Pepe Escobar: Trump, Xi a G-2 v Jižní Koreji
By P9
Pepe Escobar • 31. října 2025 •
Čína se neobává; podle technologických prognóz nebude v příštích dvou až třech letech potřebovat od USA vůbec nic.
Tak skončila nejnovější inkarnace tolik propagovaného G-2. Vypadalo to jako přechod od Trumpova celního vzteku k dočasnému příměří.
Přirozeně se objevila lavina spekulací zaměřených na uvolnění „obchodních napětí“, ale z praktického hlediska bylo opravdu důležité, že po 1 hodině a 40 minutách debaty v Jižní Koreji nedošlo k uzavření úplné „dohody“ – zakončené úsměvným potřesení rukou.
No, každý, kdo má IQ vyšší než pokojová teplota, věděl od začátku, co Trump chtěl od Pekingu získat. V zásadě tři věci:
- Uvolnění omezení vývozu vzácných zemin, protože celý obrovský americký vojensko-průmyslový komplex s celou řadou high-tech odvětví prostě nemůže být „ovlivněn“ přerušením dodavatelského řetězce a není možné vybudovat nový za méně než pět let.
- Čínaa by měla nakupovat obrovské množství amerických zemědělských produktů, zejména sójových bobů: jinak se Trumpova voličská základna vzbouří a pak sbohem střednědobým volbám a dokonce i příštímu prezidentskému vítězství. Toxický aktivista Steve Bannon již oficiálně oznámil, že Trump bude kandidovat.
- Čína by měla nakupovat obrovské množství předražené americké ropy a současně drasticky snížit své dovozní závislosti na energii z Ruska; Moskva tak bude „nucena“ vrátit se k „vyjednávacímu stolu“ ohledně Ukrajiny.
Čína nikdy nepočítala s tím, že by vůbec uvažovala o bodu 3 – vzhledem k roli energie v komplexním strategickém partnerství mezi Ruskem a Čínou.
Takže jsme dostali jen drobné ústupky v bodech 1 a 2, které jsou stále dost vágní.
Čínské ministerstvo obchodu oficiálně oznámilo, že Washington zruší 10% tzv. „fentanylové clo“ a na další rok pozastaví 24% reciproční cla uvalená na všechny čínské produkty, včetně těch pocházejících z Hongkongu a Macaa, které fungují podle principu „jedna země, dva systémy“.
Ústupky v oblasti sóji se očekávaly. Brazílie nepostupovala příliš moudře, když zvýšila cenu své sóji z 530 USD za tunu na 680 USD. Peking začal mít pochybnosti o tom, zda nakupovat více od svých bratrů z BRICS: Čína je navíc největším obchodním partnerem Brazílie. Peking spojil devalvaci amerického dolaru s rekordní úrodou v USA, kde jsou zemědělci ochotni poskytnout slevu 10 %, a nakonec z toho vyšel s výhodnou dohodou – s bonusem v podobě uklidnění domácích příznivců cirkusového principála.
5
Místo toho, aby se cirkusový principál chlubil/vychloubal dohodami, které možná existují jen v jeho hlavě, je mnohem relevantnější věnovat pozornost tomu, jak Čína interpretovala tuto G-2.
Důraz byl kladen na spolupráci, uklidnění Trumpovy nestálosti a jemnou lekci historie – s dlouhodobým výhledem. Viz například terminologie použitá Si Ťin-pchingem, klasická čínská metafora:
„Tváří v tvář větrům, vlnám a výzvám bychom měli zůstat na správném kurzu, navigovat složitou krajinou a zajistit stabilní plavbu obrovské lodi čínsko-amerických vztahů.“
Jiné čínské ministerské materiály pluly ještě dále než Xiova „obrovská loď“. Zdůrazňují koncept „vzájemného úspěchu a společné prosperity“. To není nic nového, pokud jde o oficiální Čínu. Ale pak přišlo překvapivé, výslovné prohlášení:
„Rozvoj a oživení Číny a cíl prezidenta Trumpa ‚učinit Ameriku opět velkou‘ se vzájemně nevylučují.“
Překlad: vedení v Pekingu je nyní dostatečně sebevědomé, pokud jde o obnovenou sílu Číny a „objektivní situaci“ – tedy stav geopolitické a geoekonomické šachovnice. Věří tedy, že USA a Čína nemusí nutně upadnout do propasti hry s nulovým součtem.
Nelze říci, zda to Trump sám plně chápe. Různí sinofobové, kteří mu radí, to rozhodně nechápou.
Je také důležité zasadit G-2 v Jižní Koreji do kontextu toho, co se stalo těsně předtím, na začátku týdne, během několika summitů v rámci výročního summitu ASEAN v Kuala Lumpuru, jak jsem se o tom zmínil zde.
Obnovená propojená obchodní iniciativa mezi ASEAN + 3 (Čína, Japonsko a Jižní Korea) a RCEP (zahrnující většinu Asie a Tichomoří) naznačuje, že východní Asie jako jednotný celek čelí imperiálním celním výstřelkům.
A pokud jde o zásadní a postupnou yuanizaci planety, právě tento týden Peking oficiálně posílil petroyuanové dohody s arabskými ropnými monarchiemi a zároveň vyzval všechny své bratry a partnery z BRICS, aby používali čínský systém přeshraničních mezibankovních plateb (CIPS): zkrátka digitální yuan.
Souběžně s tím Li Chenggang, náměstek ministra obchodu a zástupce Číny pro mezinárodní obchod, ujistil, jak opatření na kontrolu vývozu vzácných zemin ovlivní čínský zahraniční obchod s produkty zelených technologií.
Řekl, že tyto vývozní kontroly souvisejí především se zlepšením bezpečnosti: „Zelený rozvoj je filozofií rozvoje (…) Pokud jde o vztah mezi bezpečností a rozvojem (…) zkrátka, zajištění bezpečnosti je nezbytné pro lepší rozvoj a lepší rozvoj zase zaručuje větší bezpečnost.“
Země globálního Jihu to pochopí. Pentagon nutně ne.
Ani slovo o polovodičích nebo Tchaj-wanu
Hned po G-2 si Si užíval pozornosti na prvním zasedání 32. setkání ekonomických lídrů APEC, kde přednesl pětibodový návrh na podporu inkluzivní ekonomické globalizace ve prospěch „asijsko-pacifické komunity“ (nikoli „indo-pacifické“, která je koncepčně prázdná).
Xi hovořil přímo k zemím globálního Jihu; vyzval k „společnému úsilí“ o „ochranu multilaterálního obchodního systému“, budování „otevřeného regionálního ekonomického prostředí“, zachování stability a „hladkého toku průmyslových a dodavatelských řetězců“, podporu digitalizace a ekologizace obchodu a podporu „všeobecně prospěšného a inkluzivního rozvoje“.
To není zrovna platforma Trump 2.0.
Čína bude hostit APEC 2026 a USA budou hostit G-20 v roce 2026. Toto G-2 v Jižní Koreji lze jistě považovat za symbolickou pauzu nebo time-out. Nikdo však neví, co má cirkusový principál v plánu dál – včetně něj samotného.
Dva závěrečné klíčové body: ani jedna ze stran nezmínila možné ústupky USA v souvislosti s kontrolami vývozu pokročilých polovodičů. To znamená, že k dohodě nedojde. Čína si s tím nedělá starosti; podle technologických prognóz nebude v příštích 2 až 3 letech od USA nic potřebovat.
A ani slovo o Tchaj-wanu. Všechny sázky jsou zrušeny – ale je možné, že někdo Trumpovi (který nečte) pošeptal obsah nejnovějšího ostrého článku Zhou Boa na toto téma.
Takže žádná provokace a/nebo eskalace. Alespoň prozatím.
Překlad Deepl
To je velká bolest BRICSu, že chybí jednotná koordinace jednotlivých kroků. Každý si chce urvat pro sebe to nejlepší, to je přesně v intencích Západu a to je špatně. Brazílie si sama podkopla židličku, když nepostupovala příliš moudře, zvýšila cenu své sóji z 530 USD za tunu na 680 USD. Peking začal mít pochybnosti o tom, zda nakupovat více od svých bratrů z BRICS. Rusko i Čína musí bohužel v určitých situacích postupovat tak, aby nepoškodili sami sebe. A to je i problém BRICSu, že když jedna země může získat výhodu, tak kašle na ty ostatní. Je to klasicky vidět na Indii. Ta je rozkročena do široka tak, aby si nezadala se Západem,respektive s USA,ale aby mohla čerpat výhody z obchodu s Ruskem.Nebude to jednoduché, čekají nás ještě roky nejistoty, ale jedno je jisté-Čína v průběhu dalších let bude lídrem, který bude diktovat své podmínky.Západ bude dělat vše možné, aby Čínu dostal na kolena, jenže to už v tuho chvíli je spíš sci fi.Čína má už dnes obrovskou vojenskou sílu a každým rokem to bude víc a víc vidět. Ale ještě bych Západní šrot neodepisoval, pořád s ním jsou schopni vyprodukovat spoustu utrpení a násilí.Takovým testem bude Venezuela,tady se uvidí, jak na tom USA jsou
Stane, vystihl jsi to velmi dobře, včetně nepodceňování západního vojenského šrotu.
U mne tvůj příspěvek za jedna.
Brazílie moudře zohlednila stav „zeleného hajzpapíru“ a nasolila „premium“ za platbu lejnem s neidentifikovatelnou „hownotou“…. Nicméně i oni jsou retardi, jestli 530 či 680 howen, no uznejte…
není to fuk ?
Jó kdyby řekli: za loď soji tady na dřevo 3 kila zlata, pak by to byl férový obchod…
Také souhlasím, ale dodám, že USA ve svém zoufalství ze stavu do kterého se dostali vlastní blbostí a naivním dojmem, že jim svět žere ty jejich namachrované báchorky aniž by viděl v jakých sračkách se potácí, jsou skutečně schopni dělat zoufalé kroky a ohrožovat svět hlavně tím, že eskalují v zoufalé snaze nějak si pomoci světový konflikt. Jejich vojenská síla se dnes již ani zdaleka nevyrovná síle Euroasie v Čele s Čínou, Ruskem, Íránem, Sev.Koreou, Indií a dalšími. A anglosasi a KoZa nevěří svému paktu NATO, jako si vzájemně věří a uzavřeli smlouvy o vojenské pomoci tyto země , které spojuje právě to, že v jednotě je síla která zaručuje,že se nestanou terčem USA agrese. A Čína jako nejsilnější ekonomika světa, jedna z jaderných velmocí a s obrovskou a moderně vyzbrojenou armádou se přesto velmi dobře uvědomuje, co pro ni znamená přátelství nejsilnější vojenské mocnosti Ruska, ale všech ostatních zemí a že jako jednotvci by jen zvyšovali pravděpodobnost, že USA ve své zoufalé situaci by se pokusily je napadnout.A to je největším problémem USA, které si sami nedovedou pomoci bez toho, aby někde kradly. A kamarády nemají, protože i ty ve své blbosti ničili jako konkurenci
Trumpův kyselý úsměv při podání ruky Si vypovídá o všem. Jestli jednali i o situaci va Venezuele,tak se mu nedivím.
Čína Venezuelu nedá. Už se těším, jak vláda Číny vyhlásí na USA sankce 🙂
A Rusko rovněž bude proti ze snadno pochopitelných důvodů.
.. holt Lula da Silva jakožto pravověrný levičák/ kolektivista si představuje BRICS jako reinkarnaci RVHP, kde se za prohlášení věrnosti víře uhlířské opět budou inkasovat benefity. Ho*no, soudruhu Lulo, boli časy boli, ale sa minuli, říkával soudruh Husák.
A s těmahle lidma má být vybudován nový svět? ;o))))))))))))))))))))))))))
a to jsi to „vyblil“ sám ? nebo máš nějaký „nasraný“ generátor kokotin ?
No je to logičtější než s těma,kteří se líbí tobě. A mimochodem RVHP byla co do funkčnosti zatím nejdokonalejší dohoda mezi státy, jaká byla kdy uzavřena Nebyla jen o vzájemné spolupráci a výměně zboží a surovin, ale dokonce řídila a koordinovala účelnost a schopnost výroby v členských státech. Jednoduše řečeno, aby státy dělali to v čem jsou dobré a nakupovali co potřebují od těch v čem jsou dobří oni. A proto členské státy tak rychle expandovaly nahoru. My jsme v té době byli nejprůmyslovější zemí Evropy z hlediska hodnocení v kolika odvětvích jsme se angažovali v poměru k počtu obyvatel. A byli jsme největším vývozcem do zahraničí. Ovšem taková dokonalá spolupráce předpokládá vzájemnou neochvějnou důvěru. A k té se USA a KoZa nikdy nedopracují, protože je to jeden větší křivák než druhý a USA prokazatelně likvidovaly i tyto své spojence, když jim v něčem konkurovali.
..a jak vy můžete vědět, kteří se mi líbí? A prosím netykat, já vám vykám neb nejsem vaším soudruhem a vy nejste mým… ;o))
Jarku, ano RVHP byl dobrý konstrukt ,ale měl taky spoustu neduhů. Jedním z největších byla velká rozdílnost jednotlivých států v tom co mohli nabídnout. Bohužel státy jako Kuba toho moc nabídnout nemohli,ve své době se sem přiváželi kubánské pomeranče nebo cukrová třtina. My jsme patřili v tomto uskupení mezi ty bohatší státy a i proto nás měli Sověti rádi, že jsme byli soběstační. Ale jinak spoustu států Sovětský svaz držel nad vodou a i to byl jeden ze základních problémů proč zkrachoval. Prostě to nebyl schopen utáhnout…… bohužel to na něj bylo moc
Musím s vami v niečom súhlasiť, pretože práve Lula blokoval vstup Venezuely do BRICS, už to bolo divné. Brazília je ovládaná americkými korporáciami s krmovinami a mäsom BlackRock… a po Lulovi, to už nebude dlho trvať, príde iný ich poskok.
Ak Rusko s Čínou nechá padnúť Venezuelu do rúk amíkov, tak BRICS je falošný globalistický projekt a nič dobré pre nás.