Larry Johnson: Takže tolik k západní expertíze Ruska

Larry C. Johnson / 23. 5. 2025

George Kennan se musí obracet v hrobě ve světle článku z 19. května v časopise Foreign Policy, který napsal Michael Klimmage, ředitel Kennanovy instituce při Wilsonově centru ve Washingtonu. Zde je klasický příklad akademika, který se naučil rusky, ale o Rusku neví vůbec nic. Klimmage se ocitl v časové deformaci studené války a trvá na tom, že Putin je zarytý komouš, který chce provést světovou revoluci.

Zde jsou tři podstatné odstavce z jeho článku, které vám řeknou vše, co potřebujete vědět o bludném myšlení tohoto ubožáka:

Pro Rusko však Ukrajina není Sýrie a není to Gruzie. Sýrie byla vzdáleným dobrodružstvím, kde lze ústup Ruska zamést pod koberec. Gruzie se zasekla na vyčkávacím modelu, kolísá mezi Ruskem a Západem, což pro Moskvu není žádná katastrofa – kdežto Ukrajina je pro Moskvu katastrofou. Na Ukrajině je ruská armáda na mrtvém bodě, zatímco počet mrtvých a obětí narůstá. Putin nemá jinou možnost, jak z války ven, než přiznat porážku. Kreml se může snažit skrýt před Rusy válečnou mizérii, ale jen do té míry, do jaké může vyprávět válečný příběh. Putin nemůže stejně účinně vymazat důkazy o slábnoucí ekonomice. Nemůže Rusům nabídnout ani žádný ucelený politický příslib kromě nekonečného putinismu. Rusko pomalu a zatím ne zprudka začíná válku prohrávat. . . .

Rusko čelí dvěma vážným vojenským dilematům. Jedním z nich je jeho vlastní neschopnost postupovat vpřed. V jistém technickém smyslu je hybnost na straně Ruska, protože zabírá čtvereční kilometry ukrajinského území, ale tato hybnost nikam nevede. Již několik měsíců se Rusko pokouší dobýt ukrajinské město Pokrovsk, ale nedaří se mu to. Jeho neúspěch je doprovázen obrovskými ztrátami: od začátku války bylo podle odhadů zabito nebo zraněno 790 000 lidí (plus 48 000 nezvěstných), z toho více než 100 000 obětí jen v letošním roce. Do konce roku 2025 bude mít Rusko tímto tempem více než milion obětí a jeho strategická situace nebude o nic lepší než v roce 2022. Putin nemá žádný snadný způsob, jak změnit trajektorii, která se (pokud se nezmění) promítne do patové situace. Území, která Rusko na Ukrajině kontroluje, jsou většinou válečnými zónami a pro Rusko nepředstavují žádný materiální přínos.

Dalším vojenským dilematem Ruska je Ukrajina. Když se Rusku v roce 2022 nepodařilo zasadit knokautující úder a rozdělit Ukrajinu uprostřed, měl Putin na výběr mezi redukovanou válkou a válkou proti civilistům na celé Ukrajině. Rozhodl se pro válku proti civilistům – aby nebyl považován za couvajícího a aby donutil Ukrajince ke kapitulaci. I toto rozhodnutí se mu vymstilo. Brutalita ruské okupace spojená s nesčetnými útoky na civilisty a civilní infrastrukturu přesvědčila většinu Ukrajinců, že musí bojovat. Ukrajina je chudší a menší než Rusko, nehodí se ideálně k opotřebovávací válce a na bojišti jedná Ukrajina sama. Na těchto okolnostech samozřejmě záleží, i když ne tolik jako na morálce Ukrajiny a její ohromné schopnosti inovovat (například v oblasti války s drony), která je mimo jiné také funkcí morálky Ukrajinců.

Klimmage má sice bezvadné reference – je držitelem titulů z Oxfordu a Harvardu -, ale vojenským schopnostem a strategii vůbec nerozumí. Celý jeho přístup je zaměřen na Putina… stačí se zbavit Putina a všechny zlé skutky Ruska zmizí. Opakuje nepodložené a lživé tvrzení, že Rusko utrpělo obrovské ztráty, ale neříká nic o prokazatelných, katastrofálních ztrátách Ukrajinců.

Prosazuje lež, že Rusko se zaměřuje především na zabíjení a mrzačení civilistů, ale nepředkládá jediný důkaz, který by toto nesmyslné tvrzení dokládal. Jako důkaz ochabujícího vojenského úsilí Ruska uvádí, že Rusko „nedokázalo“ včas dobýt Pokrovsk. Klimmage zřejmě neumí číst v mapě. Místo aby Rusko vedlo frontální útok na Pokrovsk, soustředí se na operace, které minimalizují rizika pro jeho vojáky a zároveň Pokrovsk obkličují v kotli. Jihozápadně od Pokrovska dosáhly ruské jednotky významných zisků v osadách, jako jsou Zvirove a Kotljarivka. Severovýchodně od Pokrovska Rusko přerušilo dálnici T-0504, která je kritickou zásobovací trasou, a jeho síly postupují u Vozdvyženky a Tarasivky. Tento postup je součástí širší strategie obklíčení Pokrovska z více směrů… což panu Klimmagemu uniká.

Vladimir Putin během čtvrteční návštěvy Kurska oznámil změnu v ruské politice, kterou pan Klimmage nechápe ani neocení… Putin nařídil ruskému generálnímu štábu vytvořit nárazníkovou zónu v Sumách, které sousedí s Kurskem. Před rokem Putin tuto možnost odmítal jako zbytečnou, ale nyní, po invazi Ukrajiny do Kurska loni v září, zařadil převzetí kontroly nad Sumy na jídelní lístek.

Klimmage je příznakem nemoci, kterou je infikován washingtonský zahraničněpolitický establishment. Jsou otroky oficiálního narativu, který je zcela odtržen od reality na Ukrajině. Je ironií osudu, že v průběhu tohoto týdne, kdy byl Klimmageův článek zveřejněn, generální tajemník NATO Mark Rutte oznámil, že Rusko vyrobí za tři měsíce takové množství munice, jaké celá aliance NATO vyprodukuje za rok, a označil tento rozdíl za „nepřijatelný“ a „neudržitelný“.

Klimmage a zahraničněpolitický establishment jsou stále v první fázi smutku… tj. popírání. Ruské operace v květnu, červnu a červenci rozptýlí jakoukoli představu, že tato válka je patová nebo že Rusko prohrává.

Pátek se stává dnem u kulatého stolu. Den jsem začal s Nimou a plukovníkem Lawrencem Wilkersonem a skončil se soudcem Napolitanem a Rayem McGovernem. Zabývali jsme se problematikou pobřeží:

Překlad Deepl

Zdroj

sdílet na