gringos] : Latinskoamerické ulice vnímají USA jako jediný skutečný kartel v této situaci („cartel de los gringos“), což zdůrazňuje hluboce zakořeněnou nelibost vůči americkému intervencionismu. [07:08]

    [Energetická dostatečnost Číny] : Čína je z velké části energeticky soběstačná, přičemž venezuelská ropa tvoří jen malé procento jejího dovozu, takže dopad ukončení dodávek venezuelské ropy na Čínu je minimální. [18:02]

Podpůrné důkazy

    [Investice 183 miliard dolarů] : Energetičtí specialisté odhadují, že americké energetické společnosti by musely investovat 183 miliard dolarů během 16 let, aby Venezuela do roku 2040 produkovala 3 miliony barelů ropy denně. [14:25]

    [Složení venezuelské ropy] : Venezuelská ropa je velmi těžká a na každý exportní barel ropy je potřeba dovézt 0,3 barelu ředidla, což zvyšuje složitost a náklady na produkci. [15:04]

    [Dovoz ropy do Číny] : Venezuela se podílí pouze 2 % z 20 % dovozu ropy do Číny, celkem přibližně 730 000 barelů denně. [17:51]

Otázky k zamyšlení

    [Setkání s nositelkou Nobelovy ceny] : Jaký je účel setkání mezi Trumpem a nositelkou Nobelovy ceny míru a povede k životaschopnému řešení pro Venezuelu, nebo je to jen PR tah? [10:54]

****

Plus komentář na Aftershocku pod ruským překladem:

Pro ty, kteří to nevědí: 50 milionů barelů ropy, které zrzavý podvodník Trump oznámil, že plánuje prodat a spravovat výtěžek z prodeje, je již uloženo v zásobníkech v tomto americkém státě. Ve skutečnosti to nejsou soukromé korporace, ale stát, zastoupený prezidentem, kdo odmítá platit za přijaté zboží. Je to neplnění závazků!

Trump prohlásil Ameriku za globálního zloděje! A tohle je navíc k pirátství.

A s tímhle uzavřeme nějaké obchody a podepíšeme smlouvy?

https://aftershock.news/?q=node/1577229

Peter 008 – Tak nějak to připomíná slavné Pyrrhovo vítězství …

A ještě „bonus“

Putin vede obrannou válku, Trump otevřenou imperiální agresi kvůli ropě. | Oskar Krejčí

sdílet na