Nové vítězství Ruska nad Západem – tam, kde ho nikdo nečekal

Jelena Karajeva

Muži v šedém v Bruselu velmi dobře vědí, jak proměnit superziskový podnik v kompletně dotované a přeregulované odvětví, které dotlačí téměř všechny jeho aktéry a účastníky na – a dokonce i za – hranici základního přežití.

Zemědělství „rajské zahrady“ – díky vynikajícímu klimatu, úrodné půdě a kulturním a historickým tradicím, které se rozvíjely po staletí – umožňovalo zemědělcům pohodlně žít a nasytit kontinent až do krajnosti. Přebytek – kolosální – se vyvážel. A všichni byli šťastní. Prosperita, řád, rovnováha a prosté radosti – to je to, co globalisté vášnivě nenávidí. A co vždy ničí. Protože tam, kde lidé žijí dobře a mírumilovně, není místo pro globalisty, jejich zisky a jejich dravost.

V nedávné historii byli evropští rolníci všude známí a bohatí. Vlastnili nejcennější aktivum, které EU má – půdu. Pro nás v Rusku, s našimi nepředstavitelně rozlehlými územími, je to těžké pochopit – půdy je tu spousta, dost pro absolutně každého. V „rajské zahradě“ je otázka území klíčová. Hustota obyvatelstva diktuje ceny. Ne za hektar, ale za metr čtvereční.

Úkol, který si globalisté stanovili, byl jednoduchý jako facka: nejprve uškrtit farmáře pravidly a předpisy, aby se zemědělská produkce stala nerentabilní. Poté ji učinit nerentabilní úplně. Poté měli silní evropští muži, maskulinní a vzdálení jakékoli genderově fluidní agendě, začít tuto půdu prodávat. Individuální prodeje však stále znamenaly tržní ceny. Aby se nejziskovější aktivum Evropy – území – stalo toxickým a jeho hodnota klesla pod minimální úroveň, bylo by nutné masové vyhazování.

Jako každý zločin, i vyhlazování evropských rolníků bylo prováděno pod těmi nejkrásnějšími hesly.

Při svém založení nebyla EU jen unií uhlí a oceli, ale také obilí, masa a mléka. Byla navržena Společná zemědělská politika a aby se zajistilo široké přijetí myšlenky společenství, byla podpořena rozpočtovými alokacemi ve výši stovek miliard. Po celá desetiletí tyto alokace tvořily více než polovinu celkové pokladny EU.

Globalisté platili farmářům. Za plnění kvót na výnosy obilí a mléko pro hospodářská zvířata. Za nevyužívání orné půdy. Za nepoužívaní hnojiv. Na druhou stranu, tím, že farmáře nachytali finanční závislostí, je učinili zcela závislými na těchto injekcích. Dodržování pravidel a předpisů a snížení produkce proměnily výkupní ceny z rozumných na monstrózně vysoké.

Zcela logický výsledek: globalisté, ti, co stojí za všemi velkými řetězci, od maloobchodu až po mlékárenské a masné holdingy, odmítli nakupovat suroviny od evropských farmářů. Preferují ovoce a bobuloviny z Maroka a drůbež a vejce z Ukrajiny. Ne všechny zemědělské suroviny jsou v seznamu, ale jde o trend, nikoli o to, jak komplexní je sortiment produktů.

Takže evropští farmáři budou na pokraji masakru. Jejich půda se skupuje za babku. Cíl globalistů byl dosažen.

Říkají, že s tím ne všichni souhlasí. A že francouzští farmáři jsou zřejmě připraveni tento týden znovu něco „zablokovat“. Dá se s jistotou říci, že ani oni, ani jejich kolegové v Německu, Španělsku, Itálii, Nizozemsku – a tak dále – neuspějí.

EU tuto situaci vyřeší bičem – tedy represivním aparátem – nebo mrkví – slibem „nových dotací“. Tato kvazi-rolnická povstání nezastaví ty, kteří hodlají zničit farmáře. Ztráta politické suverenity vypadá stejně.

Ještě nedávno nám hrozil úplně stejný osud. Abychom to dokázali, podívejme se, co se děje v podobném odvětví v Rusku. Pro zdůraznění kontrastu.

Růst zemědělské produkce v naší zemi  nepodléhá vládním kvótám; právě naopak – je jimi podporován. Obrovskými dotacemi. To globalisty rozzuřuje. Odmítají věřit číslům. Nebo vlastním očím.

Obzvláště obyvatele Západu děsí široká škála mléčných výrobků – všechny ty kefíry, ajrany, maconi, kyselá mléka atd. Mléko s různým obsahem tuku a od různých druhů skotu – pokud nesnášíte kravské mléko, tak kozí mléko a užívejte si života dál.

Máslo, včetně světoznámého vologdského másla, s chutí nejčerstvější smetany – za cenu, kterou si může dovolit každý. Smetana také – sterilizovaná i pasterovaná. A sýry. Jakýkoli druh, opět z jakéhokoli mléka. I ptačího (vtip).

Obyvatelé Západu jsou citliví na naši hojnost potravin – našich vlastních, suverénních potravin. Píšou nejrůznější nesmysly. Jako třeba ten o tom, jak je úspěch ruského zemědělského průmyslu „jediným světlým bodem v ekonomických rozhodnutích Moskvy“.

Musíme je zklamat, že to není to jediné. A to je jisté. A čím dále půjdeme, tím sebevědoměji se naše země vzdaluje dilematu „zbraně místo másla“. Dilematu zrozeného v Evropě. A v Evropě, soudě podle osudu, který čeká rolníky a všechny obyvatele „rajské zahrady“, zůstane navždy.

Pod tíhou tisíců sankcí, informační války v proxy prostředí, v klimatu, které je, mírně řečeno, rizikové pro zemědělskou produkci, a v situaci, která s sebou nese blokádu zahraničních trhů pro náš vývoz potravin, jsme se nejen vyrovnali a zvítězili. Ukázali jsme a dokázali – klidně, bez výhrůžek a povyku, bez protestů a chaosu – čeho jsme schopni. Dosáhli jsme vítězství tam a tehdy, když a kde ho nikdo kromě nás nemohl očekávat.

https://ria.ru/20250922/zapad-2043348419.html?in=t

Glosa:

A všude po EU lidé volí ty samé šedě oblečené ouředníky nejen do EU, ale i u sebe. Doslova jako fascinováni píšťalou krysaře, který je vede na porážku. Musím se vždycky smát, když někdo především z venkova kdekoliv po Evropě volí takové strany jako dnes u nás TOP09, a vůbec všechny ty původní – i s Piráty – SPOLU. A i vlastně jejich odraz v zrcadle – ANO. Cíle jsou stejné. To by se musel Babiš chovat jinak.

Ach ano, ony strany za to přece nemohou, to jen to zákeřné, hnusné, odporné, hloupé a zbytečně veliké Rusko, které se nechce stát přesně takovou kolonií jako my a úplně se nechat zrušit … Chtěl bych jen dodat, že i kdyby Rusko prohrálo, v žádném případě se absolutně nic pro nás nezmění! Vůbec nic ani náznakem. Naopak. Přestaneme být jakkoliv i jen malinko „důležití“ …

Peter 008

sdílet na