Zadrhávající motor nové vlády

Martin Davídek fb

Povolební vyjednávání o nové vládě Andreje Babiše má týden po volbách poněkud dramatický a místy až kabaretní průběh. Nikoli však Babišovou vinou. Ten sestavil základní rámec kabinetu rychle a pragmaticky.

Nová vláda, která má vzniknout ze spolupráce ANO, SPD a Motoristů, disponuje 108 poslanci, což jí dává silný mandát pro správu země a možnost hladkého schvalování zákonů. ANO obsadí devět ministerstev včetně premiéra, SPD získá tři resorty a post předsedy Sněmovny pro Tomia Okamuru. Motoristé jednají o vedení čtyř resortů.

Rychlost, s jakou Andrej Babiš sestavuje vládu, odpovídá jeho byznysovému přístupu. V korporátním prostředí, z něhož Babiš vzešel a po roce 2013 vstoupil do politiky, je rychlé a funkční převzetí správy základní profesní dovedností. Pro příklad, při převzetí většího správního celku, například korporace, hraje roli jak rychlost, tak správně nastavený procesní postup. Administrativa, výkonné složky a manšaft potřebují vědět, jaké bude příští směřování a fungování subjektu. Po převzetí odpovědnosti následuje rychlá obměna řídících kádrů, doplnění sestav a zahájení integrace nového týmu. Na konci změny ve vedení existuje plán a postup, který umožňuje hladké uvádění rozhodnutí do praxe.

Totéž by mělo fungovat i v podmínkách státu. Ale nefunguje.

Prodlení při přebírání vlády znamená ztrátu pro stát i občany. Kabinet má k dispozici čas omezený na čtyři roky vládnutí a zároveň poměrně rozsáhlý program.

Není divu, že Babiš neotálí a tlačí na pilu.

𝗦𝘁𝗮𝗻𝗷𝘂𝗿𝗼𝘃𝘆 𝗸𝗼𝘀𝘁𝗹𝗶𝘃𝗰𝗶 𝘃𝗲 𝘀𝗸𝗿̌𝗶́𝗻𝗶

Převést analogickou byznysovou zkušenost do prostředí politiky je pochopitelně obtížné.

Na rozdíl od firem, kde lze neúspěšné vedení snadno vyměnit, v politice zůstává opozice ve Sněmovně.

Dosluhující Fialova vláda zanechala obrovské díry v rozpočtu v podobě chybějících až 80 miliard korun. V rozpočtu, který vláda přijala až těsně před volbami a který Stanjura stanovil s ohledem na psychologickou hranici pro vládní podporovatele pod 300 mld. deficitu.

Babišova vláda tak bude nyní vytahovat jednoho kostlivce ve skříni za druhým. Fialova vláda navíc s předstihem Babišově týmu podvázala ruce. Zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Jde o opravdový výsměch. V situaci, kdy vláda nasekala přes 1,2 bilionu Kč dluhů je mluvit o rozpočtové odpovědnosti Fialovy vlády naprosto směšné. (Odhaduji, že celkové náklady budou mnohem vyšší, až k 1,8 bilionu Kč, související s mechanismem obsluhy dluhu, náklady externalit, nutné zátěže prostředí a potřeby výběru daní, chybějících na investiční a rozvojové projekty.)

Stanjuru, dosluhujícího ministra financí z toho ale hlava bolet nemusí. Nedostane se ani do sněmovny. V moravskoslezském kraji, kde kandidoval a žije, pohořel naprosto fatálním způsobem. Fialova vláda přehodila problém státního rozpočtu bez uzardění na nastupující vládu. S tím, že si na pozastavené projekty v infrastruktuře si má nastupující vláda peníze sehnat sama.

Pro srovnání: Když v roce 2021 předával Babiš jednotlivá ministerstva, předával resorty s pomyslnou mašlí. I včetně podrobné zprávy o rozpracovaných projektech. Profesionálně, tak jak je tomu běžné v byznysu.

𝗢𝗢𝗕 (Out of byznys)

V byznysu můžete neuspět. Můžete řešit neřešitelné problémy. Můžete se i splést v řízení firmy a udělat špatná rozhodnutí. Ale musíte přiznat chyby a odpovědnost. Pak můžete hledat místo jinde a vaše zkušenost a poctivost si najde prostor. Z chyb se lze poučit. Ale to, co vám byznys neodpustí, je šejdířství a podrazy. Fialova vláda, neschopná od prvního okamžiku, provázená podrazy, špinavostmi, propagandou až do poslední chvíle, stejně jako naprostou blamáží při správě vlastního státu končí s vizitkou podvodníků.

Nyní budeme, nicméně, pozorovat, jak tato sestava, namísto aby byla po zásluze odeslána na politický odpočinek a nahradila ji rozumnější sestava opozičních profesionálů, bude vládní skvadra dál komplikovat práci nastupující vlády. Od první vteřiny. A pochopitelně, zaklínat se u toho demokracií, Evropskou unií a NATO.

𝗣𝗿𝗲𝘇𝗶𝗱𝗲𝗻𝘁

Vznik vlády okopává a obstruuje i prezident. Obvyklým řečněním o nutném zachování demokratického charakteru příští vlády, účasti v NATO i Evropské unii.

Jen pokaždé zdvihnu oči k nebi. Není na pořadu dne měnit základní rámec české politiky. Všechny tři strany demokratický rámec politických poměrů pochopitelně akceptují. Stejně tak je tomu i v otázce EU a NATO.

To, o co se usiluje, je charakter pronárodní, patriotické a demokratické vlády, která v prostředí NATO i Evropské unii jedná a zastupuje Českou republiku podstatně pragmatičtějším způsobem, než tomu bylo za předchozích vlád eurounijních kývalů a programových lokajů.

Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko a další státy střední a východní části Evropské unie si čím dál intenzivněji uvědomují, že v prostředí mnohonárodní Evropské unie, řízené bruselským byrokratickým aparátem, se jednoduše neobejdou bez nekompromisního obhajování a prosazování vlastních pozic a zájmů. Vytváření koordinované reakce. Vytvoření silného spojeneckého bloku V4+, schopného čelit špatným rozhodnutím EU. Schopností revidovat špatná rozhodnutí Unie. A také prosazovat nový funkční rámec chodu Unie.

Zatímco veřejnost dala jasně najevo ve volbách, že je to cesta, kterou si většinově lidé v této zemi přejí, panu prezidentovi bude ještě patrně chvíli trvat, než pochopí, že vývoj jde poněkud rychleji, než je schopen pojmout. To, oč se jedná a očekává se od něj je podpora vlastní země a politické reprezentace při prosazování větší suverenity v rozhodování politické reprezentace vlastní země.

Toť vše.

𝗠𝗮𝗰𝗶𝗻𝗸𝗮, 𝗺𝗶𝗹𝗶𝗮𝗿𝗱𝗮́𝗿̌ 𝗖𝗵𝗹𝗮𝗱, 𝗧𝘂𝗿𝗲𝗸 𝗮 𝗠𝗼𝘁𝗼𝗿𝗶𝘀𝘁𝗲́

První věcí, kterou je potřeba si uvědomit je fakt, že oblíbení a pohotoví moderátoři XTV nastupují do vlády. Nikoliv v roli obveselovačů veřejné debaty, jako tomu bylo dosud. Ale jako politici, odpovědní za správu země. To je zcela jiný příběh.

A zcela jiná pravidla.

Andrej Babiš usiluje o to, aby vláda byla akceschopná a nejlépe řízená odborníky, schopnými vést svěřené úseky státní správy alespoň uspokojivým způsobem. Zatímco SPD okamžitě a velmi rozumně vyhověla v požadavcích na obsazení resorty odborníky, Motoristé zvolili podle mě nešťastnou strategii. Rozdíl ve vyjednávání ze strany zkušenější SPD je markantní.

Česko nutně potřebuje rezortní ministry, schopné vést svěřené úseky státu v profesionálním režimu. Štastný v televizním vystoupení sice pléduje za politické vedení a ohání se politickou odpovědností. V kontextu dění kolem Turka či Macinky tyto sentence vyznívají naprosto naprázdno.

V praxi, abychom to shrnuli, více než šikovné a vtipné moderátory XTV potřebujeme ve vedení státu lidi, kteří rozumějí problematice daných sektorů. Mají respekt příštích podřízených. Velmi dobře se orientují v situaci na ministerstvu. Rozumí personálním složení, preferencích a struktuře ministerstva. A také, v případě zamini osobním postojům diplomatů. Babišův důraz a tlak na odborné a profesionální vedení resortů je naprosto na místě. Je to jeho vláda a on ponese odpovědnost za výsledky řízení státu.

Zahraniční politika je do budoucna jedním z nejdůležitějších úkolů Babišovy vlády. Po létech aktivního přitakání Evropské unii, úslužnému plnění zadání v rovině ekonomických pravidel, diktovaných Unií a stejně tak bezcílného následování rozhodnutí předchozích amerických administrativ za Obamy, či Bidena, které se změnilo až s nástupem Donalda Trumpa, Česko hledá nový recept na reprezentaci o obnovu přirozených zájmů země.

Zde je role ministra zahraničí naprosto určující. Jeho příští vyjednávací týmy budou mít před sebou obrovskou řadu velmi náročných zadání. Nominace Filipa Turka, který není schopen bez závad projít ani základním ustavujícím prvkem v podobě hladkého převzetí úřadu je jednoduše problém. I když se Turek může v prostředí mezinárodní politiky postupně otrkat a díky své přirozené schopnosti pojmenovávat věci razantním způsobem i do jisté míry uspět, v diplomatické praxi funguje spíše opačný princip.

Diplomacie je činnost na jemnohmotné úrovni percepce. Ministr zahraničí by měl být velmi vzdělaný člověk, schopný posuzovat dění na glóbu v odpovídajících souvislostech. Znát komplexní situaci v klíčových zemích světa, historii, politickou scénu, vnitřní problémy daných zemí.

Pak je mnohem jednodušší získat si postupně spojence pro diplomatickou linii obnovení postavení země v evropském i mezinárodním kontextu.

Samozřejmě, pokud příslušný nominant, podobně jako například končící Lipavský zvolí nejjednodušší cestu, metodu tupého papouškování eurounijní politiky, značně si usnadní práci. Od nového ministra zahraničí se očekává ale mnohem více.

Příští ministr zahraničí má před sebou velmi, opravdu velmi složité úkoly. Jak v podobě obnovení spolupráce v rámci zemí V4, kde předchozí vláda napáchala obrovské škody, ve snaze potlačit potenciál tohoto vzájemně provázaného bloku zemí. Tak, následně v ustavení silné pozice zemí V4 ve vztahu k Evropské unii.

Evropa musí projít resetem vztahů ve vztahu k Rusku, Ukrajině a zemím bývalého SNS. Do budoucna je nesmyslem podvázat ekonomické vztahy s východními zeměmi ideologickou linií, která zavedla Ukrajinu a Rusko do bratrovražedné války, za podstatného přispění západních zemí a Ameriky. A i když je zatím tato věc naprostým tabu a politici i média kolem případného resetu vztahů jen opatrně našlapují, faktem je, že pokud má Unie uspět v příštích dekádách, bude nutné nejen zlikvidovat konflikt na Ukrajině, ale nasměrovat ekonomickou i politickou linii směrem k mírové spolupráci kontinentu. Ekonomické i politické.

Český ministr zahraničí, ve spolupráci s polskými, maďarskými a především slovenskými partnery může podstatným způsobem přispět ke změně kurzu. Směrem ke zdravému rozumu.

Další věcí je samozřejmě situace v jednotlivých ohniscích sporů a střetů. Blízký východ, jihočínské moře, Tchaj-wan, Čína, Pákistán-Indie a především Izrael. Trvale problematický gordický uzel vztahů, jehož potenciál je díky vlivu Izraele na americkou i evropskou politiku ohniskem střetů a skutečně zaminovaným polem pro zahraničně politické vztahy.

Nový ministr zahraničí bude obnovovat vztahy s Ruskem, musí nalézt odpovídající režim vztahů s Čínou a pochopitelně najít smysluplný recept pro jednání s americkou administrativou. Nový ministr bude čelit ostříleným veteránům zemí, jejichž politický systém je násobně složitější, než domácí.

Lavrov a Putin, na straně Číny Wang I. Wang a Si Ti Phing, v Trumpově administrativě J.D Vance, Witkoff a další. Turek, který aktuálně ve statusech na FB krotí probíhající pseudoaféru s nějakými pitomými prohlášeními z doby, kdy patrně ještě ani neuvažoval o politické, natož diplomatické dráze je postavou, která bude budit spíše pobavení, než respekt.

Je potřeba uvažovat o věcech naprosto chladně.

Motoristé se těší velké přízni. Je to pochopitelné. Důvodem je, že sdílí spolu s opoziční scénou celou řadu kritických stanovisek vzhledem k odstupující vládě i Evropské unii. Což o to. Ale podstatou zůstává, že jde o uskupení, které se angažovalo až na konci poměrně silného opozičního hnutí v zemi. Kdy zápas o změnu v nazírání na politiku odvedly spíše levicové proudy. Než konjukturalisté z narychlo sestaveného hnutí Motoristů. Zafinancovaného, jak je obvyklé, miliardářem.

V dnešní situaci, kdy staví Babiše před vyjednávací ultimatum, kdy buď budou splněny jejich požadavky, nebo vláda nebude, je přesně způsob, jakým jednají začátečníci. Nebo veksláci a kšeftaři.

O nějaké jemnohmotné úrovni, nebo odpovědnosti za stát bych zde skutečně nehovořil.

𝗖𝘃𝗶𝗰̌𝗺𝗲 𝘃 𝗿𝘆𝘁𝗺𝗲.

Babiš jedná velmi vstřícně. Příkladem může být vznik ministerstva sportu.

Toto ministerstvo je možné chápat jako pragmatickou úlitbu ambicím Šťastného a Motoristů. Ne, že by podpora sportu a zdravého životního stylu nebyla přínosem pro společnost. Naopak.

Ale vznik nového úřadu ukazuje, že Motoristé pojali vyjednávání o vládních postech čistě jako ofenzívní přetlačovanou o pozice. Kde bude nutné především uspokojit neskrývané ambice této ministrany. Jejíž volební potenciál je čistě na jedno volební období.

Faktem je, že žádné ministerstvo sportu nepotřebujeme. Ani deset ministrů sportu nezaručí masový příklon ke sportování a zdravému životnímu stylu. Stejně tak hokejisté, fotbalisté nebo atleti s největší pravděpodobností nepřivezou víc medailí z mezinárodních utkání.

Pokud by bylo vhodné přijít s novým potřebným úřadem, mělo jít například spíše o 𝗠𝗶𝗻𝗶𝘀𝘁𝗲𝗿𝘀𝘁𝘃𝗼 𝗽𝗿𝗼 𝗿𝗼𝗱𝗶𝗻𝗻𝗼𝘂 𝗽𝗼𝗹𝗶𝘁𝗶𝗸𝘂. Země a nejen Česko, ale i celá Evropa se potýká s postupným úbytkem populace. Natalita klesá, ochota zakládat rodiny a stejně tak udržet funkční rodiny je v alarmujícím stavu. Myslím si, že pokud se neobjeví žádný novodobý Tyrš, který by strhnul společnost ke zdravému životnímu stylu, cvičení a spoluprožívání osudů prostřednictvím komunitní spřízněnosti, bude lépe najít spíše praktický plán. V podobě úřadu, který systematicky podporuje mladé rodiny.

Podpory v rovině ekonomických stimulů, novomanželských půjček. Vzdělávání v rodinném, pracovním i občanském právu. Finanční gramotnosti. Podporou podnikatelských projektů formou odpuštění daní po dobu tří let od zahájení činnosti. Podporou mateřské, škol, školek a péče o děti. Je potřeba investovat do příští generace, maximální možnou měrou, ve snaze mladým lidem ulehčit plynulý start do života. A zároveň získat mladou generaci pro podporu pronárodní, patriotické politiky a rozumné správy země.

𝗙𝗶𝗴𝗵𝘁

V případě, kdy jednání o vzniku nové vlády selžou díky ofenzivní a sebeprosazující politice Motoristů bych neváhal, za sebe, projít cestou opakování voleb. Pokud není možné sestavit akceschopnou a funkční vládu národní obnovy, opakované volby by mohly přispět ke koncentraci názorových proudů protifialovské opozice do úzce spolupracujícího útvaru. Který stát povede potřebným směrem.

V příštích volbách by v takovém případě měli lidé volit již 𝗻𝗮 𝗷𝗶𝘀𝘁𝗼𝘁𝘂. ANO a SPD.

Případně se pokusit o reparát ze strany levicových stran, které jen o procento neuspěly ve volbách.

Věřím, že by při konstituci vlády postupovaly podstatně konzistentnějším způsobem.

dm | 14.10.2025

sdílet na