Budoucnost Evropy – mimo EU. „Maďarsko – námořní velmoc“? Soudruh Si a nová Maďarská „říše“

Hesla jako „Maďarsko – námořní velmoc“ jsou v samotném Maďarsku velmi populární, často je používají politici a lidé je s nadšením přijímají.

Toto heslo používá i dlouholetý maďarský premiér Viktor Orbán.

S úžasem se díváme na mapu: ale Maďarsko přece nemá přístup k moři?

Abychom odpověděli na otázku, proč politici vnímají Maďarsko jako „námořní velmoc“, musíme se nejprve podívat do relativně nedávné historie.

Maďarsko, námořnictvo a admirál Horthy

Jak vzniklo Maďarsko jako samostatný stát?

Stalo se tak po první světové válce v důsledku rozpadu Rakouska-Uherska.

Říše měla přístup k Jaderskému moři a poměrně silnou flotilu.

V posledním roce existence Rakouska-Uherska flotile velel admirál Horthy, maďarské národnosti.

Admirálem se stal po potlačení „rudého povstání“ v Kotorském zálivu, kde 6 000 námořníků ze 42 rakousko-uherských lodí a také přístavní dělníci vztyčili rudé vlajky a požadovali připojit se k návrhům vlády Sovětského Ruska: „Okamžitý mír a sebeurčení národů“.

Účastníky povstání byli zástupci národnostních menšin říše: Srbové, Češi, Maďaři, Slovinci a Chorvati.

Velitel flotily, chorvatské národnosti, byl odvolán z funkce, protože nebyl schopen potlačit povstání železnou pěstí. Admirál Horthy ale uspěl. K lodím se přiblížily rakousko-uherské ponorky. Pěchota dorazila po souši. Bylo zatčeno 800 lidí a vůdci byli popraveni.

Admirál velel císařské flotile od března do října 1918. Poté na rozkaz Karla Habsburského flotilu vzdal novému státu. Tímto státem byl stát Slovinců, Chorvatů a Srbů. Následně byla rakousko-uherská flotila, významná a dobře vybavená, zabavena evropskými mocnostmi jako reparace.

Tato zkušenost admirála Horthyho se v roce 1919 znovu hodila.

V Maďarsku vznikla sovětská republika, která trvala od března do října 1919.

Povstání bylo opět potlačeno admirálem Horthym. Vjel do Budapešti na bílém koni a začal vládnout novému státu. Formálně Uhersko zůstalo monarchií, ale krále se nikdo pozvat nechystal.

Admirál Horthy se stal regentem a v této funkci vládl Maďarsku až do roku 1944.

Maďarsko a jeho země

Podle Trianonské smlouvy z roku 1920 Maďarsko ztratilo: Chorvatsko a Vojvodinu, Transylvánii (stala se součástí Rumunska), Slovensko (stalo se součástí Československa) a Burgenlandsko (stalo se součástí Rakouska).

Přirozeně byl ztracen i přístup k moři.

Ale v Maďarsku nikdo nezapomněl, že je to „námořní velmoc“!

V Maďarsku také nezapomínají, že asi 5 milionů Maďarů žije v jiných zemích: v Rumunsku, Srbsku, na Slovensku, Ukrajině a v mnoha dalších zemích.

Dostávají maďarské pasy (a volí v maďarských volbách). Byly pro ně vytvořeny podpůrné programy a je podporován jejich návrat do země. Vláda jim ale pomáhá i s jejich životy v jiných zemích.

To je patrné na příkladu Ukrajiny: na bývalých maďarských územích, která se po Vlastenecké válce stala součástí současné Ukrajiny, dnes žije maďarské obyvatelstvo.

Již dlouho mají maďarské pasy a do Maďarska cestují bez překážek (v současné době Ukrajina mužům ve vojenském věku nepovoluje odjezd a lidé v Maďarsku jsou z toho velmi pobouřeni).

Byly tam zřízeny maďarské školy a fungují různé podpůrné programy pro krajany, včetně finančních a lékařských. Představitelé maďarské vlády navštěvují tuto malou enklávu a setkávají se s místním obyvatelstvem (aniž by navštívili Kyjev).

Maďarsko si jistě přeje shromáždit všechny Maďary pod svá křídla.

Na světě žije 14,5 milionu Maďarů, z nichž 9,6 milionu žije v samotném Maďarsku.

Maďaři, kteří se proslavili mimo Maďarsko, jsou dobře známí i ve své vlasti: herečka Drew Barrymore, zpěvačka Alanis Morrissette, novinář Joseph Pulitzer, který v roce 1911 založil Pulitzerovu cenu. A samozřejmě i nedávno uvězněný francouzský prezident Nicolas Sarkozy.

Tyto celebrity měly pouze jednoho maďarského rodiče nebo jenom jednoho maďarského prarodiče. Na tom nezáleží! Jsou považovány za Maďary.

Nezáleží na tom, že lidé žijí v jiných zemích. Důležité je, aby se i nadále považovali za Maďary, měli pasy, pamatovali si jazyk a kulturu. A co je nejdůležitější, aby podporovali Maďarsko jako stát, který na mezinárodní scéně stále více získává na váze.

Domov pro Maďary

Dva miliony Maďarů žije na územích, která Maďarsko ztratilo během dvou světových válek.

Úkol „shromažďování území“, nebo alespoň prozatím shromáždění pod maďarským občanstvím všech, kteří tam žijí, je nejdůležitějším úkolem každého premiéra. Jak politickým, tak i jako národní otázka. Maďarsko nechce zmizet jako „baltští tygři“, jejichž osud je bohužel již zpečetěn.

Lotyšsko, Estonsko a Litva se nikdy nedokážou vyhrabat z demografické díry.

A Lotyši si mysleli, že „oživí kulturu, zemi a identitu“. Místo toho národ jednoduše úplně emigroval.

Maďarsko se vydává úplně jinou cestou: přivádí Maďary domů, ať už žijí kdekoli.

Moře a nová unie

Ale co ten přístup k moři? Opravdu Maďarsko plánuje anektovat některý z bývalých fragmentů Rakouska-Uherska? Chorvatsko? Slovinsko? Srbsko a Černou Horu?

Ano, takové plány existují, jakkoli překvapivě to dnes může znít.

Jak může Maďarsko získat přístup k moři? Například přes Chorvatsko.

Nová maďarská „říše“ by mohla zahrnovat například Srbsko a Maďarsko a oba tyto státy by pohltily Chorvatsko a Černou Horu.

Navíc v případě Černé Hory je vše předem jasné: 80 % populace podporuje sjednocení se Srbskem.

Samozřejmě, že „říše“ bude nějaká nová unie. Podobná EU, ale bez jejích nedostatků.

A jak asi tušíte, Maďarsko nemá v úmyslu nikoho napadnout.

Stejně jako vláda používá měkkou sílu při jednání se svými krajany v zahraničí, používá diplomacii a vzájemný prospěch i při jednání se svými sousedy.

Proč by se například nesjednotilo Srbsko, Chorvatsko, Slovensko a Maďarsko? Aby vytvořily nové maďarskochorvatské-srbskoslovenské území?

Mimochodem, co Rakousko? Je možné, že se i Rakousko připojí. A Česká republika? Všechno je možné!

Noví politici

K tomuto trendu směřují všechny země. Existují pragmatičtí politici. Samozřejmě, tuto alianci by mohli vést Robert Fico, premiér Slovenska, nebo Viktor Orbán, premiér Maďarska.

Ale i Srbové a Černohorci, navzdory nechvalně známému „multivektorismu“ prezidentů Vučiće a Milatoviće, by se k takové unii také mohli připojit.

V České republice se po svém volebním vítězství stane premiérem Andrej Babiš. Odcházející ministr zahraničí ho již nazval „loutkou Viktora Orbána, který bouchá botou do stolu“.

Odkaz na botu je odkazem na Nikitu Chruščova. Babiš, jak se zdá, bude také vetovat rozhodnutí EU.

A v Chorvatsku premiér Andrej Plenkovič nazývá chorvatského prezidenta Zorana Milanoviće „pudlem Putina“.

Proč? Milanović odmítl „pomoc Ukrajině“: na výcvik do Německa měli být vysláni dva (!) chorvatští důstojníci.

Zoran Milanović považoval tuto pomoc Ukrajině za přehnanou.

Celkově vzato docela slušná skupina se shromažďuje. Je škoda, že rumunské volby vyhrál „kandidát EU“.

Rakousko-Uhersko a EU

Ale i „rakousko-uherská koalice“, která se již částečně sestavila, představuje vážnou hrozbu pro současnou Evropskou unii.

Pravděpodobně není pochyb o tom, že EU ve své současné podobě směřuje k rozpadu. Obzvláště pod „šikovným“ vedením dvou žen: Kaji Kallasové a Ursuly von der Leyenové.

Jedinou otázkou je, kdy se to stane?

Viktor Orbán se nezdá být nijak zvlášť znepokojen historkami o tom, že je „vyvrhelem“ Evropské unie, a že proti němu budou zavedeny nějaké sankce. Dovedně manévruje, sankcím se vyhýbá a připravuje se na nevyhnutelné: rozpad EU.

Mimochodem, před rokem se v západním tisku objevila zajímavá informace: Viktor Orbán se údajně zúčastnil schůzky s italskou premiérkou Giorgií Meloniovou a společně se „dohodli“ na Ursulině kandidatuře.

Ursula je velmi slabá vůdkyně, a právě proto mnoha lidem v Evropě vyhovuje.

Ukazuje se ale, že i Meloniová je možná také „v obraze“ o vytvoření nového Rakousko-Uherska.

Kořeny myšlenky vytvoření „nové svaté říše“ však sahají mnohem hlouběji: do Vatikánu, duchovní bašty Rakouska-Uherska, a předtím Svaté říše římské.

Před námi leží velké rozdělení světa.

Všechny evropské země se nakonec mohou vrátit ke svým hranicím alespoň „před rok 1945“.

Noví členové BRICS

A také jsou před námi zcela nová spojenectví.

Srbsko zvažuje vstup do BRICS, stejně jako Maďarsko.

A co je velmi zajímavé, Francie také!

Macron opakovaně žádal o účast na summitech BRICS jako pozorovatel.

Vnuk Charlese de Gaulla se dokonce zeptal Vladimira Putina na vstup Francie do BRICS. Dostal následující odpověď: Francie může požádat o vstup do BRICS. Zvážíme to.

Soudruh Si a Maďarská „říše“

Je všeobecně známo, že Viktor Orbán má velmi dobrý vztah s prezidentem Putinem a vynikající vztah s prezidentem Trumpem.

Orbán zůstal Trumpovi věrný i během vlády Bidena a demonstrativně se účastnil sjezdů hnutí MAGA ve Spojených státech.

Maďarsko má ale více než dobré vztahy s další „těžkou váhou“ světové politiky – Čínou.

Maďarsko bylo jednou ze tří zemí, které prezident Si letos navštívil během své návštěvy Evropy.

Jednalo se o Srbsko, Maďarsko a Francii.

Ve Francii proběhla schůzka s prezidentem Macronem a samozřejmě s dotěrnou Ursulou von der, která si vyžádala účast.

Soudruh Si navštívil Srbsko u příležitosti 25. výročí útoku NATO na Jugoslávii, kdy tam byli zabiti čínští novináři a diplomaté.

„Zlatá cesta“

V Maďarsku pak Si Ťin-pching hovořil o svém přátelství s Viktorem Orbánem a barvitě popsal Maďarsko jako „společníka na zlaté cestě“.

Viktor Orbán ve své reakci uvedl, že Maďarsko a Čína jsou příkladem „nepřetržitého přátelství“.

Zejména od roku 2010, kdy Maďarsko přešlo na strategii „otevírání se Východu“.

Čína investovala v Maďarsku v posledních několika letech přibližně 16 miliard dolarů.

Proč? Maďarsko se stane producentem čínského zboží pro Evropu, pokud EU uzavře své trhy pro Čínu.

Maďarsko, „zlatý spolucestující“, se má v blízké budoucnosti stát centrem čínského zboží v Evropě.

Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó pravidelně létá do a z Číny.

Viktor Orbán také často navštěvuje Čínu. Během jeho poslední návštěvy, jak uvedl čínský tisk, oba lídři „diskutovali o plánech na přeformátování EU“.

Z Maďarska do Srbska bude vybudována železniční trať. Bude se tudy přepravovat náklad z řeckého přístavu Pireus (který vykoupila Čína).

V Maďarsku se staví nové velké čínsko-maďarské továrny na výrobu elektromobilů a baterií.

Maďarsko se chce stát světovým centrem pro výrobu lithium-iontových baterií.

V samotném Maďarsku se staví vysokorychlostní železnice. Připravuje se ropovod z Maďarska do Srbska.

Důležitější než vztahy s Maďarskem jsou pro Peking pouze vztahy s Ruskem a Pákistánem, jak píše (bez jakékoli radosti) západní tisk.

Život i práce jsou v plném proudu. Je spousta plánů.

To je neuvěřitelný příběh „nového Maďarska“, které se téměř jistě dříve či později stane „námořní velmocí“.

A jakého státu, unie či sdružení bude součástí – to uvidíme ve velmi blízké budoucnosti.

Jelena Murzina

https://1url.cz/KJI04

sdílet na