Jak se dělají předvolební průzkumy a volební výsledky.

(Zjednodušený manuál pro českého voliče)

Na počátku jistý milionář (miliardář), velvyslanectví cizí velmoci nebo cizí tajná služba, zprostředkovaně zasponzorují  své „zájmové“ politické strany a zavážou si  několik vládních i opozičních politiků (např. studijním pobytem nebo luxusní dovolenou), aby tito schválili několik zákonů, které mu přinesou státní zakázky a odpovídající zisky.

Když se stane multimilionářem (multimiliardářem), založí neziskovou nevládní organizaci, skrze kterou začne „pomáhat“ vybraným skupinám obyvatelstva. Přes již dříve zavázané politiky, jejichž strany dál štědře sponzoruje, získá pro svou neziskovku další zdroje a přístup k důležitým informacím z vlády a parlamentu. Neziskovka potom osloví agenturu pro výzkum veřejného mínění a požádá ji, aby provedla průzkum volebních preferencí „zájmových“ politických stran.

Nabídne lukrativní odměnu a současně doporučí skupiny a vrstvy občanů, na které se má agentura zaměřit. Aby výsledek byl takový, jaký potřebuje, provede se průzkum mezi lidmi, kterým neziskovka nějak pomohla nebo o kterých agentura ví, že zastávají určité názory. Výsledek agentura zveřejní jako stav volebních preferencí občanů v daném čase před volbami. Aby byl efekt zesílen, požádají „spřátelené“ neziskovky nebo „spřátelená“ média o stejný průzkum jiné agentury s provedením u podobného vzorku dotazovaných.

V krátké době tedy má široká veřejnost k dispozici několik průzkumů předvolebních preferencí od různých agentur a různých zadavatelů – ale všechny s podobnými výsledky. Nikdo ovšem netuší, že nitky se sbíhají v rukou zmíněného multimiliardáře, potažmo jeho neziskovky, s nimi spřátelených politických stran a sponzorů v pozadí. Tato akce se několikrát zopakuje a za pár měsíců je k dispozici stabilní stav volebních preferencí zájmových stran s minimálními výkyvy.

Pro ovlivnění voličů krátce před volbami se s oblibou používají „skandály na poslední chvíli“. Princip spočívá v tom, že na stranu, které je třeba zhoršit výsledky, se do médií vypustí nějaká pomluva, která sice nemá žádné opodstatnění, ale několik dní před posledním předvolebním průzkumem si ji pamatuje mnoho lidí, kteří potom podvědomě tuto stranu (nebo jednotlivého politika) nepreferují. (Příklad: obvinění předsedy ČSSD Jiřího Paroubka z pedofilie krátce před volbami v r. 2010).

Z opačného konce je snaha dostat do parlamentu neznámou nebo málo preferovanou stranu nebo hnutí. To se udělá tak, že agentura osloví víc lidí, o kterých ví, že si přejí tu stranu v parlamentu, a když se preference nezvýší, průzkum se nezveřejní, ale opakuje se tak dlouho, až jsou výsledky v souladu s požadavkem.

(Příklad: náhlé zvýšení preferencí Strany zelených před volbami v r. 2006 nebo hnutí ANO před volbami v r. 2013.)

Pravidelným opakováním takto na zakázku vyrobených průzkumů s velmi podobnými výsledky se časem docílí toho, že většina občanů se dříve nebo později začne těmito výsledky a preferencemi řídit, a nakonec, aniž by původně chtěla, to u voleb hodí právě těm stranám, které v průzkumech nejlépe uspěly.Voliči „zapomenou“ na skandály a průšvihy politiků, na „omyly“ v zákonech, rezignují na opakovaná 3% svého favorita a vyberou si „nejmenší zlo“. Divíte se, že celé čtyři roky je v médiích zveřejňované pořadí volebních preferencí stále stejné? Já ne.

Jarmír Bradávka

sdílet na