Po letech…

28. 11 2025

www.inadhled.live     Komentovat současné dění lze mnoha způsoby. Mediální běsnění v podobě mainstreamu nemá po volbách obdoby a ignorace jejich výsledků například Českou televizí, TV Novou či Primou-CNN a Seznamem je doslova alarmující. Protikladem zůstávají drobní bloggeři, nezávislé servery a sociální sítě, jejichž síla se s tou u mainstreamu nedá srovnávat, nicméně vzestupnou tendenci jste jistě zaznamenali.

  Společnost se poté dělí částečně i dle toho, který zdroj informací si kdo bere za svůj prioritní. Takže je evidentně rozdělena a kdo obdivuje Takáče, Bastlovou či třeba Tománkovou, o Moravcovi ani nemluvě, musí být zcela jednoznačně momentálně značně zmaten. I ti největší pravdoláskáři z řad jejich diváků si uvědomují, že bitcoiny a další kauzy jsou jaksi reálnou ukázkou toho, že ani u liberálů není vše v pořádku. Stejně těžko se jim poslouchá, že ten zatracený Putin postupuje napříč milovanou a korupcí ovládanou Ukrajinou směrem k naplnění dopředu vytýčených cílů. A chování vlády v demisi považují za zvláštní. Jediným majákem jim tak zůstává Petr Pavel, přičemž s noblesou přehlíží jak jeho minulost, tak i duální hradní prostředí tvořené i Petrem Kolářem.

  Je s podivem, jak moc si šedovlasého generála tito lidé „váží“ za boj vůči Turkovi. Nenávist, kterou elitní Motorista u liberálů vzbuzuje, je zvláštní. Dokonce i u řady skutečných uživatelů motorových vozidel, za jejichž zájmy de facto bojuje, je považován za zbytečně výstředního macha a polovičního nacistu. Proč, když je tu adorován ten skutečný, tedy Ukrajinec Bandera, to lze těžko chápat. Podobný odpor cítí liberálové k Okamurovi, který dává jejich poslancům ochutnat stejný chlebíček, který dosud třeba Pekarová Adamová v mnohem větší míře nabízela bývalé opozici. U Turka i Okamury prostě zabrala mediální štvanice a část společnosti přesvědčila o jejich „nízkém charakteru“, byť skutečnost je jiná. Pokud by nyní podobně média přistupovala k reálné situaci, kterou je arogance SPOLU a STAN (Piráty nemá cenu probírat, ti jsou přírodní katastrofou od svého vzniku), pak by Fiala se Stanjurou, Rakušanem, Vlčkem a třeba Dvořákem museli chodit kanálem. Ostatně odchod Kuby z ODS o mnohém svědčí, a to jde o skutečně zarytého eurohujerského liberála.

  Po roce jsem se zúčastnil setkání se starými přáteli. Jde většinou o inženýry pohybující se v soukromém sektoru, výjimkou je jeden státní zaměstnanec. Tedy lidi ve věku počínajících seniorů, kteří jsou všichni vcelku zabezpečeni. Názorově jsou na opačném břehu než autor tohoto článku, takže již pár let jsou shledání méně vřelá, ač jsme spolu prožili mnohé krásné a je na co vzpomínat. Již pár let od zvolení Miloše Zemana jsme se v náhledu na situaci rozešli a první roky byly plné hádek. Postupně u nich zabral covid a většinou podstoupili vakcinaci, byť jejím motorem u nás byl Babiš, kterého jinak nemohou ani cítit. Pavla přivítali s nadšením, stejně Fialu, a jeden z přátel dokonce přeskočil v rámci podpory Green Dealu do elektroauta. Vidět po roce jejich protažené obličeje bylo svým způsobem zábavné, přestože poslední instance tvrdého liberalismu v podobě hradního pána a liknavost potencionálního premiéra jim nahrává. I když určité zklamání z toho, že ani Dozimetr, prokázané podvody Leyenové kolem covidu a korupce šňupajícího Zelenského jejich vnímání světa nezměnilo, tu prostě u mne zůstalo.

  Co se musí stát, aby takoví lidé procitli? Kdysi byli rozumní, mají vzdělání, jsou zabezpečení, přesto jejich myšlení ovládají média. Nejsou ochotni připustit, že se mýlí. Ne, už dávno se s nimi nedohaduji, jen pozoruji, jak jim ten liberalismus a nenávist k Rusku zatemnily mozek. Jsou to všichni Pražáci a reálně se tím vysvětluje, proč je hlavní město ve volbách jinde než zbytek země. No, uvidíme se nejpozději zase za rok. A i mne zajímá, bude li v tu dobu ještě pokračovat boj o premiérskou židli a zůstane li Petr Pavel nadále obdivovanou ikonou pro půlku národa. Pokud ano, je těžké nám pomoci. Nicméně na rozdíl od některých mých přátel i přes rozdílnost názorů jsem za taková setkání rád. Mohu totiž vnímat jiný svět, rozdílné chápání a omezenou schopnost přijmout skutečnost, že se bortí jisté ideály. Navíc u lidí, která mám doposud stále rád. No, to se v opačném gardu už o všech říct nedá. I to je život.

Jindřich Kulhavý

sdílet na