Chazin vysvětlil, proč „Angličanka škodí“ – je to podmínka přežití Británie

„…představte si krabici, ve které je složitě propleteno množství hadů a z krabice vylézají hlavy. Nejdřív vyleze tahle hlava, pak tamta. Uvědomíte si, že je to tak trochu tahle hlava, ale ne tak docela tamta. Nevylezou současně… Vidíte černou krabici, a rozhodně beznaděj.“

Takto popisuje Michail Chazin vnitřní strukturu britské moci – metaforou černé skříňky naplněnou nekonečně bojujícími hady. Tato struktura, podle Chazina, vysvětluje slavný ruský výraz: „Angličanka škodí“.

(Aнгличанка гадит – „Angličanka gadit“ v doslovném překladu „Angličanka kálí, kadí, škodí“, … nebo prostě se*e, je ruské úsloví, že za problémy ve světě stojí intriky „lstivého Albionu“, který jedná skrytě a podvratně. Fráze vznikla v 19. století v období tzv. Velké hry. Termín „Angličanka“ tehdy odkazoval na britskou královnu Viktorii. Výraz je v Rusku stále používaný a často se objevuje v médiích nebo na sociálních sítích. V článku použiji slušnější verzi slova gadit, pozn.red.).

Nejde o rozmar, krátkodobou diplomatickou taktiku ani o manipulaci. Je to systematické, vynucené chování státu zbaveného vlastní základny, ale stále usilujícího o udržení svého statusu globálního hráče.

Tisíciletí okupací: Historický základ chaosu

Chazin začíná svou analýzu historickým kontextem, bez kterého není možné pochopit současné chování Londýna:

„Je to jediný evropský národ, který formálně udržuje nezávislost, ale byl za posledních tisíc let několikrát dobyt.“

Podle jeho slov každá nová vlna útočníků nejenže zavedla kulturní nebo jazykové změny, ale také zcela nahradila vládnoucí skupinu a ekonomický styl:

„Nejdříve přišli Anglové, pak Sasové. Pak, v roce 1066, Vilém Dobyvatel. Pak, budeme uvažovat o Plantagenetech … No, vlastně to byli Francouzi, francouzská dynastie, a po velmi dlouhou dobu angličtí králové vůbec nemluvili anglicky; celá aristokracie byla francouzská.“

Po Slavné revoluci v roce 1688, pokračuje Chazin, „celá ekonomika přešla do rukou skupiny, oficiálně Holanďanů, ale ve skutečnosti benátské černé aristokracie.“

A už ke konci 18. století:

„Přišla nová židovská skupina,… kterou si u nás spojujeme s Rothschildy, ačkoli Rothschildové tam zdaleka nepatří k těm nejdůležitějším… na začátku 19. století se tato skupina zmocnila City a v polovině 19. století dosadila svého člověka do úřadu premiéra – Disraela.“

Je zajímavé, že Chazin zdůrazňuje: původ není to nejdůležitější. Důležité je, do jaké mocenské skupiny člověk patří:

„Je pravda, že se říká, že Disrael byl sefardského původu, ale v tomto případě to nehraje roli, protože musíme zjistit, ke které vládnoucí skupině patřil – to je klíčové.“

Kolonie jako osobní vlastnictví a krádež Ameriky

Chazin také do analýzy vnáší koloniální dějiny z nečekané perspektivy:

„Většina britských kolonií byla formálně vlastnictvím Východoindické společnosti a teprve později byla převedena do královské konstrukce. V tomto smyslu je historie Spojených států amerických velmi zajímavá, protože v 18. století fakticky odebrali majetek královské rodině.“

Vysvětluje, že na rozdíl od jiných kolonií byly severoamerické státy územím koruny, nikoli aktivem Východoindické společnosti. Proto, podle Chazina, boj za nezávislost nebyl jen koloniální vzpourou, ale vyvlastněním královského majetku.

Tento detail je důležitý: ukazuje, že i uvnitř samotného Britského impéria existovala frakcionace ohledně majetku a moci, která jen prohlubovala vnitřní rivalitu.

Ideologie jako zbraně: Marxismus a sionismus jako nástroje vlivu

Jednou z nejprovokativnějších Chazinových tezí je tvrzení, že ideologické konstrukty jako marxismus a sionismus byly původně vytvořeny a financovány britskou elitou jako technologie destabilizace.

„Ta skupina, která řídila Británii a kterou si spojujeme s City… financovala vznik marxismu jako nástroje k rozpadu kontinentálních říší, což se jim mimochodem podařilo. Právě proto bylo rudé hnutí tak mocné.“

Teprve nástup Stalina a jeho skupiny „změnil jejich kontrolu, kontrolu Londýna nad tímto hnutím“.

A i po Stalinově smrti:

„Ve Spojených státech amerických… panovala naprostá důvěra, že strategickou politiku Sovětského svazu určují právě v Londýně.“

Pokud jde o sionismus, Chazin ho popisuje jako reakci benátské („holandské“) skupiny, která byla odstavena od moci:

„Když ji začali vytlačovat, benátská skupina zafinancovala ideologii sionismu… Britská vláda do plánů „Benátčanů“ velmi aktivně zasahovala a v důsledku toho tam sionisté zabíjeli britské guvernéry a prováděli teroristické útoky.“

Marxismus i sionismus tedy nejsou jen ideologické projekty, ale produkty vnitřních bojů uvnitř samotné Británie, které byly exportovány do zahraničí, když tyto skupiny ztrácely kontrolu na ostrovech.

Současná Británie: Mozaika globalistických projektů

Chazin tvrdí, že dnes v Londýně koexistují nejméně čtyři soupeřící centra moci:

„Stará aristokracie… zbytky sionistických skupin spojených s Izraelem… skupiny Britského impéria, židovského globálního projektu… a skupiny spojené s bankéři z Wall Street.“

Každá z nich je nositelem svého vlastního globálního projektu.

To podle Chazina zcela vyvrací zjednodušené používání termínu „globalisté“:

„Když v médiích slyším termín ‚globalisté‘, mám chuť autora praštit klackem po hlavě. Kteří globalisté? I když mluvíme o 70. a 80. letech, USA měly jeden globální projekt a SSSR druhý.“

Jinými slovy, pro Chazina není globalismus monolitický – je fragmentovaný a v případě Británie tato fragmentace dosáhla kritické úrovně.

Žádná základna, žádná budoucnost

Chazinova ústřední teze je, že Británii chybí vlastní surovinová základna, a to je její tragédie:

„Británie nemá vlastní základnu… Problém je v tom, že všichni tito hráči v zemi věří, že v ekonomice nedojde k žádným zásadním změnám. To znamená, že všichni žijí v rámci toho starého paradigmatu, který rozhodně už nebude.“

Porovnává pozice globálních hráčů: USA, Čína, Indie a Rusko mají území, zdroje a populaci, na kterých mohou vybudovat novou ekonomiku, a to i v podmínkách globální krize.

„Jsme nedostatečně investovaná země, takže můžeme investovat a za tímto účelem tisknout peníze a podle toho se aktivně rozvíjet.“

Ale Británie má pouze City. A podle Chazina City je dnes „ve velkých problémech“.

Proč právě chaos?

Chazin vysvětluje: v kontextu hrozící krize průmyslové civilizace vyžaduje kontrola nad územím dvě věci: silové zdroje a schopnost uživit obyvatelstvo:

„Chcete-li kontrolovat nějaké území… musíte nejprve vyhladit ozbrojené gangy… a za druhé nakrmit obyvatelstvo na tomto území. K tomu jsou zapotřebí peníze. Pokud peníze nebudou, pak toto obyvatelstvo opět vyprodukuje kondotiéry.“

Ale Británie nemá ani armádu:

„Británie nemá vůbec žádnou armádu… nemají finance ani na udržování námořnictva… a jaderné ponorky – pouze američtí důstojníci mají právo je vypouštět na vodu.“

Žádné peníze, žádný potravinový systém:

„Když na půl hodiny vypnete proud v kurníku, všichni ptáci tam uhynou… Pokud celý váš systém nefunguje byť jen na jednom místě, je to konec.“

Zbývá tedy jen destrukce. Pouze chaos vytváří podmínky, v nichž je možné bez zdrojů a armády provádět manipulaci.

„Dnes stále ještě můžou ničit a přesně to dělají. Všimněte si: všechna tři témata je ničení. Chaos na Blízkém východě, chaos ve východní Evropě, chaos v Německu.“

Poslední karty: Tři scénáře přežití

Chazin uvádí tři možné kroky, které by Londýn mohl v nadcházejících letech podniknout:

1. Zničení Izraele je ranou pro sionistický projekt, který kdysi vytvořili nepřátelé Londýna.

2. Rozpad Evropské unie – za účelem získání kontroly nad Pyrenejským a Apeninským poloostrovem, vznik územní základny s více než 200 miliony obyvatel.

3. Zničení Německa jako hlavního konkurenta v Evropě, bránící britské hegemonii.

„A téměř jistě to udělají: zničí Evropskou unii… a třetí věcí, kterou by se mohli pokusit udělat, je zničit…“

(Třetí bod Chazin nedokončí, ale z kontextu je jasné, že mluví o Německu.)

„Angličanka škodí“ – ne proto, že je zlá, ale proto, že je odsouzena k záhubě

Chazin zdůrazňuje, že chování Británie není zneužitím silou, ale symptomem agónie:

„Výsledkem celé této bakchanálie bude zánik Velké Británie jako nezávislého subjektu a to různými způsoby. Skotsko by mohlo odejít a stát se členem Evropské unie… Londýn a jeho okolí se stanou Indií – přičemž kolonií v tom smyslu, že Angličané budou v Indii občany druhé kategorie.“

„Angličanka škodí“, protože světu už nemá co jiného nabídnout než dezorientaci, konflikt a destrukci. Její „škodlivost“ je zoufalým pokusem zůstat na hrací desce, když se pravidla hry již změnila a ona nemá ani figurky, ani tahy.

„S ní se nedá vyjednávat. Zaprvé proto, že neexistuje.“

Právě proto, uzavírá Chazin, by ruská zahraniční politika neměla být založena na iluzích o „partnerství“ s Londýnem, ale na chladném kalkulu: Velká Británie není subjekt, ale bojiště mezi cizími projekty, a dokud tohle bojiště nezmizí, bude i nadále „škodit“ – jinak přestane existovat.

Zdroj:

Vystoupení Michaila Chazina na zasedání klubu „Ulice pravdy“.

https://1url.cz/aJY8x

sdílet na