Pravicové třeštění aneb zákaz propagace komunismu

„Učinil tak, a když lidé stavějící věž na sebe hovořili, nepoznal nikdo smysl toho, co k němu mluvil druhý. Musili nechat stavění a Hospodin je jako národy různých jazyků rozptýlil po vší zemi. Proto nazváno jest ono místo Bábel, to jest zmatení.“

Tento odstavec jsem si vypůjčila z Olbrachtových Biblických příběhů. Ne, že bychom dnes něco stavěli – na to se nezmůžeme – ale statečně mateme a matláme pojmy. Zavilí pravičáci, kteří jsou dnes v alternativních médiích nejvíce „in“, se soustavně navážejí do Evropské unie, že prý je „socialistická“, protože se tam cosi přerozděluje. V socialismu nešlo ovšem o přerozdělování od chudých k bohatým, což činí EU – sbírá naše peníze, aby je přerozdělila nadnárodním korporacím a různým šikulům, kteří si udělali například z naprosto prodělečného Green Dealu zlaté tele, abych zůstala u biblických příměrů, a příslušní úředníci si tak přišli ke svým opulentním platům ještě na opulentní desátky. Co je na tom socialistického, pěkně prosím? A takových zmotanin je všude plno.

Ano, EU je třeba kritizovat, a tvrdě. Obří korupci, nedemokratické vedení, sankce. Téměř veškerá kritika se bohužel smrskla na údajný „socialismus“, „levicovost“ a „svobodu slova“. Možná ještě Green Deal, ale militarismus už ne tak hlasitě, protože Trump a výpalné pro americké zbrojovky. Bývalý tajemník Václava Klause Ladislav Jakl vyzývá v rozhovoru pro Parlamentní listy k důslednému tlaku na Babišovu vládu „zprava“, od Vondráčka ze Svobodných, protože tu předchozí prý kočírovala Jana Maláčová.

Nevšimla jsem si, že by Jana Maláčová konala něco proti svobodě slova, zato se snažila zachránit sociální stát. A tady je jádro pudla, jak řekl Faust. V sociálním státě, tedy jeho zbytečcích, které zůstaly z robustního sociálního státu před „revolucí“. Pořád máme jakž takž dostupné zdravotnictví a školství. Tam leží spousta příležitostí. Proto žádají „rozpočtoví Khmérové“, jako je Pikora, Šichtařová a spol., škrtání ve všech kapitolách rozpočtu kromě snad těch důchodů, protože i ignorantovi rozměru Pikory je jasné, že bez důchodců by asi žádná Babišova vláda nebyla a on by možná neseděl v poslanecké lavici.

Dnešní úvahu jsem hodlala věnovat zákazu propagace komunismu, což brzy může být i snaha o zachování zbytků sociálního státu. Ráda bych věřila, že Babišova vláda a stávající parlament tento zákon zruší a překročí tím svůj vlastní stín, stejně jako jej překročila německá AfD, když podpořila snahu Aliance Sahry Wagenknechtové o přepočítání hlasů z loňských voleb do Bundestagu, i když by tím mohla sama ztratit několik mandátů. Ale hlavně by vypadl Merz. Sahra bude dál bojovat u německého ústavního soudu. A naši vyznavači svobody slova by měli zanechat připitomělých srovnávání nacismu a komunismu a zasadit se o to, aby lidé nebyli trestáni za vyjádření názoru, že komunismus a) nikdy nikde nebyl, b) je to myšlenka rovnosti lidí. Ne stejnosti, ale rovnosti.

Obávám se ale, že nové elity svůj stín nepřekročí, naopak, budou pořád troubit cosi o svobodě slova, ale toho jejich. Běda tomu, kdo by zmínil Marxe, běda tomu, kdo by tvrdil, že svobody slova se, s odpuštěním, nenažere.

Budeme to ověřovat v praxi, třeba profilovkou se „špatně odloženým nářadím“ a tričky s „nedemokratickým“ potiskem. Uvidíme, jak komu se svoboda slova zadrhne v krku. A to nemluvím o nehynoucí podpoře apartheidního režimu v Izraeli a nálepkování za „antisemitismus“, rozuměj kritiku zvěrstev státu Izrael.

Podotýkám, že členkou žádné podoby komunistické strany jsem nikdy nebyla. Karel Čapek věděl, proč nechce být komunistou. Já se domnívám, že nastala doba, kdy se komunistou stát.

sdílet na