Larry Johnson: Navzdory pesimistickým předpovědím USA o kolapsu ruské ekonomiky se Rusku se daří

Larry Johnson: Navzdory pesimistickým předpovědím USA o kolapsu ruské ekonomiky se Rusku daří dobře… Ale USA ne.

By. P9

Larry C. Johnson / 20. 12. 2025

Na Západě, zejména v kuloárech Washingtonu, DC, věří v nekonečnou naději, že ruská ekonomika je jako vratká věž Jenga… Stačí ještě jeden malý impuls a systém se zhroutí. Tato strategie je předem odsouzena k neúspěchu. Šéfka ruské centrální banky Elvira Nabiullina včera přinesla Západu velmi špatnou zprávu… Rusko si vede dobře.

Po celý rok 2025 západní politici vykreslovali ruskou ekonomiku jako stále více zatíženou sankcemi, vysokými vojenskými výdaji (~7–8 % HDP), klesajícími příjmy z ropy, inflací (~7–9 %) a strukturálními nerovnováhami, přičemž růst se zpomalil z více než 4 % v roce 2024 na ~0,6–1,5 % předpoklad pro roky 2025–2026. I když uznávají krátkodobou odolnost (např. díky přesměrování obchodu s Čínou/Indií), většina z nich to považuje za neudržitelné a náchylné k dalšímu tlaku a věří, že způsobení ekonomických potíží Rusku donutí Putina k jednání o Ukrajině.

Trumpovi úředníci byli obzvláště otevření ohledně využití ekonomických potíží Ruska jako páky pro mírová jednání:

Ministr financí Scott Bessent (několik prohlášení z roku 2025, např. rozhovor pro NBC v září) popsal ruskou ekonomiku jako „v úplném kolapsu“, pokud USA a EU uvalí sekundární sankce/cla na odběratele ropy (Čína, Indie). Bessent tvrdil, že přísnější opatření by mohla „přivést Putina k jednacímu stolu“ rychle, a poukázal na „závod“ mezi vojenskou výdrží Ukrajiny a ekonomickými limity Ruska.

Prezident Donald Trump (prohlášení z srpna 2025) označil ruskou ekonomiku za „smradlavou“ a „kolabující“ a předpověděl, že nízké ceny ropy (pokles o 10 USD za barel) donutí Putina zastavit válku, protože konflikt je financován z energetických zdrojů.

Pokud Trump počítá s tím, že nižší ceny ropy poškodí Rusko, svými útoky na Venezuelu si sám sobě škodí… Cena ropy vzrostla po opakovaných hrozbách Trumpa, že zaútočí na Venezuelu.

Vedoucí představitelé EU také sdílejí marnou naději, že kumulativní sankce donutí Rusko kapitulovat… Jsou již u 19. balíčku sankcí:

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen (několik balíčků, např. oznámení z 19. října): Uvedla, že sankce EU jsou „účinným nástrojem ekonomického tlaku“ zaměřeným na ruskou válečnou mašinerii (energetika, finance, stínová flotila), přičemž 19. balíček (říjen 2025) má za cíl „nadále uzavírat kohoutek“ příjmů, dokud Rusko nezačne vyjednávat.

Vysoká představitelka Kaja Kallas (balíček z 18. července): „Každá sankce oslabuje schopnost Ruska vést válku… Evropa neustoupí,“ zdůraznila opatření proti bankám, kryptoměnám a zprostředkovatelům ze třetích zemí.

Německý kancléř Friedrich Merz a další (rozhovory v prosinci): Poznamenali „přehřátí“ Ruska, ale varovali před „trvalými jizvami“, přičemž někteří (např. švédský premiér Ulf Kristersson) tlačili na rychlejší zabavování majetku/půjčky Ukrajině s tím, že „sankce jsou tvrdé, ale tlak musí být ještě větší“.

Elvira Nabiullina zřejmě nedostala západní memorandum. Ve svém následném prohlášení po snížení úrokových sazeb správní radou Ruské centrální banky dne 19. prosince 2025 přednesla guvernérka Nabiullina velmi optimistický projev, ve kterém popsala ruskou ekonomiku jako přecházející z přehřátí k vyváženému růstu, přičemž inflace klesá rychleji, než se očekávalo. Ruská centrální banka v podstatě tvrdí, že protinflační opatření zavedená v říjnu 2024 s cílem ochladit válečný boom ruské ekonomiky byla úspěšná, protože inflace se zmírnila, a že banka může velmi opatrně pokračovat ve snižování úrokových sazeb a zároveň udržovat ceny pod kontrolou.

Guvernérka poznamenala, že na konci roku 2025 přestaly spotřebitelské ceny růst tak rychle jako dříve a některé základní ukazatele inflace klesly směrem k 4% cíli banky, k čemuž přispěl silnější rubl a dříve velmi vysoké úrokové sazby. Kromě toho ruské mzdy předstihly inflaci a v roce 2025 vzrostly v průměru o 20 %. Zároveň banka varuje, že počátkem roku 2026 dojde k novému nárůstu inflace, protože se zvyšuje DPH a mnoho regulovaných tarifů (například za bydlení a služby) se zvedne, a že inflační očekávání lidí a podniků se v očekávání tohoto vývoje již zvýšila.

Pokud jde o reálnou ekonomiku, banka popisuje aktivitu jako robustní, ale méně přehřátou než dříve. Produkce a spotřebitelské výdaje rostou, lidé přesouvají nákupy věcí, jako jsou automobily, před zvýšením poplatků, zatímco investice – po několika letech rekordních úrovní – přestaly zrychlovat a nyní se jeví jako více smíšené napříč sektory. Trh práce se pomalu uvolňuje: nedostatek pracovních sil je méně akutní, růst mezd by se měl zmírnit a v některých odvětvích roste částečná zaměstnanost, což vše ukazuje na menší tlak ze strany příliš napjatého trhu práce.

Finanční podmínky se změnily z extrémně přísných na pouze přísné. Úrokové sazby z úvěrů klesly natolik, že společnosti, domácnosti s hypotékami a kupující automobilů si půjčují více, ale úrokové sazby z vkladů zůstávají natolik vysoké, že spoření v rublech je stále atraktivní a více domácností také přesouvá peníze do cenných papírů. Z vnějšího hlediska jsou vývozní ceny slabší, než se doufalo, a sankce stále působí, ale rubl zůstal relativně silný díky fiskálnímu pravidlu, vysokým sazbám, které omezují dovoz, a politice nahrazování dovozu, což vše pomáhá omezovat inflaci, i když tento účinek slábne.

Vzhledem k této kombinaci vidí Nabiullina v příštím roce spíše riziko růstu inflace než jejího poklesu: stále napjatý trh práce, vyšší očekávání v důsledku zvýšení DPH a cel, nejistá cena ropy a geopolitická situace a možnost, že se opět rozhoří růst úvěrů a peněžní zásoby. Zatímco podpořila snížení základní sazby na 16 %, zdůraznila, že další snížení budou opatrná a nebudou automatická, ale budou záviset na tom, zda se nedávné zpomalení inflace ukáže jako trvalé a očekávání zůstanou stabilní – s argumentem, že pouze stabilně nízká inflace umožní skutečně umírněné úrokové sazby a předvídatelné prostředí pro investice a dlouhodobý růst.

Západ nadále věří, že má oproti Rusku výhodu, pokud jde o výdaje na obranu. Je sice pravda, že Spojené státy utrácejí mnohem více než Rusko – USA utrácejí 693 077 USD na vojáka (901 mld. USD / 1,3 mil.) ve srovnání s Ruskem, které utrácejí 130 303 USD na vojáka (172 mld. USD / 1,32 mil.) –, ale Rusové mají na bojišti ohromnou výhodu. Rusko si udržuje rozhodující výhody v určitých vojenských oblastech, zejména v operačním nasazení hypersonických raket a ve velkovýrobě konvenční munice a platforem v rámci své válečné ekonomiky.

Pokud jde o hypersonické rakety: Rusko nasadilo od roku 2017 do roku 2022 operační třídu hypersonických zbraní, včetně vzduchem odpalované rakety Kinžal (Mach 10), z lodí/ponorkou odpalovaných Zircon (Mach 9) a nových Oreshnik (Mach 11 IRBM, které vstoupí do bojové služby do konce roku 2025), což mu dává strategickou výhodu v množství nasazení a variantách s jadernou schopností. USA nemají v provozu žádné plně funkční hypersonické střely, ačkoli programy jako LRHW (Dark Eagle) armády údajně dosáhly prvního vybavení baterií v prosinci 2025 (testy po celý rok) a HACM letectva dokončilo klíčové zkoušky s cílem nasazení v letech 2026–2027.

Rusko také výrazně předstihlo USA v oblasti dělostřeleckých granátů, s ~3 miliony ekvivalentů 152 mm/155 mm ročně (trvale vysoká produkce v roce 2025), ve srovnání s cílem USA/NATO ~2 miliony do konce roku 2025 (v současné době ~1–1,2 milionu). Pokud jde o dělostřelecké hlavně, Rusko jich vyrábí ~50–60 ročně, zatímco USA tvrdí, že kladou důraz na kvalitu před kvantitou (např. pokročilé systémy M777/155 mm, kapacita ~100–200 hlavní ročně, ale zaměřené na přesnou munici)… To je jen nesmyslná výmluva, kterou američtí politici používají, aby zakryli skutečnost, že nedokážou držet krok s Ruskem.

V případě dronů Rusko do listopadu 2025 zvýšilo produkci ruských modelů na 5 500 kusů měsíčně (90 % domácích dílů), čímž překonalo produkci USA (2 000–3 000 kusů měsíčně pro vojenské UAS, včetně variant Switchblade/Reaper). Pokud jde o tanky, Rusko vyrábí ~1 500–2 000 kusů ročně (modernizace T-72/90 + nové T-14), což daleko převyšuje produkci USA (~200–300 kusů ekvivalentů M1 Abrams ročně). Stručně řečeno, Rusko bylo schopno zvýšit produkci ve všech oblastech, aniž by muselo přistoupit k válečné mobilizaci. Rusko má v výše uvedených oblastech kvantitativní výhody, které mu umožňují pokračovat v operacích na Ukrajině i přes sankce.

Rusko dokázalo přesunout své průmyslové zaměření na obranné priority, aniž by nutilo ruské spotřebitele k omezování, zatímco USA se chlubí svou nadvládou, ale ve skutečnosti nedokážou zvýšit výrobu v klíčových oblastech, jako jsou dělostřelecké granáty, aby mohly zásobovat Ukrajinu, aniž by zbavily své vlastní jednotky jejich schopností. To je jen jeden z důvodů, proč prezident Putin není pod tlakem, aby dělal ústupky Donaldu Trumpovi nebo NATO.

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na