Dobude Rusko Oděsu?

Bez kontroly nad Oděsou bude Moskva považovat jakýkoli výsledek konfliktu s Ukrajinou za porážku, píše Pål Steigan na svém blogu. Na základě historických a vojenských argumentů expert vysvětluje, proč toto město není jen tečkou na mapě, ale klíčem k budoucí bezpečnosti Ruska a kolapsu západní politiky.

Pål Steigan

V posledních dnech se Oděsa stala terčem intenzivních ruských leteckých útoků s použitím dronů a raket, zaměřených zejména na energetickou a přístavní infrastrukturu. V noci 13. prosince byla Oděsa zasažena jedním z největších útoků za dlouhou dobu. Oděsa je strategicky důležité město na pobřeží Černého moře a hraje také významnou roli v ruských dějinách. Snaží se Rusko město dobýt?

Snažíme se pochopit, jak smýšlí vojenské a politické vedení Ruska a jak vidí konečnou podobu války na Ukrajině.

Oděsa byla založena z iniciativy Kateřiny Veliké. V roce 1794 vydala dekret o založení přístavního a obchodního města na místě osmanské pevnosti Chadžibej (nebo Hacıbey) poté, co ruské síly v roce 1789 během rusko-turecké války oblast dobyly. Město bylo pojmenováno Oděsa (inspirováno starověkou řeckou kolonií Odessos, ale v ženském tvaru na počest carevny).

Pokud se zeptáme západně orientovaného vojenského experta, pravděpodobně nám řekne, že Rusko nemá kapacitu dobýt Oděsu. Na západních zprávách o ruských vojenských schopnostech je něco schizofrenního.

Na jedné straně říkají, že Rusko se prosazuje velmi pomalu, a že to ukazuje, jak je slabé – typicky Palle Ydstebø [podplukovník norské armády ve výslužbě, poradce Norské obranné akademie a vojenský stratég]. Na druhé straně říkají, že Rusko za pár let zaútočí na Evropu – typicky generální tajemník NATO Mark Rutte a Němec Friedrich Merz.

Tyto debaty necháme stranou. Chceme se podívat na to, jaké by mohly být ruské cíle, a protože nemáme odborné znalosti k analýze vojenských schopností a rovnováhy sil, pokusíme se na to podívat spíše ze strategického hlediska, trochu jako … von Clausewitz se setkává se Sun Tzu.

Bez Oděsy se výsledek rovná porážce

Domníváme se (pozn.: toto je předpoklad, který nemůžeme doložit), že Rusko bude vnímat válku jako porážku, pokud Oděsu neobsadí, částečně kvůli historickému a emocionálnímu významu města pro Rusko, ale možná stejně tak proto, že zbývající Ukrajina s přístavem v Oděse by se velmi rychle mohla stát vstupní branou pro německé, francouzské a britské síly v rámci příprav na další válku.

Oděsa je také součástí toho, co Rusové nazývají Novorossija. Pokud se vrátíme k prezidentským volbám na Ukrajině v roce 2010, vidíme, jak je na mapě viditelný stín Novorossijska. Kromě Luhanska, Doněcka, Záporoží, Krymu a Chersonu sem patří Charkov, Dněpropetrovsk, Nikolajev a Oděsa.

Bez přístupu k interním rozhovorům Kremlu nebo k myšlení Vladimira Putina věříme, že tohle je zhruba cíl Ruska. To neznamená, že je to něco, co podporujeme nebo chceme. Je to jen to, co nám říká strategická analýza.

Aby ale bylo zajištěno, že zbytek Ukrajiny zůstane demilitarizovaný a očištěný od nacistů, nelze vyloučit, že Rusko v určitém okamžiku obsadí Kyjev, aby tam nastolilo proruský režim a ze zbytku Ukrajiny udělalo neutrální nárazníkový stát, kde se NATO nemůže etablovat.

Nevěříme, že Rusko má nějakou touhu podmanit si celou Ukrajinu, protože na Západě je proti tomu příliš velký odpor a také neexistuje žádný historický důvod, proč by Rusko chtělo tuto oblast. Západní Ukrajina byla pod Litvou, Polskem a Německem, ale ukotvení a vazby na Rusko jsou malé.

Na druhou stranu je představitelné, že průběh války „donutí“ Rusko k obsazení celé Ukrajiny. V tom případě se tak stane velmi neochotně, protože většina obyvatelstva tam bude proti, na rozdíl od Novoruska.

Všimněte si, že v celém tomto zdůvodnění používáme sloveso „věřit“. To není něco, co můžeme prokázat nebo dokázat. Je to spíše předpoklad.

Také budeme věřit, že s tímto konečným výsledkem by byl spokojený Donald Trump. Nacionalisté v Polsku by s tím byli také spokojeni, protože vojensky slabá a zmenšená Ukrajina by se mohla rychle dostat pod polský vliv, což je v souladu s polskými ambicemi v projektu Intermarium–Mezimoří.

Odpor bude přicházet z EU a západní Evropy. Ale pokud to bude konečný výsledek na bojišti, nic moc s tím nenadělají.

Rusko nemá v plánu „Drang nach Westen“

Politici NATO vyvolávají dojem, že Rusko má palčivou potřebu napadnout Finsko, Pobaltí, Polsko a možná i Německo.

Neexistují žádné pádné historické důvody k tomuto přesvědčení. Je pravda, že Sovětský svaz byl ve válce s Finskem, ale byl to také Sovětský svaz pod Leninem, kdo dal Finsku svobodu. A i ve své nejexpanzivnější formě, pokud se to tak dá nazvat, Rusko zůstalo východně od Baltského moře a linie Odra-Nisa, tj. západní hranice Polska.

Byl to Západ, kdo podnikl hluboké útoky proti Rusku, od Švédů za Karla XII. přes Napoleona až po Velkou Británii a nacistické Německo.

Kromě druhé světové války (operace Barbarossa v roce 194, vedená nacistickým Německem s podporou řady evropských zemí) nejznámějšími příklady jsou:

• Napoleonova invaze v roce 1812: Masivní koalice vedená Francií (s vojsky z celé Evropy), která dosáhla Moskvy, ale byla rozdrcena ruským odporem, logistickými problémy a zimou.

• Švédské invaze, jako například tažení Karla XII. ve Velké severní válce (1700–1721), v níž Švédsko napadlo ruské území, ale nakonec prohrálo a ztratilo Pobaltí ve prospěch Ruska.

• Polsko-litevské invaze, například během „Smuty“ (rusky: Смутное время) (1605–1618), kdy Polsko dočasně obsadilo Moskvu.

• Krymská válka (1853–1856): Britsko-francouzsko-osmanská koalice, která napadla Krymský poloostrov (ruské území).

Tyto západní invaze často dramaticky selhaly a přispěly k ruskému narativu o obklíčení a defenzivě – což je něco, co stále charakterizuje ruské sebepojetí.

A co víc: Co by Rusko dělalo s politickým, sociálním a ekonomickým bankrotem, kterým je západní Evropa? Západní Evropa nepotřebuje, aby ji zničilo Rusko, to je dokonale schopna udělat sama.

Naopak, Putin – původně západní typ v tradici Petra Velikého, se nyní k Evropě otočil zády a celou ruskou ekonomiku a zájmy obrátil na východ. Rusko není závislé na exportu plynu do Evropy. Veškerý plyn, který by Evropa mohla získat levně, bude nyní prodán Číně.

Zde jsme se pokusili popsat, co podle nás bude konečným cílem Ruska. K tomu, zda je to proveditelné, nezaujímáme stanovisko. Ani to neobhajujeme. Náš vliv na tuto válku je, mírně řečeno, nevýznamný.

Když „Koalice ochotných“ mluví o nadcházející válce, nemluví o ruských touhách, ale o svých vlastních

Západní Evropa je nyní tak nejistá a politika západních elit tak zkrachovala, že se jim může zdát, že jedině válka může zabránit jejich svržení a volání k odpovědnosti, a tak promítají toto přání smrti na úhlavního nepřítele Rusko.

https://1url.cz/sJnw0
Původní článek

sdílet na