Bojím, bojím

Z Bruselu se stále častěji ozývá hrozba před napadením Evropy ruskými vojsky. Usilovná snaha strašit nás kremelskou agresí má zastřít ekonomické problémy Západní Evropy blížící se bankrotu. Historie už mnohokrát ukázala, že léčbou přehřáté ekonomiky je pouze válka, protože „uchladit“ ji je víceméně nemožné. A Rusko je pro bruselské pseudoelity jedinečnou příležitostí. I proto EU nalévá do Ukrajiny peníze, které už nemá. Věří tomu, že jim válka pomůže zakrýt vlastní neschopnost.

Západ se do krize žene už dlouho. Na nějakou dobu se mu podařilo rabováním postsocialistických zemí krizi oddálit, ale spálená země, která po něm vznikla, už neposkytuje dostatečné zdroje. V podstatě jediné, co po jeho působení zůstává, je vliv. Nic jiného tu už není. Dokonce ani ta svoboda slova a demokracie, kterými se bijci komunistů tak dlouho oháněli. Jestli je něco, co lze nazvat diktaturou, pak je to Evropská komise. Leyenová to vše dotáhnula téměř k dokonalosti, o čemž svědčí její přístup k svrchovaným státům neochotným se jí podřídit. Maďarsko dlouhodobě a přes všechny snahy vede buřič Orbán čekající na rozpad EU, na Slovensku progresivci i přes veškerou snahu neudrželi vládu a převzal ji další rebel Fico, nový polský prezident Nawrocki svým přístupem nezapadá do rámce tvořeného Donaldem Tuskem a v České republice se i přes obrovskou podporu ČT, Seznamu a dalších médií eurohujer Fiala odstěhoval zpět do Brna.

Zdálo by se tedy, že se pomalu do unijního soukolí dostává písek a kolečka se zadrhávají. Nedejme se však mýlit. Liberální klika je silná a nadále si dělá, co chce. V jejím konání nehledejme logiku, ideologie a nenasytnost hrají nadále prim. Všimněte si, že i přes stále častější projevy europoslanců hlasitě kritizujících předsedkyni Evropské komise a její pohůnky, se vůbec nic neděje. Nikdo jí za předešlé defraudace v řádech stovek miliard eur nežene k soudu, nebojí se vazby a v klidu nadále posouvá svými šachovými figurkami po evropské šachovnici. S neochvějnou jistotou ukazuje na Kreml a nejradši by okamžitě zavelela k útoku. Jenže k tomu jí současné rozložení vojenských sil nestačí. Je však s podivem, jak jedna nenávistná ženská dokáže ničit život stovkám milionů Evropanů.

Rusko si mezitím v relativním klidu vytváří obranný val. Putin je o pár let napřed a vývoj zbraní pod jeho vedením možná Západ až zaskočil. Některé systémy značně překonaly možnosti západních armád a díky možnosti vyzkoušet je na Ukrajině, byť v relativně skromné verzi (např. Orešnik bez jaderných hlavic), má Rusko jistý přehled o své úderné síle. Zároveň u inteligentních lidí vzbuzuje respekt. Ten naopak ztratili jak Leyenová, tak i britský premiér Starmer či německý kancléř Merz. Nejen, že ignorují rizika spojená s použitím některých ruských zbraní, zároveň dráždí ruského medvěda snahou ukrást mu jeho majetky. Žádný evropský stát nemá sám o sobě schopnost vyhlásit válku Rusku, takže se snaží aspoň o provokaci vedoucí k ruské reakci předcházející následné odvetě ze strany NATO. Zde se samozřejmě počítá se zapojením americké armády, které však s Trumpem v Bílém domu není nijak jisté. Devastace Evropy by poté byla velmi rychlá a kontinent by se z ní jen tak nevzpamatoval.

Vladimír Putin dlouhodobě říká, že mu o Evropu, mimo jiné naprosto ekonomicky padlou, nejde. Řeší problémy s nacistickou Ukrajinou a až je vyřeší, nebude mít důvod rozšiřovat SVO dále na západ. Ruska není třeba se bát, pokud si ukočírujeme Brusel. Ale jak jsme řekli už v úvodu článku, problém je ta ekonomika. Ve stavu, ve kterém se Západ nachází, se v minulosti vždy končilo válkou. Ta trvala většinou pár let, někdy i třicet. Nyní by to mohla být otázka hodin. A tak se ptáme. Nebylo by správnější nakonec se naučit pracovat lépe s penězi, než posílat lidi na smrt? Vždyť hlavním spouštěčem válek je nenasytnost jedněch a neschopnost se jim vzepřít druhých. Ne, Ruska se nebojíme, to Brusel je pravým rizikem.

Jindřich Kulhavý

sdílet na